"Tam sme tady" řekne mi když dojdeme na místo.Já jenom vykulím oči a snád i dýchat sme přestala.Tak to je sado toto,to sme fakt nečekala.Mě se to asi jenom zdá ...
Musím párkrát zamrkat jestli vidím dobře a jestli se mi to nezdá.Vše nasvědčuje tomu že to co vidím je pravda.
"Wou" na nic jiného se fakt nezmůžu.Nohy mi snád zdřevěněli a zůstali na místě,ani o milimetr se nepohnuli."T-to ono to je" koktám jak malé dítě
"Jo je to pro tebe." řekne tak krásně sladce a mile,že div se mi nepodlomují kolena. ... Kdyby ste viděli tu nádheru ... Právě stojíme v parku,který je o kolo jednoho zámku.Před náma je veliká fontánka,z které tryskají proudy vody a ty se někde mění v kapky,které dopadají bud zpátky do vody nebo na kachlicky,kolem něj.Podel těch kachliček jsou poházeny lístky modrých růží.KOusek od ní je altánek,kde sem zahlídla prostírání a všude okolo jsou rožlé žárovky.I když je světlo,tak tím kolik je kolem keřů a stromů se tu dělá dřív tma,takže žárovky v tuhle chvíli přišli v hod. ... Pořád tomu nemůžu uvěřit,vždyť je to tak krásný až to pravda nemůže být.Po tváři mi začnou téct slzy,ale radosti.
"Je to strašně nádherné,překrásné a já nevím co ještě" Skočím mu kolem krku a on mě hned pevně obejme.
"Sem rád že se ti to líbí"
"To sem fakt nečekala" šeptám mu do ucha,když se nějak nemíníme od sebe odtrhnout.
"A co si čekala?" ... No to ti chlapče říkat nebudu,že sem myslela že tu bude stát nějaká holka,která by tady stála místo mě
"Ale to je jedno" odtrhnu se od něj konečně a usměju se.Chytne mě za ruku a vede mě kolem fontánky až k altánku,kde mě nechá at si sednu první a teprve on si sedne. ... No mě picne,on je tu i čísník.Jako fakt ten co roznáší jídla,třeba v restauraci.Když dojde k nám s usměvem na rtech,tak já se nezmůžu ani na to abych ho pozdravila natož abych mu poděkovala.
Než sme pojedli byli ste ticho,poslouchali sme,teda aspon já tu vodu z té fontánky.Jak kapky dopadali,stále dokola.Z mého přemýšlení mě vyrušil až Linke "Pojdeme se prjít?"
"Jo" přikývla sem na souhlas a tak sme vyšli.Ruku v ruce.Sedli jsme si na nějakou lavičku skoro nadruhé straně od altánku.
"Proč toto všechno?" zeptám se ze zvědavostí
"Že by jen tak?"
"Taková to krása se nedělá jen tak.Zatím musí něco být"
"Třeba néé"
"Ale jo"
"Ne"
"Jo"
"Ne"
"Jo"
"ne"
"Jo" Hádací odpověď už neuslyším za to dostanu pusu.A to pořádnou.Naše jazyky jakoby si dávali soutěž.Protože se mi docela blbě sedí,chytnu Linkeho kolem krku a nazvednu ho aby si stoupl.Posunuju ho tak dlouho dokud neobejdeme celou lavičku a nezůstaneme na trávníku,kde ho zase v klidu položím.Vůbec sem ho ale nepřestala líbat.
"Tak co v tom je?" zeptám se mezi polibky
"Fakt to chceš vědět?" Dostane se mě odpověd a tak se od něho po dost dlouhé době odlepím a podívám se na něho pohled alá už to vyklop nebo tě zabiju,ale takovým nevinějším pohledem.
