…::O dva dny později::…
O bože nenávidím rána! "Natálie co je ti?" zajímá se máma, když už dnes letím asi po třetí na záchod, vracet to co mému tělu nesedlo. "Vím já?" brouknu otráveně a zapluju nazpět do vyhřátých peřin. "Uvařím ti čaj, chceš?" přiloží mi dlaň na čelo. "Jo můžeš," zavřu oči. "Nechceš si zajít k doktorovi?" stará se. "Ne, to je v pohodě, asi sem snědla něco špatnýho," pousměju se bezstarostně, ale uvnitř mě užírá fakt: Já sem asi opravdu těhotná!!! Doufám, že je to jenom blbá shoda náhod! "Neměla by si mít toho psa v posteli, můžeš zvracet i díky němu. Neumyješ si ruce a bacil je hned tam kde nemá být," ušklíbne se. "Ale, vždyť je čisťounkej a voňavej," zabořím nos do jeho chundelatého kožíšku. "Ale pořád je to pes a tam nemá co dělat," usměje se a štěně mi z rukou vezme. "Mamííí!" protáhnu. "Dám ho ven, není to plyšák, taky potřebuje čůůůrat!" zavře dveře. Potom usnu ani nevím jak.
"Natálie můžu?" klepe na dveře táta. "Jo," brouknu rozespale. "Je jedna odpoledne vstávej, prosím tě! Přišla Elis," oznámí mi a zase zmizí ve dveřích. Rychle vstanu, hodím na sebe letní šaty a ustelu si. "Ahoj," vlítne do pokoje Elis. "No ahoj," obejmu ji. "Někam jedeš?" zahlídne na zemi můj polozabalený kufr. "No," brouknu. "Kam?" vytřeští oči. "Do Francie…!" usměju se. "Řekla jsem, že Timo je pro tebe mrtvej!" přestane se na mě culit. "Nejedu za Timem," posadím se na postel. "A proč teda?" sedne si vedle mě. "Volali z agentury, mám kde fotit," sklopím očí. "To vážně??" vylítne na nohy. "Vážně," kouknu na ni. "No to nejlepší zprava, kterou jsem dnes mohla dostat!!" skáče štěstím, jako by tam jela ona. "To by sme měli nakoupit nový hadry a ták," září štěstím. "Už jsem byla," přiznám se ji. "Sama? Nikdy si nechodila nakupovat oblečení sama," diví se. "Já taky nebyla sama," vypláznu na ni jazyk a otevřu skříň, abych si do cestovní tašky přibalila i ostatní věci. "A s kým?" protáhne udiveně obličej. "S Markem," ušklíbnu se. "Cože?? To mi chceš říct, že s tebou šel nakupovat?" Její údiv mě opravdu překvapuje. "Dobrovolně.." dodám. "Se divím, že ještě žije," uzná. Když jdeme my dvě nakupovat, není to na dvě hodiny, nýbrž na celý den! "Náhodou, zvládal to a dokonce ho to i bavilo. Málem měl víc oblečení než já. On je prostě celkově, takovej jinej," zadívám se ven z okna a posadím se zpět k Elis. "Baví ho nakupování.. po telefonu si mi říkala, že si dává make-up, piluje si nehty, neustále si dává nohu přes nohu a hlas má poněkud vyšší než se na chlapa hodí. Hm, bude asi teplej," dokončí svoji úvahu. "Ale kuš!" rozesměju se. "Není, jenom … je prostě jinej. A zatím jsem se s ním ještě nenudila," při tomhle slovu, ani nevím proč, si vzpomenu na Tima a posmutním. "Nemysli na něj," pohladí mě po tváři. "Jak víš na koho myslím?" kouknu na ni. "To na tobě vidím. Stačí abych vyslovila něco co ti jenom pitomou samohláskou připomene celý Nevada Tan a hned seš smutná. Ber to jako škaredou etapu svýho života, naštěstí krátkou etapu," pohladí mě po vlasech. "Nebylo to vůbec škaredý! Ty to prostě nechápeš Elis, asi si v životě nikoho nemilovala, když takhle mluvíš!" "Máš novej mobil?" odbočí na jiné téma a já sem ji za to v tuhle chvíli vděčná. "Jo, chtěla jsem po tátovi, aby mi koupil novou SIMku. No, ty víš proč," sklopím hlavu. "Znáš ho, koupil rovnou celej mobil novej. On nešetří!" mávnu nad tím rukou. "Vidíš to, má tě rád!" pousměje se. Má mě rád a tak mi místo pohlazení koupí novej mobil.. hm super!
"Denně mi volej, jasný?" Loučí se se mnou Elis na letišti. Táta s mámou ani neměli čas se mnou jít rozloučit! Jak já je za tohle nenávidím! Práce je jim přednější jak já! "Jo, jasně! Ty se mi hlavně postarej o byt a o psa!" nakážu ji. "Neboj, bude u mě jako v bavlnce!" obejme mě. Loučím se s ní na stejném místě, jako jsem se loučila před pár dny s Timem. Tím pádem se mi opět vnutí do myšlenek a já ho po celou cestu letadlem nemohu z hlavy vyhnat!
"Dobrý den," pozdravím a vejdu k řediteli agentury, která mi zavolala. "Dobrý den slečno, posaďte se," pokyne mi rukou. "Ale my se přece známe," usměje se na mě. "Mohu vám sdělit, že já osobně sem pro vás hlasoval, aby jste se sem dostala. Máte moc pěknou tvář," skládá mi kompliment. "Děkuju," usměju se na něj. "No, nebudeme to oddalovat. Podepište smlouvu a hurá do světa modelingu!" rozmáchne rukama. "Informace o tom, kam máte jít a kdo je od teď váš manažer jistě víte, takže tady je smlouva," strčí mi ji pod nos. "Fotit budete výhradně zde a v Mnichově! Pokud vše splníte, jak nejrychleji to půjde, můžete začít fotit ihned, také se můžete zúčastnit i předávání cen NRJ, kde bude módní přehlídka této firmy a za týden odletět nazpět domů," usměje se na mě mile. Rozmýšlet se jestli to mám, či nemám podepsat je blbost. Tuhle šanci přece nemůžu zahodit!!
…::O dva dny později::…
…::Timo::…
Nechápu, proč si změnila číslo! Proč? Co sem udělal špatně? "Timo, pojď zkoušet! Je to naše první velký vystoupení v Paříži, měli by sme ty nástroje pořádně sladit ať si neuděláme ostudu!" houkne na mě David. "Jo jasně!" vzdychnu a vydám se za ním do velké haly. "Hala je větší jak na The Dome. Tohle je konečně příležitost, jak dokázat, že jsme machři!" jásá Chris. "Už aby to bylo za náma a pak na After Party!" šklebí se Jan. "Timo, tam budou kočky! Ptal jsem se tady těch modelek co tu budou vystupovat! Prej tam budou. Chlape, takový kočky! Ááá, se nemůžu dočkat," drbne do mě. "Žádná nebude jako Nany," hlesnu. "Zapomeň na ni Timo! Skončilo to," přestane se usmívat. Mluví vážně. "Byli jste s Nany dobří kamarádi, říkala ti něco o tom, že už mě nechce nikdy vidět? Hm?" pohlédnu mu do očí. "Ptáš se mě už po desátý. Ne!" trhne rameny a odejde. Co jsem udělal špatně co? Kopnu do plastového kelímku. V tom zahlídnu černovlasou dívku dole pod podiem. Vypadá jako Nany! Už sem se asi fakt zbláznil, ale je to ona. Ten smích, poznal bych ho i kdybych byl hluchej!!
…::Nany::…
"Od té doby co jsme se neviděli jste zhubla slečno," koukne mě chlápek, kterej přeměřuje moje míry. "To není možné… Nedržel jsem dietu, nic," dělám že se divím, ale zřejmě za to můžou ty ranní nevolnosti. "Koukám, že jste v pořádku, anorexii nám netrpíte, bulimii už vůbec, jste nádherná! Takže dnešní NRJ je vaše!" usměje se na mě. "Opravdu?" nevěřím. "Stoprocentně!" Tý jo, jsem tu takovou chvíli a hned na molo? Čím jsem si to asi zasloužila? Každopádně , mám z toho radost. Jan se přece jen trochu strefil!
"Holky, šup, šup do šatů a zkoušet!" Popohání nás jeden z týmu maskérů a návrhářů. "První půjdou ty co tu nejsou poprvé! Ale honem máme jen hodinu!" buzeruje nás jak psy. "Nezdá se vám, že je trochu přihřátej?" zeptám se ze smíchem holek co jdou se mnou pod podio, sledovat profesionálky. "Nejvíc!" rozesmějeme se všechny zaráz. V tom zahlídnu kluka v kšiltovce, hypnotizujeme mě svýma čokoládovýma očima. "Timo…" vydechnu. Cítím, jak se mi zrychluje tep. Co dělá tady? Cítím, jak se mi klepou kolena. "Naty co je ti?" zeptá se mě Sandra, holka se kterou sdílím jeden hotelový pokoj. "Vidíš ho taky?" "Koho? Toho kluka v kšiltovce?" ptá se. "Jo, přesně toho!" otočím se k němu zády. Zřejmě mě asi nepoznal! Teda doufám, že mě nepoznal! "Timo z Nevada Tan.. kus že?" usmívá se. Takže je to on! Nechtěla jsem na něj narazit! Už nikdy! "Děje se něco?" cupitá za mnou. "Ne? Mělo by?" usměju se a začnu sledovat holky nahoře.
"Nastoupíte hned po vítězi "nováček roku" , takže si to hlídejte. Sejdete dolů po schodech.. ty jsem vám ukazoval, máme to natrénovaný. Jestli to zkazíte, tak mě naserete!" chodí od jedné k druhé a promlouvá nám do duší. "Potom do šatny a hurá na hotel!" ušklíbne se. "A co ta after party?" neodpustí si Sandra. "Nad 18 tam můžou všechny! Ovšem ti co mají méně, mají smůlu." "No takže všechny mají to štěstí, že jim už 18 je,"vyplázne na něj jazyk Sandra. "Neprovokuj," poradím ji s úsměvem.
…::Timo::…
"Nany, byla to ona! Viděli jste ji?" ptám se kluků, ale ti na mě zírají, jako bych spadl z Marsu. "Seš blázen? Co by tady dělala?" klepe si na čelo Chris. "Je přece modelka ne? Stála tady dole a koukala na mě!" mluvím na ně, ale oni mi očividně nevěří. "Kdyby to byla ona, snad by přišla ne?" pokrčí Franky rameny. Má pravdu, přišla by. "Stejně nevím, coby tu dělala?! Přijela za náma? Že by až tak?" přemýšlí nahlas Chris. "Nevím, proč by tu neměla předvádět!" odfrkne Jan. Očividně mu Nany taky chybí. "Měla na sobě takový bleděmodrý šaty…" šeptnu, ale nikdo mě neposlouchá. No tak Timo vzchop se!! Už sem se asi fakt zbláznil!!!
"Ty vole to je vopruz toto!" zkonstatuji situaci, kdy čekáme dole pod podiem, jestli teda vyhrajeme nebo ne. "Můj názor? Jdeme na hotel nemáme šanci," šeptám do ucha Frankovi, když vidím tu nominaci. "Ale prosim tě, kam by jsi chodili?" ušklíbne se. "To máme v kapse!" zadívá se na obrovskou tabuli. Na protest, skloním hlavu a začnu podupávat. Týý jo! Já už chci zpátky do Německa. Tady jim nerozumím ani slovo! Navíc, to tady maj děsně nudný! Zlatý The Dome!!
"Nováčkem roku se stávají…… Nevada Tan!!!!!" vykřikne moderátorka a mě úplně přejede mráz po zádech. "My sme to vyhráli!!" vykřiknu štěstím. "Moc nás podceňuješ!!" obejme mě Frank. "Haha," zaironizuji. "Náhoda!" stojím si za svým.
