"Popelko" řekne Timo,já se otočím ...
"Ano?" zeptám se smutně a koukám se do země.Timo jde ke mě a zvedne mě hlavu tak abych se mu dívala do očí a pohladí mě
"Mám otázku"
"Hmm,povídej" vyzvu ho ...
"Nesnášíš mě?" ... Tj,to mám říct ne Timo miluju tě ... Ehm,to super ...
"Proč se ptáš?"
"Protože mě to zajímá" Do očí se mi nahrnují slzy
"Prosím neptej se" ... Nic nenamítal,přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat na krku.Já zakloním hlavu a rukama mu přejíždím po zádech ... POmalu jdeme ke stolu,kam mě vyzdvihne a já si sednu.Od krku se dostane až ke rtům.Začneme se líbat.První hrozně pomalu a jemně ale pak zrychlíme.Jeho jedna ruka my jezdí po noze a druhou má kolem krku.Já mám svoje na jeho zádách ... Sme v tom nejlepším když uslyšíme zabouchnutí dveří ... A v tom se od sebe rychlostí blesku odtrhneme ...
"No vidím že budete pokračovat i zítra" ... Hmm ta si umí vybrat chvíli "Ani jeden z vás to nemá dokončené.A vy" ukáže na mě "Jste na místě kde ani nemáte být"
"Já no se to omlouvám"
"Co tu vůbec děláte?"Jenom se s Timem na sebe podíváme "No já potřebovala z něčím pomoc"
"Aha,tak to ano.Já skočím ještě do ředitelny a pak to tu zkončíme" My to jenom odkýváme a knihovnice odejde
"A už to umíš?"
"Co?" vykulím oči na Tima
"No si říkala že si chtěla z něčím pomoc,tak se ptám stli to už umíš"
"Joo táák.No ještě ani né.Chtělo by to doučko" ... Timo se ke mě přiblíží ...
"Takže zítra zase tady" Dá mi pusu a jde si balit věci.Já se pousměju a jdu taky balit ...
"Tak nashle" rozloučíme se z knihovnivnicí a jdeme směr východ ... Když už se rozcházíme řekneme si jenom ahoj a pak každý směr svůj domov ... Docela su zvědavá na zítřek ...
Ježiš já se snád na jisto zamilovala.No potěž ... Trapas největší ... Do Tima,největšího kreténa v okruhu 10000000000 km od našeho domu ... No super ... DOjdu dom a matka do mě hned začne valit ...
"Jako kde si byla??Co si o sobě myslíš?" ... Mě už je to všechno jedno,ani sme se na ni nepodívala a šla sem do pokoje,kde sem sebou hodila o postel ... Slyšela sem jenom matku jak cosi valí,ale mě je upe jedno .. Ať si křičí,mě je to fuk ... Docela rychle to vzdala,sem myslela že rozbije dveře a vytahá mě za vlasy ven ... Takže takové pokračování to nebude ...
"Áááá" protáhnu se a podívám se na budík co mi leží n anočním stolku ... "Ty vole" jediné na co se zmůžu ... JE totiž půl 2 v noci.Já sem usnula ... Se divím že matka ze sewgrami nic neudělali ... Hmmm ... Zvednu se a jdu směr kuchyň ptž mám žízeň ...
"Ale,ale mladá paní se uráčila vztát" Strnu a pomalu se otočím ... Matka "Co si o sobě myslíš?Dojdeš si bůh ví kdy a nic tady v domě neuděláš a jdeš si lehnout a vztaneš si až teď.Toto si nebudeš zvykat,jasný?Dokud budeš bydlet v tomto domě tak budeš poslouchat mě,rozumíš?" křičí na mě že to musí jít slyšet někde mezi tučnákama ...
"Tak sem byla ve škole,spíš po škole"
"A co já stím?To je mě jedno.Když něco řeknu tka to uděláš"
"A to jako i v případě že budu mít hodinu??To mám říct učitelce *Och,prominte ale moje maminka chce abych šla ted hned nakoupit,takže jdu*???Wou už vidím jak mě pustí a ještě k tomu z úsměvem"
"Nebuď drzá"
"Já nejsem" ... V tu chvíli mě jednu natáhne a já sletím na dřevěný stůl
"Běž si lehnout a zítra začne pro tebe režim,který budeš muset dodržovat i kdyby si pak nespala" křikne po mě matka a já čumím vcg
Ráno
Jako bždy vztanu abych stihla udělat snídani a táák,Hned po ránu mě ale čekal šok ... Když sme vešla do koupelny že sa umyju tka sem se jako vždy podívala do zrcadla nad umyvadlem ...