"Známe se od malička,ještě v době když sme si hrávali na písečku" tak tomu sem se fakt musela zasmát,i když je to pravda
"Joo to byli pěkné čas,až na to,než si mě vždycky rozdupal mojí bábovičku" začnu vzpomínat
"Jo a ty si pak běžela za bráchou,celá uplakaná"
"No a?Někdo tě musel donutit aby si mi ju znova postavil" pousměju se a sednu si vedle něco"
"No to jo ... A jak prostě ty roky plynuli z tebe se stávala čím dál tím hezčí holka a i když sem někoho měl,myslel sem na jednu a tu samou.Asi od mých čtrnácti sem do ní mega zamilovaný a nikdy sem nechtěl být z nikým jiným" podívá se na mě tyma svýma krásnýma očičkama"Vždycky sme si všechno říkali a já se smířil stím že budeme navždy nejlepšími kamarády.Jenže ty sis pak našla toho Michela a změnilo se toho hodně." ted se na mě podívá pro změnu strašně smutně a já ho chápu
"Já ... "
"Pššt,nech mě domluvit ... Už sme se tolik nevídali a když už tak si básnila jenom o něm a uplně si přešla to že i já bych si stebou potřeboval promluvit.To byl enom Michel sem Michel tam a mě bylo hrozn smutno.A i když si o dva roky mladší,tak ses tak nikdy nechovala.Dalo se stebou mluvit očemkoli a ty si člověku vždy pomohla.A pak?Pak si odjela,tak z ničeho nic.Neřekla si nic,prostě si napsala nějaký debilní dopis,kde bylo aby sme tě nehledali.Ani nevíš jak si mě tenkrát ranila.Nikdy by mě nenapadlo že zrovna ty by si byla něčeho tak hloupého schopná a přece" odmlčí sa a mě po tváří tečou slzy protože má ve všem pravdu."A pak o tebe zakopnu někde u u obchodu,v roztrhaných věcech,vyhublou na kost,bílou jak stěnu a ještě zhulenou nebo co to bylo.Sklamala si mě v tomto hrozně moc.Když sem tě viděl poprve tak si utekla,byl sem si jistý že si to ty.Nechápal sem ale proč by si utíkala.Teď to vím,ale i tak,jak si mě ublížila ty mě ještě nikdo neublížil.Možná to zní babsky,ale i já su enom člověk,který měl svou nej kámošku rád víc jak kohokoliv jiného a ona mu udělá toto.Vykašle se na něho.Zanevřel sem na tebe a celé ty dva roky sem se zkoušel na tebe zapomenou ale nešlo to.Copak by se na tebe dalo zapomenout?Po tom všem?Ne nedalo" teď bulím jak malá želva"A pak se dozvím že nějaký zkurvený kretén tě znasilnit,otěhotněla si a ještě potratila a to v patnácti" I jemu se zařínají lesknout oči,jde vidět že by chtěl ještě pokračovat,ale nemůže
"Já,já vím že sme udělala tu největší chybu a to že sem odešla od tebe,od bráchy akluků.Ani nevíš jak sem toho celou dobu litovala.Nikdy si to neodpustím ani to jak sem se chovala k tobě,jak sem tě přehlížela,a to kvůli němu.Chtěla bych aby to byla jako předtím,když sme chodili ven a nebo když sme se celou noc jen tak bavili,ale vím že to nejde,že to už nebude stejné i kdybych se snažila co to jde,nebude to tak." Už bulím jak malé mimi.Podívá se na mě svýma očičkama a já nevím co mám dělat."jestli můžeš odpusti mi to,prosím" Místo odpovědi si mě přitáhne a políbí mě
"Vždyt já už ti dávno odpustil" šeptá mezi polibky
"Fakt?"
"Jo.Já se na tebe prostě nedokážu zlobit tak dlouho i kdybych chtěl,tak to prostě nejde" Začneme se ještě víc líbat a já vím že to pro mě bude nejkrásnější noc.Vychutnáváme si jeden druhého.Pomalu mě položí na trávník a hladí mě na bříško,na nohách ... prostě všude ...
"Pojd" zašeptá mi a pomůže mi na nohy.
Tj zlatíčka já to stihla i stou debilní klávesnici ... Já víš že je to nic moc,ale příští díl bude fakt poslední,teda myslím ... No uvidíme:D:D:D:D:D No nevím jestli se vám to bude líbit,já to ještě nečetla ... Děkuju všem za komentíky :-* Ste fakt upe nejvíc zlatíííí :-*
Tak jak víte na dva dny odjíždíme ze třídou,takže tu nic nepřibude.Chtěla sme ještě nějak FF Sen bo skutečnost,ale to fakt ted nestihnu,tak pak se zaměřím naní :-) ... Tak já se loučím a ještě jednou děkuju moooc :-*
Já vím že je to krátké a za to se omlouvám,ale nějak nestíhám :-((( Kiss :-*


