"Mrkej na toho z céčka. Letos tady přešel." "Franci, ne." mluví na svou dobrou kamarádku, která se ji snaží neustále někoho dohazovat. "Proč ne? Mrkej na něho. Dokonce se na tebe usmívá." nepřestává Franciska a její kamarádka už z ní byla vyvedená z míry. Proto ji odsouhlasila něco, co by nikdy v životě neodsouhlasila. "Vsadíme se, jo? Prostě ho sbalíš. Hezká seš na to dost, tebe by někteří sežrali za živa. Když se ti to podaří, půjdu na blond, když ne, tak ty půjdeš na růžovo." Alex došlo až v hodině, co jí Franciska řekla, ale raději to nechala být. Mezitím však v jiné třídě vedli spolu dva kluci rozhovor: "Hele, Jane. Na tu holku z béčka se opovaž máknout, jasný?" "Hele, Dane, nevím, co s kým máš a je mi to jedno. Tuhle stejně nechcu." řekl, ne moc přesvědčivě, Jan a ve chvíli kdy dopověděl, prošla kolem jejich třídy Alex. Dan zpozorněl a po povolení učitele vyšel ze třídy. Dal se cestou za Alex. Ta když uslyšela kroky a otočila se, aby zjistila, kdo to jde, začala zmatkovat. Přidala do kroku a snažila se Danovi někam schovat, nebo zavřít. Chytil ji. Snažila s emu vymanit ze sevření, ale držel pevně. "Copak, kočičko?" řekl slizkým tónem Dan a Alex z toho přeběhl mráz po zádech. Její spolužák ji přitlačil na zeď. Jednou rukou ji držel rty, aby nemohla vykřiknout a druhou ji neustále sahal pod tričko. Alex tyhle chvíle nenáviděla, ale začínala si na ně zvykat. Bylo to na denním pořádku. Najednou se u nich ale objevil někdo další. Když uviděl slzy v Alexiných očích, odtrhnul od ní Dana, který se málem přerazil o své vlastní nohy. Nenávistně se podíval na Jana, klečícího na zemi. Alex ho objímala a brečela mu na rameni. "To bude dobrý." utěšoval ji a Dan zatím zmizel do třídy. "Půjdeš domů, ano? Řeknu to vaší profesorce." usmál se na Alex, která jenom přikývla, dál seděla schoulená u zdi a stírala si slzy.Jan se zvednul a odešel do třídy Alex. Zaklepal na dveře a vešel. Všechny děvčata ve třídě okamžitě zpozorněly a začaly na něho házet pohledy. Jan je přešel bez povšimnutí a otočil se ke katedře. "Dobrý den, prosím, omluvte mě, že jsem vám narušil hodinu, ale chtěl bych omluvit tu dívku... Ehm. Hnědé vlasy a oči... Měla na sobě tmavé rifle a černou mikinu. Nevypadala dobře, zůstala sedět na chodbě." "Slečna Alex? Nu, dobrá... Vypadáte jako slušný mladík, do které chodíte třídy?" "Do céčka." "Tak ho klofla." zašeptala Lucy Francisce. "Dobrá, vašemu profesorovi vás omluvím." řekla. Jan jenom poděkoval, vzal Alexiny věci a vyběhnul ze třídy. Pořád seděla na tom stejném místě. Jan k ní přišel a chjtěl ji setřít slzy, ale sotva se ji dotknul, ucukla. "Mě se nemusíš bát." řekl klidně a mile. "Alex se na něho jenom omluvně podívala. "Doprovodím tě domů." řekl potichu. "Jenom si dojdu pro věci." dodal, sebral se a odešel do své třídy. Vešel do třídy, vzal si věci, zahlásil, že ho omluví profesorka Laidolfová a běžel za Alex. Na jednom rameni nesl svou tašku, na druhé si hodil věci Alex. "Tak kam tě mám doprovodit?" zeptal se a Alex po něm švihla hnusným pohledem. "Proč jsi to udělal? Jsem ráda, ale příště... jak mě uvidí... bude to ještě horší!" sklopila smutně pohled. "Příště už nebude." "Jak si můžeš být tak jistý? Jak? Já... Byla jsem na to už zvyklá, měl jsi to nechat být." řekla smutně tiše a sklonila hlavu. "Tak kam tě mám doprovodit?" "Bydlím v ubytovně..." řekla potichu a sedla si na schody před školou. "Tam bydlí i Dan... Tam nemůžeš... Půjdeš se mnou." řekl a vzal Alex za ruku v domnění, že ji pomůže vstát. Ta s rukou trhla, aby se dostala z jeho sevření a postavila se sama.
Papucza



u me je bleskowka prihlas se!!Teda jestli jestli chdfces!