"Ty vole" čumím do toho umyvadla jak na svaté ... Mám dobrého monokla od té rany když mě matka uhodila a pak ještě na čele při dopadu na stolek ... "Fakt jako super" ... Udělám hygienu a jdu nachystat snídani pro *moje super segry a matku* ... Když sem to dodělala,šla sme si pro tašku a vyšla sem ... Sice je teprve půl 7 ale nechci být doma až dojdou ...
Procházím se městem a dívám se do výloh obchodů ... Sou tam tak krásné věci,ale ani jedno si nemůžu koupit ... Najednou mi začal vyhrávat mobil ... Nezmáné číslo
"Ano?"
"Ahoj zlato" ... Co???? ... To není možný ... "Jsi tam?"
"Tati??" zeptám se abych se ujistila
"Ano sme to já"
"Jééé tatínku,já sem tak ráda že mi voláš.Dlouho ses neozval."
"Promiň,promiň,ale je málo času víš"
"A kdy dojedeš?" ... zeptám se rychle toto mě totiž nejvíc zajímá "Měl by si přijet za dva týdny,stli teda dobře počítám"
"Ty to tka bedlivě počítáš?" řekne ze smíchem
"No to víš.Si musím hlídat kdy mi dojede nejduležitější člověk v mém životě né?"
"No jasný zlato.Za dva týdny dojedu a budu trochu dýl doma"
"Cooo??Fakt??Tak to je skvělí.Hned si mě zlepšil náladu"
"A co zrovna děláš??Chystáš se do školy?"
"Noo vlastně já dneska vyšla trochu dřív víš.A včera sem byla po škole" řeknu docela hrdě
"Co to,že moje poslušná holka byla po škole?"
"To ti povikládám až dojedeš.Je toho tolik co ti chci říct.By si moooc provolal víš"
"Ale to je jedno,si moje dcera,pro kterou bych udělal vše"
"Já vím.Mám tě hrozně moc ráda"
"Budu muset končit.Za dva týdny se uvidíme.Ahoj,mám tě rád"
"Já taky.Pááá.Už se těším tati"
Už brečím.Vždycky,když vlám z tátou tak brečím.Je to šílený,tka moc se mi stýská.Je to jediný člověk který mi rozumí a má mě upřímě rád.Můžu si sním promluvit o čemkoliv a za to sem vděčná ...
Sem už ve škole a první hodina je chemie,zase ... včera sme ju měli dneska taky ... AL emě to ani nevadí,chemie mi docela jde ...
"Ano,máte celý vzoreček dobře ... " řekne mě učitelka,ptž sme byla zkoušená. "Máte za jedna" Já se jenom usměju,vezmu si sešit a žákovku a jdu si sednout ... Předemnou byli asi tři lidi kteří měli za 5,takž ena mě teď hážou hrozné držky ... Nemají se tak flákat ... Jako néé že já bych byla nějaká šprtka,ale jako prostě to mám asi po mámě,která byla chytrá ...
Když jdu po chodbě všichni na mě čumí ... To dělá ta modřina a monokl,ale já za to nemůžu ... Dneska to bylo už docela v poho,teda až na ty oči které se na mě na každém kroku dívali ...
"Dobrý den" řeknu knihovnici
"Dobrý,tak už víš jak jít tak můžeš" Je vidět že by ju zajímalo co se mi stalo,ale já se jenom usměju a jdu "můj" usek ... KDyž to tak vidím a prohlížím si to,tka sem za včerejšek vážně málo udělala.Zdělám si batok,který dám na stůl a namířím si to na první knížku ... ... Zachvilku uslyším bouchnutí dveří a to stejný co sem se bavila já z knihovnicí.To znamená že došel Timo.Hmmm,sem docela zvědavá ... Asi za půl hoďky nám řekla knihovnice že jde a že sem zase vrátí kolem 6 a že kdyby sme to už měli,tak tu máme aspoň jeden počkat ... Teda stli to řekla Timovi nevím ... Tak si tak skládám dál,když ...
