close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jen pomsta?-12.díl

26. září 2008 v 8:45 | Hann |  -Jen pomsta?
Otevřela jsem mejl a docela sem se divila,psala mi totiž teta z Ameriky.Její mejl sem si přečetla asi 6x,protože mě docela dostalo co mě napsala. ... Stálo tam že když je ten konec školního roku,jestli bych nepříjmula její nabídku,kterou mi mimochodem navrhovala asi už stokrát.A nejela bych studovat do Ameriky,abych poznala nové prostředí,lidi,zážitky atd. atd. .Je totiž učitelkou na jedné Americké škole,mimochodem dost dobré škole,tam taky chodí stejně stará sestřenka a nemůže si to vynachválit. ... Já to zatím pořád odmítala stím,že mě to tady v Německu stačí a že tady mám všechny lidi co mám ráda a že je nechci odmítnout.-Z touto myšlenkou taky odložím notebook na stůl a začnu se dívat na film.Jenže mi to pořád nedá a já na to pořád musím myslet.Vždyť by to mohlo být dost skvělé studovat v jiné Zemi,naučit se jejich zvyky atd."Mám tu Jana" okřiknu se a radši zalehnu do postele a i když je málo hodin brzo usínám ... -- Uprostřed noci -- "Který debil" zekleju.Podívám se na budík na nočním stolku,je kolem 4 hodiny ranní"Co je?" řeknu hnusně,když zvednu mobil a ani sa nepodívám,kdo volá."Promiň,ty si spala?"ozvalo sa na druhé straně a podle hlasu poznám Linkeho."No víš,ono,každý normální člověk ve 4 hodiny ráno spí,když nechlastá a nebo tak víš"z leže přejdu do sedu a rozsvítím si lampičku,kterou mám na nočním stolku."Co?Proč?Jo aha,takto.Jo už vím,jak to myslíš,jo dobrý,pochopil sem,promiň.Já jenom stli si to už slyšela co se stalo?" jeho hlas zní tak smutně a rozlobeně zároveň."Nestraš mě,co je?Co se stalo?" zeptám se vystrašeně. "Ehm,takto po telefonu je to blbí,dojdi do zkušebny,dneska sme tu zůstali,ale určitě dojdi" "Linke je něco Janovi?"ze strachem v hlase a v nadějí že si to jen namlouvám se zeptám,žádnou odpověď však nedostanu,jenom slyším jeho dech"Linke,prosím" "Dojdi" řekne jenom předtím než mi to pověsí.Na nic nečekám.Protože sem jenom v dlouhém triku na ramínka,dám si ještě rifle,vezmu mikinu,která ležela na psacím stole a jdu potichu dolů,abych nikoho neprobudila,nazuju si žabky.Normálně mě cesta ke klukům trvá aspoň půl hodiny,ale teď mi to trvalo sotva 15 minut.Celou cestu sem totiž utíkala a ani se nezastavila.Dalo by se říct že do zkušebny sem vletěla,kluci byli všichni vzhůru a jen se na mě podívali.Sotva jsem lapala po dechu,ale i tak sem ze sebe něco dostala"Co se mu stalo?"Jako první ke mně dojde Linke"Sedni si prosím" ukazuje na na stoličku,ale já se nehnu ani o milimetr,oči mě začnou pálit "Sarah" naléhá dál Linke a když se opět k ničemu nemám,chytne mě kolem pasu a sám mě tam dovede.Klekne si ke mě a chytne mě za ruce.Podívám se na něho,slzy sem nedokázala zastavit.Ostatní kluci se taky na mě dívají a v očích mají smutek"C-co s-se stalo?" zeptám se zděšeně ... -- Pohled Jana -- O nějakou dobu nazpět -- "Hej Jane,půjdeš taky?Jdeme si zajezdit po městě" zavolá na mě Thomas."Městem?" zeptám se ho udiveně"No jasný,je to opravdu skvělí,když si valíš městem a za tebou třeba policajti" přidá se Ben na kterého,se celou dobu "Hele,tak jako toto fakt nevím" přiznám barvu,protože se mi do toho skutečně nechce "Jane,ujištuju tě že jedna jízda a nikdy na to nezapomeneš,je to adrenalin" drcne do mě Thomas a já jen nevěřícně zakroutil hlavou a vlastně ani nevím proč,ale souhlasil sem.O pár minut později sme už na začátku města,dvě auta vedle sebe ve třech řadách.Já sem v první řadě,společně s Thomasem.Mám docela dovný pocit,ale teď už je pozdě si stěžovat,kývnul sem a tak sem tady.Jedna jízda mě přece nezabije a kdyby se náhodou policajti objevili,pochybuje že stěma autama co mají by nás chytli.Musím se párkrát zhluboka nadechnout a vydechnout.Čelo se mi orosilo potem,a tak ještě trochu pootevřu okno u spolujezdce.Ruce se mi mírně klepou,ale ne zimou.Začínám si čím dál tím víc uvědomovat,že ještě tak dlouho nejezdím,abych jel po městě.Vždycky,když byli nějaké závody, tak sme byli někde mimo město,na místě kde nikdo není.Vlastně ani nevím proč to tak řeším.Je jedno na jekém místě se jede,hlavně že sa jede. ... Pravidla nejsou žádná,jediné co se musí,je dojed do cíle co v nejkratším čase. Naposledy sem se podívám na Thomase a pak co nejvíc dupnu na plyn ... Půl minuty,ani né mi stačilo k tomu abych souhlasil z Benem,že je to adrenalin jak něco,policajti sice ještě nikde,za což sem popravdě rád,ale prostě jízda jak něco.V jednom kuse sa předjíždíme.Pořád jen co to jde přidávám plyn,když v tom "Do prdele" zakřičím a co nejrychleji šlápnu na brzdu,z ničeho nic uprostřed silnice stojí nějak ženská.Trhnu volantem do prava,ale dostanu smyk,slyším ranu a pak? Nic ... Absolutně nic ... -- Pohled Sarah -- Právě mi kluci řekli co se stalo.Linke mě držel pevně za ruce a jinak se na mě všecí dívali.Nevím co říct,co dělat.Mám pocit jakoby do mna někdo vrážel nůž,stále a stále dokola a nepřestával ba naopak přidávál víc na intenzitě.Dívám sa střídavě na Linkeho a na kluky,asi čekají na to co udělám,teda určitě.Jenže já čekám na to,kdy se jeden z nich začne smát a řekne že je to sranda,že si ze mě vystřelili.Bylo by to mnohem lepší. ... "Vy lžete!" začnu potichu ze slzami v očích mluvit "Tak blbí Jan není,nikdy by nejel po městě,dobře ví že je to nebezpečné.Prostě ne,nevěřím" "Boužel je to tak" začne mě přesvědšovat David a zachvilku sa přidají i ostatní.Nevím kde se ta zloba,jestli se to tak dá říct,ve mně vzala.Najednou z ničeho nic sem si stoupla,pustila se Linkeho,vzala první věc co mi byla nejblíž,takže sklenici z asi minerálkou a plnou silou co sem mohla sem jí hodila do zdi."Néé" zakřičela sem.Síly mě už docházeli a nohy mě neudrželi,sjela sem na zem a pláč nepřestával,spíš byl pořád a pořád větší.Linke za mnou došel,sednul si ke mně a obejmul mě.Hlavu sme mu zabořila do mikiny "Zlato,neplač to bude dobrý,uvidíš" snažil se mě uklidnit. "Proč?sakra tak proč?" zeptala sem se,ale zůstala sem tak jak sem. "Nevím,určitě sa to vysvětlí" Tiskla sem se na něho co nejvíc to šlo. "Ani vlastně nevím proč brečím,jestli kvůli tomu že Jan mohl být mrtvý,kvůli tomu že srazil tu ženskou a nebo kvůli tomu že je takový kretén vypatlaný" "Pojd,já tě zavedu domů" nabídne mi Linke a já neodporuju.Rozloučím sa z klukama a pak jdeme.Celou cestu sem se držela Linkeho a jen plakala.Nechápala sem to."Tak sme tady" jen sem přikývla a až v momentě,kdy Linke chcel odejít sem promluvila "Prosím zůstan tu.Ráno bychom mohli jet do nemocnice,se podívat jak na tom Jan je.Jela bych tak klidně i teď,ale popravdě nemám na to víš,nezvládla bych to " Linke jen souhlasně přikývne a obejme mě ... Debil jeden ten Jan,ale já su taky debil,protože toho debila sem z něho udělala já ... Jako mna osobně sa tento díl vůbec,ale vůbec nelíbí a to zakončení?To je hrozné ... Konec keců,pač bych si enom stěžovala,jak moc neumím psát atd ... Děkuju všem za komentáře,to tak vždycky potěšííí :-* fakt zlatíčka ste :-* Kiss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama