…:O týden později:…
…:Saša:…
"Saši, jak jsi daleko?" přisedne si ke mně do lavice Thomas. Ovšem já jsem myšlenkami úplně jinde. Z mé lavice mám geniální výhled na Tima. Baví se s Byronem a ostatníma týpkama jako by všechno co se stalo bylo vzduch. Jo, v jednom měl Byron pravdu, je to hajzl! Ale s každým pohledem se mi vybaví to co jsme spolu prožili. Tolik jsme se spolu smáli, měla jsem pocit, že jsme spolu šťastní. Asi jsem hodně naivní. Jeho pohled zachytí ten můj. Rychle sklopím oči. To mi ještě tak chybělo, aby mě nachytal na švestkách! Sakra!!! "Co-co?" otočím se na Thomase. "Ty seš nějaká zpomalená, ptal jsem se, jak jsi daleko?" pousměje se. "S čím?" prohrábnu se nervózně ve vlasech. "S tím projektem. Jsi v pohodě?" pohlédne na mě nedůvěřivě. "Jo," odkývnu mu. "Vypadáš hrozně," zadívá se na mě. "Hm, dík," zabručím. "Ne, takhle jsem to nemyslel," chytí mě za rameno. "Co se týče toho projektu… vše je hotový krom jednoho tématu," sklopím oči. "A to?" nadzvedne obočí. "Hádej, můžeš jednou!" šlahnu propiskou o stůl a v tom zazvoní. "Tak za ním sakra běž a řekni mu, že potřebuješ, aby s tebou spolupracoval. Ten projekt vede i on!!" připomene mi. Jako bych to nevěděla! Copak je to tak lehký, začít s ním mluvit? Stydím se mu podívat do očí. Potom vejde do třídy profesor fyziky s Thomas se uklidí na svoje místo.
I když jsou Thomas a jeho pusinka, jak ji sám říká, mými svědky, v to pondělí jsem to prostě říct nešla! Našla jsem si školu, která mě na ten rok vzala bez problému. Z ní hned na vysokou, někam daleko odsud, kde zapomenu na všechno co se tady stalo. Zapomenu na Jess, Julii, Byrona a na všechny. Hlavně na Tima!!!
"Sašo??!" Zdá se mi to nebo na mě volá Timo? Co když se otočím a … prostě se otočím! Naštěstí tam stojí sám. "No?" hlesnu. Co po mě může chtít? Přistoupí ke mně a nadechne se. "Chtěl jsem se zeptat … Co ten projekt?" Nedívá se mi zpříma do očí, těká jimi ze strany na stranu. "S tím si nedělej starosti," utěším ho. "Ale byla to naše společná práce," připomene mi, neříkal mi to už dneska někdo?! "Jo, to byla," odkývnu a schválně slovo byla zdůrazním. "Nepotřebuješ pomoct?" řekne po dlouhé pomlce a poprvé za tu chvíli se mi podívá do očí, ale jen na zlomek sekundy. Pohled byl ovšem víc chladný než jsem čekala. "Ani ne. Vlastně, kdyby si byl tak hodný a donesl mi videa co si natočil? Moc by mi to pomohlo," Já tak nerada prosím! Grr! Proč se ponižuju? Prčo to dělám? Asi na to vážně nemám! "Jo, v kolik?" vytáhne z kapsy mobil a zadívá se na něj. "Večer," řeknu a obrátím se k němu zády. Neřekneme si ani ahoj, nic. Každý se vydáme na opačnou stranu. Tohle bylo vážně ubohý!
"Ahoj mami!" vejdu do domu. Ozvěnou mi je však jen můj vlastní hlas.. Všimnu si papírku, který je přilepený na zrcadle. Podle rukopisu poznám, že je od mámi:
Ahoj Beruško,
Táta jel na služební cestu do Irska. Jela jsem s ním. Vrátíme se v neděli. Nezlob a kdyby něco volej mi na mobil. Pá,
Tvoje máma.
