"Ne, jako nevadí, nebo, že nebudeš povídat." "Asi oboje." "Řekni, prosím. Jak se to vlastně stalo? Novinám se mi nějak moc extra nechce věřit." Prostě se to ze mě snaží nějak dostat. Fajn. "Když si chceš hrát na mojeho psychiatra?" trhla jsem rameny a začala vykládat: "Ten večer, jak jsme byli chlastat... Tak ještě tenhle večer jsme se s Timem dohodli, že půjdem sprejovat. Večer mě probudil a dohodli jsme se, že nasprejujem na stěnu LIEBE. Udělali jsme to na čelo obchoďáku. Jenže když jsem si všimla policajtů a řekla to Timovi, tak on na to, že prostě nepůjde, že to dodělá, že mám jít sama. Já ho v tom ale nechtěla nechat, tak jsem tam dodělávala s ním. Sprejovali jsme do chvíle, kdy nám nasadili pouta. Dodělali jsme to, ale za tu cenu, že to máme v rejstříku a Tima ještě k tomu na rok zavřeli za týrání." "Týrání?" zvedl hlavu od kytary. "Jo, mysleli si, že to on mě zmlátil." řekla jsem a rozbrečela se. "Odešla jsem od něho." vzlykla jsem. "Ale já ho tolik miluju." "Klídek." řekl Linke a sednul si vedle mě. Objal mě kolem ramen a já se o něho opřela. "Měl by si se jít připravit." potáhla jsem po chvíli a utřela si oči. "Fakt?" "Jo." usmála jsem se na něho nuceně, protože jinak by určitě neodešel. Nejdřív se na mě nedůvěřivě podíval, ale potom se zvedl a i s taškou odešel. Přišel po chvíli. Byl převlečený do čistýho. Jenom sebral kytaru a začal něco hrát. "Pěkný." usmála jsem se. "Jo. Díky." "Linke? Můžu se tě na něco zeptat?" podívala jsem se na něho a on mi přikývnul. "Kam jsi šel, když jsem ti řekla, že jsem od Tima odešla?" Linke najednou zkameněl. Potom ale odložil kytaru a podíval se na mě. "Za Timem." "Proč?" "Protože i když to není můj nejlepší kámoš, tak vím, čeho je schopnej. Hlavně kvůli tobě." _ Zůstala jsem na něho zírat s otevřenou pusou. "Co-cože?" "Když jsem k němu přišel, otevřel mi pořádně nalitej. Akorát on by nemusel zůstat jenom u chlastu." "To nemyslíš vážně, že ne?" zakroutila jsem hlavou. "Myslím." řekl a já zůstala tiše sedět. "Linke, měl by jste nastoupit." vešel do místnosti nějakej chlápek. Linke se na mě jenom smutně usmál, popadnul kytaru a šel.
"Luc... Lucy, vstávej." probudil mě Linke, ale jak jsem zjistila, sotva jsem otevřela oči, nedíval se na mě jenom on. "Za prvý mi neříkej Luc a za druhý... co chcete?" podívala jsem se smutně a přitom naštvaně na kluky. "Jenom pozdravit." řekl Franky. "Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj, ahoj. A čau." řekla jsem a měla namířeno pryč. "Ale šestej člen nám chybí." ozvalo se za mnou a já se úplně zasekla. "Timo." vydechla jsem co nejtišeji. "Co chcete?" řekla jsem a pořád stála otočená zády ke klukům. "Nechceš byt?" řekl Jan a já se údivem otočila. "Tak já můžu za to, že se kapela rozpadla a vy mi ještě nabízíte byt?" "No... vlastně zkušebnu... Když tam teď nemáme co dělat, tak je u nás v baráku úplně volný pokoj, tak nevíme, co s tím. Občas bych si tam sice šel zabrnkat něco na kytaru, ale to jenom proto, že ten pokoj je odzvučenej." usmál se na mě Linke. "Rozmyslím si to. Kdyby něco, jsem na baru. Každopádně se stavte, až budete odcházet." řekla jsem a odešla k baru. Sedla jsem si pod pult a rozbrečela se. Proč mi Tima museli připomínat? Už pohled na těch pět jeho kámošů mi nedělá zrovna nejlíp a ještě říct to o tom šestým? Kdo to vůbec řekl? "Lucy?" sehnul se nade mnou ten barman a jak už jsem stačila zjistit, jmenuje se Dan. Dan. Heh, přes toho jsem se dostala k Timovi. "Dane? My se náhodou neznáme?" "No... Měli bychom?" "Že mi jednoho připomínáš." "Jó, to mi říká hodně holek..." řekl s úsměvem, ale když jsem se na něho zatvářila, že to myslím vážně, koutky mu klesly. "Máš pravdu..."
Papucza


