close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nečekaný návrat sestry-4.díl

20. srpna 2008 v 7:01 | Hann |  -Nečekaný návrat sestry
Pomalu otevírám oči.Vidím skříň,stolek,židli,světlo,lampičku ... sakra,sem zase v tom pokoji i ty dveře a okno tady jsou.POmalinku vztávám.Vztávím ze strachem,co bude když otevřu ty dveře a sejdu dolů.Budou tam?Vyhodí mě? ... Mám v hlavě tolik otázek a odpovědi čekají tam dole.Chytnu do ruky kliku a pomalu jí dávím dolů.Klikla cvakla a já otevírám dveře směr ke mě.Nadechnu se a výjdu na chodbu,směrem ke schodům.Slyším hlasy.Mám strach.Sem na začátků schod a na ten první od crchu si sednu.Jde s tadyma krásně vidět na kluky.Jsou tak jiní a přesto stejní.Tak dospělí ale přitom tak dětinští.Všimnu si ale že Jan chybí.Asi někde z někým randí.Stejně pořád nechápu jak sem se sem dostala.Je to divný,naposledy si pamatuju že sem se zhulila u obchodu na schodech.
"Nat?" řekne někdo za mnou a podle hlasu je to ten můj právě randící Jan.Pomalinku si otočím hlavu abych na něho viděla.Stojí na demnou a má takový neutrální výraz v obličeji.
"Já ... To ... No ... Asi bych měla jít" řeknu a vystartuju ze schodů
"Hééj kluci,ona chce zdrhnout" zakřičí na kluky dole Jan a ty se okamžitě rozeběhnou ke mě
"Co chcete?" zeptám se potichu a cítím jak se mi do očí derou slzy.
"Chceme si jenom promluvit,to je vše.Pojď do obýváku" řekne mi brácha a chce mě chytnou za ruku,ale já sebou cuknu do zadu.Jakobych se ho bála.Vždyť je to můj brácha,proboha,nemůžu se ho bát ...
"Nat?Prosim" Projdu kolem nich,upe opřítá o zeď,jenom abych byla co nejdál od nich a pak se rychlím krokem vydám do obýváku.kde si sednu.
"Tak??Začnite" pobídnu je.Dívá se na mě dvanáct očí.A já se začnu třepat,ani nevím proč.Vždyť jsou to lidi,které znám.Lidi,které mám ráda.Tak proč mám pocit že s ejich bojím?
"Já nevím jak začít" Já mlčím.Ani já nevím co bych měla říct.Srdce mi bije rychleji jak obvykle.Třesu se,ale není to zimou.Oči musím mít rude,chtěla bych brečet,lae slzy nejsou. "Chtěl bych ti pomoc,teda my by sme ti chtěli pomoc,jestli budeš chtít" řekne mi mile bráška
"Proč mi chcete pomoc?Vždyť já odešla,jenom tak,nic sem neřekla a vy ste ke mě tak hodní?"
"Si moje malá sestřička,kterou mám hrozně rád a trápí mě když tě vidím takto."
"Jak to můžeš říct?Vždyť sem udělala takovou kravinu,nehorázně velkou" začnou mi po líci téct slzy.Franky si ke mě klekne,a ruku mi dál na koleno,v tom momentě sem vyletěla z křesla jako blesk.Byl to jako elektrický šok.Srdce mi tkouklo snád ještě rychleji a tep taky.Celé tělo se mi začalo třást.Čelo se mi orosilo potem.Z hluboka sem začala dýchat a moje pamět byla teď plná vzpomínek na to všechno co se stalo ...
"Nat,co je?Co se ti udělal?"Ptal se Franky,ale já ho slyšela potichunce,jakoby byl v dálce,moje myšlenky se točilo pořád kolem jednoho ... Hlavou mi probíhali ty zléé věci co se za poslední dva roky stalo.
Najednou rána. ... Rána která mě vrátila do reality.Asi sme se moc otáčela a házela rukama,protože sme schodila vázu.Dívám se na tu rozbitou vázu co leží tak v klidu na zemi.Jsou to velké střepy,které se zakrývají společně s tyma malinkýma.Ta modrá váza,byla tak hezká a já jí rozbila.Zničila sme jí stejně jako svůj život.
"Já ... já se omlouvám" omluvím se potichu a skloním se abych ty střepy pozbírala.
"Nech to" slyším,ale to mi nezabrání.Aspoň něco chci udělat,dobře a toto je dobrá věc."No tka Nat,nech toho" sme jak smyslů zbavená.Potřebuju něco udělat,abych měla lepší pocit.Abych aspoň někdy mohla říct že sen pomohla. "Pusť to.No tak" Až ruka na mém rameni mě zastaví."No tak segra,prosím tě pusť to,ještě si něco uděláš"POotočím hlavu na ruku kterou mám na rameni a hned v zápětí na bráškův obličej.Vypadá tak ustaraný a neštastný.Asi si všiml jak se dívám na něho a na tu ruku a pochopil.Pustil mě a z ruky mi vzal střepy z rozbité vázy,potom vztal a šel je vyhodit do košu.Slyšela jsem jenom jak dopadli a pak kroky blíží se ke mě.
"Co se stalo?Proč se mě bojíš?" zeptá se smutně Franky.Kluci stojí opodál a já cítím jejich pohledy na sobě.Každý z nich čeká co řeknu.Franky pochopil že se ke mě nemá přibližovat a tak si sedl kousek ode mě.Moje oči hipnotizovali jedne jediný bod a to ten kde se rozbila ta váza.
"Já" odmlčím se"Já vám psala dopisy,každý den.Každému.Vždy šest dopisů"
"Ale nám nic nedošlo" řekne Linke.Ten jeho hlas,tak uklidnuje.
"Já ... já vím.Ani jedne sem neuödeslala.Jedna část je v motelu kde sem žila.Další část v nemocnici,kde sem byla.Všechno sem vám do nich psala.Co se stalo.nestalo.Co cítím.Jak se mám.Prostě všechno.Nevynechala sem nic."
"Chceš nám to teď říc co se stalo??"
"Máte to v tych dopisech." opovím jednoduše."Teď bych měla jít" zvednu se ze slzami v očích.
"Kam chceš jít?" zeptají se mě udivěně kluci.Docela dobrá otázka,protože sama nevím.Jak?Na ulic,to je můj domov.
"Budeš tady,já tě nikam nepustím" řekne mi Franky.Zní tak naléhavě a smutně.
"Ale ... "
"Žádný ale,prostě tu zůstaneš a hotovo" řeknetentokrát rázně.
"A vám to nebude vadit?" zeptám se ze sklopenýma očima.
"Jak si toto můžeš myslet?Vždyť si moje segra a jejich kámoška a toto je tvůj domovMáš asi hlad a žízeň co?"Jenom přikývnu na souhlas"Tak já ti dojdu pro nějaké věci,aby ses mohla ját osprchovat a mezitím ti udělám něco k jídlu,jo?"
"Jo"

