Jo, takže sem to nějak pospojovala a vyšlo mi to celkem jakože, dobrý, nekomentuji! >>>
Přes rameno si hodím tašku a vydám se ke dveřím. Chci chytit na kliku, jenže někdo mi v tom zabraní. Chytí mi obě ruce a ústa zacpe dlaní…. "Pusť mě?" zamumlám mu dlaně a snažím se mu vymanit se sevření. Samozřejmě sem mnohem slabší jak ten dotyčný. Cuká sem s takovou vervou, že má co dělat. "Klid," šeptl mi do ucha. Byron?? "Pusť mě ty idiote!!!" vyjeknu. "Sašo uklidni," pustí mě. "Co po mě chceš?" hlesnu. Chci odsud pryč! "chci tě obejmout, je mi to líto.." přistoupí ke mně. Na co si proboha hraje? "Seš ubohej. Myslíš si snad, že ti skočím do náruče a budu ti slzami zmáčet to tvoje etnies tričko?" přeskočí mi hlas. "Ne, ale…" "Máš v sobě aspoň kousek citu? Proč si mi řekl, že tam na mě Timo čeká, proč? Chtěl si vidět jak trpím? Hm?" pohlédnu mu do očí. "Chtěl jsem ti ukázat, jakej je Timo grázl! Promiň Sašo, musel jsem," sklopí hlavu a já mu v tuto chvíli normálně věřím. "Nechoď nikam, prosím. Smažme to co bylo a sedni si se mnou. Můžeme si povídat…" díva se na mě upřímně, ale já v těch jeho zlých očích vidím i podlost. "Prosím," pousměje se. "Já, já nevím jestli mám na to sílu," povzdechnu si a sklopím hlavu. Uchopí mě za ruku a dovede ke gauči. Natáhne se ke světlu, aby ho zapl. "Ne, nerožínej, prosím," stáhnu mu ruku. "Ok, zapálím aspoň těch pár svíček," poohlídne se kolem sebe a vytáhne zapalovač. Byron je pěknej kluk. Celkově je prostě dokonalej, co se vzhledu týče! Zřejmě vycítí můj pohled a otočí se na mě. Má neuvěřitelně tmavý očí a řasy, který by mu záviděla leckterá dívka. "Co je?" posune si kšiltovku trochu výš. "Nic," zadívám se na hořící svíčku a cítím, jak se mi myšlenky derou směrem k Timovi. Ne! Nechci brečet. Avšak slzy člověk někdy těžko ovlivní, jedna se mi skutálí po tváří. Byron se ke mně nakloní a utře mi mokrou tvář. "Neplakej," opře se zády hned vedle mě. "Nenávidím ho! Jak mi to mohl udělat?" rozpláču se na plno. I když jsem před chvíli říkala, že mu do jeho trička brečet nebudu, dělala jsem hrdinku!!! Jeho odejmutí mi přijde vhod. Je tak pevné, hřejivé, i když je od člověka, kterého ze srdce nenávidím! "To jak jsem se s tebou chtěl… a jak jsem tvrdil, že…" "Nemluv o tom!" zarazím ho! "Ok. Jen jsem se chtěl omluvit," zajede rukou do mých vlasů a rozprostí mi je po zádech. "Na co si tu hraješ?" pousměju se. Neodpoví, jen se ušklíbne. Oddálí se ode mě a z kapsy si vytáhne balíček trávy. "Chceš?" upře na mě svůj pohled. "Nějakou chvíli, tě to přestane trápit," vytáhne si sklo a začne to do něj ládovat. "Dej si," nabídne mi. Bez rozmýšlení si potáhnu…
"Měla by ses mu pomstít je to grázl Sašo!" křikne. "Jak?" kouknu na něj jedním okem. Myslí a duchem napůl v realitě, napůl někde, někde… Sakra byl to ale silnej matroš. "Nech to na mě princezno, něco už vymyslím," pousměje se sladce. "Co za to?" v normálním stavu bych tu s ním tak dlouho neseděla, natož ho ještě provokovala. "Odměna v naturáliích a nebo spíš….," přemýšlí. "Řekni jak se mu chceš pomstít? Co mám udělat? Vždyť já na to nemám srdce!" povzdechnu si. "Vyspi se se mnou," pohlédne na mě naprosto vážně. "Blázníš?" vyděsím se. "Co jiného? Řekni mi co jiného ho raní víc, než tohle?" přiblíží se ke mně. Neodsunuju se od něj dál. "To nejde! Nejsem děvka!" hlesnu. "Hlavně jak mu… nech to plavat! Vymyslí se něco jiného," mávne nad tím rukou a odsune se zpět na svoje místo. Hlavně jak mu jsem…. Mluvili o tom spolu? "Tehdy, jak jsme spolu byli v mým autě, nebyla si už panna, že?" pohledne na mě s otázkou. "Proč?" udělám na něj nechápavej ksicht. "Byla si dobrá!" vztyčí palec. Tím si u mě, ale opět sníží skóre. Debil! "A co?" cítím, jak ze mě dobrá nálada po požití THC mizí. "Pojď si to zopakovat," nahne se ke mně. "Ber to jako tu pomstu na Tima," pošeptá. "Ne," řeknu rázně. "Máš ještě?" trhnu hlavou směrem k sáčku. "A hodně, chceš?" rozsvítí se mu oči. "Jo!" sklopím hlavu. "Ale to bude něco stát," začne provokovat. "Dělej," hodím po něm zlým okem. "Jak si poroučíš, madam," pousměje se.
