Sedím v letadle a po líci mi teče jedna slza za druhou.Z okýnka vidím hodně vzdálené Německo a tam někde je člověk,kterého opouštím i když ve skutečnosti nechci,jenže taky vím,že oba potřebudejeme oddych,aspoň chvilu,ale rok?To není chvilku,to je dlouhá doba,když už teď se mi po klukách stýská ...
Kolem třetí hodiny ranní jsem doletěla do Ameriky,kde na mě na letišti už čekala teta.S usměvem a otevřenou náročí mě vítala.Po tom letu,jsem se hrozně těšila jak zalehnu do postele a vyspím se.Během patnácti minutové cesty autem,jsem tetě stačila říct,proč jsem se najednu rozhodla studovat v Americe,po příjezdu k tetě domů,kde jsem byla naposledy asi před třemi lety,jsme si šli obě lehnout,přece jenom na povídání bylo dostanek času.Já ovšem nezahmouřila ani oko.Nemohla jsem.Nešlo to a tak jsem ráno,vážně uplně skvěle vypadala.Teta mě ujištovala,že stačí pár dní tady a na všechno trápení zapomenu.Měla pravdu.Po necelým měsíci,jsem měla opravdu jiné starosti než myslet na kluky a hlavně na Jana.Smozřejmě jsem si vzpoměla,ale nebylo to tak intenzivní jako první dny.Na každý den jsme měli něco v plánu a já si užívala volna,neskutečně krásného.Nikdy bych nevěřila,jak krásně tady může v létě být.Málo kdy jsme sem z našima jezdili,i když je to mamky sestra,jako vždy byli naši zaneprázdněni.Za ten měsíc mě teta ze spoustou lidí seznámila a já tak měla nové známé a taky kamarády,s kterýma jsem si sem tam někdy večer zašla někam.Dny utíkali a člověk se ani nenadál a už byli dva měsíce pryč a tudiž začátek školního roku.Nějak mi to nepřipadalo a to ani poslední den prázdnin,ovšem o to horší to bylo první den školy.Sice jsem nezaspala a nic podobného,ale nervy a taky strach ve mě byli.Ve třídě jsem totiž nikoho neznala,byli to pro mě uplně nové tváře a já nevěděla jak mě příjmou,jak příjmou cizinku. ... Strach,který jsem měla opadl už po pár minutách ve třídě.Všichni ke mně byli vzkutku milí a hodní,až jsme se divila,ale byla jsem za to samozřejmě ráda.Myslela jsem že je to jenom sen,jinak mi to nedávalo smysl,protože mě hned pozvali některé holky na zmrzku a já s radostí přijala.Vyptávali se mě na různé věci-jak se žije v Německu,jak se mi líbí tady,jak dlouho jsem tady a prostě klasické otázky.Čas ubíhal a já poznala,že né všichni ze třídy se semnou baví.I tady se našli takový,kteří mě záviděli.Ano,záviděli a to nepřeháním.Tři holky - Karol,Jenn a Patricie.Karol,byla ta "vůdkyně" a Jenn a Pat chtěli být jako ona a tak dělali vše co jí na očích viděli.První tři měsíce se to dalo,ale pak?Jakoby nějaký skrat a začali mi dělat naschváli,ono to ale v tomto případě netrvalo dlouho,třída se kupodivu postavila za mě a bránili mně.Takže pár výstřelků si sice proti mě udělali,ale že bych kvůli tomu to tady přestala mít ráda,to vůbec.Spíš naopak.Začala jsem si ještě víc užívat života tady a zapoměla na to,co bylo než jsem sem přijela.Každým dnem jsem míň a míň myslela na Německo,to ale neznapená,že jsem zapoměla,kdepak,to ani nešlo a to už kvůli tomu že na nočním stolku jsem měla fotku mamky a tatky,ale mimo jiné taky kluků.Přemýšlela jsme občas co by se stalo,kdybych neodjela,jenže na takovéto přemýšlení jsme neměla moc času.Nebyl čas.Měla jsem plný každý den.
Marko - Milý klučina se srdíčkem na pravém místě.Pomohl,poradil.Kluk na kterého jsem se vždy mohla spolehnout.Seznámili jsme se díky tetě,které zná jeho rodiče a po jednom stráveném dni,jsme si prostě padli do oka a takové chvíle jsem opakovali často ...
Gwen - Stejně jako s Markot,tak i s Gwen jsem se seznámila díky tetě.Jsou to totiž sousedé a když jsme pořádali grilovačku,tak jako správní sousedé jsme je šli pozvat a tak jsme se seznámili.Chodila na stejnou školu jako já,akorát že o rok výš.Je to taková holka pro každou srandu,takže nuda se nedala zažít ...
Sarah - Spolužačka,které se mě hned v první minutě ujala a kterou fascinovalo,že jsme došla do jejich třídy,protože žádného cizince tu neměli,ale v některých ostatních třídách byli.Pomáhala mě uplně ze vším,dokonce mě chtěla doučivat i když jsem žádné problémy neměla.Prostě sluníčko ...
Peter - Taky spolužák,který ovšem asi po dvou měcísích chtěl být n+co víc jak kamarád,ale to já boužel nechtěla.Na vztah jsem neměla ani pomyšlení.Když jsme ho odmítla,dlouho jsem se mu vyhýbala a protože jsem ho měla ráda,tak jako jednomu z mála jsem řekla pravdu,proč jsem vlastně tady.Naštěstí to vzal a nechal si to pro sebe ...
Susan - Susan nebyla moje spolužačka,jetě aby jo když je o šest let starší jako já.Dělá s tetou v práci a když jsem se jednou šla za tetou podívat,zakecala jsem se právě se Sus aniž by mě napadlo,že tam pracuje.Tím,že je starší a měla víc skušeností jako já,tak mi taky moc pomohla ...
Těchto pět lidiček,když nepočítám tetu pro mě nejvíc znamenalo.To,ale neznamená,že jsem nepotkala další lidi,na které nebudu vzpomínat v dobrém,právě naopak,poznala jsem spoustu,opravdu stoustu lidí,kteří si nějakou stopu v mém životě zachovají,ale přece jenom,těchto pět lidí plus teta,semnou byli den co den,celý rok ...
"Máš už zbalené?"zeptá se mě teta a já jen smutně kývnu hlavou na souhlas."Ale no tak,dobře víš,že sem můžeš kdykoliv dojet a být tu jak dlouho budeš chtít" utěšuje mě "Ano,to vím,ale mě se z tadyma nechce.Mám tu přátele,od kterých se mi nechce a taky tebe" Sedne si za mnou na postel a chytne mě za ruku"Jenže v Německu,máš důležitější lidi" "Jo,rodiče,ale ti opět nebudou mít čas,budou zaneprázdněni prací a já zase budu sama doma.Tady to bylo jiné.Byla jsi vždycky tady,když jsem potřebovala.Nakupovali jsme,jezdili na výlety,chodili flirtovat s klukama" v tom se obě začneme smát "No to máš pravdu.Třeba jak ten jeden si myslel,že jsme dvojčata a to sem přitom o 15 let starší" odmlčí se "Ale v Německu na tebe nečekají jenom rodiče" a je to tady.Věděla jsem že stím vyrukuje "Hmmm" brouknu "Někdy prostě ten den,musel přijít.Přece si nechtěla před nimi,teda spíš před ním,utíkat věčně" nesouhlasně zakroutím hlavou "Ne,to ne,ale zdá se mi jako kdybych včera odjela sem do Ameriky.Rok,je to dlouho,ale přece jen krátká doba.Až,když jsem odjela,sem si uvědomila jakou chybu jsem udělala,že ani jednomu sem neřekla pravdu,ale tak co,nadá se to vrátit a já chci žít dál.Nevracet se k minulosti a nedivat se do budoucnosti,chci žít přítomností.To co byla je dávno pryč,to co bude mě teprve čeká,tak proč to řešit?" "Ano,to je správný přístup,ale věř,že minulost,se opět vrátí i kdyby jsi nechtěla" zakončí tento rozhovor teta a odejde s pokoje. "Hmmm" ...
"je čas" zakřičí teta a já byť nechci,zvednu se s postele,vezmu kufr a jdu z mého,ano z mého pokoje do předsíně,kde na mě už čeká "Opravdu,to nejde přesunout aspoň o týden" hodím na ní prosebný pohled "Zlatíčko,kdyby to šlo,tak dobře víš,že bych si tě tu nechala,ale rodiče,tě dlouho neviděli a těší se na tebe" "Ano,ale ..." přeruší mě "Proč tu chceš ještě zůstat?" touto otázkou mě zaskočí. "No protože,je mi tu dobře" teta však zakroutí hlavou "To je možné,ale hlavní důvod,proč ještě nechceš jet,je že se vrátím nějak,kde máš nedořešené věci a bojíš se" vezme mi jeden kufr a jde semnou k taxiku. "Cokoliv,budeš potřebovat,tak stačí zvednou telefon a zavolat mi." "Já vím.Měj se krásně a zavoláme si" "Tak to určitě a pozdravuj doma" "Budu a opravdu nechceš jét teď semnou?" zeptá se rychle "Teď to opravdu nejde,ale já se objevím a to brzo" ... Dá mi pusu na líčko,sednu si do taxiku a zavřu dveře.Naposledy se otočím k tetě a zamávám jí,potom už jedu na letiště.
Ehm,zlatíčka já vím,já vím.Nudné,krátké a trapné,ale co už no xD xD Nic stím nespravím,ptž zastávám názoru,že jsem jedna z nejhorších autorek FF nejen z této stránky,ale všeobcně xD xD
No,jako toto,je první díl,druhé řady ff Jen pomsta? ... Jako já nevěděla jak to začít,jako ten první díl,tak sme tam nepsala tento nesmysl ...
Eh,takže kritizujte,kritizujte,kritizujte a prostě kritizujte v komentářích xD ...
Jejda,zase moje debilní,ale pravdivé kecy xD Radši držím zobák a končím xD
Takže,pak zase někdy u dalšího dílu ...
Kiss


