close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-1.díl

17. srpna 2008 v 16:33 | Hann |  -Tak trochu úlet?!
Ahoj všem čtenářkám Fan Fiction! ;) Po docela úspěšné FF Best friends, sem se rozhodla napsat další FFku. Budu ji psát z pohledu Natálie (hl. hrdinka) a pohledu Tima (musím podotknout že vžít se do myšlení chlapů je obtížné, takže se nedivte že to bude mít mezery xD) Už hned ze začátku bych se chtěla omluvit - zpoždění budou! To vám zaručuju… hold škola! ;) xD Tak přeji zábavné čtení ;)
Negi
_________________________________________________________________________
"Nebudeš mi věřit co se stalo!" vybafnu celá udýchaná na svoji kamarádku. "No to je sice pěkný milá Natálie, ale kde si takovou dobu?? Psala sem ti sms že v 15:00 v kavárně na rohu a už je 15:15!" stačí mě ještě zdrbat. "Zbořil se svět milá Elis? Ne! Tak buď v klidu!" posadím se na židli a objednám si horkou čokoládu. "Nemám ráda, když je někdo nedochvilnej!" zatváří se otráveně. "Hele nech těch xichtů!" rozesměju se. Navíc… Moc mě neser, nebo s tebou na zítřejší koncert těch Nevada Tan nepůjdu!" vypláznu na ni jazyk. "Ale to by si mi neudělala! Že ne?!" hodí na mě psí očka. "Tobě, nikdy!" pohladím ji po ruce a upiju si z šálku horké čokolády, kterou mi před chvíli donesl číšník. "Kde budeme dneska spát?" zajímám se. Sem od ní sice pozvaná, ale ani jedna z nás nebydlí v Berlíně. Chvíli přemýšlí. "Můžeme posedět tady a pak najít nějaký hotýlek," pokrčí rameny. "Mohla sem úplně v klidu přijet zítra!" opřu se o opěradlo židle. "To nemohla! Dlouho sme se neviděli a já si chci s tebou popovídat, jak jde škola, modeling a tak," usměje se na mě. "Škola? Ani se neptej. "Co se stalo?" vytřeští oči. "Nic, maturitu sem zvládla levou zadní….. teda spíš s odřenejma ušima, co si budeme nalhávat," usměju se. "No vidíš! A kam půjdeš teď? Na vejšku nebo pracovat," při téhle otázce mi zaskočí. "Pracovat?" pozvednu obočí. "No.." přitaká. "Ne… to ještě ne… A vejška mě nebere." Teď zase pro změnu zaskočí ji. "A co hodláš dělat?" Super otázka. "Nic, táta mi řekl že se nemám půl roku ukázat doma. Mám jet poznávat svou vlast a okolní státy! Přičemž on mě bude celou tu dobu sponzorovat," usměju se. "Tady se někdo má!" posmutní. "A co teda ten modeling?" rozsvítí se ji oči, ale já posmutním. "Vyrazili mě," přiznám se, leč nerada. "Jak to?" zůstane bezmocně sedět v jedné póze. "Přibrala sem kolem pasu o jeden blbej centimetr," zadívám se ven z okna. "Ale já se nevzdávám! Zašla sem si do jiné agentury, sice tam bych mohla jenom fotit, ale i tak je to dobrý," ušklíbnu se. "A už si něco nafotila?" konečně se pohne. "Jo! Jednu kolekci plavek, která nevyšla. A taky jarní módu byla sem z toho nadšená, ale měla sem tam jenom jednu fotku! Super fakt! Někomu štěstí prostě nepřeje!" povzdechnu si naštvaně. "Prosím tebe! Oni ještě zavolají," utěšuje mě. "Pochybuju!" stojím si za svým.
"Už bude šest. Nepůjdeme sehnat nocleh?" zívnu si. "Jo!" vstane ze židle a oblékne si mikinu. "Budeme platit," usměju se na číšníka. "Hned jsem u vás," oplatí mi úsměv.
"Kolik si mu dala díško?" vykulí na mě Elis oči. "2 euro!" trhnu rameny. "Za co prosím tě?" "Za ten jeho sexy zadek!" rozesměju se. "Ty ses nezměnila!" zakroutí hlavou.
"Tohle je váš pokoj," zavede nás do luxusního pokoje jeden z těch vlezdoprdelek.. xD "Děkujeme!" usměju se a zabouchnu mu před nosem. "Tomuhle díško ne.e?" vyplázne na mě jazyk. "Ne, tenhle neměl zdaleka tak pěknej zadek jako ten číšník v kavárně," zasním se. "Na Franka stejně nemá," zasní se zase ona. "Na koho?" svraštím údivem čelo. "Na Frankyho z Nevada Tan," plácne sebou na postel. "Ach tak! A to je kterej?" lehnu si vedle ní. "To je ten co nosí takový to strniště," kouká do stropu. "A Timo…. To je ten s tou kšiltovkou?" kouknu na ni. "Yeah!" rozesměje se. "Ok!" vstanu a zapluju do koupelny. Sem utahaná jako kotě.
