Jak čas běží,piju pořád a pořád a zachvilku už musím uznat že sem i trochu v náladě.Teda ta nálada sa s další a další skleničkou stupnuje,takže už pomalu nevím ani co dělám.Když tak tančím,přidá sa ke mna nějaký pěkný kluk.Začali sme sa spolu bavit a jako poslední dobou dělám často jednu blbost za druhou tak ani teď nejsem po zadu a začnu ho líbat.Seděli sme v boxu a mu to zjevně nevadilo,protože sa přidal.Asi mna hrabe,protože sme si přitom představovala Jana,ale co už.Musím uznat že si to tam docela hodně dáváme a zachvilku mě zvedne a zavede na klučičí záchod,kde mi začne rozepínat sukni ... Neobtěžovali sme sa ani nikam zalest,aby nás nikdo neviděl.Opřel mě o zeď.Začal mě líbat tentokrát na krk,jednou rukou mi zajel pod triko a druhou pod sukni.Líbal tak hrozně vášnivě a někdy až drsně,uplný opak Jana.To ani když sem z jiným klukem,tak na něho nemůžu přestat myslet? ... "Sakra" zakleju a odstrčím od sebe toho kluka,kterému sem už rozepínala pásek od kalhot.Triko a sukni sem si zpravila,tak jak mají být a pootočila sem se na toho klukama,docela se na mě vyjeveně díval a tka sem rychlostí blesku od tama utekla.Sedla sem si za bar a objednala sem si pivo a k tomu brčko,abych byla rychlej ožralá.Musím říct že mi je toho kluka líto,přece jenom,ho takto nechat,když už sem mu i pásek rozepínala.Jenže já si pod ním představovala Jana,ale když sme se vrátila do reality bylo mi jasný že toto nemůžu udělat i kdybych měla chut tak to není správný.
"Je v tom jiný týpek co?" zeptá sa někdo za mnou a i když sme nemohla vědět že je to na mna tak sem se otočila.Stál tam ten kluk.
"Zrovna tebe bych nečekala.A jo máš pravdu je v tom jiný"
"můžu?" kývnu na souhlas a tak si sedne"Jinak sem Stefan"
"Sarah" dáme si malinkou pusu na seznámení"Jo a promiň za ... "
"To je v poho,asi si nečekala ani takovou reakci co?"
"No popravdě ne.Vypadáš na typ kluka,který dostane bez problému každou" normálně bych toto asi neřekla,ale alkohol dělá svoje.Ten se nad tým jenom zasměje
"Tak takhle působím na holky?Ale jinak,asi bych se takto nezachoval,ale když ty si pořád dokolečka opakovala jedno-Jan" Já na něho vykulím oči
"T-t-o j-jako fakt?"
přikývne"To je tvůj kluk?" Při slově kluk,sem začala brečet,sama od sebe,prostě mi to už dál nešlo zadržet.Slzy mi tékli sami od sebe.Nejraději bych řekla že ano,ale boužel to nemůžu říct.Nevím jak,ale prostě sem mu to začla všechno od začátku říkat.Od toho jak sem viděla Karla stou holkou,návrh na pomstu,i to že sme se spolu milovali a to sem nezapoměla říct jak užasné to bylo a taky sem nezapoměla na to co sem udělala ve zkušebně a taky že sou to tři dny co sme sa neviděli,vlastně od toho v té zkušebně,že sme mu volala,ale on to ani nezvedl ato né jednou.Taky o Karlovi jak vyhrožoval,ale já mu to neřekla,protože sme se bála jak zareaguje.Prostě všechno od A do Z " ... Já asi ho miluju" zakončím svoje vyprávění.
"Přece to nebudeš řešit takto,chlastem,toho bys moc nevyřešila,spíš naopak.Musíš tomu dát čas,uvidíš že to dopadne dobře"utěšuje mna a já mu su popravdě za to vděčná,aspoň malinkou naději mí tím dá.
"Děkuju,ale teď bych měla jít domů" za tu dobu než sme mu to řekla sem si dala ještě jednom pivo a 2x vodku z džusem.
