"Lásko?" zašeptal mi Timo do ucha, když jsme tak zase jednou vedle sebe leželi. "Mhmm?" usmála jsem se. "Nastěhuješ se ke mě?" řekl mi Timo a já si promýšlela, co mu řeknu. "Mhmm." usmála jsem se ještě víc. "Fajn. Dobrou." řekl a dal mi pusu do vlasů. Dneska jsem si netroufla jít domů. Už proto, že jsem byla celé odpoledne pryč, ale taky, protože to dneska ve škole nebylo zrovna ideální. Nevím, co by mě čekalo, ale rozhodně se toho bojím.
Odpoledne mě před školou čekal Timo. "Ahoj." usmál se a šel ke mě. Objal mě a políbil. "Nemyslíš, že to není moc vhodný? Ještě na mě spáchají holky ze školy atentát." "Myslím, že suvenýr, který by za to dostaly by se jim moc nelíbil." řekl a dal mi pusu. Vyšli jsme k našemu domu. Timo řekl, že raději půjde se mnou, aby mě v životě prej ještě viděl. Prošli jsme vchodem a výtahem vyjeli do pátého patra. Když jsme vyšli z výtahu a otočili se ke dveřím, zůstali jsme oba zaraženě stát. Přešla jsem ke dveřím a natáhla se k cestovní tašce, která byla plná. Otevřela jsem ji a tak zjistila, že v ní je všechno moje oblečení a v krabici vedle všechny moje důležité dokumenty, jako vysvědčení, očkovací průkaz, pas... Jenom jsem se podívala na Tima, který bez váhání zvedl tašku, potom bednu a nakonec pomohl i mě vstát.
"Ehm, můžu?" strčil David hlavu do pokoje. Jenom jsem mu přikývla. Seděla jsem na posteli a čuměla do blba. "Lucy, víš... Timo je z tebe celej špatnej." řekl mi a já nijak nereagovala. Ale slyšela jsem ho dobře. "Bojí se o tebe.... To, že si tě vzal k sobě, to už znamená hodně. On by si k sobě nevzal ani mě." řekl a ušklíbl se. Tou větou mi na tváři vykouzlil letmý úsměv. "Davide?" "Hmm?" zbystřil a otočil se na mě. Zvedla jsem a otočila hlavu k němu. "Já se děsně bojím. Bojím se JI." "Tvoji máti?" "Jo." "Hele, Luc. Ji se mát rozhodně nemusíš. Už ne. Pořád je tady někdo z nás a Timo. Před chvíli mi vykládal, že pro tebe bude chodit každej den před školu. Doufám, že u dojde, že jsou víkendy." řekl a já se usmála. "Bát se nemusíš. A něco ti poradím, ano? Vrať se zas tam, kde jsi byla, než tě tvoje máti začala mlátit. Byla jsi skvělá. Ne, že bys teď nebyla, ale bylas lepší... I Timo." řekl a odešel. Zhluboka jsem se nadechla a vstala z postele. Trochu jsem se protáhla a podívala do zrdcadla. "Ty až jednou zmizíš." řekla jsem mojemu monclu a usmála jsem se. Vzala jsem mikinu a otevřela dveře pokoje, který máme s Timem společný. Byli tam všichni. Všech šest kluků. Najednou se na mě otočili, když slyšeli, jak se otevírají dveře. "Tak kam se dneska půjdem spít?" usmála jsem se na ně a jim spadly sánky...