Super! Konečně doma sama! Moje kroky vedou hned k ledničce. Doufám, že je plná, jinak tu za ty čtyři dny umřu hlady. Naštěstí je přímo přeplněná. Vytáhnu si z jejího nitra jogurt a posadím se s ním do obýváku na sedačku.
Na jednu stranu je blbý, že mamka odjela. Chtěla jsem ji už konečně říct, že mě vylili ze školy. Ale, tak.. řeknu ji to až se vrátí, snad to pochopí.Z mého přemýšlení mě vytrhne klepání. Proč ten dotyčném nezvoní a klepe klepátkem?
Mohlo mě to napadnou dřív, kdo jiný klepe, než Timo?! Otevřu mu dveře a opřu se o futra. "Ahoj," začne. "Čau," odpovím. Tohle je vážně trapný. "Donesl jsem ty CDka," podá mi je. "Děkuju, nechceš jít dál a projít je se mnou?" pozvu ho. "Ne, dík," odmítne odměřeně. "Aspoň si promluvit," skousnu si spodní ret. "Není o čem," srazí moji snahu se ospravedlnit, alespoň před ním. "Proč myslíš?" zajímá mě. "Slyšel jsem dost," odsekne. "Proč sakra věříš jenom Byronovi? Odsuzuješ mě, aniž by si slyšel moji verzi?! Nedošlo ti, že ti ten tvůj skvělej kámoš Byron může lhát?" vybuchnu. "Nemá důvod, proč by to dělal," mele si svou. "Hm, aha," zavrčím. "V to pondělí, nepřišlo ti podezřelí to, že smsku ti poslal Byron a ne já?" zkouším to jinak. "Náhoda," opět odsekne. On je tak zabedněnej, tvrdohlavěj! Nesnáším ho!!! "Zamyslel ses někdy nad tím, že v tu sobotu to nebyla náhoda? Julie, Byron.."naznačím. "Nemysli na to! Stalo se.." odbyde mě. "Jo stalo, ale všechnu vinu nesu jenom já!" zabouchnu mu dveře před nosem. Nevím jestli mám brečet, nebo křičet! Asi obojí dohromady!
…::Timo::…
Saša mi nasadila brouka do hlavy. Večer kvůli jejím slovům nemůžu vůbec usnout. Všechno mi to najednou dává smysl. Julie, svedla mě a Byron zase Sašu.. to… ne to by mi neudělal!!! To byla prostě jenom náhoda. Saša taky není svatá, vždyť Byron říkal, že ho svedla ona! Jenže Saša ho nenávidí, proč by to dělala? Musel to být on, kdo jiný. Nemůžu kvůli tomu vůbec spát, navíc měsíc svítí jako blázen.
Vůbec jsem se nepoznával, byl jsem k ní tak chladný! Jenže ona si tohle prostě zaslouží. Za to co mi udělala…
..::Saša::..
Dnes se ani nemusím bát, že zaspím. Nepotřebuju ani budík, ani mámu. Půlku noci jsem probrečela a druhou probírala ty videa od Tima. Nechápu proč je tak chladnej, jakoby z něj všechen cit, něha, láska úplně vystoupila. Nepoznávám ho. Chová se ke mně tak odměřeně. Asi jsem mu hodně ublížila. Jenže nemůžu všechnu vinu házet jen na sebe! On není andílek!