"Ahoj" řekne někdo za mnou vím,Timo ... Přibližuje se a chytne mě kolem pasu
"Ahoj" ... Cítím jak mi odhrnuje vlásky z krku a dá mi asi dvě malinké pusinky
"Ses do toho nějak obula jak vidím"
"Noo joo sem tu už dýl no" ... Néééé už zase mě líbá na krku ... To není možný ... Sakra,já ho fakt miiluju.Pomalu si mě otáčí ,ale nepřestává líbat.Zachvilku se naše rty spojí,je to užasný ... Posadí mě zase na stůl jako včera ... Je to skoro stejný jako včera ... A hlavně stejně úžasný ... Když se přestaneme líbat,vykulí na ěm ty stoje upe sexy očička
"Proboha co se ti stalo?" ... Honem nějaká výmluva ... Áááá .. honem ...
"No já to vysávala včera a ono to no sem zakopla o koberec a sem sletěla na stolek ... " řeknu potichu a nejistě
"Opravdu?" ...
"Jo" to je ještě víc potichu
"A od čeho máš toho monokla?" ... a sakra
"No asi se mě udělal když sem spadla ... "
"Monokl?"
"Jo"
"Proč se mi to nezdá?"
"NEvím"
"Ty kecáš,toto by se ti nemohlo stát o rožek stola.Ta modřina na tom čele jo,ale ten monolk ne"
"Fakt v poho,je to o stolek" řeknu a snažím se aby to vyznělo věrohodně
"Nevěřím"
"Nevěř si.Snád dobře vím o co sem si to udělala" rozkřičím se na něho "Tak sem to prostě neudržela a spadla sem no,se stane né?Já za to nemůžu že su tak nešikovná že spadnu i při vysávání"
"Fájn,fáájn,klid v poho ... Já jen ... ALe to je jedno,radši půjdu"
"Nééé počkej,nikam nechoď." Přitáhnu si ho a začnu ho líbat,on se nabrání a přidá se "Promiň" zašeptám mezi polibky ... Líbáme se snád celou věčnost ... Nj,při mé celoživotní smůle se prostě stát něco musí ...
"Ehm,ehm ruším?" řekne někdo kdo je blýzko nás ... my se rychlostí blesku od sebe odtrhnem a podíváme se kdo to ...
Áááá takže je tu další dííl.Líbí?? ... Kiss )) :-***
"Ano?" zeptám se smutně a koukám se do země.Timo jde ke mě a zvedne mě hlavu tak abych se mu dívala do očí a pohladí mě
"Mám otázku"
"Hmm,povídej" vyzvu ho ...
"Nesnášíš mě?" ... Tj,to mám říct ne Timo miluju tě ... Ehm,to super ...
"Proč se ptáš?"
"Protože mě to zajímá" Do očí se mi nahrnují slzy
"Prosím neptej se" ... Nic nenamítal,přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat na krku.Já zakloním hlavu a rukama mu přejíždím po zádech ... POmalu jdeme ke stolu,kam mě vyzdvihne a já si sednu.Od krku se dostane až ke rtům.Začneme se líbat.První hrozně pomalu a jemně ale pak zrychlíme.Jeho jedna ruka my jezdí po noze a druhou má kolem krku.Já mám svoje na jeho zádách ... Sme v tom nejlepším když uslyšíme zabouchnutí dveří ... A v tom se od sebe rychlostí blesku odtrhneme ...
"No vidím že budete pokračovat i zítra" ... Hmm ta si umí vybrat chvíli "Ani jeden z vás to nemá dokončené.A vy" ukáže na mě "Jste na místě kde ani nemáte být"
"Já no se to omlouvám"
"Co tu vůbec děláte?"Jenom se s Timem na sebe podíváme "No já potřebovala z něčím pomoc"
"Aha,tak to ano.Já skočím ještě do ředitelny a pak to tu zkončíme" My to jenom odkýváme a knihovnice odejde
"A už to umíš?"
"Co?" vykulím oči na Tima
"No si říkala že si chtěla z něčím pomoc,tak se ptám stli to už umíš"
"Joo táák.No ještě ani né.Chtělo by to doučko" ... Timo se ke mě přiblíží ...
"Takže zítra zase tady" Dá mi pusu a jde si balit věci.Já se pousměju a jdu taky balit ...
"Tak nashle" rozloučíme se z knihovnivnicí a jdeme směr východ ... Když už se rozcházíme řekneme si jenom ahoj a pak každý směr svůj domov ... Docela su zvědavá na zítřek ...