"V takovém stavu tě nepustím,kde bydlíš?"tka mu to řeknu"Aha,takže přesně na opačné straně města.Mám zavolat mamce bo tatkovi,nebo nějakému sourozenci?"
"Sem jedináček a rodiče nevolej" řeknu mu rázně,ale přitom opile"Na" vyndám docela těžko mobil z kapse"Zavolej komu chceš,ale jak sem řekla rodiče ne"jen co dořeknu položím hlavu na bar,je mi nějak blbě
Kluci-Timo
"Janééé telefoon"
"Tak ho zvedni a řekni že teď nemám čas,Dík"odpovími a tak jdu pro něho.Má ho položený na stole a kdybych nešel akorát okolí,tak by si toho ani nikdo nevšimnul,to je celý Jan,vypne si zvuky a má klid.Podívám sa na displej
"Sarah,Jan teď nemá čas,tak on ti pak zavolá"
*Ehm,tady není Sarah,tady Stefan* odpoví mi nějaký klučičí hlas
"Stefan?Neznám,tak počkej zavolám ti Jana" ... "Janééé telefon"
"Sem říkal,že nemám čas"
"Jo já vím,al eprý jde o Sarah,nějaký Stefan či jak" zakřičím na něho a teď by mohl vyhrát běž na 60m,pač takovou rychlost sem u něho neviděl.Nj stačilo říct že jde o Sarah a je to.Vyrval mi mobil z ruky a já sem odešel za klukama.
Kluci-Jan
"No?Tady Jan"
"Čau tady Stefan,jen prý nemáš čas,jenže vedle mě je Sarah a je totálně zlitá,sotva tady sedí na židličce od baru a i z té už spadla.Já bych jí zavedl dom,jenže bydlí na opačné straně města."
"Jo,jasný,jen mě řekni kde ste a já dojdu" tak mi řekne adresu kde je ten bar a hned co položím,tak si vezmu bundu ajdu za klukama"Hej kluci budu muset odejít"
"A co se vlastně stalo?" zeptá se zvědavě Timo a všichni na mě upřou svůj zrak
"Prý se Sarah totálně zlila a dokonce padá ze židličku na které sedí,tak jdu pro ní.Teda stli to nevadí,máme to tu rozdělaní ... "
"Ne jdi.Už jsou stejně dvě hoďky,tak jí zaveď dom a zůstan sní.Stejně sme už všichni unavení a potřebujeme se vyspat" dořekne za mna Juri.Kluci jen přikývnou a já se snima rozloučím. ... ... Konečně se asi po půl hodině dostávám k baru.Hudba jde slyšet pár metrů od něho.Otevřu a rozhlídnu sa,u baru uvidím ležecí holku,což je mi hned jasné že je to Sarah. "Stefan?" zeptám sa,když dojdu blíž.
"Jan,že?" kývnu"Tak tady je,nemohl sem sní ani hnout,chtěl sem sní jít aspon ven,ale řekla že se z tadyma nehne,že chce zůstat tady"
"Ta se zřídila,ale fest.Jo a díky že si zavolal"
"Jo jasný v poho.Nechtěla abych volal mamce ani tatkovi tka si mě napadlo ty" Otočím sa na něho,protože trošku víc nechápu"Ona mi totiž o tobě vykládala"
"Docela rád bych věděl co,ale radši se jí pokusím dostat dom"
"Tak to přeju hodně štěstí" řekne a odejde směr parket.