…::Timo::…
Nevím jestli jsem to udělal naschvál, nebo nechtěně… Vrazím do Saši hned u vchodu do školy. "Au," sykne. Z rukou se ji vysypali nějaký papiry. Ne, tohle sem nechtěl. "Promiň," sehnu se k ní a pomůžu ji to sesbírat. "Ulevil sis?" pohlédne na mě skleněnýma očima. Má je zarudlé, opuchlé. Vypadá hrozně zničeně, unaveně. "Ne, takhle to… bylo to nechtěně, neviděl jsem tě," žbleptnu rychle. "Taky mě přehlížíš, hm," sklopí oči a postaví se na nohy. Nervózně se poškrábu ve vlasech. Saša už se mezitím stihle ke mně otočit zády. Chytím ji za rameno. "Jsi v pohodě?" nemůžu se nezeptat. "Co ten náhlý zájem? Další sázka?" setře mě. "Ne! Prostě mi jen odpověz!" "Je mi skvěle," sklopí oči. "Nevypadáš. Chci říct, nevypadáš zrovna čile," bože jsem vážně trapnej!!! "No, ty taky ne. Krušná noc, viď?" ušklíbne se. "Seš blbá," vyhrknu ze sebe a až potom si uvědomím co jsem řekl. Já vůl! "Jistě," ušklíbne se a odejde. Já, chci si s ní promluvit, chci slyšet jej verzi!!!
…::Saěa::…
V hodině designu, na kterém jsme kvůli různým problémům spojeni, vejde do třídy nečekaně ředitel, třídní a … Thomas? Počkat co dělá tam, vždyť měl sedět u svého … Něco provedl? "Timo, Saša ke mně!" řekne přísně říďa. "V tu chvíli mě napadne jediná věc.. Thomas něco řekl! "Co to má znamenat," syknu k němu. "Nemohl jsem se na to už dívat," odpoví mi šeptem. "Na co," nechápu. "Jak trpíš!!" skříží si ruce na prsou. "Ty si idiot!" tituluji ho. "Chci slyšet okamžitě co se stalo v to pondělí, od obou, ihned!" křikne ředitel a posadí se. Celá třída se dívá jenom na mě. Timo začne. "Myslím, že na tom toho moc není, zkráceně! Přišla mi SMS ať výjdu ven před školu a to jsem udělal, tam čekala Saša.. začali jsme se líbat a najednou se vynořili ti týpci a už to bylo. Saša odešla. Moji verzi už jste slyšel, takže já už vážně nemám co říct," sklopí Timo oči. Jeho slyšel, ale mě se nezeptal? Je tohle možné? "Sašo?" ohlédne se na mě. Má tohle vůbec cenu? "Sašo, nechci slyšet nic osobního jen mi řekněte co se v to pondělí stalo, podle pravdy," koukne na mě soucitně. Pohled mi sklouzne na Byrona. Probodává mě pohledem, ale jestli si myslí, že z něj mám strach, je na omylu. "Ok," vydechnu. "Všechno to začlo něčím, co tady popisovat vážně nebudu," hodím zlým okem po Julii. Potom se odmlčím. Ředitel už zřejmě ví všechno, obrátí se na Tima. "Můžeš mi říct od koho byla ta SMS?" "Od Byrona," pohlédne na mě, ale já uhnu pohledem. Já to prostě musím říct! "To Byron tohle celé vymyslel. Chtěla jsem couvnout, ale nemohla jsem. Dá se říct, že mi vyhrožoval. Jo stoupla jsem si k tomu stromu, ale jako "návnada", ne jako ta co to celé vymyslela. Lituju toho a potrestaná už jsem. Prostě bych to už dál nerozebírala," pohlédnu na Tima. "Sašo?" vydechne. "Jistě ta děvka to svede na mě!" ozve se Byron. "Nemá svědky, nemá nic. Jsi ubohá!" křikne. "Dost Byrone! Myslím, že by jsi nám mohl teď něco vysvětlit!"