Ježiš já se snád na jisto zamilovala.No potěž ... Trapas největší ... Do Tima,největšího kreténa v okruhu 10000000000 km od našeho domu ... No super ... DOjdu dom a matka do mě hned začne valit ...
"Jako kde si byla??Co si o sobě myslíš?" ... Mě už je to všechno jedno,ani sme se na ni nepodívala a šla sem do pokoje,kde sem sebou hodila o postel ... Slyšela sem jenom matku jak cosi valí,ale mě je upe jedno .. Ať si křičí,mě je to fuk ... Docela rychle to vzdala,sem myslela že rozbije dveře a vytahá mě za vlasy ven ... Takže takové pokračování to nebude ...
"Áááá" protáhnu se a podívám se na budík co mi leží n anočním stolku ... "Ty vole" jediné na co se zmůžu ... JE totiž půl 2 v noci.Já sem usnula ... Se divím že matka ze sewgrami nic neudělali ... Hmmm ... Zvednu se a jdu směr kuchyň ptž mám žízeň ...
"Ale,ale mladá paní se uráčila vztát" Strnu a pomalu se otočím ... Matka "Co si o sobě myslíš?Dojdeš si bůh ví kdy a nic tady v domě neuděláš a jdeš si lehnout a vztaneš si až teď.Toto si nebudeš zvykat,jasný?Dokud budeš bydlet v tomto domě tak budeš poslouchat mě,rozumíš?" křičí na mě že to musí jít slyšet někde mezi tučnákama ...
"Tak sem byla ve škole,spíš po škole"
"A co já stím?To je mě jedno.Když něco řeknu tka to uděláš"
"A to jako i v případě že budu mít hodinu??To mám říct učitelce *Och,prominte ale moje maminka chce abych šla ted hned nakoupit,takže jdu*???Wou už vidím jak mě pustí a ještě k tomu z úsměvem"
"Nebuď drzá"
"Já nejsem" ... V tu chvíli mě jednu natáhne a já sletím na dřevěný stůl
"Běž si lehnout a zítra začne pro tebe režim,který budeš muset dodržovat i kdyby si pak nespala" křikne po mě matka a já čumím vcg
Ráno
Jako bždy vztanu abych stihla udělat snídani a táák,Hned po ránu mě ale čekal šok ... Když sme vešla do koupelny že sa umyju tka sem se jako vždy podívala do zrcadla nad umyvadlem ...
"Ty vole" čumím do toho umyvadla jak na svaté ... Mám dobrého monokla od té rany když mě matka uhodila a pak ještě na čele při dopadu na stolek ... "Fakt jako super" ... Udělám hygienu a jdu nachystat snídani pro *moje super segry a matku* ... Když sem to dodělala,šla sme si pro tašku a vyšla sem ... Sice je teprve půl 7 ale nechci být doma až dojdou ...
Procházím se městem a dívám se do výloh obchodů ... Sou tam tak krásné věci,ale ani jedno si nemůžu koupit ... Najednou mi začal vyhrávat mobil ... Nezmáné číslo
"Ano?"
"Ahoj zlato" ... Co???? ... To není možný ... "Jsi tam?"
"Tati??" zeptám se abych se ujistila
"Ano sme to já"
"Jééé tatínku,já sem tak ráda že mi voláš.Dlouho ses neozval."
"Promiň,promiň,ale je málo času víš"
"A kdy dojedeš?" ... zeptám se rychle toto mě totiž nejvíc zajímá "Měl by si přijet za dva týdny,stli teda dobře počítám"
"Ty to tka bedlivě počítáš?" řekne ze smíchem
"No to víš.Si musím hlídat kdy mi dojede nejduležitější člověk v mém životě né?"
"No jasný zlato.Za dva týdny dojedu a budu trochu dýl doma"
"Cooo??Fakt??Tak to je skvělí.Hned si mě zlepšil náladu"
"A co zrovna děláš??Chystáš se do školy?"
"Noo vlastně já dneska vyšla trochu dřív víš.A včera sem byla po škole" řeknu docela hrdě
"Co to,že moje poslušná holka byla po škole?"
