close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tráva sex a ...?-16.díl

31. srpna 2008 v 9:29 | Hann |  -Tráva, sex a ...?
…::Saša::…
"Mohu?" klepe máma na dveře. "Jo," zachraptím a dál se věnuji notebooku. Hned po tom co jsem od Tima utekla, začalo děsně pršet. Nemohla jsem jít domů, nemohla. Litovala jsem toho, proč to udělala. Bloudila jsem po městě jako tělo bez duše a bála se. Co když mu ublížili víc, než snesl? Neustale jsem na něj myslela. Domů jsem dojela až posledním autobusem v 11 v noci a tím jsem si nejspíš uhonila chřipku. "Nesu ti jídlo," usměje se na mě mamka. "Děkuju" vynutím úsměv. "Co ti je? Vůbec nejíš, celý dny mlčíš," vyptává se. "Jsem v pohodě," uklidním ji. "Nejsi!" mele si svou. "Když myslíš," nechám ji přitom a dál koukám do netobooku. "Řekni mi co se ti stalo, uleví se ti," chytí mě za ruku. "Mami, tohle bys nepochopila. Navíc, ztratila bys iluze o své hodné holčičce," pousměji se. "Jak myslíš," sklopí smutně oči. "Hlavně jez, hrozně si zhubla!" přisune mi tácek s jídlem k posteli. "Nemám chuť," zapíchnu oči do zdi a odmítám se na ni podívat. Hrozně se mi chce brečet. Jak jsem mu to mohla udělat? Vždyť jsem si mohli rozumě popovídat a místo toho… ležel tam na zemi, utrpení v očích. Měla sem to zastavit! Místo toho sem zbaběle utekla! Nenávidím se!!! "Sašo?" zamává mi máma rukou před očima. "Ano?" kouknu na ni. "Sněz to a vyspi se. Vypadáš hrozně unaveně a zničeně." "Jo," pípnu. "Jen aby!" pohrozí mi se vztyčeným prstem. Nevšímám si jí. Natáhnu se pro mobil a vytočím Jessičino číslo. Už by měla být doma ze školy, teda pokud tam dnes byla. Mobil vyzvání, ale nebere to. Zkusím podruhé. Tentokrát mi to vypne. Proč? Možná jen nemá čas, zkusím ji napsat SMS.
Ať čekám jak dlouho chci, neodpovídá mi. Neodpoví mi ani tehdy, když ji volám na pevnou. Prostě mi to položí. Co s ní sakra je?
Ve středu už do školy prostě musím! Veškerý podkladu k další práci jsou na školním počítači. Nadopuju se práškama, to prostě zvládnu! Ale mám strach z toho, že potkám Tima. "Tati? Vezmeš mě autem?" udělám psí očka na taťku. "Tak nasedej," řekne ne příliš natčeně. "Děkuju," líbnu ho na líčko.
Jelikož tátovi vždycky trvá než se z domu vyknibe, čekám na něj ještě dobrých deset minut. Ke škole dorazím už po prvním zvonění. Raději se kolem sebe moc nerozhlížím. Odemknu si skříňku, tenisky vyměním za přezůvky, zamknu a vydám se do třídy. Schody vezmu po dvou a ignoruju všechny co se na mě dívají. Copak mám na sobě něco divného, že mě tak sledují? Bokový rifle, tričko mám čístý, černý, na tom přece není nic divného. Vlasy v culíku, také nic neobvyklého, tak proč sakra tak civí? Zapluji do třídy a očima přejedu celou třídu. Něco mi tu nesedí, moje a Jessičina lavice je prázdná, Jess ještě nepřišla do školy? Ne, přišla, ale přesedla si k Julii. Ta koza mě v tuhle chvíli vůbec nezajímá, ale proč si ode mě Jess odsedla? "Ahoj," prohodím směrem k Jessice, avšak odpoví mi jen Julie. "Nazdar Sašo," řekne to tak hnusně, ironicky. Mám co dělat, abych ji jednu nevrazila. Sjedu ji nenávistným pohledem. Za to ona mi věnuje všeříkající úšklebek. To je taková….. grrrr! Celou třídou to zašumí. Saša a