…::Nany::…
"Co je s tebou zlato?" všimne si máma mého nepřítomného pohledu. "Nic," brouknu a položím si hlavu do dlaní. Proč sem odešla? Proč? Jsem ta nejblbější holka na světě! Ale vždyť já musela! Musela!! Nešlo to dál, nešlo prostě! "Pozvala jsem na něděli návštěvu," houkne na mě mamka z kuchyně. Neodpovím ji, stále jsem myšlenkama u Tima. "Slyšíš?" dojde až ke mně. "Jo," kouknu na ni. "Koho?" dodám, aby se nevyptávala co se děje. "Bergerovi," usměje se na mě. "Neznám," povzdychnu si. "Mají syna, Mark se jmenuje," přisedne si ke mně. "Nevzpomínám si.." zívnu, abych ji tím dala najevo, že mě to vůbec nezajímá, ale ona se nenechá jen tak odbýt. "Takovej fešák, má vlastní byt v centru Berlína…. Studuje návrhářskou školu a jeho rodiče sou finančně dost zaopatření. Byl by pro tebe dobrá partie," pohladí mě po rameni. Teď jsem z jednoho vztahu přímo utekla a budu se plést do nového? V žádném případě!! "Ať je hezčí a bohatší sebevíc, je mi ukradenej," brouknu. "Až ho uvidíš, změníš názor!" ušklíbne se. "Mimochodem, opravdu si na něj nevzpomínáš?" vstane z pohovky a zadívá se na mě z výšky. "Ne, nevím odkud," trhnu rameny a pohledem uhnu. "Jako malý jste si spolu hráli na písečku," posbírá po stole papírky od čokolád a podobně co tam po mně zbyli a vydá se směrem ke kuchyni. "No, tak to opravdu nevzpomínám," usměju se a vydám se do svého pokoje.
Vzhledem k horkému létu se po obědě rozvalím na sluníčko a nechám slunce aby ohřívalo moji pokožku. Nádherný den až na to, že při každém mrknutí vidím Timovu tvář a nemrkat je úkol nad moje síly. Musím si ho pořád nějak připomínat?? Po chvíli zjistím, že snažit se ho při každém mrknutí nevidět nejde. Položím si notebook na kolena a rozkliknu obálku s nápisem obrázky. Začnu listovat fotkami. Všude je Timo, Jan, Juri, Franky, David nebo Chris. Tolik nádherných fotek. Člověk by neřekl co je v nich schováno za skvělé vzpomínky, kolik je v nich skryto měsíců, dní, hodin, minut. Čím déle jimi listuji, tím víc mi stéká slz po tvářích. S každou fotkou přibývá další slza. "Naty přišla Elis!" křikne na mě mamka. Přistiženě položím notebook vedle sebe a otřu si mokré tváře. "Ahoj kočko!" pozdraví mě."Ahoj," obejmu ji. "Co se stalo?" koukne na mě. "Ale nic…" pousměju se. "Hele mám pro tebe tolik novinek!" "Je na tobě vidět že jsi šťastná, takže v tom bude asi nějakej super chlap ne?" hádám a zprávně. "Jo! Je úplně úžasnej! Nejlepší!" rozplývá se. Jak jí to štěstí teď závidím. "Ale ty nejsi v pohodě…" všimne si. "Se ti jenom zdá," zalžu. "U tebe je v tom taky chlap co?" posadí se kousek ode mě. "Hm," vzdychnu a dál to s ní nerozebírám. "Hele našla sem video tebe a Tima na tom koncertě! Tulil se k tobě, fakt že jo!" vezme si můj notebook a zakouká se do něj. Kdyby věděla, že to jak se ke mně tiskl na tom koncertě byl teprve začátek toho všeho, začátek mého nynějšího trápení. Tak ráda bych jí všechno řekla, ale jak? Jak mám začít… vždyť by mi nevěřila. Chvíli ji pozoruju, jak se do toho notebooku usmívá, pak přivřu oči a opět se mi vybaví ten jeho úsměv, už se tomu ani nebráním. "Ty máš fotku s Nevada Tan v backstage?" vypískne. "Ty si je viděla ještě jinde než v Berlíně??" mluví dál. Zprvu vylítnu ze sedu a nejsem schopná vnímat.. o čem to mluví?! "Kde si vzala fotku s Timem…. Líbáte se tady… k-k-d-de?" koktá. Až teď mi to dojde. Ty fotky!!! "dej to sem!" přímo ji notebook z rukou vyškubnu. Kouká na mě, tak překvapeně až je mi z toho těžko. "Nechceš mi něco vysvětlit?" zkříží si ruce na prsou. "Chtěla sem ti to říct sama, ale nevěděla jsem jak," mluvím pravdu. "A po telefonu sem tohle fakt rozebírat nechtěla," dodám, když uvidím, jak se nadechuje, že chce něco říct. "Kdy, co? Mluv sakra!!" domáhá se odpovědi. "Divila ses, že mi Jan říká Andílku, potkal mě na tý chodbě i Timo tam stál taky, takže mě tam už viděl. Na koncertě, kdy si mě vzal nahoru mi dal do kapsy papírek na kterém bylo napsáno jméno hotelu a číslo jeho pokoje. Nejdřív jsem tam nechtěla jít, ale nakonec jsem tam šla a … vyspala se s ním.." vysypu to ze sebe. "Cože??" dostane ze sebe jen tohle slovo. Jen pokrčím rameny a zadívám se do země. "Ty ses vyspala s Timem?" kouká na mě nevěřícně. "Ne jednou," dodám ještě, aby nedošlo k omylu. "Dvakrát??" vykulí oči. "Víckrát…" povzdychnu si. "Třikrat..?," Hádá dál. "Celý turné," skoro to na ni zakřičím. Hluboce se nadechne a potom zase vydechne. To aby se asi uklidnila. "Co..Cože?Jak celý turné?? To si jako byla pořád s ním??" položí mi otázku. "Jo.." kývnu opatrně. "Natalie??" vykulí na mě ty svý oči. "A.. a kde ho máš?" položí mi otázku. "Nemám," trhnu rameny. "Počkej, jak nemáš?" nechápe. Jen sklopím oči a neodpovím ji. "Tě jenom využil co?" drbne do mě. "Ne tak to nebylo…" hlesnu. "Tak mi to sakra řekni ne??" Má pravdu, měla bych ji to říct. Musím, protože jedině ona mi může pomoct, poradit. Nemám komu jinému bych se svěřila… Ani toho psa nemám!!
Asi hodinu s ní sedím na zahradě a pláču jí na rameno. "Naty slib mi, slib mi že už se k němu nevrátíš, že mu nebudeš brát telefony, prostě nic! Sprostě tě využil," hladí mě po zádech. Ale ona to nechápe! Nechápe to, že ho asi miluju. Co asi? Já ho fakt miluju! To je blbost!! "Snad ses nezamilovala?" ona mi snad čte myšlenky. "Mám takovej pocit, že ano," kouknu ji do očí. "Líbala ses ním??" "Ne," odpovím stroze, ale stručně. "No vidíš, nemůžeš přeci milovat někoho o kom nevíš jak líbá!" přesvědčuje mě. "To si jenom myslíš," otřu si tváře mokré od slz. "Navíc mi tu máma domlouvá dokonce i partnera na celej život a ještě ke všemu sem to pořád nedostala!" vyhrknu ze sebe své další problémy. "Co si nedostala?" nepochopí ta trubka. "Menses," šeptnu. "Se stává," mávne nad tím rukou. "Ne mě! A ne měsíc!" podotknu. Znovu zůstane sedět jako přikovaná. "Ne, že sis začala s debilem co rapuje a střídá holky častěji jak ponožky. Ona je s ním ještě těhotná!" spráskne ruce. "Neřvi!" snažím se ji ztišit. "Nemůžu být těhotná, byl opatrnej!" zatvářím se andílkovsky. "On možná, ale jak znám tebe tak si nejsem jistá…. To je mi teda podpora.
Nakonec se se mnou rozloučí se slovy: "Opovaž si s ním volat, nebo cokoli jiného!"
Jak by mi mohl volat? Mobil už mám přes 5 dní vypnutý. Zalezu si k sobě do pokoje a odvážím se zapnout mobil. Chvílemi si i přeju aby tam byli zmeškané hovory od Tima, chci vědět, že na mě stále myslí! A taky že myslí. Čtyřicet zmeškaných hovorů od jedné jediné osoby - Timo! Už, už chci palcem zmáčknout zelené tlačítko a zavolat mu. Sakra no tak! Skončila jsem to já, ne on! Nesmím mu volat, takhle je to opravdu lepší!! Lehnu si na postel a přivřu oči. V tom mi začne vyhrávat mobil….. JAN …. Přečtu si na displeji. Jan? Co může chtít?? Opatrně si přiložím mobil k uchu a ozvu se. "Andílku, ani nevíš jakou mám radost, že tě slyším" oddychne si. "Měl jsem strach! Proč máš vypnutý mobil?"zajímá se. "Proč? Jednoduchá odpověď. Timo…" povzdechnu si. "Je tam s tebou??" pro jistotu se zeptám. "Není,"řekne klidně a já mu to i věřím. "Chtěl jsem ti jenom říct, že trpí. Trápí se, vypadá jako nemocnej a celkově celej pobledl.." "To bude chřipka, nebo jiná vyróza," skočím mu do toho. "No tak Andílku…. Nevěřím, že ty jsi v pohodě…" Hrát si před ním na hrdinku a dělat, že já sem ta borka, která mu dala kopačky a že je mi skvěle, to bych ani přes telefon nedokázala. "Jane, moc dobře víš, že tohle jsem musela udělat! Víš to!" klesnu hlasem. "Chtěl jsem tě jenom požádat… přijď na letiště, prosím! V neděli večer odlítáme do Francie. Buď tam! Ne kvůli Timovi, ale kvůli mně! Mám tě rád Andílku. A kvůli klukům, taky se jim stýská!Prosím tě o to!" zní tak zoufale. Proč mi to dělá. "Ne, bude tam….! Timo….. já se mu nechci připomínat a už vůbec nechci vidět ty jeho oči!" vzdychnu. "Prosím…. Jen o tohle jediné tě prosím přijdi tam! Slib mi to, slyšíš??" "Promiň Jane, to ne. Já nemůžu. Nechci ho vidět! Promiň," přeskočí mi hlas. Hovor rychle utnu. Nechci ho už vidět. Bolelo by to ještě víc…..Ale na druhou stranu, strašně se mi stýska.. Po jeho objetí, vůni…! Ale jedno vím jistě…. Nepůjdu tam.. Nesmím!!
Pokračování příště =)
Já se omlouvám za zpoždění ;) A Taky se omlouvám za to že se v tomto díle nic neděje a taky je to možná divně napsaný, se ale koukněte kolik je hodin skoro půl třetí ráno.. :-! xD ) :D:D:D… já vám slibuju, že příští díl už bude lépe napsaný.. =) Teď už tak maximálně.. Dobrou noc.. =D A děkuju za komenty! ;)
Negi <3



jj je volnej.. chceš ho poslat??