close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Crew-2.řada-1.díl

18. srpna 2008 v 7:03 | Hann |  -Crew-2.řada
Jdu si tak ulicí a lidi se na mě dívají jako na vraha. V novinách zveřejnili i moje foto. Projednávaly se, se mnou, dva případy a to jeden ohledně gaffiti a druhý ohledně toho mlácení. S každým novým soudním řízením přibývaly články, titulky na prvních stranách, aktuální sloupky, fotky a drby... Ztrácela jsem sílu. "Podívejte! To je ona! To je ta, co za to může!" ozvalo se najednou za mnou pištivým hlasem, který mi byl až nápadně povědomý. Sam a ta její dívčí banda. Všechny se na mě najednou vrhly. Neměla jsem sílu jim odporovat. Shodily mě na zem a začaly do mě kopat. "Dost! Přestaňte, jste normální!" zařval někdo a ty holky se zatvářily jak andílci a odešly. "Lucy?" řekl někdo a já pátrala v paměti, kdo to je. "Lucy, to jsem já, David." "David? Bonk? Ty... nejlepší kámoš Tima." vydala jsem ze sebe, když mi David pomohl postavit na nohy. "Jo. Jak se má?" "Já... Nechcu o tom mluvit, nevadí ti to?" podívala jsem se na něho a při vzpomínce na Tima jsem měla slzy v očích. "No... Trochu jo, protože o něm vlastně už skoro pět let nic nevím, ale když ti to vadí..." "Odsoudili ho na rok ve vězení, že prej mě mlátil. Potom pět let veřejně prospěšných prací." řekla jsem a mířila pryč. "Lucy." řekl David, ale stál. Stál na chodníku a nikam se nehnal. Nechal mě odejít. Doufala jsem v to, že by mě mohl aspoň doběhnout, i když... lepší, jak zůstal stát. Nevyznám se v sobě. Nevyznám! "Ne." řekla jsem potichu a sedla si na lavičku. Složila jsem obličej do dlaní a rozbrečela se. Někdo si ke mě přisednul. "Loučení bejvá těžký." Zvedla jsem hlavu a koho nevidím - David. "Timovi jsem zničila život." "Nemyslíš, že si ho nechal zničit dobrovolně?" "Takže uznáváš, že je to moje vina." "Není, ale i kdyby, Timo si za to může sám." řekl a já začínala být naštvaná. Dělá to schválně? "Jo, takže Timo si může sám, za to, že se do mě zamiloval a že mě miloval natolik, že se mnou šel stříkat ty gráfa a všechno! Myslím, že když jsem tvrdila, že za to můžu já, tak to bylo mnohem lepší." štěkla jsem mu do obličeje a odešla. Vůbec nevím kam. Někam? Někam. Vytáhla jsem pár našetřenejch euro a zaplatila si tím jednu noc na ubytovně. Nechala jsem si tam věci a šla si najít brigádu.
Prošla jsem snad polovinu města a nikde nic. Sakra! Tak buď doopravdy nikde nemají místo, nebo si myslí, že jsem fakt propuštěný vězeň... Dál už se mi nechce chodit, musela bych tam dojíždět a na to nemám prachy. Rozešla jsem se k pronajmutému pokoji, když jsem si všimla jednoho klubu, kde jsem se zeptat ještě nebyla. Není to moc daleko od ubytovny. Bylo by to výhodné. Vešla jsem dovnitř. Všude bylo šero, jenom na baru a nad stoly byly malé světla. Rozešla jsem se ke klukovi, který stál za barem. "Ehm... Ahoj, já... Nehledáte někoho na brigádu?" letmo jsem se usmála. Prohlídnul si mě od spoda až nahoru a zas dolů a pak řekl: "Jasně Lucy, šéf je vzadu. Půjdeš těmahle dveřma, pak doprava, až nakonec chodby, nahoru po schodech a nalevo je chodba, tak na konci. Neztrať se." řekl a já jenom s díky odešla hledat kancelář.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama