"Počkáte tady?" ptám se kluků asi už po šedesáté za tu cestu.Nechci aby tam šli semnou.Nebo jo chci,ale prostě ... Nevím ... Nevím co by dělali kdyby se to dozvěděli proč sme tam byla ... teda oni se to i tak dozví ...
"Tak jak chceš počkáme tady" Sem je teda přemluvila aby tady zůstali,ale mám pocit že by bylo lepší kdyby semnou šli,ale to sem ještě před minutkou nechtěla a teď to chci.Sakra.Sedím vedle Linkeho,kterého chytnu za ruku a usměju se na něho když se na mě podívá,ten mi jen usměv oplatí a já se otočím k oknu abych se z něho mohla dívat.Je to docela hodně kilometrů ta nemoce od děcáku,takže dneska budeme zase v jiném hotelu.Jedeme asi už čtyři hodiny.Je tu asi málo děcáků,když mě dali do takového vzdáleného a nebo to je jediný.
"Tady zastah" slyším Tima jak mluví na Jana"Půjdeme se najíst"
"Super nápad,já mám totiž hroznej hlad" odpoví z radostí v hlase David.
"No já mám taky hlad,takže šup šup"
"No jooo vy ste se v tomto nezměnili,pořád by ste jenom jedli a jedli" začnu se jím smát.
"No ale ty by si taky mohla víc jíst" napomene mě brácha a já se nenápadne prohlédnu
"To su jako tak chudá?"
"Podívej se na ty prsty" řekne mi LInke a zvedne mi dlaň kterou sem měla v jeho.Podívám se na ni ze zájmem a musím uznat že je i s prstama vážně hodně chudá.
"Ach ... Asi máte pravdu,ale to nejde jen tak lehce" posmutním"Kdybych se moc najedla tak bych šla hned zvracet a to by bylo horší"
"To máš pravdu.Nemusíš to do sebe to jídlo naházet,můžeš mít míň ale budeš častějš jíst.Já si tě ohlídám" Nj to je celí můj brácška,se o mě stará a já mu dělám jenom samé starost
"Brácha?Víš že tě mám nehorázně ráda?"Jde vidět že ho to docela překvapilo"Co se tak díváš?"
"No já nic já jenom ... vždyť já tebe taky"
"Jdete?" křiknu na kluky kteří sedí v autě a já su u vchodu do nemocnice
"šak si říkala že tu máme zůstat"
"Jo to je možné,ale to sem říkala předtím.Já tam nechci sama"
"Ste hodní" řeknu ptž šli semnou všichni,takovou ochotu sem ani nečekala
"Dobrý den" řeknu na recepci.
"Dobrý den.Copak potřebujete?" zeptá se strašně mile sestřička
"No jak bych to řekla ... Pamatujete si na mě?Ležela sem tu když ... " podívám se na kluky.Oni vlastně neví že sem byla těhotná."Kluci mohli by ste si jít nachvilku sednou?" zptám se a ani neodpoví a už sedí o pár metrů dál a tka můžu pokračovat "No když mě sem přivezli v zimě,potratila sem.Jak sem tady každý den chtěla po vás tužku a šest papírů" dořeknu ale značně potišejc
"Oh ano,zrovna sem měla službu.Vy ste slečna ... " jde vidět že loví v paměti
"Olga"
"Ano.Slečna Olga.A copak pro vás můžu udělat?Máte snád nějaké problémy?"
"No já bych,jestli by ste mi nemohla dát ty dopisy,které sem tu psala.Vím že sem si jích nevzala,musela sem je nechat tady"
"No tak to chvilku počkejte,musím zavolat doktora,ten je možná bude mít"
"Dobře" usměju se a jdu směrem ke klukům.Ta sestřička je fakt hodně milá a hodná.Sednu si ke klukům ... Vyvolává to tady ve mě opět vzpomínky.Vzpomínky na které bych nejraději zapoměla.Ale jde to vůbec?Je to část mého života.Prožila sem to.Nemůžu na to přece jen tak zapomenou ... Musím se stím naučít žít.To jediné mi zbývá.
"Ano děkuju.Ste velmi hodný že ste je nevyhodil.Myslela sem že už tady nebudou.Ještě jednou děkuju" poděkovala sme doktorovi,který mi ty dopisy schoval.Prý dufal že se pro ně někdy stavím.
"Nashle"
"Nashne a ještě jednou děkuju" Výjdeme z nemocnice a naskládáme se zase do auta.
"Kluci?"
"Hmm .. ?"
"Ono to ... no ... prostě co se s tych dopisů teď dozvíte ... tka ... já ... prostě no to ..."
"Chápu segra ... prostě to máme brát z nadhledem.To si myslela né?"
"Jo přesně.Jo.správně.Chytrej brácha"
"Néééééé až zítra" protestuju jak malá ptž kluci by na to hnusné,debilní oplzlé místo chtěli jét už dneska,ale já nechci
"Proč?Aspoň to budeš mít rychlejš zasebou"
"To je možný,ale já nechci.A stejně přečetli ste si ty dopise?Ne nepřečetli takže tak"
"Tak to přečteme dohromady"
"Jo jasný a dostanete infarkt né?Děkuju nechci ... ještě vás mít na svědomí.Prostě ne.Stačí každý den jedna blbé zpráva a né hned dohromady.Prostě jedeme do nějakého hotelu."
"To musí bejt hustý" řekne Timo
"Jako co?"
"No to co se tam stalo že tam nechceš jét"
"Co hustý,spíš nechutný" Všichni se na mě otočí.Akorát sme v nějakém mekáči a dáváme si něco k jídlu."Nedívejte se tak na mě" ... "Ste hodili ignoraci nebo co?"
"Proč myslíš?"
"Proč asi.Vy takový ukecaní a ste teď ticho,to mi nejde k sobvě prostě.No já se půjdu projít,stejně vidím že vy než dojíte,tak to bude nadlouho.Ale co bude ještě na díl jsou ty holky pokterých pořád pokukujete.Takže lovu zdar" vztanu a odejdu ven se projít.
Aj moji milí konečně další díl,že?Já se omlouvám,ale já sme teď stěhovala blog o Panik,takže sme se hlavně na to soustředila.Ale teď už to mám,takže snád budou i častější díle) A děkuju hrozně moc za komentíky,dělají mi jenom radost :-***** Kiss :-*
"Tak jak chceš počkáme tady" Sem je teda přemluvila aby tady zůstali,ale mám pocit že by bylo lepší kdyby semnou šli,ale to sem ještě před minutkou nechtěla a teď to chci.Sakra.Sedím vedle Linkeho,kterého chytnu za ruku a usměju se na něho když se na mě podívá,ten mi jen usměv oplatí a já se otočím k oknu abych se z něho mohla dívat.Je to docela hodně kilometrů ta nemoce od děcáku,takže dneska budeme zase v jiném hotelu.Jedeme asi už čtyři hodiny.Je tu asi málo děcáků,když mě dali do takového vzdáleného a nebo to je jediný.
"Tady zastah" slyším Tima jak mluví na Jana"Půjdeme se najíst"
"Super nápad,já mám totiž hroznej hlad" odpoví z radostí v hlase David.
"No já mám taky hlad,takže šup šup"
"No jooo vy ste se v tomto nezměnili,pořád by ste jenom jedli a jedli" začnu se jím smát.
"No ale ty by si taky mohla víc jíst" napomene mě brácha a já se nenápadne prohlédnu
"To su jako tak chudá?"
"Podívej se na ty prsty" řekne mi LInke a zvedne mi dlaň kterou sem měla v jeho.Podívám se na ni ze zájmem a musím uznat že je i s prstama vážně hodně chudá.
"Ach ... Asi máte pravdu,ale to nejde jen tak lehce" posmutním"Kdybych se moc najedla tak bych šla hned zvracet a to by bylo horší"
"To máš pravdu.Nemusíš to do sebe to jídlo naházet,můžeš mít míň ale budeš častějš jíst.Já si tě ohlídám" Nj to je celí můj brácška,se o mě stará a já mu dělám jenom samé starost
"Brácha?Víš že tě mám nehorázně ráda?"Jde vidět že ho to docela překvapilo"Co se tak díváš?"
"No já nic já jenom ... vždyť já tebe taky"
"Jdete?" křiknu na kluky kteří sedí v autě a já su u vchodu do nemocnice
"šak si říkala že tu máme zůstat"
"Jo to je možné,ale to sem říkala předtím.Já tam nechci sama"
"Ste hodní" řeknu ptž šli semnou všichni,takovou ochotu sem ani nečekala
"Dobrý den" řeknu na recepci.
"Dobrý den.Copak potřebujete?" zeptá se strašně mile sestřička
"No jak bych to řekla ... Pamatujete si na mě?Ležela sem tu když ... " podívám se na kluky.Oni vlastně neví že sem byla těhotná."Kluci mohli by ste si jít nachvilku sednou?" zptám se a ani neodpoví a už sedí o pár metrů dál a tka můžu pokračovat "No když mě sem přivezli v zimě,potratila sem.Jak sem tady každý den chtěla po vás tužku a šest papírů" dořeknu ale značně potišejc
"Oh ano,zrovna sem měla službu.Vy ste slečna ... " jde vidět že loví v paměti
"Olga"
"Ano.Slečna Olga.A copak pro vás můžu udělat?Máte snád nějaké problémy?"
"No já bych,jestli by ste mi nemohla dát ty dopisy,které sem tu psala.Vím že sem si jích nevzala,musela sem je nechat tady"
"No tak to chvilku počkejte,musím zavolat doktora,ten je možná bude mít"
"Dobře" usměju se a jdu směrem ke klukům.Ta sestřička je fakt hodně milá a hodná.Sednu si ke klukům ... Vyvolává to tady ve mě opět vzpomínky.Vzpomínky na které bych nejraději zapoměla.Ale jde to vůbec?Je to část mého života.Prožila sem to.Nemůžu na to přece jen tak zapomenou ... Musím se stím naučít žít.To jediné mi zbývá.
"Ano děkuju.Ste velmi hodný že ste je nevyhodil.Myslela sem že už tady nebudou.Ještě jednou děkuju" poděkovala sme doktorovi,který mi ty dopisy schoval.Prý dufal že se pro ně někdy stavím.
"Nashle"
"Nashne a ještě jednou děkuju" Výjdeme z nemocnice a naskládáme se zase do auta.
"Kluci?"
"Hmm .. ?"
"Ono to ... no ... prostě co se s tych dopisů teď dozvíte ... tka ... já ... prostě no to ..."
"Chápu segra ... prostě to máme brát z nadhledem.To si myslela né?"
"Jo přesně.Jo.správně.Chytrej brácha"
"Néééééé až zítra" protestuju jak malá ptž kluci by na to hnusné,debilní oplzlé místo chtěli jét už dneska,ale já nechci
"Proč?Aspoň to budeš mít rychlejš zasebou"
"To je možný,ale já nechci.A stejně přečetli ste si ty dopise?Ne nepřečetli takže tak"
"Tak to přečteme dohromady"
"Jo jasný a dostanete infarkt né?Děkuju nechci ... ještě vás mít na svědomí.Prostě ne.Stačí každý den jedna blbé zpráva a né hned dohromady.Prostě jedeme do nějakého hotelu."
"To musí bejt hustý" řekne Timo
"Jako co?"
"No to co se tam stalo že tam nechceš jét"
"Co hustý,spíš nechutný" Všichni se na mě otočí.Akorát sme v nějakém mekáči a dáváme si něco k jídlu."Nedívejte se tak na mě" ... "Ste hodili ignoraci nebo co?"
"Proč myslíš?"
"Proč asi.Vy takový ukecaní a ste teď ticho,to mi nejde k sobvě prostě.No já se půjdu projít,stejně vidím že vy než dojíte,tak to bude nadlouho.Ale co bude ještě na díl jsou ty holky pokterých pořád pokukujete.Takže lovu zdar" vztanu a odejdu ven se projít.
Aj moji milí konečně další díl,že?Já se omlouvám,ale já sme teď stěhovala blog o Panik,takže sme se hlavně na to soustředila.Ale teď už to mám,takže snád budou i častější díle) A děkuju hrozně moc za komentíky,dělají mi jenom radost :-***** Kiss :-*


