"Co po tobě chtěl?" vyjede po mě Timo, ihned jak se zaklapnou dveře od pokoje. "Nic," trhnu rameny. "Jsem unavená, nech to být," lehnu si na postel a snažím se na něj nedívat. Za to on mě sleduje. "A co ti to vůbec dával?" přijde až ke mně. "Slyšíš?" zamává mi rukou před obličejem. Super tohle mi ještě chybělo! Aby na mě řval i on. Zajímavé, před půl hodinou mi oznámí že mě má rád, pak se kvůli mně málem popere s manažerem a teď tu po mě řve? "Natalie proč mi nic nechceš říct??" vyčítá mi. "Jdu do koupelny," vezmu si noční košili a v koupelně se zamknu. Koukám, že má společnou koupelnu s Janem. "Natálie! Odemkni, dělej! Já jsem se tě na něco sakra ptal!" buší do dveří. "Běž spát!" hlesnu. "Nepůjdu dokud mi to nevysvětlíš!" "Ale tady není co vysvětlovat!" bráním se. "Že ne jo?" stojí stále u dveří. Je tu takové ticho, že slyším každý jeho nádech a výdech. "Dneska jsem tě viděl s ním v šatně, potom ses polovinu dne neukázala a teď ti něco strkal do rukou! Ještě pořád mi chceš tvrdit, že mi nemáš co vysvětlovat?" Proč mi to dělá? Sakra proč? Zhluboka se nadechnu. "Ne," cítím jak mi neuvěřitelně rychle bije srdce. "Tak otevři a vysvětli mi to!" zabouchá opět na dveře. Mlčím. Nebudu vycházet, když je takhle rozčílený. "Nemluvíš, neodpovídáš!!" teď už je opravdu naštvaný. Čím víc je za těmi dveřmi nervozní, tím víc se mi chce brečet. Nenávidím tenhle den! Nenávidím! "Nebo ty mu snad taky děláš děvku?" zakřičí. Tohle mě neuvěřitelně zraní. Měl pravdu!!! On měl pravdu!! "Nany??" ozve se po chvíli, kdy já mlčím a zadržuju slzy. Odemknu dveře a vykouknu ven. "Jak taky??" probodávám ho pohledem. Jen trhne rameny a sleduje mě. "Takže ty mi chceš říct, že ti dělám děvku?" pozvednu tázavě obočí. "Ne…" zakroutí hlavou. Sklopím oči a zadívám se do země. "Ok,"kuňknu. Proč nemluví? Proč? "Tak co jinýho si mám o tobě myslet, hm?" přistoupí ke mně. Mlčky se opřu o zeď. Chvíli je ticho, oba mlčíme. "Děvka. A jemu ji TAKY dělám.." schválně zdůrazním. Kdyby tam nezaznělo to taky, tolik by mě to možná nevzalo!! "Proč taky? A proč děvku? Vždyť si mi před chvíli říkal, že mě máš rád? To byla taky lež? Lžeš mi?" zadívám se mu do očí! "Ne, Nany, ale pochop mě! Proč mi to nechceš říct? Já mám pak sklony si bůhvíco domýšlet!" chytí mě za ruku, ale já se mu prudce vysmeknu. "Nevymlouvej se!" zakroutím nevěřícně hlavou. "Nechci ti to říct, protože prostě ….. neměl by si to vědět!" chci jít zpátky do koupelny, ale on mi dveře chytí a nedovolí mi je zavřít. "Mluv sakra!" křikne až sebou škubnu. "Dával mi peníze a ne proto, že bych s ním nedej bože něco měla! Nebo že by mi platil za to, že chrápu s tebou a že ti dělám děvku…" dloubnu ho prstem do hrudi. "…. ale protože mě chtěl podplatit abych ti….! Víš co nech to bejt!!! Zbytečně by si věděl co nemáš!" zabouchnu dveře, neboť je už nedrží. Rychle se zamknu a opřu se o ně. Teď už se mi slzy prostě spustí! "Natalie, tak mi to dořekni! Chtěl ti dát ty prachy, proč?" buší na dveře, jak smyslů zbavenej. Neměla sem mu nic říkat! Nic!! Zalezu si do sprchy a pustím na sebe herkou vodu. Má mě rád? Kdyby mě měl rád, nenazve mě taky děvkou! Nakonec vlastně můžu být ráda, že se všechno semlelo dnes! Aspoň se to nebudu dovídat po kouskách, to by mě dorazilo možná ještě víc!
Proud horké vody mě uklidňuje, ale ne natolik, aby mi netekly slzy. Opřu se zády o chladné kachličky a snažím se nebrečet. Najednou někdo do koupelny vtrhne! Je to z Janovi strany, nejspíš to bude on. Vykouknu ven ze sprchy. Jo jasně je to Jan. "Jen si tu beru svý oblečení," usměje se šibalsky a zmizí ve dveřích. Umyju si hlavu a rozhodnu se vylézt ven, jenže… Sakra, kam sem si jenom dala tu košilku, když jsem sem přišla, pokládala jsem ji sem… No jasně, má jí Jan. Zřejmě mi ji nechtěně vzal, když si sem přišel pro svý věci. Navlíknu na sebe bokový kalhotky a pootevřu dveře k Janovi. "Jéé, čusec Anděli, pojď dál," ukáže na volné místo vedle sebe. "Nemůžu, sem nahá, teda napůl," uculím se. "No tím líp," rozsvítí se mu očka. "Nech toho!" řeknu přísně. "Asi si mi ji sbalil i se svým oblečením," usměju se. "No tak si tady pojď přehrábnout," navrhne mi a zakouká se do televize. "Janééé!" protáhnu. "Já se nekoukám!" broukne a dál sleduje televizi. "Lenochu!" tituluju ho a vejdu dovnitř. "Říkal si, že se nebudeš koukat!" načapu ho, když na mě upřeně zírá. "Není divu, že děláš modelku!" vztyčí palec. "Hm, jedna fotka! To sem fakt modelka," prohodím ironicky. "Bude to lepší, uvidíš. Za chvíli ti zavolají, jestli by si nemohla jít fotit. A potom tě pošlou do Francie a já si budu machrovat, že mám slavnou kmošku!" zasní se. "Spíš naopak, já si budu machrovat, že znám toho DJ z nejlepší skupiny na světě," konečně mezi tou kopou oblečení najdu svou košilku. Navlíknu si ji na sebe a vydám se ke dveřím. "Dobrou," kouknu na něj. "Ty už jdeš?" vykulí oči. "Jasně," pokrčím rameny. "Ne!" vylítne z postele rychlostí blesku a dveře mi zastoupí. "Nech ho vychladnout," sklopí oči. "Ty si to slyšel?" zarazím se. Jen se poškrábe ve vlasech. "Nešlo přeslechnout," zhluboka se nadechne. Tohle už je dneska moc! Opřu se zeď hned vedle Jana. "Ne-nehceš si o tom promluvit?" chytne mě za ruku. Slabě kývnu na souhlas. Sedne si na postel a já ho následuju. "Myslím, že ty stejně víš všechno," utřu si slzu, která mi unikne. "Něco vím, něco si taky umím domyslet," zadívá se mi do očí. "Co víš?" vybídnu ho aby mluvil. "To, že tě Timo má asi fakt rád, ale i tak to vypadá, že tě má jen do postele. Měl tolik příležitosti i volna tě pozvat třeba na večeři, nebo třeba jen na obyčejnou procházku, nebo výlet, ale neudělal to! Ta vaše dnešní hádka možná jen vyhrotila to, že si tě nezaslouží," pohladí mě po tváři. "Co mi fakt neleze na mozek je to... proč tě nazval, tak jak tě nazval a co jste vůbec s tím manažerem v té šatně řešili?" položí mi hned dvě otázky. "Chtěl mi zaplatit za to abych Tima opustila a nechala ho být, odmítla jsem a zbaběle utekla. Dole u schodů mi pak ty peníze stejně strčil do rukou, vyhodila jsem je," vzdychnu smutně. "Počkej to fakt? Vyhodila si je?" zírá na mě s pusou dokořán. "Ano," pohlédnu na něj. "Fíha," protáhne uznale obličej. "Rozejdeme tak i tak." Cítím jak mi stékají horké slzy po tvářích. "Kdyby ses Andílku zakoukala do mě a ne do něj," setře mi slzy. "Byla bych na tom líp?" pousměju se. "To nevím, ale já bych si tě vážil víc," obejme mě. "Byla jsem blbá, to já to brala jinak než Timo! Vždyť on měl od začátku jasno!! Chtěl mě jen do postele, to jenom já blbá jsem se musela zase tak nehorázně spálit!" pláču mu na rameno. "Podle mě v tom nejsi sama.." přitiskne si mě k sobě ještě víc. "Jak to myslíš?" zarazím se. "Ten den kdy tě viděl poprvé, byl jako očarovanej. Okouzlila si ho a on se snad asi zamiloval nebo co! Myslím si že tě miluje, ale on sám si tím není jistý. Říkal, že nikdy nebyl zamilovanej a teď se tak chová, neumí se soustředit a věčně neví co má dělat, protože nedává pozor a myslí na tebe. On akorát neví jak ten cit vypadá a neumí se mu postavit. Navíc je teda asi hodně žárlivej!" usměje se. "Jenže nic není fakt! Neřekl to, neřekl že mě miluje," šeptnu. "To všechno přijde, teda aspoň co já Tima znám," oddálí se ode mě a cvrnkne mě do nosu. "Dáš si víno?" nabídne mi. "Jo, klidně," daruju mu úsměv. "Andílku, Andílku, proč tak pěkná holka jako ty tolik pláče?" zadívá se mi do očí. "Protože pěkný holky většinou trpí nejvíc," vysvětlím mu. "Máš ty oči úplně rudý," zkonstatuje. Jen si povzdychnu.
Chvíli se s Janem divám na DVD. Ležím vedle něj a co chvíli cítím jak sebou ze spaní škubne. Vstanu opatrně z postele a vydám se ke dveřím. "Jdeš za ním?" ozve se za mnou. Úlekem sebou škubnu. "Ty nespíš?" vydechnu. "Spal jsem, ale ne tak tvrdě, abych nevěděl, že odcházíš. Nechceš spát tady?" navrhne mi. "Ne to fakt ne," odmítnu. "Ještě by vyváděl a myslel si že spím i s tebou," zakroutím smutně hlavou. "Prosim tě," usměje se. "Navíc, dneska je to naposledy," nevěnuju mu ani pohled a zavřu za sebou dveře. "Jak naposledy?" slyším ještě za sebou Jana, ale neodpovím. Co bych mu na to asi odpověděla. Já se prostě vzdávám! Pokračovat v tom by nemělo budoucnost.
Timo už spí. Tiše si lehnu vedle něj a přikryju se dekou. "Kde jsi byla?" zamumlá z polospánku. "U Jana," odpovím stroze. Přemístí se do sedu a zadívá se na mě. "Sem fakt debil!!" položí si hlavu do dlaní. Nic mu na to neřeknu. "Nanynko…" "Nech si ty krásný slova!!" přeruším ho a mám co dělat abych se znovu nerozbrečela. Bože! Nikdy sem o sobě nevěděla, že jsem až taková citlivka. "Vím, že jsem to posral," chytí mě za ruku. Sem blbá, vám to, ale ruku vyprostí z jeho sevření. Nazval mě děvkou, to nejde do pár hodin jen tak smazat! "Víc než posral," hlesnu. Sklopí hlavu a chvíli mlčí. "Co bude dál?" Hm toť otázka. "Myslím, že…" odmlčím se. Upřeně mě sleduje a čeká co řeknu. Když mlčím chytí mě za ruku a stiskne mi ji. "Hm?" domáhá se odpovědi. Opět se mu vysmeknu ze sevření. "Ne," pípne. Asi už si stihl něco domyslet. Teď bych se asi možná měla sbalit a vypadnou. Brát to jako konec a už se mu neplíst do života ale cit k němu je silnější. Skoro mu kolem krku skočím. Objímám ho tak silně, že se divím kde se ve mně ta síla vzala. "Nemluv, jenom mě drž, prosím," pošeptám mu do ucha. Přitiskne si mě k sobě a obličej zaboří do mých vlasů.
…::Timo::...
Ráno mě probudí ostré slunce. Nerad rozlepím oči a kouknu na místo vedle sebe. Ale co to? Místo Nany tam najdu jen polštář. Asi bude ve sprše. Ještě chvíli jen tak ležím na posteli a civím do stropu. "Je tam nějak dlouho," pomyslím si a vstanu abych ji šel zkontrolovat. "Nany?" zaklepu na dveře a zmáčknu kliku. Zamčené není, tak vejdu dovnitř, ale ani tam není. Kde jen může být?? Projdu to koupelnou až k Janovi a bez zaklepání vstoupím. Ještě spí a Nany tu nikde nevidím. Kam mohla….? Odešla?? Napadne mě jen tahle věc. Okamžitě se vrátím zpátky do svého pokoje, hodím na sebe nějaký oblečení a chytnu za kliku. V tu chvíli z ni něco spadne. Seberu papírek a přečtu si co na něm stojí.
Takhle to bude pro nás oba lepší. S láskou Tvoje Nany <3
Ne, to snad není pravda… "Proč???" zakřičím. Cítím jak mě pálí oči. "Co, co se děje?" vlítne do pokoje Jan. Mlčky mu podám vzkaz od Nany. "Ona to fakt udělala…," sedne si zaraženě vedle mě. Najednou mám pocit, jako by mě radost ze života opustila. "Proč to udělala?" pohlédnu na Jana. "Zeptej se manažera," sklopí oči. V tu chvíli mi všechno dojde………
Pokračování příště bejbiny… =*
Děkuju za komentíky.. =) Ten konec, jako možná nic moc , že.. se jaksi neumím soustředit.. =/ xD
Negi <3


