…::Timo::…
Ráno mě probudí sluneční paprsky, které se mi zarývají pod kůži. Automaticky sáhnu po mobilu, který leží kousek ode mě a zkontroluji jeho displej. Čeká mě tam jedna nepřijatá zpráva, nejspíš od Davida, kde sem, i když se mi moc nezdá, že by měl takovou starost. Rozkliknu symbol obálky a zjistím, že jsem se mýlil, David o mě strach určitě celou noc neměl! Odesílatelem je Byron. Promnu si oči a zadívám se do obsahu zprávy.
KDE SEŠ VOLE? POKUD MOŽNO, DOPAJDEJ VE DVE DO PARKU! ZDAREC!
Nic zajímavýho. Otočím se na druhý bok a zadívám se na Sašu, je tak roztomiloučká když spí. Zajímalo by mě co se ji zdá. Usmívá se jako andílek. Třeba se ji zdá něco o mě. Zasněně ji pozoruju, když v tom mi přijde další SMS. Tentokrát je odesílatelem David. PŘIJELA TI MATKA, MĚL BY SES DOSTAVIT ;) A sakra! Mátí mi tu tak chyběla! Co dělá na druhým konci města? Přišla mi přeprat trenýrky a zkontrolovat uši, jestli si je meju, nebo co? Sakra! Matka zasraná! Co nejpotišeji si oblíknu kalhoty, potom posbírám svoje svršky, který se ledabyle válí po celým pokoji a tiše otevřu dveře. Sakra, měl bych ji napsat, proč jsem odešel! Aby si nemyslela, že sem s ní… Sakra! Posadím se k ní na postel a jemně pohladím po ruce. Do prdele, jak to mám udělat, abych ji neublížil a přitom proti sobě nepoštval Byrona? "Achjo," povzdechnu si nahlas a natáhnu se pro kousek papíru a tužku. Napíšu ji krátký vzkaz a pak za sebou tiše zavřu dveře. Narvu na sebe triko, obuji boty a vypadnu ven. V tom už mi máma volá. Bože, vždyť sem 20m od davidova domu, mohla by mít mateřskou intuici a cítit, že se její živel blíží k ní. Když už mobil zvoní nadmíru dlouho, vypnu jí to.
"No kde seš?" koukne na mě vyčítavě. "Někam jedeme? Navíc, už sem dospělej a sám za sebe zodpovědnej," připomenu ji. "No jo furt! Ani se mi nepřijdeš ukázat, co škola a jak se máš? Pořád tady tetu otravuješ," koukne na davidovu máti. "Neotravuju, sem hodnej, že?" mrknu na tetku-bětku. "Potřebuju aby si šel se mnou nakupovat," obejme mě máma kolem ramen. "Co? Nemůže jít ségra?" hodím oči v sloup. "Ne, dneska seš na řadě ty! Potřebuješ nový trička, chodíš v takovejch vyglajdanejch, hnus pohledět," spráskne ruce. "Tak se nedívej," vypláznu na ni jazyk. "Navíc, mámo! Nebuď zaostalá! To se teď nosí!" dělám chytrýho. "Jo? Vypadáš jak kdybys měl v kalhotách nasráno," začne se smát. "Dik no," zavrčím. "Fakt nechceš jet?" koukne na mě smutně. "Ne sorry, já tu mám něco do školy," uculím se na ni. "No, dobře, takže trička asi o dvě čísla větší, kalhoty raděj raky! A mikinu XXXXXXXXXL!" ixuje, jak kdybych nosil nevím co! "No, něco ti koupím! Nazdar, bazar!" nasedne do auta a odfrčí ani pusinku svýmu miláčkovi Timíčkovi nedá! Cs! No, ne že by mi to chybělo…. Na mámě nějak závislej nejsem! "Hej ty, Dejvo? Nešlahla si ona něco z mojí zahrádky?" kouknu podezíravě. "Hj, taky sem si říkal," začne se smát. "Tý vole mojí matce hráblo, nebo ji někdo v noci vojel!" zkonstatuji. "Ty seš…! Třeba je zamilovaná! Každej se nemusí po noci plné sexu usmívat jako ty," dloubne do mě prstem a odejde. To je to na mě tak vidět, že sem ho zase někam strčil? Teda… měl bych to brát vážněji a ne si z toho dělat srandu! Se Sašou sem se opravdu včera nevyspal proto, abych splnil ten posranej úkol nebo si jen ulevil. Bylo v tom něco jinýho. Možná těch milion motýlů, co lítalo v mým břichu! "Hej Timon!" vytrhne mě z přemýšlení David. "No?" zvednu k němu hlavu. "Volal ten debil Byron, že to řuší! Newím co, ale ty prej budeš vědět! Příjde večer!" křičí na mě jak na hluchého. "Ok,!" mávnu nad tím rukou a lehnu si venku na lehátko.
…::Saša::…
"Cože? To už je dvanáct?" šeptnu když ucítím na své tváři paprsky sluníčka. Vždycky kolem dvanácté tu na mě svítí. Překulím se na bok, ale to sem neměla dělat, neboť spadnu z postele jako shnilá hruška. "Bože! Je víc jak dvanáct!" zamumlám. Vyhrabu se na nohy a zjístím kolik je doopravdy. "Jedna? Sakra…!" zakleju a rozhlídnu se po pokoji. Kde je Timo? "Timo?" zvýším trošku hlas, ale odpovědi se mi neozývá. To snad… Seběhnu schody dolů, ale dole ho taky nenajdu. "Sakra! To sem si mohla myslet! Já kráva sem se s ní vyspala! A teď je fuč a .. do prdele!" kopnu do naštvaně do dveří. Ty se s plnou vervou otevřou a praští do zdi. "Sem tak blbá!" sednu si naštvaně na postel a mám pocit, že brzo asi něco rozmlátím!! Rozhlédnu se, co je tu asi tak na nic a co můžu rozbít, když v tom zahlídnu kus papíru, na kterém je něco napsáno. Chytnu ho rychle do ruky a začtu se.
Spíš jako andílek, nechtěl jsem tě budit… Večer přijď! Timo
Tohle mě trochu uklidni, takže všem vázám v mém pokoji jsem momentálně prodloužila životnost!
Ale je to tak stručné a …. Zní to tak chladně! Proč? Vyspala jsem se s Timem a vůbec z toho nemám dobrej pocit! Bylo to tak rychlí….! Mám přijít večer.. No jistě, momentálně si jsem jistá co se večer bude dít! Není blbějšího tvora než jsem já!! Sakra!!! Podlehla jsem mu hned při první příležitosti, která se mu naskytla! Jak jsem mohla? Jak? Zabořím hlavu do polštářů a přivřu oči. V tom mi u hlavy zavibruje mobil. Natáhnu po něm ruku a kouknu na displej. Timo… mě prozvonil. Třeba mu jedno nejsem ,třeba….. Všechny mu byli jedno, proč bych já byla výjimkou? "Pff," povzdychnu si a přiložím mobil k uchu. Prozvoním ho nazpět a mobilem praštím zpět mezi polštáře. Sem kráva, sem kráva, sem kráva!!!! Kdyby mu to aspoň trvalo dýl, ale on byl sakra rychlej! Bože, že mi to za to stálo? Ne!! Hlavně tohle nesmím říct holkám! "Ach bože.. Sašo seš to ale kráva!" plácnu se do čela. Abych svoji mysl zavedla alespoň na chvíli jinam než k Timovi, zapnu si TV a do DVD přehrávače zasunu můj nejoblíbenější film How High. Samozřejmě tam je to taky samá tráva, sex a krásný holky z bujarýma vnadama. Všude je to stejný….! Raděj to vypnu a zachumlám se do peřin, ve kterých, ani nevím jak, usnu.
"Vstávej miláčku," probudí mě líbezný hlásek moji maminky. xD "Kolik je?" promnu si oči. "Bude pět," usměje se a roztáhne závěsy. "Ráno?" vyděsím se, ale už z mámina pobaveného pohledu zjistím, že sem na omylu. "Odpoledne," utěší mne a vyjde ven z pokoje. Natáhnu se pro mobil, abych zjistila, že mě tam čeká zpráva. A ne jedna! Hm, s mým štěstím ta jedna bude od mámy typu : jedem domů. A druhá od Infolinky ať si zakoupím nové melodie! Rozkliknu symbol obálky, abych zjistila, že v Infolince jsem se opravdu nemýlila.
S novinkou Sponzor volejte svým blízkým na jejich účet…bla bla!! Koho to zajímá?! Znuděně se podívám na další symbol obálky. Teď to bude máma! Lidé se mýlí i já… Zpráva není od mámy, ani od táty, ani od Julie, či kohokoli jíneho, je od Tima! Nedočkavě se začtu.
KDY PŘÍJDEŠ? CHYBÍŠ MI… :-*
Pááááni! Nevěřím vlastním očím. Psal to vůbec on? Chvíli přemýšlím, zda mu odepsat nazpět. Ale udělám to, ať má radost chlapeček! Jenže co? Co mu mám napsat? Nakonec tam sesmolím něco jako opravdu? To mi, ale přijde děsně blbý a tak to nakonec beztak přepíšu…
Zřejmě má mobil stále u sebe, nebo že by u něj stepoval a čekal, kdy mu odepíšu? Neboť odpověď mi dojde záhy zpět. PŘIJDI. PROSÍM!!! Ach ano, asi má stav zadrženosti a nemá do čeho píchnout a tak mě ihned potřebuje. "Sakra Sašo nebuď tak pesimistická!" okřiknu se.
Obleču na sebe bokové jeany, nátahnu světlé modré tričko na ramínka, která jsou dostatečně široká na to aby zakryla ta od podprsenky a seběhnu schody po dvou. "Kam zase jdeš?" zastaví mě máma. "Ven," líbnu ji na čelo. Zhluboka se nadechne, zřejmě mi chce něco říct, ale po chvíli opět vydechne a mlčí. Asi ji to za to nestojí. "V kolik se vrátíš?" zajímá se. "Vzhledem k tomu, že jde o školní projekt…" zamyslím se. "..zítra?" uculím se a obuji si boty. "Po kom ty jseš děvče moje," spráskne ruce. "Po sousedovy?" typnu a nestačím uhýbat, jak se mě máma snaží potrestat za mou drzou otázku. "Už běž, nebo mě z tebe rozbolí hlava," vystrčí mě ze dveří a zabouchne dveře. "Tím líp, pokud se zpozdím, mohu se vymlouvat na to, že mě vyhodila.
Vzhledem k tomu, že jsem Timovi na jeho sms neodpověděla, mě udivuje, že mi jde naproti. Jediný pohled na něj, mě zbaví mé sebejistoty. Co teď? Mám ho obejmout? Nebo..?? Tohle je opravdu debilní situace… Přemýšlím nad tím až do té doby dokud nestojíme půl metru od sebe. Vypadá to, že on je na tom stejně! Stojíme naproti sobě a ani jeden nevíme co teď …?
Pokračování příště… :-)
Nuda, vím! :-( Prostě… mi to už jaksi nejde, nebo spíš bych to mohla svádět na to, že se moc rozepisuju v místech co nejsou zajímavý, že. A dávat vám sem díl na čtyři A4, by bylo… ehm… to by vás pak nebavilo číst! :D Takže se omlouvám, za big zpoždění… :-( já jsem opravdu neměla čas psát :-( A navíc mi nefunguje internet… zm*d ko*ot! :D:D Božeeee! :-/
Děkuju za všechny komentáře… <333 Moc mě těší.. :-*
Negi <3