"Sašo, promiň," zadívá se mi Timo do očí. "Tohle jsem netušil," pohladí mě po tváři. "Kdyby sis to jenom nechal vysvětlit," cítím jak mám oči plné slz. Jedním mrknutím slzy vypustím. Timo mi je setře. Nechci aby mě viděl brečet. Rychle výjdu ven ze třídy. Zády se opřu o zeď za rohem. Na tohle by jsme si s Timem měli něco napsat! Timo za mnou tiše příjde se sklopenou hlavou. "Řekni mi to," sedne si na zem a já ho následuji. "Co?" zeptám se. "Tvoji verzi," dívá se přímo před sebe. "Teď si ji .." "Ne, tu sobotu," pohlédne na mě. "Viděla jsem tě s Julii," vzlyknu. "Ne, Sašo," otočí se ke mně, ale já se odsunu kousek dál. "Spíš vysvětluj ty!" vybídnu ho. "Svedla mě, víš až po tom co jsi mi včera řekla, mi všechno došlo, nechápu proč to Byron udělal," chytí mě za ruku. "Svedla? Proč si se nechal, proč?" nahodím vyčítavý tón. "Vydírala mě, že jestli se s ní nevyspím, půjde ti říct, že to s tebou byla jenom sázka, ale to já nechtěl. Mám tě rád Sašo, nechtěl jsem tě ztratit. Pak jsem tě uviděl s Byronem a všechno se mi obrátilo naruby. Potom, ti týpci. Byl jsem zmatenej, pochop," opět je těsně vedle mě. "Ach ta sázka…" vzdychnu. "Ne sazka, měl jsem tě prostě jenom prubnout, ale to bylo před tím, než jsem tě poznal. Teď už bych to nikdy neudělal, věř mi!" "CO se týče mě a Byrona. Nevím co ti nakecal, ale nespali jsme spolu, tohle bych ti neudělala," pootočím hlavu k té jeho. "Promiň," obejme mě. "Stalo se," zopakuji jeho slova a vymaním se z jeho objetí. Stoupnu si a vydám se zpět do třídy. "Sašo, mám tě rád! Přece teď nemůžeš jen tak odejít!" vyhrabe se na nohy a dojde mě. "Ne? A co bys chtěl?" usměju se. "Pusu, aspoň malinkou, Sašenko prosím," žadoní. Jo, něco mi to připomíná. "Ne," zatvářím se nedostupně. Ovšem tohle ho neodradí, násilím si mě k sobě přitáhne a políbí..
"Jakej je rozdíl mezi mít rád a milovat?" položí mi tuhle blbou otázku. "Co?" nadzvednu obočí. "Já nevím, když máš někoho rád… rád máš svýho domácího mazlíčka, ale když někoho miluješ tak cítíš tísic motýlků v břiše a seš si jistej, že lepší člověk jako ten dotyčný neexistuje. Asi tak," usměju se. "A citíš ty motýli i při líbání?" otře rty o mé. "V tu chvíli nejvíc," přisaju se na jeho spodní ret. "Tak to tě asi miluju…"
..::KONEC::…
Nezabíjejte mě!! Hůř jsem to napsat nemohla… :D Hej mě se to nelíbí! :( Tohle už je druhá verze.. jako tu před tím jsem vymazala, ta byla ještě horší… :D Mě tahle FF absolutně nebavila psát, takže podle toho i tak vypadá.. hrozně! Ale vám se líbila… zvláštní! xD
Ale jako moc,moc,moc,moc,moc,moc děkuju za vaše komentáře! Celou dobu mě moooc těšili! <33 Bez vás by to ani nešlo <3333 A pokud možno zanechte komentář i teď. Vím, že konec stojí za prd, celý moje psaní ztojí za *** :D Ale jelikož všichni chcete II.řadu TTÚ, tak co se dá dělat? Nic, se na to budu muset vrhnout, ale jedno upozornění pro vás musím mít! Timo a Nany se tam na začátcích nebudou vůbec nějak stýkat.. budou zvlášť, alespoň do narození toho jejich dementa, tak nevím jestli vás to bude bavit! :D:D Ale adiooos! xD Mizím… chce mi už trochu spát… trošku víc.. xD