"Slyšíš mě?" hladím jí po tváři.Musím říct,že sa fakt dost zlila,nechápu to.Otevře oči a asi musí zaostřit než mi odpoví
"Ty?Ne,neslyším" odsekne mi a otočí si hlavu na druhou stranu.Zase nechápu,ale teď radši neřeším
"Vztávej jdeme dom"
"S tebou?Nikam"
"Nekecaj,prostě půjdeme teď dom" snažím se jí nějak zvyhnou,ale bez uspěchu
"Hele ty" ukáže na mě a konečně s emi podívá do očí"mi nebudeš říkat co mám nebo nemám dělat,jasný?!" asi cjtěla mít pohled styl že mě zabije,ale spíš se jí povedl pohled stylu zhulené kotě.Tak sem jí vzal do náruče a i když se bránila a prosila barmana,tak sem jí přece jen dostal ven.Cesta nám sice trvala asi pět minut,tož obvykle trvá asi půl minuty,ale aspon něco.Dalších deset minut,bylo celkem klidných až na to že sme ušli nějakých dvacet metrů
Sarah
"Jana chci si promluvit" řeknu rázně a zastavím sa uprostřed chodníku,teda aspon myslím že je to uprostřed
"Jo,ale až se z toho vyspíš"
"Pchéé si jenom myslíš chlapečku.Já si chci promluvit teď hned"
"Teď?Sotva chodíš natož aby si mluvila" odpoví m ize smíchem.Dala sem si ruky v bok a snažila se udržet balanc,šlo to sice těžko,ale nějaký postoj sem udělala
"Co sem sakra udělala špatně,hmm?" zeptám se a cítím jak mě v očích pálí slzy
"měla by si něco udělat špatně?"
"ty se mě ptáš?To nemyslíš vážně.proč si se neozval co?Celý den sem ti volala a ty?Ani ses neobtěžoval to zvednout.To už ti ani za to nestojím?" docela křičím"
"My sme byli hrozně zaneprázdnění a já měl vyplé zvuky" odpovídá mi z naprostým klidem a to mě ještě víc naštvalo
"Ha" zasměju se" To ti tak věřím,mě musíš mít za uplného vola z takovou" máchám rukama zprava do leva,zhora dolů"Jo jasný vím,je to kvůli tomu polibku ve zkušebně že jo?" slzy už sme dál nedokázala udržet,i v té opilosti vím co mluvím
"To není pravda" brání sa
"Né?tak proč ses tři dny neozval?Jasně jenom náhoda,že?"
"Prosím pojď,promluvíme si ráno,teď si totálně mimo"
"já sem v pořádku" snažím sa udržet rovnováhu i když to jde těžko.Slzy mi stále tečou a nejdou zastavit
"Vypila si toho hodně,pojď prosím" snaží sa mě stále přesvětšit a mě je čím dál tím víc špatně
"jenže to ti nedokážu říct to co chci" řeknu skoro neslyšitelně"Ja totiž,ono to,jaksi,já tě ... " chtěla sme ti říct,ale udělalo se mi hrozně zle
Jan
" ... já tě ... " Kdybych rychle nezaragoval spadla by na zem"Je mi hrozně blbě" oznámí mi,i když ani nemusela,stačí se na ní podívat.
"tak jdem" vezmu jí do náruče,ptž sní bych dom nedošel ani za týden ... Cesta zpátky trvala o dost víc,ale došli sme,ale pravda bylo to pro mě jak pro někoho zdolat Everest.ne že by byla těžká,teda pravda tou cestou se pronesla,než sme došli,teda spíš než sem já došel.Ale bylo to spíš tím že sebou pořád v jednom kuse cukala,házela sebou,máchala rukama nohama a něco žvatlala,což já jí vůbec nerozuměl.Usnula skoro před domem.Když sme došli položil sem jí na postel,vyzul boty,triko a sukni jí vslekl,zůstala ve spodním prádle,ještě gumičku z vlasů sme jí odělal.Věci sme jí dal na balkon,který mám v pokojíku,byli totiž hrozně nasáklé kouřrm.Zakryl sem jí a šel se osprchovat,popravdě sprcha mi teď bodla.Pak sem si šel lehnout vedle ní,pozoroval sem jí jak je krásná a roztomilá v jednom,když spí.Přemýšlel sem co asi tak chtěla říct.jako první mě napadlo,že by to doplnila tím ž emě miluje.Vlastně to bylo jediné co mě napadlo ... otočil sme se abych se podíval kolik je hodin,půl 6 a i když je čtvrtek,tak jí nechám spát,stejně by do školy nešla,pač jí bude asi špatně.Ještě cestou když sme šel pro ni,sem zavolal její mamce,že bude spát u nás,ptž nám pomáhá ve zkušebně. ... O dvě hodiny později,sem vztal a i když sem vůbec nespal,nevadilo mi to.Kolem deváte sem šel udělat snídani.Sarah si dost dlouho pospala,zatím co já tady čumím na nějaký debilní seriál
