"Hej, máte to skvělý! Akorát mi to trochu připomíná Linkiny. Ne trochu, ale hodně... Ale jinak je to fakt senzační." řekla jsem nadšeně klukům, když dohráli zatím asi třetí písničku. "Fajn, jestli to řekneš aji po tý další, tak nevim, co udělám, ale Timovi se to líbit nebude." řekl potichu a naštvaně Franky a já neměla daleko k výbuchu smíchu. Timo si ke mě sednul na stůl a chytnul mě rukou okolo ramen. Podívala jsem se ho a on měl ten výraz, ze kterého poznáte, že má něco zalubem. "Co je?" podívala jsem se na něho s podezřením a on na mě vytasil papír. Ale ne lada jaký. Byl to text. "Ehm... Co to je?" "Text." odpověděl mi chytře Timo. "Fajn, to už jsem věděla." "No vidíš, na blbou otázku, blbá odpověď." uchechtnul se. "Fajn... Vypadni?" "Co?" podíval se na mě Timo a já se rozesmála. Ukázala jsem mu nadpis písničky a on pochopil. "Sorry, špatnej papír." usmál se a podal mi jiný. "Nikdo tě neslyší." "Eee... Jo." "A to si na to mám třeba kreslit? "Eee... Ne." "Tak co s tím mám dělat?" "Umíš dobře zpívat, přečti si to a pak si s náma zazpíváš." usmál se na mě znova a já jenom zakroutila hlavou. "Kde ty na takový blbý nápady chodíš? Přes most na vlaky, hlavně 'nenápadně' kolem parkoviště na busy..." začala jsem mu tam vykládat všechny blbosti, který vymyslel, když jsme byli sprejovat a on se jenom nuceně usmíval na kluky a mi naznačoval, že mám být ticho. Pokračovala jsem, protože mě to fakt bavilo. Jenže Timo už to nevydržel.
Nalepil se na mě (dal mi pěknýho francouzáka) a tím pádem jsem zmlkla. "Timooo!" vykřikla jsem, když se ode mě odlepil. "Fakt má dobrej hlas." zkonstatoval Linke a kluci se rozřehtali. "Jo? A víš u čeho ještě lepší?" podívala jsem se na něho a on jenom polknul. "Jo, raději být ticho." usmála jsem se a pokývala hlavou. "Hele, tak hrajte. Nebo tu budem furt rozebírat kdo ví, co?" řekla jsem a Timo se zvedl. "Už na tom děláme." řekl a vzal do ruky mikrofon, který mi vrazil do ruky. "Raz, dva, tři." řekla jsem a všichni se na mě nechápavě podívali. "Fajn, mám divnej smysl pro humor, ale uznejte sami, že je to zábavný." řekla jsem do mikrofonu a kluci jenom zakroutili hlavou. "Jo, jo, to jsou ty o čtyry roky mladší puberťačky." mluvila jsem potichu do mikrofonu. Ano, potichu možná, ale když do mikrofonu, tak je mi to upe na nic... "Počkej, počkej! Štyry?!" vytřeštil na mě oči Timo a já měla ke smíchu fakt jenom málo. "O mě toho hodně nevíš, co? Frajére!" řekla jsem mu s potutelným výrazem a on z toho byl úplně mimo. "Počkat, počkat. Souhrn informací. Lucy Kaulitz, šestnáct let." "Sedmnáct, nauč se počítat." "S matikou na mě nelez." řekl otráveně a sebral mi mikrofon. "Neplnoletí nemají nárok na mikrofon." řekl a já vyprskla smíchy.


