"Slečno Kaulitzová, mohla by jste si sundat ty brýle? Myslím, že to slunce tolik nezáří, aby jste se na nás musela dívat skrz sluneční brýle." řekla mi ráno učitelka a já se jenom nuceně usmála. "To by nešlo, promiňte." řekla jsem a dál se věnovala písemce. Jenže když jsem to nečekala, tak se ke mě natáhla něčí ruka a brýle mi samozřejmě vzala. I přes snad milimetrovou vrstvu make-upu, který normálně nenosím, musel jít vidět monokl, který jsem měla přes celé oko a kus tváře. Učitelka se na mě podívala, když jsem vykřikla, aby mi dotyčný brýle vrátil a vytřeštila oči. "Co se vám stalo?" "Nic. A ty mi už můžeš vrátit ty brýle, ano?" podívala jsem se na Felixe - přede mnou sedícího kluka. "Ne, až řekneš, co se stalo." "Nikdy jste o mě neměli péči, tak toho nechte i teď a nevšímejte si toho, že mám obyčejného moncla." řekla jsem hnusně a sebrala mu brýle. Celé dopoledne už mě nechali být a dokonce i učitelky. Po posledním zazvonění jsem vyletěla ze školy a mířila k Timovi. Přesněji k jeho škole. Když jsem tam doběhla, bavil se s klukama z kapely. "Ahoj." usmála jsem se na něho. "Čau." usmál se taky a vzal mě kolem pasu. Jenom jsem ucukla, když mě chytnul za bolavý bok. "Stalo se něco?" podíval se na mě vyplašeně. "Ne, pohoda." řekla jsem, ale asi ne moc přesvědčivě, podle pohledů všech šesti dotyčných.
"Sundej si ty brýle." řekl mi Timo a já se celkem bála jeho reakce. "Ne, to je... Mám zánět spojivek a myslím, že moje oční by nebyla moc ráda..." snažila jsem se vymluvit, ale Timo se ke mě prostě a jednoduše postavil a brýle mi sundal. Nic jsem nenamítala. Akorát, když mě viděli všichni, tak si sykli i za mě. "Kdo ti to udělal?" řekl Timo a z hlasu mu byl poznat hněv. "Nech to bejt." "Kdo to byl?" nedal pokoj. "Nikdo, nech toho, ano?" "Lucy, včera jsi mi to odkývala. Myslím tím ten večer, co jsi mi řekla. Jestli to fakt myslíš vážně, řekni mi, kdo to byl?" podíval se na mě znova, ale úplně jinak. Zlost byla pryč. Zůstal tam jenom strach a... Láska? "Máti." řekla jsem. Kluků první reakce byla, že se na mě nevěřícně dívali. Timo udělal krátký krok dozadu, opřel si čelo o hřbet ruky, kterou potom sjel tak, že měl palec na spánku a protřel si oči. "Fajn. Vidím, že to myslíš vážně, takže jedna jediná otázka: Kde bydlíš?" "Tak to ti neřeknu, i kdyby ses tady po kolenou plazil. Měla bych ještě větší průser. Tohle je podle mě v pohodě. Takhle jsem skončila už hodněkrát. S máti sice jenom jednou krom tohodle, ale jinak..." "To je mi úplně u prdele! Ona tě zmlátila a s tebou to ani nepohne? Tak to je fakt divný!" chytnul nerva.