Sarah
"Áááááúúúúú moje hlava"je první co řeknu,když otevřu oči.A hned následovně zjistím,že nejsem ve své posteli,ale v Janově a jenom ve spodním prádle.Chytnu sa za hlavu,protože mě fakt děsně bolí."Co se včera stalo" by mě zajímalo.Moje pamět sahé jenom do páteho piva.Vztanu z postele a nikde nevidím svoje věci,takže si ze skříně vezmu jedno Janovo velké triko.Pomalu výjdu z pokoje a,když scházím schody všimnu si Jana v obýváku jak se dívá na telku.Musím se párkrát nadechnout,než se odhodlám jít za ním"Půjčila sem si tvoje triko,doufám že ti to nevadí,svoje věci sem nemohla najít" oznámím mu a snažím se být v klidu
Zakroutím hlavou"Vůbec,věci máš na balkoně,hrozně totiž smrděli kouřem.Jídlo máš na stole.Chceš přinest prášek?"
"No jestli máte,tak jo" Jan jde pro prášek a já pro jídlo do kuchyně,kde si zrovna naleju i čaj,to si pakvezmu do obýváku"Děkuju" asi si myslí že je mi hodně blbě,když mi donesl celé plato.Bylo ticho,Jan mě totálně ignoroval"Sem to včera asi posrala co a nejen včera?" zeptám sa na rovinu
"Proč myslíš?"
"Tak za tu dobu co se známe si mě totiž ještě takto neignoroval jako poslední dobu" hodím talířem na stůl vezmu prášky z čajem a zalezu do Janova pokoje.Lehnu si na postel a půjčím si jeho notebook,abych si napsala pár mejlů kámošom a tak.Když si dodělám co sem potřebovala,vyjela sem z netu,všimla sem si na ploše složky,kterou tam ještě o víkendu nebyla.Zvědavost byla silnější než já a i když sem to nedělá klikla semna ni."ehm?" to je jediné co sme ze sebe dostala.Je tam spouta fotek,nic neobvyklé ho že,ale ona na nich byla holka jenom ve spodním prádle a rozhodně z netu to stáhlí nebylo,protože sem poznala že to bylo focené u Jana doma.Nemohla sme ze sebe vydat ani hlásku.Fotky byli vloženy do pc toto pondělí.Pálili mě oči a zachvilku sem dala volný průběh slzám.Sedím na posteli a ještě nějakou chcíli čumím na jednu z těch mnoha fotek.nemůžu tomu uvěřit.jediné co mě teď napadlo je že musím pryč.Vletěla sem na balkon a našla tma svoje věci,rychle sem se oblíkla,vlasy dala do culíku.Z pokoje a ze schodů sme přímo letěla.Jan si mě všimnul až,když sme se oblíkala.
"Kam deš?"Zeptal sa,ale já ho ignorovala.Když sme si nazula boty,hodila sme na něho nenávistný pohled u mýma uplakanýma očima a pak sem odešla.Slyšela sem že na mna eště něco volá,ale já sme šla dál,dál od něho ...
Jan
"sarah počkéééj" křičel sem na ni,ale ona sa ani neotočila.Ještě pár minut sem čuměl směrem kam utíkala.Nějak sme to teď nepobral.Oči měla plné slz a ten její pohled,jako by mě chtěla zavraždit.Jdu do pokoje,kde uvidím svůj notebook otevřítý."Do prdele" zakřičím do prázdného pokoje,takže bych se nedivil,kdyby to šlo slyšet až ven.Ryhle sem vzal mobil a vytočil Sarah číslo ... Nic,nebere ... Zkouším to asi už po desáté,ale tentokrát si už mobil vypla.