"To ti povikládám až dojedeš.Je toho tolik co ti chci říct.By si moooc provolal víš"
"Ale to je jedno,si moje dcera,pro kterou bych udělal vše"
"Já vím.Mám tě hrozně moc ráda"
"Budu muset končit.Za dva týdny se uvidíme.Ahoj,mám tě rád"
"Já taky.Pááá.Už se těším tati"
Už brečím.Vždycky,když vlám z tátou tak brečím.Je to šílený,tka moc se mi stýská.Je to jediný člověk který mi rozumí a má mě upřímě rád.Můžu si sním promluvit o čemkoliv a za to sem vděčná ...
Sem už ve škole a první hodina je chemie,zase ... včera sme ju měli dneska taky ... AL emě to ani nevadí,chemie mi docela jde ...
"Ano,máte celý vzoreček dobře ... " řekne mě učitelka,ptž sme byla zkoušená. "Máte za jedna" Já se jenom usměju,vezmu si sešit a žákovku a jdu si sednout ... Předemnou byli asi tři lidi kteří měli za 5,takž ena mě teď hážou hrozné držky ... Nemají se tak flákat ... Jako néé že já bych byla nějaká šprtka,ale jako prostě to mám asi po mámě,která byla chytrá ...
Když jdu po chodbě všichni na mě čumí ... To dělá ta modřina a monokl,ale já za to nemůžu ... Dneska to bylo už docela v poho,teda až na ty oči které se na mě na každém kroku dívali ...
"Dobrý den" řeknu knihovnici
"Dobrý,tak už víš jak jít tak můžeš" Je vidět že by ju zajímalo co se mi stalo,ale já se jenom usměju a jdu "můj" usek ... KDyž to tak vidím a prohlížím si to,tka sem za včerejšek vážně málo udělala.Zdělám si batok,který dám na stůl a namířím si to na první knížku ... ... Zachvilku uslyším bouchnutí dveří a to stejný co sem se bavila já z knihovnicí.To znamená že došel Timo.Hmmm,sem docela zvědavá ... Asi za půl hoďky nám řekla knihovnice že jde a že sem zase vrátí kolem 6 a že kdyby sme to už měli,tak tu máme aspoň jeden počkat ... Teda stli to řekla Timovi nevím ... Tak si tak skládám dál,když ...
"Ahoj" řekne někdo za mnou vím,Timo ... Přibližuje se a chytne mě kolem pasu
"Ahoj" ... Cítím jak mi odhrnuje vlásky z krku a dá mi asi dvě malinké pusinky
"Ses do toho nějak obula jak vidím"
"Noo joo sem tu už dýl no" ... Néééé už zase mě líbá na krku ... To není možný ... Sakra,já ho fakt miiluju.Pomalu si mě otáčí ,ale nepřestává líbat.Zachvilku se naše rty spojí,je to užasný ... Posadí mě zase na stůl jako včera ... Je to skoro stejný jako včera ... A hlavně stejně úžasný ... Když se přestaneme líbat,vykulí na ěm ty stoje upe sexy očička
"Proboha co se ti stalo?" ... Honem nějaká výmluva ... Áááá .. honem ...
"No já to vysávala včera a ono to no sem zakopla o koberec a sem sletěla na stolek ... " řeknu potichu a nejistě
"Opravdu?" ...
"Jo" to je ještě víc potichu
"A od čeho máš toho monokla?" ... a sakra
"No asi se mě udělal když sem spadla ... "
"Monokl?"
"Jo"
"Proč se mi to nezdá?"
"NEvím"
"Ty kecáš,toto by se ti nemohlo stát o rožek stola.Ta modřina na tom čele jo,ale ten monolk ne"
"Fakt v poho,je to o stolek" řeknu a snažím se aby to vyznělo věrohodně
"Nevěřím"
"Nevěř si.Snád dobře vím o co sem si to udělala" rozkřičím se na něho "Tak sem to prostě neudržela a spadla sem no,se stane né?Já za to nemůžu že su tak nešikovná že spadnu i při vysávání"
"Fájn,fáájn,klid v poho ... Já jen ... ALe to je jedno,radši půjdu"
"Nééé počkej,nikam nechoď." Přitáhnu si ho a začnu ho líbat,on se nabrání a přidá se "Promiň" zašeptám mezi polibky ... Líbáme se snád celou věčnost ... Nj,při mé celoživotní smůle se prostě stát něco musí ...
"Ehm,ehm ruším?" řekne někdo kdo je blýzko nás ... my se rychlostí blesku od sebe odtrhnem a podíváme se kdo to ...
Áááá takže je tu další dííl.Líbí?? ... Kiss )) :-***