Jessica rovná se nerozlučná dvojka? Hm, asi bejvávalo. Všechny najednou moc zajímá co se mezi náma dvěma stalo. No jen do toho taky mě to moc zajímá! A mnohem, mnohem víc než všechny ostatní. "Co se mezi váma dvěma stalo?" zeptá se Nicol, třídní šprtka, ale hezká šprtka! "Ta kráva mi přebrala kluka!" vyjekne. Tohle mi vyrazí dech. "Kluka? Jakého? Ani nevím s kým chodíš.." vytřeštím oči. "No ještě dělej, že nevíš!" zavrčí. "No to opravdu nevím," přiznám seč. "To si říkáš nejlepší kamarádka? Vychrápala ses s Byronem. No jen nedělej, že nic nevíš! Víš to moc dobře, udělala si to naschvál, copak mi ho závidíš?" křičí. Cože já a Byron, kdo ji takovouhle kravinu mohl říct? V tu chvíli mě napadnou jenom dvě osoby, možná tři. "Jess to, to není pravda! Kdo ti takovouhle kravinu řekl?" upřímně na ni pohlédnu. "Byron teda Timo. Viděl vás! Si pěkná mrcha, nesnáším tě!!!" v očích má slzy. "Navíc si na Tima poštvala nějaký týpky, seš ubohá Sašo," přisadí si Julie. Tohle se mi snad jenom zdá. Chci se probudit, prosím!!! "Jess," pohlédnu na ni. "Nechci tě vidět ani slyšet!" křikne na mě. "Jess, prosím. Nech si to vysvětlit. Já jsem s ním opravdu nic neměla," chytím ji za rameno a zhluboka se ji zadívám do očí. Uhne pohledem. "Copak budeš věřit víc jemu než mě?" šeptnu. Všeobecná pozornost je mi příšerně nepříjemná. "Jo, nemá důvod mi lhát," sykne a vytrhne se mi ze sevření. Ale on ti lže! Jsem totálně ztracená, celá třída symatizuje s Jessicou. Poohlídnu se po třídě, ale nečeká mě nic jiného než odvracení pohledů a hnusný úšklebky. Zasunu se do lavice a po celej den nejsem schopná vnímat.
O odpolední přestávce se raděj zašiju na dámských záchodech. Nechci ho potkat! Nechci! Udělala jsem chybu a za chyby se platí, ovšem jednala se Tima a ne Jess. Proč ji řekl takovou kravinu? Navíc, vůbec jsem netušila, že spolu chodí. V ten večer přišel s tou krávou Julii, ne s Jess. Mám v tom naprostý zmatek! Ze záchodů výjdu až pět minut před zvoněním na sedmou hodinu. Jelikož máme kompy, vůbec se mi tam nechce. Jakmile vyjdu ze dveří vrazím do Byrona. "Ahoj…. Sašo," chytí mě za ruku. "Nazdar," hlesnu. Chvili naproti sobě jen tak stojíme. "Co Timo?" přeruším ticho. "Žije," řekne stroze. "Hm," brouknu. "Je ve škole, můžeš se ho sama optat," poradí mi. "Ne, díky," odbydu ho. "Byrone? Ty si chodil s Jess?" zajímá mě. "No asi jo," ušklíbne se. "Hm, aha. Jenom, že Timo rozhlašuje, že …" "Já vím," přeruší mě s úšklebkem. "Nevadí ti to?" pozvednu tázavě obočí. "Ani ne. Aspoň ať si to ostatní myslí, když si to teda nebyla schopná splnit. A vlastně co se s tebou bavím.." ušklíbne se. "Co prosím? Nechápu tě," vyhrknu ze sebe. "Jo? Tady na týhle škole zase nikdo nemůže pochopit, proč si to Timovi udělala," začne se ode mě vzdalovat. "Ale co jsem mu udělala?" teď už se v tom všem vážně topím. "Nechala ho zmlátit," zatváří se drsňácky a otočí se na patě. "Vždyť ale já… byl jsi to přece ty!!" křiknu za ním. Otočí se. "Ale všichni věří mě…" ukáže palcem na svůj hrudník. "On to všechno hodil na mě?" napadne mě jen tahle verze. V ti chvili si uvědomím, že už jsem měla být nejspíš dávno ve třídě. Otočím se rozeběhnu se směrem k učebně.