"Naty?" pozvedne ke mně hlavu, zřejmě má nějakou otázku. "Ano?" hodím na ní xichtíka a hupsnu za ní do postele. "Stejně nechápu holky, který Frankyho milujou a přitom s ním nikdy nepromluvili." "Ó to je velice chytrá úvaha!" vyprsknu smíchy. "No…. To je taková ta platonická láska víš…." Zachumlám se do peřinek. "Ty jo…. Ale stejně! Mým snem je se vyspat s nějakou hvězdou!" vydechne. "Můj taky…." Sprásknu ruce a neudržím se smíchu. "Škoda že se to nedá zaplatit," koukne na mě. "Ty seš blbá!" zakroutím nad ní hlavou. "Hele já skočím dolů do baru pro nějaký hami papi mňam jo?" vstanu na nohy a dojdu ke dveřím. "Seš jenom v županu," zaťuká si na čelo. "No a? Koho to tady sere?" trhnu rameny. "Tak si aspoň sundej ten ručník co máš na hlavě!" naznačí rukou můj turban. "Jo.. pravda!" strhnu si ho z hlavy a ručník po ni hodím. "Sluší ti to!" vztyčí palec. "Haha! To ti nežeru!" vypláznu na ni jazyk a zapluju ven na chodbu.
"Papadapa," prozpěvuju si na chodbě. Potkat mě někdo tak i o mě bude myslet snad bůhví co. "Dobrá nálada?" ozve se za mnou klučičí hlas. "Ale.. jo!" otočím se. "Jéé, za anděla sme si nezaplatili! Kluci pojďte sem já tu mám přírodní úkaz!" řve ten kluk. Naprosto nic nepobírám. Zírám na něho s pusou dokořán. Z pokoje se najednou vynoří další dva kluci. "No woow!" pronese jeden z nich. "Anděl nemá černý vlasy vole!" setře ho ten druhý. "Ten můj jo!" rozesměje se. "Jan jméno mé," podá mi ruku. "Natálie!" přijmu ji. "Promiň, ale já spěchám," usměju se a co nejrychleji zmizím. Sakra, byl mi nějak povědomej. Ale odkud? Přemýšlím, ale tohle je u mě stejně marný. xD
Zrovna když se vracím nazpět i s nějakým tím spíše pitím než jídlem. Zahlédnu skupinku kluků. Je tam i ten Jan….To ne! Ty vole! Timo! Tam stojí ten.. ten ….z Nevada Tan.. Timo! Nevěřím svým očím, ale je to tak! A Franky! Pouze jen tyhle dva poznám. Stojím tam na rohu a koukám jako puk. "Anděl!" křikne Jan. "Dívejte kluci, tohle je můj anděl, potkal jsem ho tady na chodbě to mám ale štěstí co?" chlubí se mnou Jan, ale já sem naprosto vykolejená. Sme na stejným hotelu, jako Elisina oblíbená kapela. WooW až jí tohle řeknu! "A-ahoj," vykoktám a usměju se. "Jane, kde si na tohle přišel?" vykulí na mě oči Timo. "Tady na chodbě to TO zpívalo!" rozesměje se a zajde do pokoje. "Těší mě, Timo," podá mi ruku. Bez ostychu ji přijmu. "Natalie," pokusím se o roztomilý úsměv a očividně se mi povedl. "Timo! Dělej pojď dovnitř!" křičí tam na něj někdo. "Já půjdu, ahoj," pousměje se omluvně. "Jasně, ahoj!" zamávám mu, ale to sem neměla dělat, protože mi málem vypadne láhev červeného vína z rukou.
"Elis! Nebudeš mi věřit kdo je tady na hotelu!" zabouchnu dveře a opřu se o ně. "To nevím," řekne rozespale asi sem ji probudila. "Revoluce naší generace!" poradím ji. "Nevada Tan?" vyletí z postele jako čertík na pérku. "Přesně!" usměju se. "Si děláš prdel!" vypískne. "Ne," zakroutím hlavou a sednu si za ni na postel. "Ve kterým pokoji," zajímá se. "No.. nevím.. nějak sem nestihla zaregistrovat," pokrčím rameny a otevřu lahev. "Pokoje budou mít stejně zamnutý, takže se stejně žádnej sex s hvězdou konat nebude!" řekne sklesle. "Myslíš ty snad i na něco jinýho?" "Jo!" zkříží si ruce na prsou. "Ok! Já ti věřím!" usměju se.
