close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dáreček-5.díl

22. října 2008 v 17:25 | Hann |  -Dáreček
Potom už to byla úplná rutina. Každý den jsem vstal, podíval se do postýlky, kde malá ještě spala, tak jsem se potichu zvedl a šel si umýt zuby. Vrátil jsem se, vyměnil spodky, oblíknul triko, probudil opatrně malou, přebalil ji, oblíknul z pyžama do čistého, vzal ji do kuchyně, posadil do sedačky, udělal ji mlíko a šel jsem si s Jesi sednout do obýváku k televizi. Malá pila a já se čuměl. Potom se začali trousit rozespalí kluci a nadávali, že je teprv sedm. Udělali kafe, jedno podali mi, malé odnesli flašku a ta mi v rukách usnula. Držel jsem ji tak, než jsem ji musel zas přealit. Pak jsem malou položil do postýlky kde spala dál. Oběd... Franky vařil a moje malá holčička dostala zas mlíko. Každé druhé odpoledne si Janova ségra brala malou na procházku a my jsme zkoušeli a vymejšleli nové songy. Jinak jsem s malou mluvil, hrál si s ní a vymejšlel různý blbiny, jako třebas, že jsem ji hrál na kytaru. Jo, zas jsem se na to dal... K večeru jsem ji okoupal, dal čistou plenu, převlíknul do pyžama, dostala mlíko a šli jsme jak jinak, než k telině. Kluci malou na chvíli ohlídali a já se šel osprchovat. Mezi sedmou a osmou jsme chodili spát a pořád tak dokola. Až jednou přišel zlom. Ráno ke mě přišel David a řekl něco, co by mě v životě nenapadlo: "Máma od Jessicy ji chce zpět." nechápavě jsem na něho čuměl a pak se rozesmál a tvrdil, jaký je skvělý vtip. "Timo, myslím to vážně. Chce ji zpátky." podíval se na mě vážně a já poznal, že nekecá.
Zaraženě jsem na něho hleděl a potom začal kroutit hlavou. "Ne! Ne, ne, ne, ne, NE!" řekl jsem a malou k sobě ještě víc přivinul. "Timo, ta malá je pro nás přítěží! Úplně ses změnil od zvrchu až dolů! Podívej se na sebe do zrcadla! Kde máš číro? Kde máš volné gatě a trika! Ty seš teď úplně normální týpek, nejsi ten raper z Panik. Jsi někdo jiný. Změnil jsi chování. To, čemu jsme se kdysi smáli, se sice smějem, ale bez tebe. Jenom zakroutíš hlavou a jdeš raději za malou..."
"Takže tu zavází!" rozkřiknul jsem se na Davida a malá se zlekla, až začala brečet. "Zlatíčko, klídek, pšššt, bude to dobrý, nic se neděje." choval jsem ji v náruči. "Nikomu ji nedám!" řekl jsem tvrdohlavě a odešel i s malou nahoru.
"Timo?" ozval se ode dveří ženský hlas.
"Co je?" řekl jsem hnusně a otočil se ke dveřím. Ležel jsem s malou na posteli a mluvil jsem na ni. "Ty... Jsi mi povědomá."
"Jo, to jsem." řekla. Podívala se na malou a usmála se.
Hned na to mi došlo o co tu kráčí. "Ne! Nedám Ti ji!" řekl jsem neoblomě.
"Jsem její matka."
"Nedospělá matka, která má problémy a proto mi ji nechala jenom tak v koši před dveřma zkušebny. Malé dítě!" řekl jsem naštvaně a malu vzal na ruce.
"Timo, prosím. Je moje dcera."
"Stejně tak i moje! A věř, že soud by ji přenechal mě!" řekl jsem a to už se ji začaly v očích lesknout slzy a jedna ji stekla po tváři. Malou jsem položil do postýlky a Teresu vyhodil z pokoje.
Druhý den ráno jsem se probudil až moc brzo. Už jsem nemohl spát a tak jsem se oblíknul a šel se projít. Kapuci na hlavě aby mě nikdo nepoznal a procházel jsem se městem. Když jsem se po nějaké době kouknul na mobil - time, zhrozil jsem se. Čas na snídani. Přidal jsem tempo a došel domů. Potichu jsem vyšel až do pokoje. "Ahoj, maličká, tatínek je tady, půjdeme sní..." zarazil jsem se. Malá totiž v postýlce nebyla. "Jessi. Jessi!" zařval jsem a vylezl na chodbu. "Sakra, Jessi!" zařval jsem zas a to už začínali vylízat nasraní kluci z pokojů. "Kde je?!" zařval jsem na ně a oni se jenom nechápavě dívali. "Kde je moje holčička! Kde je Jessi!" zařval jsem a kluci na mě furt čuměli jak do lednice.
"Timo..." promluvil David a mi to hned došlo... Oni využili toho, že jsem pryč.
"Ty prolhanej, sprostej, hnusnej, sobeckej pse!" zařval jsem na něho, až se kluci vyděšeně podívali, jak nazývám svojeho nejlepšího kámoše. "Kde je? Kde bydlí?" řekl jsem a oblíkal se.
"Neřeknu ti to." řekl až příliš klidně a to mě vytočilo do vývrtky.
"Ty mi to neřekneš? Do hajzlu Davide! Moje holčička je někde kdo ví kde s kdo ví kým! Teresa nebude a není schopná se o ni postarat! Poslals malou na smrt ty demente!" zařval jsem a třísknul dveřma od pokoje. Hned na to jsem zamknul a padnul na postel. Brečel jsem. Jo, brečel... Jak steskem po malé, tak rozčílením, zhnusením, strachem... Bylo těch emocí na mě hodně, musel jsem povolit...
"Timo, otevři." klepali mi celej den kluci na dveře, ale já je jenom odbyl:
"Vypadněte, idioti!" Druhý den už jsem vylézt fakt musel. Měl jsem hlad, žízeň, nebyl jsem umytej... "Kreténe." zysýpal jsem na Davida v kuchyni a hltavě pil minerálku.
"Fajn, nadávej mi do sytosti, ale příjdeš na zkoušku a domluvíme se už konečně na té tour." řekl, vzal si misku se snídaní a odešel.

Papucza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama