close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dáreček-6.díl-KONEC

22. října 2008 v 17:26 | Hann |  -Dáreček
"Dneska jsme váleli!" zařval Jan a všichni souhlasně okývali hlavou. "Bylo to super, ale už se těším do svý postele." padnul na gauč a David po něm hodil ručník.
"Kdo by tež ne." zasmál se Juri a já se na něho posměšně podíval. "Tak sorry, tebe to ještě nepřešlo?" řekl.
Podíval jsem se na Davida a hnusně štěknul: "Ne." potom jsem se sebral a rači šel na hajzl, jak tam bejt s něma. Hodně jsme se odcizili a to jenom kvůli tomu, jak mě David zradil... Nechal mi vzít Jessicu... Za tohle jsem ho fakt neměl rád. Jo, fajn, kámoši jsme byli furt, ale ne až takoví skvělí na život a na smrt jako před tím. Děsně jsem se těšil domů. Jo, to jo... už abych s něma nemusel vést ty zdvořilostní řeči, abych mohl mít zas konečně vlastní pokoj kde se můžu zamknout a ignorovat svět okolo... Ještě musím přetrpět autogramiádu, kde nahodím úsměv a pak cestu tourbusem... Vylezl jsem ven a za plotem začlo řvát několk desítek fanynek. Bože! Nahodil jsem úsměv a šel jsem se podepisovat. Vydržel jsem venku čtvrt hodiny, pak už jsem na to neměl žaludek. Zalezl jsem dovnitř a balil všechny moje věci. Zadem jsem se vyplížil do busu a lehnul do postele s laptopem a čuměl na seroše... Po další zhruba půl hodině naklusali aj kluci a mohli jsme vyrazit... Když jsme i s přestávkama dorazili ke zkušebně v sedm ráno, beze slova jsem pobral všechny věci a šel do svého pokoje.
"Prosimtě, už se uklidni! Nemůžeš bejt uraženej přes půl roku!" zařval na mě ještě David. Nadechoval jsem se, že mu něco né moc pěkného řeknu, ale nakonec jsem se rozhodnul, že se na to vykašlu. Lezl jsem do schodů a přemejšlel nad tím vším, co se stalo od doby, kdy jsem dostal Jessi. Vlezl jsem do pokoje, odhodil věci, zamknul dveře a padnul na postel. Hlasitě jsem zanadával a praštil do postele. Hned na to se po pokoji začal rozléhat brek. Brek? Mám snad halucinace! Podíval jsem se do postýlky a tam se vztekala už roční Jessica. Vedle ní byl dopis... Pro mě. Malou jsem vzal na ruce a začal ji utěšovat. Konečně zase spolu! "Zlatíčko." usmál jsem se na ni a oči mě začly štípat... Štěstím, že ji zase mám. Silně mi přirostla k srdci. V dopise stálo:
Ahoj Timo,
omlouvám se za potíže, které jste kvůli mému náhlému odebrání malé měli. Opět ti ji nechávám se slovy: Omlouvám se. Opravdu nejsem schopna se o ni postarat a vím, že u tebe se bude mít líp.
Teresa
"Dejve?" zařval jsem do otevřených dveří na chodbu. Se znuděným výrazem vystrčil hlavu z pokoje v očekávání návalu nadávek. "Sorry chlape!" usmál jsem se a šel jsem malé ohřát mlíko. Už zas to bylo jako dřív... Ale jenom skoro...
---po čtyřech letech---
"Chytím tě! Chytím tě!" vyřvávám po zkušebně a hodím se za malou, který s pískotem utíká a schovává se za Davida. Hrozně si na sebe zvykli a jsou to skvělí kámoši. Pro Jess je to skoro strejda.
"Davide, schovej mě!" zařvala a zalezla mu za nohy.
"Co jsi zase udělala." usmál se na ni a já si kleknul před něho, abych malou viděl.
"Já? Nic!" řekla a s pískotem běžela dál, bohužel její cesta netrvala dlouho, protože to napálila přímo do kufru. Začal jsem se smát. Ona za mnou naštvaně přišla, držíc se za čelo a praštila mě do ramene.
"Oh!" vydal jsem ze sebe a dál se smál. Uraženě odcházela po schodech do pokoje.
"Timo?" promluvil ke mě David a já se na něho jenom ohlídnul. "Stěhuju se za tou mojí... Vždyť víš..."
"Kdy?" podíval jsem se na něho vykuleně.
"Ve tři mi letí letadlo."
"Ale to je už za dvě hodiny!" vyhrkl jsem a v tu chvíli přeletěla malá a začala Davida objímat a protestovat, aby odjel.
"Musím, andílku." usmál se na malou a pohladil ji po vlasech. Po tváři ji stekla slza a podívala se na Davida. Když nic neříkal, rozbrečela se naplno a běžela po schodech nahoru.
"Díky. Čau." řekl jsem a běžel za malou. Seděla nahoře na posledním schodu a potichu brečela. "Jessi." řekl jsem potichu a sednul si vedle ni.
"Já nechcu, aby odjel!" řekla potichu, ale rázně, zase se rozplakala a objala mě. Potom už jenom pod schodama prošel David s kufrem, podíval se nahoru, pokýval smutně hlavou a odešel. Jenom za ním bouchly dveře. Nemohl jsem to pochopit. Fajn, měl holku, ale stěhovat se kvůli ní až do Anglie? Je to blázen! Rozejdou se a od se bude vracet jak spráskanej pes! Nehledě na to, že malá je z toho fakt špatná...
"Jednou se vrátí, uvidíš." řekl jsem a pohladil ji po vlasech.
-ENDE-
papucza.ova => Konéc! Doufám, že se líbilo... Jako, je to moje zatím nejkratší vícedílná FF, tak pište, jestli jsem to náhodou neodflákla a tp... Díky za to, že jste to četli a doufám, že jste to přežili bez újmy na zdraví... :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama