"Slečno Kaulitzová... Máme tady zrovna jedno volné místo, ale není to nic moc." mluví na mě jejich šéf. Už trochu postarší. "Jestli mě vezmete, budu dělat, co budete chtít." "Dobře. Když k nám dorazí nějaká živá hudba, budete jim pomáhat. Jinak budete doplňovat zásoby pití a leštit skleničky. Kdy můžete nastoupit?" "Hned." "Tak to je skvělé!" vykřiknul, až jsem se zlekla. "Dneska k nám má přijet jeden zpěvák. Přijďte prosím před šestou." "Ehm... Budu tady." řekla jsem a podepsala mu bůh ví co. Sešla jsem dolů a vytáhla z kapsy mobil. Fajn, pět hodin, tak to si tady chvíli posedím a počkám. "Tak co? Budem mít dalšího kriminálníka v klubu?" "Co?" podívala jsem se na kluka, co stál za barem a ten se jenom usmál. "No, že už tady máme pár lidí s né moc dobrou minulostí, tak jestli vzal boss i tebe." "Jo." řekla jsem a sedla si na barovou židli. "Tak co si dáš?" "Vodu." "Ts." řekl a já na něho valila oči. "No co je? Něco lepšího. Vodu nemám." "Na nic jinýho nemám prachy, když se chcu na něčem udržet na živu." "Tak v tom případě tě zvu." řekl a začal míchat, kdo ví, co. Když tam chtěl přilít vodku, tak jsem ho zarazila. "Ne před šichtou." jenom pokrčil rameny a flašku s chlastem položil. Začal si tam zase něco dělat, když do klubu někdo vešel. Otočila jsem se a koho nevidím - "Linke!" Otočil se na mě. "Chcu se vám všem hrozně omluvit." řekla jsem, když jsem k němu došla. Ten na mě jenom koukal a nevěděl wo co go. "Můžu za rozpad vaší kapely, vždyť víš." sklopila jsem hlavu a Linke byl ticho. "Lucy?" řekl tiše po chvíli a já jenom přikývla. "To s tím Timem nás nasralo, ale taky si za to může sám... Pojď, sednem si." řekl a zamířili jsme k baru. "A jak to s váma vůbec vypadá? Pořád je to láska na život a na smrt?" řekl, když jsme se posadili. Jenom jsem sklopila hlavu. "Ne. Odešla jsem od něho. Život už jsem mu zkazila dost." řekla jsem a Linke na mě zůstal zírat. "Po-počkej." zakoktal se. "Ty jsi odešla od Tima?" vavalil na mě oči. "No." přikývla jsem mu a on se chytnul za hlavu. "Ty jsi blbá! Ty jsi blbá!" zařval a vypadnul z baru. Čuměla jsem na to jak idiot. "Kam šel?" nahnul se ke mě barman. "Nevím." řekla jsem mu popravdě a otočila se k baru. "Tohle mě sere!" zařvala jsem na celej klub. "Zasranej život!" vyřvávala jsem dál a taky vylezla z klubu. Do někoho jsem to ale napálila. "Sorry." řekla jsem, když jsem se zvedala ze země. "Juri? Sakra, já mám dneska den, už mi chybí jenom Franky s Janem!" vřiskla jsem "No?" podívali se na mě ti dva a já už chytala nervy. "Do prdele, co je tohle za život! Jo a kluci, s tou kapelou... je to moje vina." řekla jsem a odešla. Všechno se mi začalo při pohledu na ně vracet. Je to na nic, když odejdete od někoho koho milujete jenom proto, aby jste mu dál nepřidělávali starosti. Opřela jsem se o zeď nějakého domu a zavřela oči. Vydýchávala jsem všechno to, co se mi za dnešek stalo, ale i nestalo. Bylo toho na mě moc. Nejdřív jsem odešla od Tima, potom David, Linke a ti tři, se kterýma jsem na štěstí neprohodila ani slovo. "Tak pojď." řekl mile někdo blízko mě a já se zlekla. "Linke. Vyděsil jsi mě." "Promiň, ale musím do toho klubu. A ty tam máš tuším práci." "Jo." řekla jsem a vydala se s Linkem směr noční klub. Ti tři tam seděli a dokonce i David. "Můžeš mi jenom něco říct?" "No?" "Proč jsou tu všichni?" "No... Já tu budu zpívat a kluci se dohodli s šéfem tohodle klubu, že mi budou dělat pozadí. Jenom Jan s Franky tu jsou teda nevím na co." řekl a já se ušklíbla. "Svině vtíravý." plácla jsem a Linke se rozesmál. "I tak se to dá říct." řekl, vzal si kytaru a tašku a odešel. "Hej, Lucy! Máš tu práci!" křiknul ještě na mě a když jsem se otočila na ty tři u baru, bylo vidno, že jim to došlo teprve teď. "Už letím!" "Doufám, že ne jako Jan!" "Proč?" "To bych si jinak pospal." řekl a já s úsměvem došla až do zákulisí. "Tak co potřebuješ." "Nic, jenom jsem tě tam nechtěl nechat s těma pijavicema." "Eh?" "To je jedno." "Povídej. Co Timo, co ty, co... nevím! Budu si tady akorát ladit kytaru, neva?" řekl a hrabal svojí akustiku z obalu. "Ne."
Papucza