Btw: Hj docela ani nadpis týhle FF nesplňoval to co měl .. k jednomu se musím přiznat.. ta FF měla být úplně o něčem jiným, ale mě se to nějak vymklo z kontroly a Neginka je romatická duše.. muhéé a soninka chtěla happy end … tak to dopadlo, jak to dopadlo.. xD
Miluju Vás!!! <33
Negi <33333333333333333 (hrc, prc tralalááá xD )
…:Saša:…
"Saši, jak jsi daleko?" přisedne si ke mně do lavice Thomas. Ovšem já jsem myšlenkami úplně jinde. Z mé lavice mám geniální výhled na Tima. Baví se s Byronem a ostatníma týpkama jako by všechno co se stalo bylo vzduch. Jo, v jednom měl Byron pravdu, je to hajzl! Ale s každým pohledem se mi vybaví to co jsme spolu prožili. Tolik jsme se spolu smáli, měla jsem pocit, že jsme spolu šťastní. Asi jsem hodně naivní. Jeho pohled zachytí ten můj. Rychle sklopím oči. To mi ještě tak chybělo, aby mě nachytal na švestkách! Sakra!!! "Co-co?" otočím se na Thomase. "Ty seš nějaká zpomalená, ptal jsem se, jak jsi daleko?" pousměje se. "S čím?" prohrábnu se nervózně ve vlasech. "S tím projektem. Jsi v pohodě?" pohlédne na mě nedůvěřivě. "Jo," odkývnu mu. "Vypadáš hrozně," zadívá se na mě. "Hm, dík," zabručím. "Ne, takhle jsem to nemyslel," chytí mě za rameno. "Co se týče toho projektu… vše je hotový krom jednoho tématu," sklopím oči. "A to?" nadzvedne obočí. "Hádej, můžeš jednou!" šlahnu propiskou o stůl a v tom zazvoní. "Tak za ním sakra běž a řekni mu, že potřebuješ, aby s tebou spolupracoval. Ten projekt vede i on!!" připomene mi. Jako bych to nevěděla! Copak je to tak lehký, začít s ním mluvit? Stydím se mu podívat do očí. Potom vejde do třídy profesor fyziky s Thomas se uklidí na svoje místo.
I když jsou Thomas a jeho pusinka, jak ji sám říká, mými svědky, v to pondělí jsem to prostě říct nešla! Našla jsem si školu, která mě na ten rok vzala bez problému. Z ní hned na vysokou, někam daleko odsud, kde zapomenu na všechno co se tady stalo. Zapomenu na Jess, Julii, Byrona a na všechny. Hlavně na Tima!!!
"Sašo??!" Zdá se mi to nebo na mě volá Timo? Co když se otočím a … prostě se otočím! Naštěstí tam stojí sám. "No?" hlesnu. Co po mě může chtít? Přistoupí ke mně a nadechne se. "Chtěl jsem se zeptat … Co ten projekt?" Nedívá se mi zpříma do očí, těká jimi ze strany na stranu. "S tím si nedělej starosti," utěším ho. "Ale byla to naše společná práce," připomene mi, neříkal mi to už dneska někdo?! "Jo, to byla," odkývnu a schválně slovo byla zdůrazním. "Nepotřebuješ pomoct?" řekne po dlouhé pomlce a poprvé za tu chvíli se mi podívá do očí, ale jen na zlomek sekundy. Pohled byl ovšem víc chladný než jsem čekala. "Ani ne. Vlastně, kdyby si byl tak hodný a donesl mi videa co si natočil? Moc by mi to pomohlo," Já tak nerada prosím! Grr! Proč se ponižuju? Prčo to dělám? Asi na to vážně nemám! "Jo, v kolik?" vytáhne z kapsy mobil a zadívá se na něj. "Večer," řeknu a obrátím se k němu zády. Neřekneme si ani ahoj, nic. Každý se vydáme na opačnou stranu. Tohle bylo vážně ubohý!
"Ahoj mami!" vejdu do domu. Ozvěnou mi je však jen můj vlastní hlas.. Všimnu si papírku, který je přilepený na zrcadle. Podle rukopisu poznám, že je od mámi:
Ahoj Beruško,
Táta jel na služební cestu do Irska. Jela jsem s ním. Vrátíme se v neděli. Nezlob a kdyby něco volej mi na mobil. Pá,
Tvoje máma.
Super! Konečně doma sama! Moje kroky vedou hned k ledničce. Doufám, že je plná, jinak tu za ty čtyři dny umřu hlady. Naštěstí je přímo přeplněná. Vytáhnu si z jejího nitra jogurt a posadím se s ním do obýváku na sedačku.
Na jednu stranu je blbý, že mamka odjela. Chtěla jsem ji už konečně říct, že mě vylili ze školy. Ale, tak.. řeknu ji to až se vrátí, snad to pochopí.Z mého přemýšlení mě vytrhne klepání. Proč ten dotyčném nezvoní a klepe klepátkem?
Mohlo mě to napadnou dřív, kdo jiný klepe, než Timo?! Otevřu mu dveře a opřu se o futra. "Ahoj," začne. "Čau," odpovím. Tohle je vážně trapný. "Donesl jsem ty CDka," podá mi je. "Děkuju, nechceš jít dál a projít je se mnou?" pozvu ho. "Ne, dík," odmítne odměřeně. "Aspoň si promluvit," skousnu si spodní ret. "Není o čem," srazí moji snahu se ospravedlnit, alespoň před ním. "Proč myslíš?" zajímá mě. "Slyšel jsem dost," odsekne. "Proč sakra věříš jenom Byronovi? Odsuzuješ mě, aniž by si slyšel moji verzi?! Nedošlo ti, že ti ten tvůj skvělej kámoš Byron může lhát?" vybuchnu. "Nemá důvod, proč by to dělal," mele si svou. "Hm, aha," zavrčím. "V to pondělí, nepřišlo ti podezřelí to, že smsku ti poslal Byron a ne já?" zkouším to jinak. "Náhoda," opět odsekne. On je tak zabedněnej, tvrdohlavěj! Nesnáším ho!!! "Zamyslel ses někdy nad tím, že v tu sobotu to nebyla náhoda? Julie, Byron.."naznačím. "Nemysli na to! Stalo se.." odbyde mě. "Jo stalo, ale všechnu vinu nesu jenom já!" zabouchnu mu dveře před nosem. Nevím jestli mám brečet, nebo křičet! Asi obojí dohromady!
…::Timo::…
Saša mi nasadila brouka do hlavy. Večer kvůli jejím slovům nemůžu vůbec usnout. Všechno mi to najednou dává smysl. Julie, svedla mě a Byron zase Sašu.. to… ne to by mi neudělal!!! To byla prostě jenom náhoda. Saša taky není svatá, vždyť Byron říkal, že ho svedla ona! Jenže Saša ho nenávidí, proč by to dělala? Musel to být on, kdo jiný. Nemůžu kvůli tomu vůbec spát, navíc měsíc svítí jako blázen.
Vůbec jsem se nepoznával, byl jsem k ní tak chladný! Jenže ona si tohle prostě zaslouží. Za to co mi udělala…
..::Saša::..
Dnes se ani nemusím bát, že zaspím. Nepotřebuju ani budík, ani mámu. Půlku noci jsem probrečela a druhou probírala ty videa od Tima. Nechápu proč je tak chladnej, jakoby z něj všechen cit, něha, láska úplně vystoupila. Nepoznávám ho. Chová se ke mně tak odměřeně. Asi jsem mu hodně ublížila. Jenže nemůžu všechnu vinu házet jen na sebe! On není andílek!
…::Timo::…
Nevím jestli jsem to udělal naschvál, nebo nechtěně… Vrazím do Saši hned u vchodu do školy. "Au," sykne. Z rukou se ji vysypali nějaký papiry. Ne, tohle sem nechtěl. "Promiň," sehnu se k ní a pomůžu ji to sesbírat. "Ulevil sis?" pohlédne na mě skleněnýma očima. Má je zarudlé, opuchlé. Vypadá hrozně zničeně, unaveně. "Ne, takhle to… bylo to nechtěně, neviděl jsem tě," žbleptnu rychle. "Taky mě přehlížíš, hm," sklopí oči a postaví se na nohy. Nervózně se poškrábu ve vlasech. Saša už se mezitím stihle ke mně otočit zády. Chytím ji za rameno. "Jsi v pohodě?" nemůžu se nezeptat. "Co ten náhlý zájem? Další sázka?" setře mě. "Ne! Prostě mi jen odpověz!" "Je mi skvěle," sklopí oči. "Nevypadáš. Chci říct, nevypadáš zrovna čile," bože jsem vážně trapnej!!! "No, ty taky ne. Krušná noc, viď?" ušklíbne se. "Seš blbá," vyhrknu ze sebe a až potom si uvědomím co jsem řekl. Já vůl! "Jistě," ušklíbne se a odejde. Já, chci si s ní promluvit, chci slyšet jej verzi!!!
…::Saěa::…
V hodině designu, na kterém jsme kvůli různým problémům spojeni, vejde do třídy nečekaně ředitel, třídní a … Thomas? Počkat co dělá tam, vždyť měl sedět u svého … Něco provedl? "Timo, Saša ke mně!" řekne přísně říďa. "V tu chvíli mě napadne jediná věc.. Thomas něco řekl! "Co to má znamenat," syknu k němu. "Nemohl jsem se na to už dívat," odpoví mi šeptem. "Na co," nechápu. "Jak trpíš!!" skříží si ruce na prsou. "Ty si idiot!" tituluji ho. "Chci slyšet okamžitě co se stalo v to pondělí, od obou, ihned!" křikne ředitel a posadí se. Celá třída se dívá jenom na mě. Timo začne. "Myslím, že na tom toho moc není, zkráceně! Přišla mi SMS ať výjdu ven před školu a to jsem udělal, tam čekala Saša.. začali jsme se líbat a najednou se vynořili ti týpci a už to bylo. Saša odešla. Moji verzi už jste slyšel, takže já už vážně nemám co říct," sklopí Timo oči. Jeho slyšel, ale mě se nezeptal? Je tohle možné? "Sašo?" ohlédne se na mě. Má tohle vůbec cenu? "Sašo, nechci slyšet nic osobního jen mi řekněte co se v to pondělí stalo, podle pravdy," koukne na mě soucitně. Pohled mi sklouzne na Byrona. Probodává mě pohledem, ale jestli si myslí, že z něj mám strach, je na omylu. "Ok," vydechnu. "Všechno to začlo něčím, co tady popisovat vážně nebudu," hodím zlým okem po Julii. Potom se odmlčím. Ředitel už zřejmě ví všechno, obrátí se na Tima. "Můžeš mi říct od koho byla ta SMS?" "Od Byrona," pohlédne na mě, ale já uhnu pohledem. Já to prostě musím říct! "To Byron tohle celé vymyslel. Chtěla jsem couvnout, ale nemohla jsem. Dá se říct, že mi vyhrožoval. Jo stoupla jsem si k tomu stromu, ale jako "návnada", ne jako ta co to celé vymyslela. Lituju toho a potrestaná už jsem. Prostě bych to už dál nerozebírala," pohlédnu na Tima. "Sašo?" vydechne. "Jistě ta děvka to svede na mě!" ozve se Byron. "Nemá svědky, nemá nic. Jsi ubohá!" křikne. "Dost Byrone! Myslím, že by jsi nám mohl teď něco vysvětlit!"