"A já šel a zakopl o ten kábl, to byla řezba!" vybuchne smíchy a já hned po něm. Ačkoli to vůbec není vtipné, směju se! Je mi to fáákt jedno. Tlemím se i tomu když se chci nahnout pro svoji tašku a praštím sebou o zem. Ach bože! Já nemehlo! "Seš v pohodě? Kotě?" nabídne mi svou pomocnou ruku. "Jo, kocoure," začnu se smát a s jeho pomocí se opět posadím na pohovku. Drží mě kolem pasu a zírá mi přímo do očí. "Baf," začnu se nehorázně smát. Chvíli nechápe, ale pak se taky rozesměje. Sakra, tahle várka byla trošku jiného rázu. Navíc mám hroznou chuť…. šukat! Ale psss! Nikomu ani muk! ( :D:D:D:D:D:D:D:D) "Taková romatická chvíle a ty ji pokazíš!" vytkne mi. "Sorry," mávnu rukou a přivřu oči. "Víš, že seš nehorázně přitažlivá, ta změna ti prospěla," nakloní se ke mně a pošimrá nosem na tváři. "Jo? Tak to dík," zkousnu mu ušní lalůček. Jsem zády ke dveřím, což mě značně znervózňuje, co když někdo přijde? Ach! A zase moje vnitřní intuice mi říká, jdi dovřít ty dveře, nedělej to, nenech Barona dojít tak daleko. Jenže to jsem celá já, prostě neposlechnu! Byron přiblíží rty k těm mým. Nezavírá oči, právě naopak, má je otevřené dokořán a čeká na moji reakci. Já nedělám nic. Upřene mu hledím do očí. "Neschytám jednu?" zajede rukou pod mé triko. Pohledem mu naznačím, že se mě nemá dotýkat. On prostě ne! Jenže on to ignoruje. Olízne mi rty a pomalu mě políbí. Sklopím oči. Nehybně ho nechám, aby to zopakoval. "Sašo?" šeptne. "Byrone, nemyslím si, že mstít se Timo¨vi tímto způsobem je skvělej nápad. Nechme to být," vynutím úsměv. Po celou dobu se mi však nedivá do očí, kouká někam ke dveřím. "Tohle neříkej," konečně se na mě podívá. "Tak moc chci ochutnát víc tvoje rty, prosím." Tímhle mii vyrazí dech! Má něco za lubem, jsem si jistá! Takhle se Byron nechová, nikdy! "Ne, to nejde!" pousměju se. Hluboce se mi zadívá do očí a bez dovolení se vpije do mých rtů. Z chodby k nám doléhají něčí kroky. Avšak Byronův jazyk je tak mrštný, že mi prostě nedovolí přestat. Navíc se mi to líbí, je šikovnej hoch! Vnímám jen jeho přítomnost, příjemně vonící deodorant, který je i přes smrad z trávy stále cítit. S přemýšlení mě probudí až vrznutí dveří. Někdo je otevřel!!! Chci se otočít a podívat kdo, ale on mi v tom zabrání. Chytne mi hlavu obouma rukama a neustane v líbání. Marně se snažím vymanit z jeho sevření. Dveře prásknou!!! Až teprve teď se mi to podaří. Kousnu ho jemně do jazyku a on sebou cukne. "Au," sykne. "Kdo tam byl?" vyjedu po něm. Tajemně se ušklíbne. V tu chvíli mě nenapadne nikdo jiný než... "Timo?" užasnu. Neodpoví, pořad se jen blbě usmívá! Po chvíli pokrčí rameny na souhlas. "Ne! Proč? Sakra proč?" mám pocit že ho asi umlátím. Avšak sedím v klidu a zaraženě vedle něj. "Vždz't se nic nestalo, jeneom sme se líbali. Doufal jsem, že příjde až v tom nejlepším. Bohužel..." On se mi snad jenom zdá!! "Seš hajzl!!!" jednu mu vrazím a uraženě vypadnu ven. Proč vždycky každýmu na všechno skočím?
Pokračování příště =)
Krátky, trochu možná o ničem, jak se to vezme! Každopádně to mělo být delší! Nevadí strčím to do dalšího dílu!! :-) Za týden a něco bych vám ho mohla dodat, že? =)) Hold sem vám ještě před dovolenou chtěla udělat radost! <3
Mějte se famfárově (bo jak to řiká ten Franta v Kouzelné školce?? xD ) <33
Negi <3



yooo Negi....moa kámoška ;););) žheru její povídky!tahle je asi the best ;););)