Klepu na Leniny dveře jak splašená a trochu brečím(jsem ještě z toho rozchodu s Timem a tím že se semnou chtěl jen vyspat, docela hodně špatná a taky smutná a naštvaná a kdo ví co ještě). Lena otevře a udiveně se na mě podívá(už to vidím a slyším jak říká: "Já jsem ti to říkala." Už se nemůžu dočkat až to vysloví fakt jako… ale zase je to moje kámoška a i přesto, že je to mrcha, tak ji mám docela rád, ale samozřejmě jako kámošku…). "Co se stalo? Nechal tě?" zeptá se mě Lena(no něco horšího….ale jako kdyby to tušila, nechápu…). "Ne. Já jeho, nebo spíš oba zároveň, ale já o trochu dřív." Řeknu a trochu se pokusím o usměv, ale už nebrečím, jen mám červené oči od pláče. "Tak proč bulíš?" zeptá se a čumí na mě jak ne blbce. Pozve mě k sobě do bytu. "Zjistila jsem, že se semnou chtěl jen vyspat a pak mě poslat k šípku. Proto jsem se s ním rozešla." "No já…" "Já vím říkala jsi mi to." Skočím ji do řeči(nechci aby tu větu vyslovila, protože vím že měla pravdu a štve mě to). "Je mi to líto, takový hajzl." Řekne a obejme mě. "Víš co jsem ti předtím říkala, kdyby mě citově ranil." "Jo vím, ale když se ti předtím něco podobného stalo, tak si taky slibovala, že uděláš tamto a pak zas tamto." Řekne Lena provokativně(ale teď jsem schopná to uskutečnit, protože to chci Timovi vrátit). "Ale teď to myslím vážně a chci s tou změnou začít hned." "Počkej, ty to myslíš vážně?" zeptá se udiveně Lena. "Jo a to do slova a do písmene." Řeknu a podívám se na ni s velkým přesvědčením, že to myslí fakt vážně. "Jako i že… chceš být mrcha?" "Jo." "Ale na to nemáš." Řekne Lena s divným ksichtem. "Uvidíme zítra večer na díze v tom klubu. Jo a rovnou můžu začít u účesu. Dnes jsem se totiž objednala k holiči, sice jsem se chtěla nechat jen ostříhat, ale barvu si dám taky." Řeknu s úsměvem. "Barvu? A jakou?" "Uvidíš. Tak jdeš?" "Jo už jdu." Řekne Lena a jdeme do kadeřnictví.
V kadeřnictví si nechám vlasy, které mám až těsně nad zadkem, sestříhat až pod lopatky a spodek vlasu, kterého je docela hodně, si nechám obarvit na blond(vím, divný obarvení, ale vypadá to dobře a má to jednu výhodu, že když mi to bude odrůstat tak to nepůjde skoro vůbec vidět). Asi za hodinu jsem hotová a kouknu se do zrcadla(hm… skoro jsem se nepoznala a to mám jen jiný účes… to je teda velká změna… ale fakt mi to teď sekne víc než předtím). "No Dani, musím uznat, že ti to fakt sekne." Pochválí mě Lena, čímž mi zvýší sebevědomí. Vstanu že židle, na které jsem musela hodinu sedět a zaplatím. Vyjdeme z kadeřnictví. "A co teď?" zeptá se Lena. "Nakoupíme šminky a ty mi ukážeš různý triky k líčení. Pak půjdu domu. No… a zítra nakoupím nové oblečení a ty mi při tom pomůžeš." "Jasně šéfe. Řeknu co ti nejvíc sluší a v čem budeš vypadat sexy." Usměje se Lena. "Kdyby tě viděl Timo, tak by tě nepoznal. Vypadáš fakt dobře." "Njn… ale uvidí mě až za tři měsíce. Zítra totiž odjíždí. Naštěstí." "Fakt jo?" zeptá se udiveně Lena. "Jo." "Tak si dej pozor abys ho ještě dneska nepotkala. A pro odjíždí?" "Jede s kapelou na turné." "Aha, to mě mohlo napadnout." Řekne Lena a jdeme kupovat nějaké šminky. Po nákupech jdu domů…



máš fakt dobrý povídky...tohle vypadá zajímavě...honem pokračování..ale pokd ne tak třeba i k popelce a enbo k nečekanýmu návratu sestry..dík