Sarah
Až kolem páte dojdu domů.Lehnu si na postel a hlavu si položím na plyšáka,kterého sme dostala od Jana,nejradši bych ho někde zakomala,jenže on je takový sladký ten plyšák.Nechápu jak mi to mohl udělat,po tom včem,copak nic necítil,vůbec nic?Proč,ale tak brzo?A proč mi nic neřekl?Má holku a on mi to neřekne,to je pech ... Kluci sou svině,boužel sem to musela zjistit i já ...
No zlatíčka,tka sem další díl stihla.Fíííííha mě sa to nelíbí... No nic no,co sa dá dělat.Další díl,bude,až,až dojedu z dovolené,což je další nedělu,takže určitě za víc jak týden.No jako díl trapný já vím,ale tka co sa dá dělat no ... No končím z mýma debilníma kecama o tom jak hrozná je toto ff ... děkuju za všechny komentíře,ste fakt zlatíčka :-***
Kiss:-*
Btw ... za chyby sa omlouvám ...
"Je v tom jiný týpek co?" zeptá sa někdo za mnou a i když sme nemohla vědět že je to na mna tak sem se otočila.Stál tam ten kluk.
"Zrovna tebe bych nečekala.A jo máš pravdu je v tom jiný"
"můžu?" kývnu na souhlas a tak si sedne"Jinak sem Stefan"
"Sarah" dáme si malinkou pusu na seznámení"Jo a promiň za ... "
"To je v poho,asi si nečekala ani takovou reakci co?"
"No popravdě ne.Vypadáš na typ kluka,který dostane bez problému každou" normálně bych toto asi neřekla,ale alkohol dělá svoje.Ten se nad tým jenom zasměje
"Tak takhle působím na holky?Ale jinak,asi bych se takto nezachoval,ale když ty si pořád dokolečka opakovala jedno-Jan" Já na něho vykulím oči
"T-t-o j-jako fakt?"
přikývne"To je tvůj kluk?" Při slově kluk,sem začala brečet,sama od sebe,prostě mi to už dál nešlo zadržet.Slzy mi tékli sami od sebe.Nejraději bych řekla že ano,ale boužel to nemůžu říct.Nevím jak,ale prostě sem mu to začla všechno od začátku říkat.Od toho jak sem viděla Karla stou holkou,návrh na pomstu,i to že sme se spolu milovali a to sem nezapoměla říct jak užasné to bylo a taky sem nezapoměla na to co sem udělala ve zkušebně a taky že sou to tři dny co sme sa neviděli,vlastně od toho v té zkušebně,že sme mu volala,ale on to ani nezvedl ato né jednou.Taky o Karlovi jak vyhrožoval,ale já mu to neřekla,protože sme se bála jak zareaguje.Prostě všechno od A do Z " ... Já asi ho miluju" zakončím svoje vyprávění.
"Přece to nebudeš řešit takto,chlastem,toho bys moc nevyřešila,spíš naopak.Musíš tomu dát čas,uvidíš že to dopadne dobře"utěšuje mna a já mu su popravdě za to vděčná,aspoň malinkou naději mí tím dá.
"Děkuju,ale teď bych měla jít domů" za tu dobu než sme mu to řekla sem si dala ještě jednom pivo a 2x vodku z džusem.
"V takovém stavu tě nepustím,kde bydlíš?"tka mu to řeknu"Aha,takže přesně na opačné straně města.Mám zavolat mamce bo tatkovi,nebo nějakému sourozenci?"
"Sem jedináček a rodiče nevolej" řeknu mu rázně,ale přitom opile"Na" vyndám docela těžko mobil z kapse"Zavolej komu chceš,ale jak sem řekla rodiče ne"jen co dořeknu položím hlavu na bar,je mi nějak blbě
Kluci-Timo
"Janééé telefoon"
"Tak ho zvedni a řekni že teď nemám čas,Dík"odpovími a tak jdu pro něho.Má ho položený na stole a kdybych nešel akorát okolí,tak by si toho ani nikdo nevšimnul,to je celý Jan,vypne si zvuky a má klid.Podívám sa na displej
"Sarah,Jan teď nemá čas,tak on ti pak zavolá"
*Ehm,tady není Sarah,tady Stefan* odpoví mi nějaký klučičí hlas
"Stefan?Neznám,tak počkej zavolám ti Jana" ... "Janééé telefon"
"Sem říkal,že nemám čas"
"Jo já vím,al eprý jde o Sarah,nějaký Stefan či jak" zakřičím na něho a teď by mohl vyhrát běž na 60m,pač takovou rychlost sem u něho neviděl.Nj stačilo říct že jde o Sarah a je to.Vyrval mi mobil z ruky a já sem odešel za klukama.