…::TIMO::…
"Jane jak si to myslel s tím andělem? Kdo to byl?" zajímám se. "Nevím nějaká holka! Prostě tady procházela a u toho si zpívala, tak sem ji oslovil. Kus co?" směje se šibalsky. "Jo… je pěkná," řeknu zasněně. "Timo? Nějakej omámenej! Zas tak pěkná nebyla!" máve mi rukou před xichtem Franky. "Dej mi pokoj!" hodím po něm polštář. "Třeba má i kámošky! Ptal ses?" hustí do mě Franky. "Jééj, neptal!" sednu si otráveně do křesla. Myšlenkama pořád u ní. Měla moc pěknej úsměv.. prostě celá byla nějaká .. pěkná. "Timo se nám zamiloval!" utahují si ze mě. "Polibte mi prdel!" zalezu do svýho pokoje. Na tohle mám fakt teď náladu! "Kluci je zamilovanej! To na něm poznám!" slyším Davida.
"Timo vylez už! Jde se na večeři!" prbudí mě klepání na dveře. "Už jdu!" zívnu si a vstanu z postele.
"Hochu, není ti špatně?" ptá se mě David. "Ne, proč?" trhnu sebou. "Že nejíš," poplácá mě po tváři. "Nechutná mi," vymluvím se. Vlastně to ani není výmluva, je to pravda. Nějak sem ztratil chuť a to sem takovej hlad. "Tak já si to vezmu," směje se. "Jo…!" mávnu rukou a talíř přisunu blíž k němu. "To seš ještě pořád omámenej z té holky?" zajímá se. Jak mu mám na tohle asi odpovědět. Sám nevím co se mnou je. Od té doby co jsem uviděl ten její roztomilej úsměv sem nějak mimo. Asi už sem fakt dlouho neměl holku. Nějak to na mě teď dopadá. "Ne…. jenom mi není dobře," povzdechnu si a vstanu od stolu. "Půjdu si lehnout," oznámím všem. "Počkej, nemůžeš nikam jít! Potřebujeme se domluvit na zítřejší koncert!" zastaví mě manažer. "Bude jako každej jinej, tady není co domlouvat," sednu si otráveně zpátky na židli. Sakra co to ta holka se mnou udělala? "Timo tobě není dobře?" zeptá se manažer. Najednou na sobě ucítím pohledy všech kluků. "Ale je! Jenom se nám zamiloval!" vyprskne Jan. "Co to meleš!" hodím po něm vražednej pohled. "Asi by sme ti měli sehnat nějakou holku, seš přepadlej…… už si dlouho žádnou holku neměl," rozumuje manažer. "Jak to můžeš vědět?" vyjedu po něm a jako uraženej puberťák odejdu od stolu do svého pokoje. Sám nevím co se mnou děje, ale rozhodně se mi je nechce poslouchat.
"Sonneschein vylezte z pokoje to je rozkaz!" slyším snad pětihlasně. "Polibte mi!" řeknu si sám pro sebe. "Odemkni.. Timko.. půjdeme pařit! Seš tam vůbec?" slyším v jejich hlasech nejistotu. "Neříkejte mi Timko!!!" vykřiknu a odemknu jim dveře. "Uděláme si tady megáckou pařbu!" rozhodí Jan rukama. A taky proč ne že? Musím si nějak pozvednou náladu. "Ok," brouknu.
…::Naty::…
"Už sou dvě ráno a na hotelu je pořád nehoráznej bordel. Hlasitá hudba a smích. Bože! Tady chce někdo dostat do držky! Elis to ani nevnímá, spí jako malý dítě. Jenže mě to ruší a jak!
Když už se rafička na hodinách blíží k půl třetí ráno - zabíjela bych! Vylítnu z postele přesně tak jako Elis když sem ji oznámila s kým sdílíme jeden hotel a vlítnu dolů do recepce. "Můžete mi říct, proč je tu takový rachot?" asi vypadám dost naštvaně, když mi postarší pán vyklepaně oznámí: "Omlouváme se! My to napravíme." Jo a kdy?" vztekle praštím do pultu a vyběhnu schody do poschodí. Zaposlouchám se z kterého pokoje to asi jde. A už to mám 12! Ty si podám! Rozhodnu se a zaklepu na dveře. Když asi po minutě nikdo neotvírá na dveře zabuším. Hudba i smích ztichne. Slyšet je jenom šramocení klíče v zámku. Jakmile se dveře otevřou začnu nadávat nehledě na to kdo tam stojí! Vlastně v tu chvíli ani nijak nezjišťuju kdo tam vlastně stojí……
Pokračování příště <3
Negi <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama