"vy už ste tady?" zeptám se kluků,když sme vešla do pokoje.Byli totiž v mém a asi na mě čekali
"No docela už dlouho,ale kde is byla ty?Hmm?"Vyzvídají hned.
"To by ste nevěřili.Potkala sem fakt skvělího týpka" začnu do nich chrlit a hlavně vychvalovat toho klukaz obchodu.Jaká byla sranda a jak mi pomohl,samozřejmě že sem zapoměla říct že jenom ve vybírání triček,ptž to byl prodavač v jednom obchodu,takže to vyznělo trochu jinak,ale to sem si neuvědomovala."a pak sme se teda rozloučili,ale fakt hrubý byl jako" dokončím asi po čtvrthodinovém projevu
"Hmm,tak to sis určitě užila" řekne trochu nasraně a přitom smutně Linke"Jdu si zapálit ven a projít se" a zvedne se k odchodu a nezapomene za sebou třísknout dveřmi
"Co mu je?" zeptám se ostatních.Ty se na sebe jako vždy jenom podívají a Franky jenom zakroutí hlavou
"To si děláš srandu že?"
"Co sem udělala?Já myslela že budete rádi,že mi někdo pomohl"
"No a neměl by ti teda pomoc tvůj nej kámoš?"
"A tak asi jak?To sme mu měla říct ... Hej prosímtě chci vám něco koupit pojd mi poradit?A pak by snád viděl co bych koupila a nebyl by to dárek" rozkřičím se na ně trochu
"Jakej dárek?" zeptá se nevěřícně Jan
"Vy ste mě neposlouchali nebo co?Teď sem vám to říkala"
"Jo říkala si že ti nějaký týpek strašně moc pomohl a že si hrozně ráda a že ho chceš ještě vidět o žádném dárku nepadlo ani slovo"
"Já slovo dárek neřekla?" vykulím na ně oči
"Ne."
"Takže ..."
"Jo asi tak.Linke si myslí že sis našla někoho jiného"Rychlostí blesku se zvednu a vytáhnu trička,které sme měla v tašce a hodím to po nich.Triko které sme měla pro Linkeho vezmu a ani si nevyslechnu kluky,kteří právě něco říkali a vylétnu ven.
"Sakra" rozhlížím se na jednu a nadruhou stranu,ale Linkeho nevidít.Rozhodnu se jít teda na levo,když už sem tá levačka a vydám se směr od města.
Tak super už chodím skoro hodinu a zatím nic.Moje intuice mě sklamala,takže sem měla jít do prave.Sakra další chyba.Já sem tak blbá.Ten týpek v obchodě měl pravdu,mám ho víc ráda jak kamaráda,ale dělám jenom samé chyby a každému jenom ubližuju.Popravdě na hotel se mi ani nechce a tak si jdu pomalím krokem
Dojdu na hotel,kluky sem viděla dole a tak jdu k nim do pokeje a položím Linkemu tričko na postel a sama jdu do svého postele lehnout si.Po tváři mi tečou slzy a oči mě hrozně štípnou.Víčka se mi pomalu zavírají až se uplně zavřou a já už nevnímám nic kolem sebe.
Na své tváři ucítím něčí dotek.Je mi to příjemné a nechce se mi vůbec otevírat oči,ale sem až moc zvědavá a tak pomalinku je otevírám.Nademnou se sklání Linke ze svým hrozně pěkným úsměvem a všimnu si že v ruce drží triko které sem mu koupila.
"Dobré ráno ... teda spíš noc"
"KOlik je hodin?" zeptám se
"Půl druhé večer"
"Ach,a co že nespíš" posadím se abych na něho líp viděla.
"Nějak nemůžu usnout"
"Pojď" řeknu mu a posunu se kousek aby si mohl lehnout.Tak jako vždycky.Když jeden z nás nemohl spát,prostě přišel k tomu druhému a lehnul si.Nepsal se.
"Už se nebojíš?"
"Čeho myslíš?"
"Když se k tobě ještě před pár dny někdo přiblížil tak sebou cuklas,začala ses hrozně třepat a plakat"
"Ach tak" zadívám se mu do očí a pohladím ho po tváři "Nemám se čeho bát"Přisunu se k němu ještě blíž,že cítím jeho dech na své tváři.I v té tmě vidím ty jeho krásné oči."Já ... promiň"
"Za co se omlouváš?"
"No za co.Já to tak nemyslela.Já jenom že mi pomáhal z výběrem dárku víš"
"Kluci mi to řekli"
"Ale ty si můj nejlepší kamarád a já nechci tě ztratit"Pohladím ho po tváři a sjedu až k dlani a promletu mé prsty s jeho."Mám tě strašně moc ráda,fakt.Neumím si prostě život bez tebe a bez kluků představit,víš.Byla sem hrozně blbá když sem odjela,ale pak sem si to uvědomila,boužel bylo pozdě.Tak bych to chtěla vrátit"
"Neplakej" utře mi slzu,které se mi objevila."Vždyť my ti to všichni už dávno odpustili."
"A ty taky?Opravdu?Já jenom že si zezačátku nebyl moc nadšený"
"To není pravda.Já sem samozřejmě byl rád že si tu,ale prostě mi bylo hrozně líto co si udělala"
"Ach promiň.Já vím že i kdybych si tady klekla na kolena,tak by ste na to nezapoměli.Hrozně se stydím za to co sme udělala.Ale věř mi že se mi to vrátilo.To jaká sem byla,že sme myslela jenom v tu chvíli na sebe a vůbec nic sem neřekla.Ani kam jdu,prostě nic"
"On ti něco udělal?" zeptá se mě trochu zvýšeným hlasem Linke.-Neodpověděla sem.Místo toho sem se k němu naklonila,pohladila ho po tváři a dala sem mu pusu.
"Měli by sme jít spát.Je už pozdě a dneska ráno vyjíždíme"
"Jo máš pravdu" Odpoví mi a přitáhne si mě ještě blíž.Svoji hlavu si dám na jeho hrudník a jenom poslouchám jak jeho srdce bije a jak dýchá.Hladí mě po vlasech a zádech,tak jako vždycky.Je to hrozně příjemné,naoplátku ho hladím po bříšku.Zanedlouho usneme oba ...
"Au" uslyším když se snažím protáhnout.Zakloním hlavu do zadu a vidím jak si Linke drží ruku na líčko.
"Och,promiiiiin" a hned ho začnu hladit a foukat na místo kam sem ho trefila.
"To je v pohodě" nahodí toho svého užasnýho smilesa"Kluci už tu byli před chvilkou a nechtěli tě budit tak odešli"
"A ty si už byl vzhůru?"
"No asi tak hodinku a půl" Otočím se na něho,takže teď ležím čelem k němu
"Měl si mě vzbudit,nebo ze sebe sundat"
"V klídečku,sme se díval jak spíš"odhrne mi pramínek hlasů a dá mi je za ucho.Nakloním se k němu a dám mu pusinku.
"Měli by sme vztávat.Tak pojď" vytáhnu ho z postele.
"Tak co vy dvě hrdličky?" rýpne si do nás Timo jen co dojdeme dolů na snídani
"Co by?Nezávid" vypláznu na něho jazyk
"A co bych asi tak měl závidět?To by m+ fakt zajímalo"
"No asi to že sme do páru né?Dvě hrdličky jsou lepší jak jedna" a zakousnu se do rohlíku,zatímco kluci se začnou smát.
"Tak můžeme?"
"Joooo" zakřičím a letím s taškou dole po schodišti.Právě se totiž chystáme do nemocnice.Mám docela strach,přece jenom nevědí docela hodně věci ...
Aj další díl ... Mno nevíííím,sakra sem u 9 dílu a začím sa toho tam moc nestalo.já vím já vím měla bych se polepšit.No zkusím to ... Děkuju za komentíííky :-******* Kiss :-*
"No docela už dlouho,ale kde is byla ty?Hmm?"Vyzvídají hned.
"To by ste nevěřili.Potkala sem fakt skvělího týpka" začnu do nich chrlit a hlavně vychvalovat toho klukaz obchodu.Jaká byla sranda a jak mi pomohl,samozřejmě že sem zapoměla říct že jenom ve vybírání triček,ptž to byl prodavač v jednom obchodu,takže to vyznělo trochu jinak,ale to sem si neuvědomovala."a pak sme se teda rozloučili,ale fakt hrubý byl jako" dokončím asi po čtvrthodinovém projevu
"Hmm,tak to sis určitě užila" řekne trochu nasraně a přitom smutně Linke"Jdu si zapálit ven a projít se" a zvedne se k odchodu a nezapomene za sebou třísknout dveřmi
"Co mu je?" zeptám se ostatních.Ty se na sebe jako vždy jenom podívají a Franky jenom zakroutí hlavou
"To si děláš srandu že?"
"Co sem udělala?Já myslela že budete rádi,že mi někdo pomohl"
"No a neměl by ti teda pomoc tvůj nej kámoš?"
"A tak asi jak?To sme mu měla říct ... Hej prosímtě chci vám něco koupit pojd mi poradit?A pak by snád viděl co bych koupila a nebyl by to dárek" rozkřičím se na ně trochu
"Jakej dárek?" zeptá se nevěřícně Jan
"Vy ste mě neposlouchali nebo co?Teď sem vám to říkala"
"Jo říkala si že ti nějaký týpek strašně moc pomohl a že si hrozně ráda a že ho chceš ještě vidět o žádném dárku nepadlo ani slovo"
"Já slovo dárek neřekla?" vykulím na ně oči
"Ne."
"Takže ..."
"Jo asi tak.Linke si myslí že sis našla někoho jiného"Rychlostí blesku se zvednu a vytáhnu trička,které sme měla v tašce a hodím to po nich.Triko které sme měla pro Linkeho vezmu a ani si nevyslechnu kluky,kteří právě něco říkali a vylétnu ven.
"Sakra" rozhlížím se na jednu a nadruhou stranu,ale Linkeho nevidít.Rozhodnu se jít teda na levo,když už sem tá levačka a vydám se směr od města.
Tak super už chodím skoro hodinu a zatím nic.Moje intuice mě sklamala,takže sem měla jít do prave.Sakra další chyba.Já sem tak blbá.Ten týpek v obchodě měl pravdu,mám ho víc ráda jak kamaráda,ale dělám jenom samé chyby a každému jenom ubližuju.Popravdě na hotel se mi ani nechce a tak si jdu pomalím krokem
Dojdu na hotel,kluky sem viděla dole a tak jdu k nim do pokeje a položím Linkemu tričko na postel a sama jdu do svého postele lehnout si.Po tváři mi tečou slzy a oči mě hrozně štípnou.Víčka se mi pomalu zavírají až se uplně zavřou a já už nevnímám nic kolem sebe.
Na své tváři ucítím něčí dotek.Je mi to příjemné a nechce se mi vůbec otevírat oči,ale sem až moc zvědavá a tak pomalinku je otevírám.Nademnou se sklání Linke ze svým hrozně pěkným úsměvem a všimnu si že v ruce drží triko které sem mu koupila.
"Dobré ráno ... teda spíš noc"
"KOlik je hodin?" zeptám se
"Půl druhé večer"
"Ach,a co že nespíš" posadím se abych na něho líp viděla.
"Nějak nemůžu usnout"
"Pojď" řeknu mu a posunu se kousek aby si mohl lehnout.Tak jako vždycky.Když jeden z nás nemohl spát,prostě přišel k tomu druhému a lehnul si.Nepsal se.
"Už se nebojíš?"
"Čeho myslíš?"
"Když se k tobě ještě před pár dny někdo přiblížil tak sebou cuklas,začala ses hrozně třepat a plakat"
"Ach tak" zadívám se mu do očí a pohladím ho po tváři "Nemám se čeho bát"Přisunu se k němu ještě blíž,že cítím jeho dech na své tváři.I v té tmě vidím ty jeho krásné oči."Já ... promiň"
"Za co se omlouváš?"
"No za co.Já to tak nemyslela.Já jenom že mi pomáhal z výběrem dárku víš"
"Kluci mi to řekli"
"Ale ty si můj nejlepší kamarád a já nechci tě ztratit"Pohladím ho po tváři a sjedu až k dlani a promletu mé prsty s jeho."Mám tě strašně moc ráda,fakt.Neumím si prostě život bez tebe a bez kluků představit,víš.Byla sem hrozně blbá když sem odjela,ale pak sem si to uvědomila,boužel bylo pozdě.Tak bych to chtěla vrátit"
"Neplakej" utře mi slzu,které se mi objevila."Vždyť my ti to všichni už dávno odpustili."
"A ty taky?Opravdu?Já jenom že si zezačátku nebyl moc nadšený"
"To není pravda.Já sem samozřejmě byl rád že si tu,ale prostě mi bylo hrozně líto co si udělala"
"Ach promiň.Já vím že i kdybych si tady klekla na kolena,tak by ste na to nezapoměli.Hrozně se stydím za to co sme udělala.Ale věř mi že se mi to vrátilo.To jaká sem byla,že sme myslela jenom v tu chvíli na sebe a vůbec nic sem neřekla.Ani kam jdu,prostě nic"
"On ti něco udělal?" zeptá se mě trochu zvýšeným hlasem Linke.-Neodpověděla sem.Místo toho sem se k němu naklonila,pohladila ho po tváři a dala sem mu pusu.
"Měli by sme jít spát.Je už pozdě a dneska ráno vyjíždíme"
"Jo máš pravdu" Odpoví mi a přitáhne si mě ještě blíž.Svoji hlavu si dám na jeho hrudník a jenom poslouchám jak jeho srdce bije a jak dýchá.Hladí mě po vlasech a zádech,tak jako vždycky.Je to hrozně příjemné,naoplátku ho hladím po bříšku.Zanedlouho usneme oba ...
"Au" uslyším když se snažím protáhnout.Zakloním hlavu do zadu a vidím jak si Linke drží ruku na líčko.
"Och,promiiiiin" a hned ho začnu hladit a foukat na místo kam sem ho trefila.
"To je v pohodě" nahodí toho svého užasnýho smilesa"Kluci už tu byli před chvilkou a nechtěli tě budit tak odešli"
"A ty si už byl vzhůru?"
"No asi tak hodinku a půl" Otočím se na něho,takže teď ležím čelem k němu
"Měl si mě vzbudit,nebo ze sebe sundat"
"V klídečku,sme se díval jak spíš"odhrne mi pramínek hlasů a dá mi je za ucho.Nakloním se k němu a dám mu pusinku.
"Měli by sme vztávat.Tak pojď" vytáhnu ho z postele.
"Tak co vy dvě hrdličky?" rýpne si do nás Timo jen co dojdeme dolů na snídani
"Co by?Nezávid" vypláznu na něho jazyk
"A co bych asi tak měl závidět?To by m+ fakt zajímalo"
"No asi to že sme do páru né?Dvě hrdličky jsou lepší jak jedna" a zakousnu se do rohlíku,zatímco kluci se začnou smát.
"Tak můžeme?"
"Joooo" zakřičím a letím s taškou dole po schodišti.Právě se totiž chystáme do nemocnice.Mám docela strach,přece jenom nevědí docela hodně věci ...
Aj další díl ... Mno nevíííím,sakra sem u 9 dílu a začím sa toho tam moc nestalo.já vím já vím měla bych se polepšit.No zkusím to ... Děkuju za komentíííky :-******* Kiss :-*


