"Proč?Sakra tak proč?" zeptala sem se,ale zůstala sem tak jak sem. "Nevím,určitě sa to vysvětlí" Tiskla sem se na něho co nejvíc to šlo. "Ani vlastně nevím proč brečím,jestli kvůli tomu že Jan mohl být mrtvý,kvůli tomu že srazil tu ženskou a nebo kvůli tomu že je takový kretén vypatlaný" "Pojd,já tě zavedu domů" nabídne mi Linke a já neodporuju.Rozloučím sa z klukama a pak jdeme.Celou cestu sem se držela Linkeho a jen plakala.Nechápala sem to."Tak sme tady" jen sem přikývla a až v momentě,kdy Linke chcel odejít sem promluvila "Prosím zůstan tu.Ráno bychom mohli jet do nemocnice,se podívat jak na tom Jan je.Jela bych tak klidně i teď,ale popravdě nemám na to víš" Linke jen souhlasně přikývne a obejme mě ...
Stojím na nemocniční chodbě,před dveřmi pokoje kde je Jan a váhám,nebo to je spíš strach,co mě nepustí hned dovnitř.Linke mna sem dovezli a pak jel pro kluky,kteří jsou nebo byli ve skušebně.Ruku mám už na klice a pomalu ju dávám dole,dveře taky pomalu otevírám.Když zahlednu Jana,jak tak bezbranně leží na té posteli,začnu plakat.Zavřu dveře a jdu k Janovi,sednu si na kousek postele ... Doktor říkal,že to nic vážného není,že měl velké štěstí.Má jehom otřes mozku,naraženou ruku a zlomenou nohu,ale že může být rád a my ostatní taky,že to dopadlo takto.A ta holčina kterou srazil?Ta je na tom o trochu hůř,ale prý bude v pořádku,i když to bude pár měsíců trvat.Nejvíc se bojím toho,když sa Jan probudí a bude schopný říct co sa stalo.Policie sním samozřejmě ještě nemluvila,jeho zdravotní stav to nedovoluje.Co když půjde do vězení?Vždyť přece jenom málem zabil člověka.Z tohoto ještě mnohem víc nezmutním a pláč je čím dál tím větší.Pohledím ho po tváří,rukou která se mi hrozně třásla.Mám v sobě vztek i smutek na Jana.Kolikrát sme mu to říkali,ale on nic.Z mého přemýšlení mna vyytrhne otevřítí dveří,ve kterých stáli kluci"Ahojte" pozdravíme se navzájem."Tak jak?Co říkal doktor?" vyzvídají hned kluci" ... A taky že to mohlo dopadnou mnohem hůř" Než sem jí to všechno pověděla,sedli si na vedlejší postel a Juri s davidem na židli,kterou si přidělali blíž k nám."A ta holka,ta je na tom jak?" Tak jím ještě řeknu co sem slyšela od doktora. ... Ještě tam asi hodinku jsme,ale pak usoudíme,teda spíš kluci usoudili,že by sme měli jít,že tu stejně nic nezmůžem a i když sem prvně nechtěla,nakonec sem souhlasila. ... Kluci mně hodili autem domů a pak někam odjeli.
Další tři dny sa opakovalo,to stejné.Chodili jsme za Janem,ale nic sa nezměnilo.Sice ležel na normálním pokoji a měl tam dokonce nějakého kluka,co tam byl sním,ale i tak sa neprobral.Doktoři nám říkali,že na jipce nemusí být a tak jsme toto už pak neřešili.Na tu holku co srazil jsme se taky každý den ptali a když nám oznámili,že je na tom mnohem líp,že je silná a že bude v pořádku,snád i dřív než si mysleli,měla jsem radost a byla jsem štastná,že to nedopadlo špatně. ... Dneska jsem tu sama,protože kluci měli něco na vyřizování a tka sem si udělala procházku,abych Chrise pořád neotravovala stím aby mna sem odvezl i když chtěl.Jako vždy jsem si sedla k Janovi na postel a chytla jeho ruku. ... Akorát si povídám s Tomem.To je tne kluk,který je z Janem na pokoji.Je to takový prima klučina.Ani jsem se vlastně nezeptala,za tu dobu proč tu je."Hele a vlastně ... " chtěla jsem se ho na to akorát zeptat,když v tom mně Jan pevně stisknul ruku a já se rychle otočila."Janíku" pohladila jsem ho potváři a čekala jestli něco udělá,třeba jenom aby mi opět stisknul ruku.On však udělal něco hezčího"Lásko,je to to líto" hlesl a pomalu a z těžkostí otevřel oči.Konečně sem se zase mohla podívat do těch krásných očích"jdu pro doktora" oznámila jsem mu a rychlostí blesku sem byla z pokoje ... ... Zavolala jsem klukům i Janovým rodičům aby věděli a kluci mi slíbili že hned jak budou moci tak dojedou.Za to Janovi rodiče řekli že nemůžou že je ted z práce nepustí.Snád je to jejich syn né. ... Doktor Jana prohlížel hodně dlouho,já byla mezitím na chodbě a chodila sem tam,byla jsem hodně nervozní.Když konečně vyšel doktor ze sestřičkou přímo jsem začala chrlit jednu otázku za druhou."Prosím uklidněte se a posadte se tady."ukázal na židli,které byli na chodbě a tka sme si sedla."Váš přítel je na tom od té nehody,den ode dne lepší.Samozřejmě si tady ještě nějakou dobu pobude.Dneska ještě ne,pro jistotu,ale zítra,když nebudou žádné komplikace pustím za ním policii aby ho vyslechli.A teď,můžete jít za ním" jenom sem poděkovala a konečně šla za Janem.Jen co sem otevřela,jeho smutný pohled zamířil na mně.Přisedla jsem si k němu na postel a Jan mě chytil za ruku.Nevěděla jsem co mu říct,po tváři mi začali opět stékat slzy."Promiň" začal "Je mi to líto,nechtěl jsem aby to takto dopadlo" "Ta dívka je na tom o něco horší jak ty,ale dostane se z toho,říkal mi to doktor" ignorovala jsem to co mi právě řekl "To je dobře,ale já nevím jak se to stalo,najednou tam stála a já nestihl zabrzdit" "A klukům sem volala měli by tu co nejdřív být" ignorovala jsem ho pořád "Zlato prosím ... " "Rodičům sem samozřejmě taky volala,ale nepustili je v práci,takže dneska se tu asi neukážou,ale zítra určitě dojdou,to sa neboj" ani jednou jsem se na něho nepodívala,neměla jsem na to sílu.Pořád mě držel za ruku a jeho pohled cítila na sobě "Doktor mi říkal že jenom na pár minut tu mám být aby sis ještě odpočinul" pravda trochu jsem zalhala,nic takového neříkal,ale podle mě bych ho stejně neměla zatěžovat "Zlobíš se hodně viď?" zeptal se mně "Ted je důležité aby ses uzdravil.A taky doktor říkal,že zítra sem dojdou asi policajti tě vyslechnout,dneska je na to ještě brzy.Měla bych už jít,měl by sis odpočinout,ano?" konečně jsem se na něho svými uslzenými očami podívala.Dala jsem mu pusu na líco "Ahoj" rozloučila jsem se,když sem byla u dveří tak sem jenom slyšela Jana jak mi říká "miluji tě ... " já však odešla,ani sem se neotočila.Jen co jsem zavřela dveře,spěchala jsem co nejvíc ven,abych sa mohla nadechnout čistým vzduchem.Kluky sem naštěstí nepotkala ...
Uběhlo pár hodin,co jsem tak nějak utekla z nemocnice.Mám výčitky,že jsem Jana tak ignorovala a nakonec ještě odešla,ale prostě jsem nemohla.Je hrozné se dívat na člověka,kterého milujete a víte že skoro někoho zabil.Chris mi několikrát volal,já mu to ovšem nezdvíhala a nakonec si vypla mobil.Potřebovala jsem být sama.Provětrat si hlavu a popřemýšlet.Je toho docela hodně o čem sa dá přemýšlet a taky uvažovat o tom co bude ... V Americe,bych měla dost času přemýšlet ...
Noooo zlatíčka,je tu další díl.Ehm,já vím že to není nic moc,ale nebojte už budu končit a to fakt.Je škola,takže docela nestíhám psát no ( Ale tak víte jak ... Všem děkuju za komentáře ste zlatíííí :-*** další díl bude,nevím kdy,možná tento týden,možná ne,ale spíš jo ... no nevím ještě ... Já vím,že je to nějaké krátké,ale prostě fakt nestíhám,takže sa omlouvám,já sa příště polepším ... Tak pište komentíky dálll :-*** Kiss ...


