Rozhlížím se kolem sebe..na sobě mám něčí košili.Sedím na posteli v cizím bytě.Opatrně vstanu z
postele a otevřu dveře.Ze zdola slyším hlasy.Nakloním se a vidím Frankyho, Tima, Jana, ostatní ze
skupiny tu nejsou (naštěstí..)!
Přemýšlím, co budu dělat.Mám sejít dolů? Nebo mám snad vylízt oknem a běhat po ulici v týhle
košili.Světe div se, ale zvolila jsem okno.Je to mnohem jednodušší, než jít dolů.Chňapla jsem
prostěradlo a další jsem vytáhla prádelníku vedle postele.Chvilku jsem vázala pevné uzly, abych
se nezabila (přece jenom mám nějaký ten pud sebezáchovy..).
Otevřu oknu a dívám se dolů.Tenhle domeček, není někde na venkově nebo na kraji města.Je hned
vedle centra Hamburgu a kolem baráku pochoduje slušný dav lidí..
"Tohle bude společenská sebevražda!" zamumlám pro sebe a natáhnu to prostěradlo z okna..Ale můžu
si za to sama..
Pár lidí se ohlédne a jde dál a další se zastaví a čekají, co se bude dít.
"Uff" nadechnu se a chytnu se parapetu a přivážu to prostěradlo chytře k oknu.Pomalu slézám a
lidi začínají křičet:
"Kdo ji pustil z blázince?", "Ta holka není normální!" ale myslí to vážně..už jsem skoro u prvního
patra.Lezu přes další okno a podívám se co tam je..Je tam kuchyň a ví Jan.Když mě uvidí, vyprskne
pití, co zrovna pije a řítí se z kuchyně.Já se taky hrozně leknu, podklouzne mi noha a sletím dolů.
Je to naštěstí nízko, ale spadnu tvrdě na zadek a lidi kolem mě kroutí hlavami a volají nějakou
rychlou linku, na nejbližší psychiatrii.
Vteřinku na to se přiřítí Jan a Franky, chytnou mě za lokty a v rychlosti mě táhnou do domu.
Možná jsem měla zůstat u první možnosti.Posadí mě na gauč vedle Tima a sednou si na druhý.Timo
se na mě zvláštně podívá.
"Ježiš Pavli, co to mělo znamenat?" ptá se mě Jan vážně.Nic neřeknu, vlastně něco neurčitě zamumlám.
Nikdo nic, neřekne, nezmíní se o včerejší noci.Nic! Jan pak něco řekne Frankymu a s trapnou výmluvou
odejdou.
Zůstanu sama s Timem.Timo dělá jakoby nic.Já se na něj nemůžu vynadívat..To se mi snad nikdy nestalo,
sotva ho znám, ale říkejte si co chcete, ale já ho MILUJU! Ale je mi to houby platný, po tom co se stalo.
Chvíli mlčíme a pak Timo řekne tlumeným hlasem:
"Přišla jsi mi vyjímečná, ale myslel jsem, že se změníš, stejně jako já kvůli tobě, ale ty se vyspíš den na
to s mým kámošem, téměř před mýma kámošema!Si prostě DĚVKA!"
napsala: Maggie
postele a otevřu dveře.Ze zdola slyším hlasy.Nakloním se a vidím Frankyho, Tima, Jana, ostatní ze
skupiny tu nejsou (naštěstí..)!
Přemýšlím, co budu dělat.Mám sejít dolů? Nebo mám snad vylízt oknem a běhat po ulici v týhle
košili.Světe div se, ale zvolila jsem okno.Je to mnohem jednodušší, než jít dolů.Chňapla jsem
prostěradlo a další jsem vytáhla prádelníku vedle postele.Chvilku jsem vázala pevné uzly, abych
se nezabila (přece jenom mám nějaký ten pud sebezáchovy..).
Otevřu oknu a dívám se dolů.Tenhle domeček, není někde na venkově nebo na kraji města.Je hned
vedle centra Hamburgu a kolem baráku pochoduje slušný dav lidí..
"Tohle bude společenská sebevražda!" zamumlám pro sebe a natáhnu to prostěradlo z okna..Ale můžu
si za to sama..
Pár lidí se ohlédne a jde dál a další se zastaví a čekají, co se bude dít.
"Uff" nadechnu se a chytnu se parapetu a přivážu to prostěradlo chytře k oknu.Pomalu slézám a
lidi začínají křičet:
"Kdo ji pustil z blázince?", "Ta holka není normální!" ale myslí to vážně..už jsem skoro u prvního
patra.Lezu přes další okno a podívám se co tam je..Je tam kuchyň a ví Jan.Když mě uvidí, vyprskne
pití, co zrovna pije a řítí se z kuchyně.Já se taky hrozně leknu, podklouzne mi noha a sletím dolů.
Je to naštěstí nízko, ale spadnu tvrdě na zadek a lidi kolem mě kroutí hlavami a volají nějakou
rychlou linku, na nejbližší psychiatrii.
Vteřinku na to se přiřítí Jan a Franky, chytnou mě za lokty a v rychlosti mě táhnou do domu.
Možná jsem měla zůstat u první možnosti.Posadí mě na gauč vedle Tima a sednou si na druhý.Timo
se na mě zvláštně podívá.
"Ježiš Pavli, co to mělo znamenat?" ptá se mě Jan vážně.Nic neřeknu, vlastně něco neurčitě zamumlám.
Nikdo nic, neřekne, nezmíní se o včerejší noci.Nic! Jan pak něco řekne Frankymu a s trapnou výmluvou
odejdou.
Zůstanu sama s Timem.Timo dělá jakoby nic.Já se na něj nemůžu vynadívat..To se mi snad nikdy nestalo,
sotva ho znám, ale říkejte si co chcete, ale já ho MILUJU! Ale je mi to houby platný, po tom co se stalo.
Chvíli mlčíme a pak Timo řekne tlumeným hlasem:
"Přišla jsi mi vyjímečná, ale myslel jsem, že se změníš, stejně jako já kvůli tobě, ale ty se vyspíš den na
to s mým kámošem, téměř před mýma kámošema!Si prostě DĚVKA!"
napsala: Maggie