Nezdržuji se klepáním, vlítnu do třídy jako namydlenej blesk a posadím se k počítači. Jedním stiskem ho zapnu a čekám až ta kraksna naběhne. Jsem totálně vykolejená. Cítím jak přestávají uklidňují prášky působit a mé čelo je čím dal teplejší. Dech se mi ještě stále neuklidnil a navíc se mi chce příšerně brečet. Jo, za chyby se platí a to vším co jsem kdy měla. "Alexandro, jak odůvodníte svůj pozdní příchod?" dojde ke mně učitel. "Já, já…. byla jsem na záchodě," vhrknu ze sebe a třída se škodolibě rozesměje. Konečně najdu odvahu a rozhlednu se kolem sebe. Pohled upíchnu na Tima, ale jen na malou chvíli. Má natržený ret, nic víc na něm vidět není, uf! Aspoň něco pozitivního. "Slečno Sašo, myslím že si vás přezkouším," hodí na mě škaredým okem. "Ale, ale já jsem se neučila," kuňku, ale moc dobře vím, že je mi to k ničemu.
"Alexandro, jste čím dál horší, posaďte se, pět!" honí na stůl můj index a začne se věnovat nové látce. Co jsem udělala mu? Vždyť jsme měli dobrej vztah, spíš kámoš než profesor. Možná nemá svůj den, doufám! Cítím jak mi v hlavě tepe, bolest je čím dál horší. Hlava se mi snad rozskočí nebo co! Rychle zašmátrám v báglu, kde sou ty posraný prášky? Navíc mě najednou zastihne hrozná zimnice. Ruce se mi klepou šíleným způsobem. Konečně na ty prášky narazím. Vytáhnu cele plato a začnu vydělávat prášek. Šustěním na sebe strhnu pozornost. Jakmile zjistí, že šustím jen z prášky, odvrátí hlavu a dál poslouchají proslov profesora. Jediný kdo na mě zírá je Timo. Sleduje každý můj pohyb. Nacpu si prášek do pusy a rychle ho zapiju. Citím slabost celého těla, neměla jsem chodit do školy je tady toho na mě moc! Nával zimy vymění nával horka a navíc nemůžu dýchat. Vyběhnu ze třídy na chodbu, kde je mnohem lepší vzduch, opřu se zády o zeď, přesně o tu samou kde mě chtěl Timo tak neodkladně políbít. Příjde mi to hrozně dávno, od té doby se toho tolik stalo…
…::Timo::…
"Postarám se o to, aby trpěla, brácho. Je to svině," poplácá mě Byron po rameni. "Au, vole! Víš jak to bolí?" vyjedu po něm. "Sorry," omluví se.
Stále mi neleze do hlavy, proč to udělala? Kde sehnala ty posraný týpky? Na ksichtu naštěstí není nic moc poznat. Za to do břicha mě kopli nejmíň 5 krát, což dost bolelo… rameno mám trošku víc fialový, jinak jsem to přežil. Díky bohu, myslel jsem si , že už to fakt nezvládnu. Nikdy nezapomenu na ten její pohled. Díky tomu, jak se na mě dívala, nepochopím proč tohle udělala. Sakra Timo!! Nemysli na to! Hlavně nemysli na ni!
Na odpolední vyučování se někdo přiřítí trochu víc opožděně, nestačím se ani ohlédnout kdo to je a už sedí na Sašině kompu. No tak kdo jiný by to byl než Saša,že.
Snažím se ji nevnímat, nemyslet na pondělní odpoledne. Ovšem, nejde to!!!
Zapíchnu svůj pohled na plakát visící v učebně. Je tam něco o počítačový grafice. Čumím stále na jedno místo a zjišťuji, že se dá spát i s otevřeným očima. Z polospánku mě vyruší šustění. Otočím se tím směrem odkud to jde. Saša, bere si nějaký prášky co, co s ní je? Celá se klepe a je bledá. Snad nebere nějaký drogy… Sakra Timo vzpamatuj se! Najednou vyběhne ze třídy. Hodím okem po profesorovi. On ji buď neviděl, nebo to ignoruje. Něco s ní není v pořádku! Nevím jestli mám jít za ní, co když tam někde omdlela, nebo já nevím. Prodce se zvednu ze židle a výjdu ze třídy…..
Pokračování příště =)
Nemám co dodat… asi.. =) No možná jenom tohle, blížím se ke konci.. už snad.. doufám!!!! xD
Děkuju za všechny komentíky a komentujte dál berušky <333
Kdyžtak sorrka za chyby, nekontrolovala sem to, asi bych to pak musela celý přemazat! =)
Neginka <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama