------PAVLA------
...Chodila jsem sem a tam a přemýšlela, co dělat.Nic mě nenapadalo.Vůbec nic..Mysli, mysli!...Byla jsem v háji..Ne v háji v
prdeli!Začínala jsem panikařit, protože tohle se mi prostě nestávalo, měla jsem vždycky protlatý štěstí.Vytáhla jsem z
kapsy peněženku a našla jsem v ní asi 10 euráčů.
"Hmm, fakt skvělý" zamumlala jsem podrážděně.Zašla jsem do jedný takový hnusný kavárny a objednala jsem si teplej
čaj..Ale to už se začínalo dost ztmívat.Sedla jsem si na takovej betonovej sloupek na ulici a čučela do blba.
V očích jsem začínala mít slzy, nebyla jsem na tohle zvyklá a prostě jsem nevěděla co dělat.
"Ty pláčeš?" slyšela jsem hlas za mnou, až jsem sebou leknutím trhla.Rozhlídla jsem se, jestli to je na mě a pak jsem
se otočila.Uviděla jsem kluka, kterej měl na sobě kapucu, zakrytou pusu a byli mu vidět jenom krásný oči..
"Proč máš tu kuklu nebo co to je?" zeptala jsem a cukali mi koutky úst..pak mi došlo, že tohle jsem asi říct neměla..
"Né, promiň, nebrečím, jenom...no jo brečím, trochu jsem se tady ztratila, asi to zní dost dětinsky, ne?" vyhrkla jsem.
"Ani mi nepřijde, já se ztrácím taky často..Já jsem Jan a ty?" usměje se.Já mu úsměv opětuju a odpovím "Pavla.."!
Chvíli jsme jen seděli na mantinelu u tý "kavárny"...Povídali jsme si a všechen smutek mě přešel.V podstatě jsme si
nic o sobě neřekli..Krom jména, ale nějak mě to netrápilo.
"Jane, je už dost pozdě, je mi zima..neukážeš mi prosím cestu domů - tedy k hotelu."
"Jo jasně, je to ale dost daleko..Tuším, že pojedem dost dlouho, asi tak tři hodiny, ještě v tuhle hodinu" odpověděl Jan.
Začali jsme se loudat ulicema asi okolo půl hodiny a pak jsme dlouhou dobu čekali na zastávce.Cesta několika autobusema
a metrem mě příšerně vyčerpala.
Stáli jsme s Janem před mým hotelem.
"Díky Janíku" usmála jsem se.."Si prostě můj zachránce!" zasmála jsem se.
"Óó, není záč!" zatrikoval Jan a zasmál se taky..
"Tak ahoj.." "Ahoj"..
Vešla jsem do hotelu, kývla na recepční a přivolala výtah, zmáčkla 3 patro a výtah se rozjel..Pak něco prudce zaskřípalo
a výtah se zastavil mezi druhým a třetím patrem..
"To snad není možný!" kníkla jsem nešťastně a začla mačkat tlačítko "záchranný zvonek", tak zběsile, že se vylomil..A nic
se nestalo..
"Co to..? Sakra..!"..klela jsem a sedla si na zem výtahu..
"Chmm"..a usnula jsem..byla jsem tak vyřízená, že jsem prostě usnula, tady..ve výtahu..
napsala: Maggie
...Chodila jsem sem a tam a přemýšlela, co dělat.Nic mě nenapadalo.Vůbec nic..Mysli, mysli!...Byla jsem v háji..Ne v háji v
prdeli!Začínala jsem panikařit, protože tohle se mi prostě nestávalo, měla jsem vždycky protlatý štěstí.Vytáhla jsem z
kapsy peněženku a našla jsem v ní asi 10 euráčů.
"Hmm, fakt skvělý" zamumlala jsem podrážděně.Zašla jsem do jedný takový hnusný kavárny a objednala jsem si teplej
čaj..Ale to už se začínalo dost ztmívat.Sedla jsem si na takovej betonovej sloupek na ulici a čučela do blba.
V očích jsem začínala mít slzy, nebyla jsem na tohle zvyklá a prostě jsem nevěděla co dělat.
"Ty pláčeš?" slyšela jsem hlas za mnou, až jsem sebou leknutím trhla.Rozhlídla jsem se, jestli to je na mě a pak jsem
se otočila.Uviděla jsem kluka, kterej měl na sobě kapucu, zakrytou pusu a byli mu vidět jenom krásný oči..
"Proč máš tu kuklu nebo co to je?" zeptala jsem a cukali mi koutky úst..pak mi došlo, že tohle jsem asi říct neměla..
"Né, promiň, nebrečím, jenom...no jo brečím, trochu jsem se tady ztratila, asi to zní dost dětinsky, ne?" vyhrkla jsem.
"Ani mi nepřijde, já se ztrácím taky často..Já jsem Jan a ty?" usměje se.Já mu úsměv opětuju a odpovím "Pavla.."!
Chvíli jsme jen seděli na mantinelu u tý "kavárny"...Povídali jsme si a všechen smutek mě přešel.V podstatě jsme si
nic o sobě neřekli..Krom jména, ale nějak mě to netrápilo.
"Jane, je už dost pozdě, je mi zima..neukážeš mi prosím cestu domů - tedy k hotelu."
"Jo jasně, je to ale dost daleko..Tuším, že pojedem dost dlouho, asi tak tři hodiny, ještě v tuhle hodinu" odpověděl Jan.
Začali jsme se loudat ulicema asi okolo půl hodiny a pak jsme dlouhou dobu čekali na zastávce.Cesta několika autobusema
a metrem mě příšerně vyčerpala.
Stáli jsme s Janem před mým hotelem.
"Díky Janíku" usmála jsem se.."Si prostě můj zachránce!" zasmála jsem se.
"Óó, není záč!" zatrikoval Jan a zasmál se taky..
"Tak ahoj.." "Ahoj"..
Vešla jsem do hotelu, kývla na recepční a přivolala výtah, zmáčkla 3 patro a výtah se rozjel..Pak něco prudce zaskřípalo
a výtah se zastavil mezi druhým a třetím patrem..
"To snad není možný!" kníkla jsem nešťastně a začla mačkat tlačítko "záchranný zvonek", tak zběsile, že se vylomil..A nic
se nestalo..
"Co to..? Sakra..!"..klela jsem a sedla si na zem výtahu..
"Chmm"..a usnula jsem..byla jsem tak vyřízená, že jsem prostě usnula, tady..ve výtahu..
napsala: Maggie