POmalu ze sebe zdělávám ty škaredé a špinavé věci.Divím se že jsou ještě v celku.Věci ze sebe sundám docela z námahou,nemám už skoro žádnou sílu.Všechno hodím na zem a vlezu pomalu do vany.Pustím si opatrně na sebe vodu.Kapky teplé vody dopadají na mé nahé tělo.Voda smívá všechnu špínu co jsem měla na sobě.Ani si nepamatuju jak dlouho sme se nekoupala.Jak dlouho sme necítíla na sobě teplou vodu.Je to příjemný pocit.Celé tělo i s vlasama mám mokré.MOje oči jsou zavříté aby i na ně pohla dopadat voda. ... Sem tu asi hodně dlouho,ale já si to prostě musela užít.Ano užít.Pro mě to byl požitek,po tak dlouhé době.Zabalím se do ručníku a výjdu z vany.Kapky vody mi stékají po kůžu.Od vlasů až po paty,kde se zastaví o zem.Cítím každou kapku jak stéká.
Jednou rukou projedu po zdradle abych se mohla na sebe podívat,jak vypadám když su umytá.
"Ach" vzdychnu.Dívám sebe.Takové chudunké ručičky mám a nohy taky.Žebra mě jdou trošku vidět.A v obličeji také.POmalu na sebe dám zase věci,ale tentokrát ty co mě půjčil Franky.Jsou mi volné,ale mě to nevadí,je to příjemné,takové věci mám ráda.Vezmu hřeben a pomalu začínám česat svoje vlasy,které mám tak zakuckané.Nějakou tu chvíli to trvá,ale nakonec se porvu i s nima.Teď už sem umytá,učesaná a "nově" oblečená.
Otevřu dveře od koupelny a vidám se za klukama dole ...

Aj tak je tu další díl.Vím je to nudné,ale to příjde )) Děkuju strašně moc za komentíky,moc mě potěšili )) Kiss :-* Líbí? Nelíbí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama