Autorka: Negi <3
"Franky?" Rychle na sebe nasoukám triko a otočím se k němu zády. Nechci ho po včerejšku vidět. "Hledáš Tima co?" řekne jízlivě. "Co je ti potom?" odseknu. Bože! Proč mám na něj takovej vztek? "Ty ses ním vychrápala?" kopne do spacáku. "Néé!" užasnu a podívám se mu tázavě do očí. "Ne! Vůbec ne! Hlavně jak si tady byla polonahá!" skoro křičí! "Franky? Co se to s tebou děje?" přijdu k němu blíž. Proč se mi chce tak neuvěřitelně brečet? Mám pocit, že ho ztrácím. Co s ním je? "Nic!" odsekne a vyhýbá se mému pohledu. "Franky," řeknu mile a chci ho pohladit po tváři, ale on mou ruku srazí! "Seš děvka!" křikne mi do očí! Neudržím se a jednu mu vrazím. "Až….až se vzpamatuješ! Tak se mi prosím ozvy! Já budu dělat že to co si mi teď řekl, sem neslyšela! Bu - bude to tak le-lepší!" při poslední větě už se neudržím a propuknu v pláč! Nečekám jak bude reagovat! Okamžitě se mu vytratím z dohledu. To ne!! Snad je tohle zlej sen! Chci se probudit, ale nejde to! Brečím jak mimino, kterýmu ukradli dudlík! Slzy mi tečou samovolně.
Sednu si na lavičku v parku a tupě zírám do země. Sleduju mravence, jak si pracně nocí jehličí na hromádku a pomalu ani nepostřehnu to, že si vedle mě někdo sedl. "Na,"podá mi papírový kapesník a obejme mě kolem ramen. Je to Karin. Ta Karin, kterou sem nikdy neměla v oblibě. Jenže teď? Teď sem ráda že je tu se mnou. "Slyšela jsem všechno, nemusíš mi nic říkat," pohladí mě po vlasech. "Já ho nechápu! Co se s ním stalo??" vysmrkám se do kapesníku. "Žárlí," usměje se. "A na koho prosím tě?" zvednu k ní hlavu. "Na tebe, ty hloupá," plácne mě na čelo. "Proč na mě?" pozvednu tázavě obočí. "Hele, vždycky ste byli ok, jenže od té doby co je tu Timo a ty jsi s ním, je nesvůj! Pořád tě hlídá! Prostě a jednoduše žárlí," rozhodí Karin rukama. "Hele bacha! Málem si mě praštila," usměju se. "Už to chápeš?" zajímá se. "Ne! Nechápu!! Vždyť sme nejlepší kamarádi….. "Žíííš!" přeruší mě svým výřepem. "Čemu se směješ?" "Tobě! Si naivka," pokýve nade mnou hlavou. "O, sakra tam jde Franky," strčím ji před sebe. "Hele schovej se!" poradí mi. Dlouho se nerozmýšlím. Okamžitě zapluju za nedalekej strom. Mám tu na ně výhled a dokonce je i uslyším.
"Ahoj Karin," přisedne si k ní. "No ahoj," usměje se. "Neviděla si Andrejku?" rozhlíží se kolem. Prosím, prosím ať mě nevidí!!! "A víš že ne?!" odpoví mu. "Potřeboval si něco? Vyřídím ji to!" nabízí se. Ok, Karin! Hlavně mě neprozraď!! "No…. Jestli ji uvidíš, řekni jí že, že…. "Co?" naléhá. "Že ji muluju," newím jestli sem slyšela dobře, spíš sem mu to odezřela za rtů! Ale doufám že blbě!!! "Že ji co?" trápí ho dál! xD "Že ji mám rád!!" zvedne se a dá se k odchodu. Se mnou to, ale asi brzo sekne! Opřu se zády o strom a zhluboka dýchám! "Vylez!" uslyším. "Je pryč?" ujišťuji se. "Dávno," mávne rukou. Ještě jednou se pořádně nadechnu a vylezu zpoza stromu. "Slyšela si to??" vykulí na mě oči. "Ne všechno," přiznám se. "Vzkazuje ti, že tě miluje!" vydechne. Takže zas tak špatně neodezírám. "Ne, řekl že mě má rád." Nevím proč, ale chci aby tohle byla lež! On mě nemůže milovat!! "Holčičko, já byla blíž než ty! Řekl to!! Vím to!! Ještě slyším!" utvrzuje Karin. "Ty vole, tak to mě poser!" vydechnu. "Cože??" rozesměje se nahlas a já s ní. "Vidíš? Měla sem pravdu. Žárlí, ptž tě miluje," obejme mě. "Wooow, to se mi snad zdá," usměju se. Až teď poznávám, jaké to je mluvit o takovýchhle věcech z holkou. Vždycky sem tohle říkala jenom Frankymu. Teď vím, že vypovídat se holce, jako je Karin, je mnohem emocionální. ;o)
"Karin? Nechceš přijít dnes odpoledne ke mně?" zeptám se ji. "Ráda," usměje se. "Nechápu jak sme se mohli celý ty roky ignorovat," pokrčí rameny. Já se jen uculím. " Tak odpoledne," obejmu ji a vydám se směrem domov.
Po obědě si jdu zaplavat do bazénu. Mamka nechce z ničím pomoct, tím pádem můžu v klídku relaxovat. Jen tak plavat už mě nebaví a tak a si vylezu na lehátko. "Máš tu návštěvu!" křikne na mě mamka. "Karin?" zeptám se. "Ne Frankyho!" "A do prdele!" ulevím si docela nahlas a žuchnu z lehátka zpátky do vody. "Sakra! Co teď??
Kuju za waše komentíky <333


