…::O týden později::…
"Ano?" přijmu hovor. "No tak holčičko, ty mi ani nezavoláš!" vyčte mi mamka. No tak na ni mám teď náladu. "Co děláš, kde jsi?" položí mi hned dvě otázky. "Jím ovoce, koukám na Piráty z Kariniku3 3 a to všechno ve svém pronajatém bytě," odpovím. "Aha. A jak se cítíš?" OMFG ta má zase jednou otázky. "Normálně, proč?" ušklíbnu se. Ještě že přes ten mobil nemůže vidět můj výraz v obličeji. "Už se mi stýská, tobě ne?" "Mami už nejsem malá," vyčtu jí její starostlivost. "Jestli chceš, můžeš se stavit doma," nabízí mi. "Co bych tam dělala.. sama. Beztak jsi v práci," opět ji zase něco vyčtu. Dneska sem fakt protivná!"Hele já už musím jít! V sedm budu doma!" řekne v rychlosti a hovor utne. Nějak se mnou počítá.
"To už je zase neděle?" povzdechnu si. "Týden po tom co sem byla s Timem. Vyhrnu si třičko a sleduju jeho nápisy, které se ještě pořád nesmyly. Přece jenom to bylo lihovou a já se ani nesnažila je vydrhnout. Objíždím prstem písmenko po písmenku a do očí se mi hrnou slzy. Stýská se mi po něm! Jak je to možné? Jak? Ptám se, ale nikdo mi neodpovídá. Zavřu oči a vybavuju si všechny ty jeho doteky, pohlazení a slova, která patřili jen mě. Mě a nikomu jinému.
Z lehkého spánku mě probudí opět mobil. Neochotně vstanu a podívám se, kdo si mě žádá. Cs, infolinka! Nenávidím zprávy od infolinky! Hodím mobil na postel a sednu si k počítači. Přece jenom sem dlouho nebyla na e-mailu a tak.
Že by byla moje e-mailová schránka prázdná se říct nedá! Samá přeposílačka.. děs tohle!! Jen tak čistě náhodou mě napadne zadat do vyhledávače "Nevada Tan" ! A ejhle! Vyjedou mi nějaký webíky. Kliknu na 1. A listuju stránkami, sama nevím co hledám! Vlastně vím,co si budu namlouvat! Hledám kde dneska koncertují! David říkal za týden.. to je dnes! Zoufale klikám z rubriky na rubriku a pořád nic!! "Á tady!" křiknu vítězně. Očima přelítnu všechny termíny a zastavím se na jediném "Hamburg - Knust" Podle všeho by měl koncert začínat v 19:00. Kolik je? Pohlednu zmateně na hodiny. 18:30! To stihnu! Musím! Chci ho znovu vidět. Do ruky drapnu kabelku a zkontroluju si svůj peněžní stav. "Ne to ne!!" zaúpím. Je prázdná! Proč je všechno proti mně? Rychlostí blesku vyběhnu na ulici a přímo doutíkám k nejbližšímu bankomatu. Jaký zděšení mě čeká po zadání pin kódu. "Prázdnej?" Jak tam nemůžu mít prachy proboha? Už teď sem zralá na infarkt. Super 18:40! Proč ne že? Jediný kdo mi může teď pomoct je… táta. Zoufale vytočím jeho číslo a čekám..! Tút…… tút! Zvedni to!!! No táááák! "Ahoj kočeno!" přivítá mě mile. "No ahoj! Tatííí…" protáhnu hned na úvod. Samozřejmě z mého tónu vycítí, že něco chci. "Co potřebuješ?" dovtípí se. "Peníze," vzdychnu. "Hned," dodám rychle, aby nedošlo k mýlce. "Pfff," přemýšlí. "Dobře, převedu ti pár tisícovek na účet, ale…" "Děkuju seš hodnej!" přeruším ho. Na žádné ale teď čas nemám. "Za 10 minut je máš tam," usměje se a hovor utne.
Táta je spolehlivej. Rychle si vyberu peníze a utíkám na metro, abych stihla začátek. Cesta metrem pro mě byla vždy výhodná a rychlá, tak proč se sakra dneska nějak vleče? Přesně v 19:00 vystoupím na stanici. Svižným krokem se vydám směrem ke klubu. "Knust" kouknu na ceduli. "Dnes: Nevada Tan," přečtu nahlas. Výdech, nádech! Mám tam jít? Váhám,ale sama stejně vím,že tam půjdu. Znám se! "Slečno jdete na koncert?" optá se mě kluk asi stejně starý jako já. "Ano," usměje se. "Tak prosím," pobídne mě. Opět mu věnuji milý úsměv, je vidět že je ze mě celkem paf. Koupím si vstupenku a vejdu do klubu. Ječících holek je tu požehnaně. Sednu si na barovou židli a oči upíchnu na podio. Každou chvílí by to mělo začít….
…::Timo::…
Tiše hypnotizuji svoje tetování, které přikrášlilo srdíčko od Nany. Nějak je mi po ní smutno. Přivřu víčka a snažím se na nic nemyslet, teda spíš nemyslet na ni! Celkem se mi to začíná vést! "Co je?" diví se Linke. "Neděle," ušklíbnu se. "Jo.. už je to týden co?" vzpomene si. Slabě přikývnu. "Dneska si tam dole vybereš jinou," mrkne na mě šibalsky. "Proč? Nemám důvod," trnu rameny a znovu přivřu oči. "Copak? Natálie dorazí?" utahuje si. Kéž by tam někde stála. Vybírat si jinou? Fanynku? To by bylo proti všemu. Celou noc by mi vyprávěla co mám rád a v kterým videu sem byl roztomilý a v kterým ne. A v kterým shotingu vypadám nejlíp. Bože! To by byla noc!! "Nevím, spíš ne," odpovím na jeho otázku.
"Tak kluci, pojďte, už máme patnácti minutový skluz," řekne manažer a pobídne nás, aby jsme už konečně vstoupili na podio. "Sem nervosní… kolik jich tam je?" zajímám se. "Tak 200 víc ne," pokrčí manažer rameny a někam se vytratí. "200? To není moc, ale ani málo," ušklíbne se David a společně s Linkem vylezou na pódio. Začínám mít celkem skvělou náladu, fanynky uměj pozvednou náladu na bod pozitiva.
Jakmile vyběhnu na podio je všechno ok! Skvěle se všichni bavíme! S lidma pod podiem se neuvěřitelně dobře spolupracuje, ale skoro ke konci, při Ein neuer tag, si vzpomenu na Nany. To mě donutí se neustála rozhlížet. Sam fakt naivní co by tady asi dělala! Ani přesně nevím, ve kterým městě bydlí… vlastně, nevím o ni nic! Vůbec nic!
"Timo prosím tě, pojď mi pomoct odnést zesilovač a kytary," hodí po mě okem David. "Jo hned!" nacpu si do pusy bonbóny a petám za ním, aby neřval kde zase vězím. "No kde seš?" No prosím co sem říkal. "Neposer se!" křiknu a chci odpojit zesilovač ze zásuvky. "Kw jak se k tomu leze!" nadávám. Nakonec se mi podaří se ke zdi protlačit a zesilovač vypojit. "Hurá!" jásám a vyskočím na podio. "Vem to z týhle strany a já to…." nedořeknu, protože zahlédnu černovlasou dívku, která se opírá o podio. Je ke mně zády. "Natalie?" šeptnu a kouknu tázavým pohledem na Davida. Ten je pokrčí rameny, jakože neví. "Nany?" řeknu nejistě. Nic… Nakonec se ta dívka otočí. Není to Nany! Bože! Seš to ale vůl! "Dáš mi podpis?" požádá mne. "Ale jo," ušklíbnu se a plakát ji podčmrknu. "Chlapče.. ty ji vidíš snad i ve mně," zavtipkuje David. "V tobě? Ne…" zatvářím se na oko znechuceně a pomůžu mu. "Abys mě neurazil!" napřáhne se.
Když už všechno uklidíme, vyběhneme ven na autogramiádu. Tiše se fanynkám podepisuju a na jejich dotazy se pokouším odpovídat co nejstručněji. Sem utahanej jak kotě. Ještěže si ty holky stoupli tak blbě za plot, aspoň nemusím dávat pozor jestli mi někdo nekrade třeba peněženku. Některý holky sou fakt poblázněný. "Už si byl na druhé straně?" zeptá se mě ve spěchu Jan, když se asi vprostřed střetneme. "Ne," zakroutím záporně hlavou. "Máš tam překvápko," mrkne na mě. "Ježiši, co to zase bude…." Zakroutím očima a přidám usměv. "Timooo?" protáhne holčina naproti mně. "Anoo," protáhnu taky. "Líbím se ti," vycení na mě řadu bílých zubů. Tomuhle se musím smát. "Jasně!" vztyčím palec. Očividně sem ji udělal radost a to já velmi rád. Konec konců nelhal sem, ale na Nany neměla. "Uf, konečně se blížíme ke konci," oddychnu si a kouknu na Davida. "Huráá už mě bolí ruka," usměje se, ale úsměv mu ztuhne na rtech. Hodím po něm pohled jako - co se děje.. On jen hlavou kývne kamsi nade mě. Okamžitě se otočím tím směrem. V tu chvíli nemohu uvěřit vlastním očím…..Je tady…
Pokračování příště =)
Big omluva za big zpoždění =****
A nesmějte mým překlepům a chybám jo? =/ xD
Děkuju za komentíky =))