"Sašo, promiň," zadívá se mi Timo do očí. "Tohle jsem netušil," pohladí mě po tváři. "Kdyby sis to jenom nechal vysvětlit," cítím jak mám oči plné slz. Jedním mrknutím slzy vypustím. Timo mi je setře. Nechci aby mě viděl brečet. Rychle výjdu ven ze třídy. Zády se opřu o zeď za rohem. Na tohle by jsme si s Timem měli něco napsat! Timo za mnou tiše příjde se sklopenou hlavou. "Řekni mi to," sedne si na zem a já ho následuji. "Co?" zeptám se. "Tvoji verzi," dívá se přímo před sebe. "Teď si ji .." "Ne, tu sobotu," pohlédne na mě. "Viděla jsem tě s Julii," vzlyknu. "Ne, Sašo," otočí se ke mně, ale já se odsunu kousek dál. "Spíš vysvětluj ty!" vybídnu ho. "Svedla mě, víš až po tom co jsi mi včera řekla, mi všechno došlo, nechápu proč to Byron udělal," chytí mě za ruku. "Svedla? Proč si se nechal, proč?" nahodím vyčítavý tón. "Vydírala mě, že jestli se s ní nevyspím, půjde ti říct, že to s tebou byla jenom sázka, ale to já nechtěl. Mám tě rád Sašo, nechtěl jsem tě ztratit. Pak jsem tě uviděl s Byronem a všechno se mi obrátilo naruby. Potom, ti týpci. Byl jsem zmatenej, pochop," opět je těsně vedle mě. "Ach ta sázka…" vzdychnu. "Ne sazka, měl jsem tě prostě jenom prubnout, ale to bylo před tím, než jsem tě poznal. Teď už bych to nikdy neudělal, věř mi!" "CO se týče mě a Byrona. Nevím co ti nakecal, ale nespali jsme spolu, tohle bych ti neudělala," pootočím hlavu k té jeho. "Promiň," obejme mě. "Stalo se," zopakuji jeho slova a vymaním se z jeho objetí. Stoupnu si a vydám se zpět do třídy. "Sašo, mám tě rád! Přece teď nemůžeš jen tak odejít!" vyhrabe se na nohy a dojde mě. "Ne? A co bys chtěl?" usměju se. "Pusu, aspoň malinkou, Sašenko prosím," žadoní. Jo, něco mi to připomíná. "Ne," zatvářím se nedostupně. Ovšem tohle ho neodradí, násilím si mě k sobě přitáhne a políbí..
"Jakej je rozdíl mezi mít rád a milovat?" položí mi tuhle blbou otázku. "Co?" nadzvednu obočí. "Já nevím, když máš někoho rád… rád máš svýho domácího mazlíčka, ale když někoho miluješ tak cítíš tísic motýlků v břiše a seš si jistej, že lepší člověk jako ten dotyčný neexistuje. Asi tak," usměju se. "A citíš ty motýli i při líbání?" otře rty o mé. "V tu chvíli nejvíc," přisaju se na jeho spodní ret. "Tak to tě asi miluju…"
..::KONEC::…
Nezabíjejte mě!! Hůř jsem to napsat nemohla… :D Hej mě se to nelíbí! :( Tohle už je druhá verze.. jako tu před tím jsem vymazala, ta byla ještě horší… :D Mě tahle FF absolutně nebavila psát, takže podle toho i tak vypadá.. hrozně! Ale vám se líbila… zvláštní! xD
Ale jako moc,moc,moc,moc,moc,moc děkuju za vaše komentáře! Celou dobu mě moooc těšili! <33 Bez vás by to ani nešlo <3333 A pokud možno zanechte komentář i teď. Vím, že konec stojí za prd, celý moje psaní ztojí za *** :D Ale jelikož všichni chcete II.řadu TTÚ, tak co se dá dělat? Nic, se na to budu muset vrhnout, ale jedno upozornění pro vás musím mít! Timo a Nany se tam na začátcích nebudou vůbec nějak stýkat.. budou zvlášť, alespoň do narození toho jejich dementa, tak nevím jestli vás to bude bavit! :D:D Ale adiooos! xD Mizím… chce mi už trochu spát… trošku víc.. xD
Btw: Hj docela ani nadpis týhle FF nesplňoval to co měl .. k jednomu se musím přiznat.. ta FF měla být úplně o něčem jiným, ale mě se to nějak vymklo z kontroly a Neginka je romatická duše.. muhéé a soninka chtěla happy end … tak to dopadlo, jak to dopadlo.. xD
Miluju Vás!!! <33
Negi <33333333333333333 (hrc, prc tralalááá xD )



Byla nááááááááádhernáááá..Moc se ti povedla