zas po dloooouhý době :D
19. prosince 2009 v 16:26 | Lucik
|
Lucik
Čaaaaaauky lidičky tak co prázky..? sice teprve včera začali ale stejnak jak si je užíváte..? a co Vánoce a dárečky jak se na ně těšíte..?
Já doufám,že nějaký dárečky dostanu i když největší dáreček je můj kluk takže vlastně už nic víc nepotřebuju.. ale stejnáááák
Dlouho sem na blog nechodila... což mě dost mrzí... mě vždycky bavilo psát ffky,upravovat fotky a nebo sem prostě jenom něco psát,ale chybí mi čas... Do školy jedu za tmy a ze školy to samý a když náhodou končim dřív tak sem s přítelem takže asik tak mno...
Počítám s tim,že už sem asik ani nikdo nechodí...
Čaukyyy a hezký svátky
Lass mich fallen
22. srpna 2009 v 10:03 | Lucik
|
Band
starší ale stále funkční blog
20. července 2009 v 15:31 | Lucik
|
Lucik

Chtěla bych vás upozornit že mám ještě jeden starší ale už zase funkční blog o Panik atd.. pokusila sem se na něm udělat novej design tak pokud chcete tak jukněte na web : www.best-blogiisek.blog.cz
čauky Lucik
naše SB - Wikolka
18. července 2009 v 10:01 | Lucik
|
oblíbené blogy
Tááákže... máme nový SB tady je adresa na Wikolky blog tak tam jukněte...
http://panik-nevada-tan-blog.blog.cz/
http://panik-nevada-tan-blog.blog.cz/
tady máme od Wikolky diplom mocky děkujeme

Warum - Proč
16. července 2009 v 11:57 | Hann
|
Texty-CZ
Proč
Všechno to začíná na mostěVe středu města
Stojí tam mladá matka a modlí se a prosí,
Aby její syn tam nahoře neudělal další krok
Ten se lehkomyslně nahne přes zábradlí
A už nerozumí slovům těch lidí
Helikoptéra přehluší křik
Kameramani televizních pořadů jsou z dálky rozeznatelní
Otázka je: Skočí nebo neskočí?
Vítr mu fouká do obličeje a říká
Proč nekřičíš
Proč se tomu poddáváš
Když tě drásá osamělost
Proč se mučíš
Každý den sám, když brečíš
Až začne pršet, budeš to vědět
Přiženou se tmavé mraky
Začíná pršet
Vzhlédne a sotva věří tomu, co vidí
Jeho spolužáci na něj ukazují prostředníček
Nikdy ho nemohli snést
Když ho mlátili,
Nechávali ho ležet a natáčeli ho
Pak rozesílali videa na školním dvoře
Toho přivádělo k šílenství
Ale teď je konec
Skočí nebo ne?
Vítr mu zpívá své básně do obličeje
Proč nekřičíš...
Svět splývá do tmavě šedé
Vše utichá - on vydechuje
Záblesk naděje mu osvětluje cestu
Skáče - a prší
Proč nekřičíš...
Proč nekřičíš
Když tě drásá osamělost
Proč se tomu poddáváš
Když kvůli jiným ztrácíš čas
Proč se mučíš
Každý den sám, když brečíš
Až začne pršet, budeš to vědět
Vorbai - Pryč
16. července 2009 v 11:56 | Hann
|
Texty-CZ
Pryč
Než na mě zapomeneš
Než na mě zapomeneš
Jsou dny, kdy se bojím
Že zapomenu na všechny barvy, cos mi dala
Jsou noci, které probdím
A myslím na naše rozhovory, co se pomalu rozpadávají
Obrázek na zdi, skoro bílý a prázdný
Budoucnost, co jsem si malovali, stále více bledne
Mělo to zůstat jako tehdy
Ale čas ji příliš vybarvil
Pryč, pryč je poslední otázka
A já vím, že ty dny jsou ztracené
Je to pryč, najdu si nové cíle
Zase volný - vím, je toho tolik
Minulost mlčí
Poslední letní den ležela blízko mě
Naše stíny se odrážely na mokrých kolejích
Cesta domů byla tvrdá
Celé léto jsme vítězili
(A teď?)
Obrázek na zdi byl právě namalován
Ty týdny nás udělaly dospělejšími, ale
(Ale!)
Nebylo nic důelžitějšího
Než náš poslední den
Pryč...
A teď myslím nazpět, myslím na tebe
Myslím na naše léto a ptám se, kde teď jsi
Jaká teď jsi a jak se směješ,
Jak pláčeš
Jak spíš
Jak křičíš
Myslíš občas na nás společný čas?
Ale pak se objevím, budu popadat dech a bude mi jasné,
Že naše časy jsou pryč, i když to bylo to nejlepší
A že vítr už přináší další zimu
Ukládám si tě do paměti takovou, jakás byla - na ten nejhezčí letní den
Pryč...
Než na mě zapomeneš
Než na mě zapomeneš
Jsou dny, kdy se bojím
Že zapomenu na všechny barvy, cos mi dala
Jsou noci, které probdím
A myslím na naše rozhovory, co se pomalu rozpadávají
Obrázek na zdi, skoro bílý a prázdný
Budoucnost, co jsem si malovali, stále více bledne
Mělo to zůstat jako tehdy
Ale čas ji příliš vybarvil
Pryč, pryč je poslední otázka
A já vím, že ty dny jsou ztracené
Je to pryč, najdu si nové cíle
Zase volný - vím, je toho tolik
Minulost mlčí
Poslední letní den ležela blízko mě
Naše stíny se odrážely na mokrých kolejích
Cesta domů byla tvrdá
Celé léto jsme vítězili
(A teď?)
Obrázek na zdi byl právě namalován
Ty týdny nás udělaly dospělejšími, ale
(Ale!)
Nebylo nic důelžitějšího
Než náš poslední den
Pryč...
A teď myslím nazpět, myslím na tebe
Myslím na naše léto a ptám se, kde teď jsi
Jaká teď jsi a jak se směješ,
Jak pláčeš
Jak spíš
Jak křičíš
Myslíš občas na nás společný čas?
Ale pak se objevím, budu popadat dech a bude mi jasné,
Že naše časy jsou pryč, i když to bylo to nejlepší
A že vítr už přináší další zimu
Ukládám si tě do paměti takovou, jakás byla - na ten nejhezčí letní den
Pryč...