Kluci-Jan
"No?Tady Jan"
"Čau tady Stefan,jen prý nemáš čas,jenže vedle mě je Sarah a je totálně zlitá,sotva tady sedí na židličce od baru a i z té už spadla.Já bych jí zavedl dom,jenže bydlí na opačné straně města."
"Jo,jasný,jen mě řekni kde ste a já dojdu" tak mi řekne adresu kde je ten bar a hned co položím,tak si vezmu bundu ajdu za klukama"Hej kluci budu muset odejít"
"A co se vlastně stalo?" zeptá se zvědavě Timo a všichni na mě upřou svůj zrak
"Prý se Sarah totálně zlila a dokonce padá ze židličku na které sedí,tak jdu pro ní.Teda stli to nevadí,máme to tu rozdělaní ... "
"Ne jdi.Už jsou stejně dvě hoďky,tak jí zaveď dom a zůstan sní.Stejně sme už všichni unavení a potřebujeme se vyspat" dořekne za mna Juri.Kluci jen přikývnou a já se snima rozloučím. ... ... Konečně se asi po půl hodině dostávám k baru.Hudba jde slyšet pár metrů od něho.Otevřu a rozhlídnu sa,u baru uvidím ležecí holku,což je mi hned jasné že je to Sarah. "Stefan?" zeptám sa,když dojdu blíž.
"Jan,že?" kývnu"Tak tady je,nemohl sem sní ani hnout,chtěl sem sní jít aspon ven,ale řekla že se z tadyma nehne,že chce zůstat tady"
"Ta se zřídila,ale fest.Jo a díky že si zavolal"
"Jo jasný v poho.Nechtěla abych volal mamce ani tatkovi tka si mě napadlo ty" Otočím sa na něho,protože trošku víc nechápu"Ona mi totiž o tobě vykládala"
"Docela rád bych věděl co,ale radši se jí pokusím dostat dom"
"Tak to přeju hodně štěstí" řekne a odejde směr parket.
"Slyšíš mě?" hladím jí po tváři.Musím říct,že sa fakt dost zlila,nechápu to.Otevře oči a asi musí zaostřit než mi odpoví
"Ty?Ne,neslyším" odsekne mi a otočí si hlavu na druhou stranu.Zase nechápu,ale teď radši neřeším
"Vztávej jdeme dom"
"S tebou?Nikam"
"Nekecaj,prostě půjdeme teď dom" snažím se jí nějak zvyhnou,ale bez uspěchu
"Hele ty" ukáže na mě a konečně s emi podívá do očí"mi nebudeš říkat co mám nebo nemám dělat,jasný?!" asi cjtěla mít pohled styl že mě zabije,ale spíš se jí povedl pohled stylu zhulené kotě.Tak sem jí vzal do náruče a i když se bránila a prosila barmana,tak sem jí přece jen dostal ven.Cesta nám sice trvala asi pět minut,tož obvykle trvá asi půl minuty,ale aspon něco.Dalších deset minut,bylo celkem klidných až na to že sme ušli nějakých dvacet metrů
Sarah
"Jana chci si promluvit" řeknu rázně a zastavím sa uprostřed chodníku,teda aspon myslím že je to uprostřed
"Jo,ale až se z toho vyspíš"
"Pchéé si jenom myslíš chlapečku.Já si chci promluvit teď hned"
"Teď?Sotva chodíš natož aby si mluvila" odpoví m ize smíchem.Dala sem si ruky v bok a snažila se udržet balanc,šlo to sice těžko,ale nějaký postoj sem udělala
"Co sem sakra udělala špatně,hmm?" zeptám se a cítím jak mě v očích pálí slzy
"měla by si něco udělat špatně?"
"ty se mě ptáš?To nemyslíš vážně.proč si se neozval co?Celý den sem ti volala a ty?Ani ses neobtěžoval to zvednout.To už ti ani za to nestojím?" docela křičím"
"My sme byli hrozně zaneprázdnění a já měl vyplé zvuky" odpovídá mi z naprostým klidem a to mě ještě víc naštvalo
"Ha" zasměju se" To ti tak věřím,mě musíš mít za uplného vola z takovou" máchám rukama zprava do leva,zhora dolů"Jo jasný vím,je to kvůli tomu polibku ve zkušebně že jo?" slzy už sme dál nedokázala udržet,i v té opilosti vím co mluvím
"To není pravda" brání sa
"Né?tak proč ses tři dny neozval?Jasně jenom náhoda,že?"
"Prosím pojď,promluvíme si ráno,teď si totálně mimo"
"já sem v pořádku" snažím sa udržet rovnováhu i když to jde těžko.Slzy mi stále tečou a nejdou zastavit
"Vypila si toho hodně,pojď prosím" snaží sa mě stále přesvětšit a mě je čím dál tím víc špatně
"jenže to ti nedokážu říct to co chci" řeknu skoro neslyšitelně"Ja totiž,ono to,jaksi,já tě ... " chtěla sme ti říct,ale udělalo se mi hrozně zle
Jan
" ... já tě ... " Kdybych rychle nezaragoval spadla by na zem"Je mi hrozně blbě" oznámí mi,i když ani nemusela,stačí se na ní podívat.
"tak jdem" vezmu jí do náruče,ptž sní bych dom nedošel ani za týden ... Cesta zpátky trvala o dost víc,ale došli sme,ale pravda bylo to pro mě jak pro někoho zdolat Everest.ne že by byla těžká,teda pravda tou cestou se pronesla,než sme došli,teda spíš než sem já došel.Ale bylo to spíš tím že sebou pořád v jednom kuse cukala,házela sebou,máchala rukama nohama a něco žvatlala,což já jí vůbec nerozuměl.Usnula skoro před domem.Když sme došli položil sem jí na postel,vyzul boty,triko a sukni jí vslekl,zůstala ve spodním prádle,ještě gumičku z vlasů sme jí odělal.Věci sme jí dal na balkon,který mám v pokojíku,byli totiž hrozně nasáklé kouřrm.Zakryl sem jí a šel se osprchovat,popravdě sprcha mi teď bodla.Pak sem si šel lehnout vedle ní,pozoroval sem jí jak je krásná a roztomilá v jednom,když spí.Přemýšlel sem co asi tak chtěla říct.jako první mě napadlo,že by to doplnila tím ž emě miluje.Vlastně to bylo jediné co mě napadlo ... otočil sme se abych se podíval kolik je hodin,půl 6 a i když je čtvrtek,tak jí nechám spát,stejně by do školy nešla,pač jí bude asi špatně.Ještě cestou když sme šel pro ni,sem zavolal její mamce,že bude spát u nás,ptž nám pomáhá ve zkušebně. ... O dvě hodiny později,sem vztal a i když sem vůbec nespal,nevadilo mi to.Kolem deváte sem šel udělat snídani.Sarah si dost dlouho pospala,zatím co já tady čumím na nějaký debilní seriál
Sarah
"Áááááúúúúú moje hlava"je první co řeknu,když otevřu oči.A hned následovně zjistím,že nejsem ve své posteli,ale v Janově a jenom ve spodním prádle.Chytnu sa za hlavu,protože mě fakt děsně bolí."Co se včera stalo" by mě zajímalo.Moje pamět sahé jenom do páteho piva.Vztanu z postele a nikde nevidím svoje věci,takže si ze skříně vezmu jedno Janovo velké triko.Pomalu výjdu z pokoje a,když scházím schody všimnu si Jana v obýváku jak se dívá na telku.Musím se párkrát nadechnout,než se odhodlám jít za ním"Půjčila sem si tvoje triko,doufám že ti to nevadí,svoje věci sem nemohla najít" oznámím mu a snažím se být v klidu
Zakroutím hlavou"Vůbec,věci máš na balkoně,hrozně totiž smrděli kouřem.Jídlo máš na stole.Chceš přinest prášek?"
"No jestli máte,tak jo" Jan jde pro prášek a já pro jídlo do kuchyně,kde si zrovna naleju i čaj,to si pakvezmu do obýváku"Děkuju" asi si myslí že je mi hodně blbě,když mi donesl celé plato.Bylo ticho,Jan mě totálně ignoroval"Sem to včera asi posrala co a nejen včera?" zeptám sa na rovinu
"Proč myslíš?"
"Tak za tu dobu co se známe si mě totiž ještě takto neignoroval jako poslední dobu" hodím talířem na stůl vezmu prášky z čajem a zalezu do Janova pokoje.Lehnu si na postel a půjčím si jeho notebook,abych si napsala pár mejlů kámošom a tak.Když si dodělám co sem potřebovala,vyjela sem z netu,všimla sem si na ploše složky,kterou tam ještě o víkendu nebyla.Zvědavost byla silnější než já a i když sem to nedělá klikla semna ni."ehm?" to je jediné co sme ze sebe dostala.Je tam spouta fotek,nic neobvyklé ho že,ale ona na nich byla holka jenom ve spodním prádle a rozhodně z netu to stáhlí nebylo,protože sem poznala že to bylo focené u Jana doma.Nemohla sme ze sebe vydat ani hlásku.Fotky byli vloženy do pc toto pondělí.Pálili mě oči a zachvilku sem dala volný průběh slzám.Sedím na posteli a ještě nějakou chcíli čumím na jednu z těch mnoha fotek.nemůžu tomu uvěřit.jediné co mě teď napadlo je že musím pryč.Vletěla sem na balkon a našla tma svoje věci,rychle sem se oblíkla,vlasy dala do culíku.Z pokoje a ze schodů sme přímo letěla.Jan si mě všimnul až,když sme se oblíkala.
"Kam deš?"Zeptal sa,ale já ho ignorovala.Když sme si nazula boty,hodila sme na něho nenávistný pohled u mýma uplakanýma očima a pak sem odešla.Slyšela sem že na mna eště něco volá,ale já sme šla dál,dál od něho ...
Jan
"sarah počkéééj" křičel sem na ni,ale ona sa ani neotočila.Ještě pár minut sem čuměl směrem kam utíkala.Nějak sme to teď nepobral.Oči měla plné slz a ten její pohled,jako by mě chtěla zavraždit.Jdu do pokoje,kde uvidím svůj notebook otevřítý."Do prdele" zakřičím do prázdného pokoje,takže bych se nedivil,kdyby to šlo slyšet až ven.Ryhle sem vzal mobil a vytočil Sarah číslo ... Nic,nebere ... Zkouším to asi už po desáté,ale tentokrát si už mobil vypla.
Sarah
Až kolem páte dojdu domů.Lehnu si na postel a hlavu si položím na plyšáka,kterého sme dostala od Jana,nejradši bych ho někde zakomala,jenže on je takový sladký ten plyšák.Nechápu jak mi to mohl udělat,po tom včem,copak nic necítil,vůbec nic?Proč,ale tak brzo?A proč mi nic neřekl?Má holku a on mi to neřekne,to je pech ... Kluci sou svině,boužel sem to musela zjistit i já ...
No zlatíčka,tka sem další díl stihla.Fíííííha mě sa to nelíbí... No nic no,co sa dá dělat.Další díl,bude,až,až dojedu z dovolené,což je další nedělu,takže určitě za víc jak týden.No jako díl trapný já vím,ale tka co sa dá dělat no ... No končím z mýma debilníma kecama o tom jak hrozná je toto ff ... děkuju za všechny komentíře,ste fakt zlatíčka :-***
Kiss:-*
Btw ... za chyby sa omlouvám ...