"Půjdeme?" zeptám se kluků, když už cenu držím v rukou. "Ne, teď tu budou ty modelky, si nemůžeme nechat ujít ne?" mrkne na mě šibalsky Jan. "No dobrá," usměju se a zapluju zpátky do křesla, ve kterém jsem seděl i před tím. "Nezapomeňte, máte autogramiádu na červeným koberci," připomene nám manažer. "Jo, jasný!" odkýveme mu.
"To je Nany, vidíš ji?" drbnu do Jana. "Kde?" rozhlíží se kolem. "Tam nahoře, pako!" tituluji ho. "Blbost!" odfrkne. "Nemá z Nany, ani kousek!" rozumuje. "Si ji snad někdy viděl úplně celou?" zarazím se. "No a ne?" začne se tlemit. "Neser vole!" začnu se smát s ním, čímž na sebe strhneme pozornost. No prostě kluci z maloměst, kteří nevědí, jak se tady chovat! Asi mají pravdu, není to ona. Má takovej ledovaj pohled. Nechápu, jak jsem si ji mohl splést! Už mi asi opravdu hrabe!!
…::Nany::…
"Konečně je to za náma!" shodím ze sebe ty bledě modrý šaty a navleču na sebe dlouhej rolák. Na nohy obuju boty na podpatku a na to návleky. Rozpustím vlasy a vydám se ven. "Kam valíš? Tobě už 18 bylo, pokud vím, takže žádný na hotel!" uhodne Sandra kam mám namířeno. "Nemám náladu," vzdychnu. "Nechceš mi říct co se tu děje? Z Tima si byla úplně vyklepaná a on zase celou přehlídku hypnotizoval jen tebe. Něco mi tady nehraje!" Sandra je inteligentní holka. Nemá cenu ji lhát.
"Chceš ho vůbec ještě někdy vidět?" položí mi velice lehkou otázku. Elis bych musela lhát, chce mě držet od Tima co nejdál. Je stejná jako mí rodiče. Zkažená penězi. "Jasně! Janě, že chci!" obejmu ji. "To nebude těžký!" zamyslí se. "Nemůžu za ním přece jen tak dojít! Může být naštvanej a já nevím co všechno. Třeba mě teď nenávidí! A vůbec mě nemusel na tom molu poznat!" vydechnu. "Koukal na mě třeba proto, aby mi pak jenom řekl: Kotě pojď se mnou na hotel…! A ne protože jsem to byla já!" "Jak moc ho chceš vidět? Jak moc ho chceš obejmout?" usmívá se na mě. "Moc," hlesnu. "Zařídím to," mrkne na mě. "Počkej! Co mu chceš jako říct?" zajímá mě. "Já? Nic, to ty si to promysli, já to jen uskutečním. Je to pro tvoje dobro," usměje se a zaleze zpět dovnitř.
…::Timo::…
"Timo, podepíšeš se mi?" požádá mě jedna holčina na autogramiádě. "Jasně, kam to bude?" pokusím se o sladkej úsměv. "Sem," ukáže na svůj výstřih. "Oh, oukej to abych se snažil," mrknu na ni. "Kluci, pojďte! Už se tady podepisujete hodinu!" zavolá nás manažer a otevře dveře od našeho auta, abychom si nasedli dovnitř. "Timo?" zavolá na mě jedna blondýnka. Mám pocit, že je to jedna z těch co chodila po molu. "Ano?" otočím se k ní. "Pojď sem," ukáže prstem a svůdně si olízne rty. "Tak kam to bude?" otevřu si fixu. "Nejsem tu kvůli podpisu. Ne že bych ho nechtěla, ale zítra fotím," usměje se mile. Takže jsem se nespletl, je to modelka. "Přišla jsem abych ti předala tohle," vezme do rukou moji dlaň a něco mi tam vloží. "Přijď tam prosím," zamrká. Ne, že by byla škaredá a já ji nechtěl, Jenže neustále myslím na Nany, tohle ji přece udělat nemůžu!! "Promiň, nepřijdu," vrátím ji lístek nazpět. Sklopí hlavu a usměje. "V tom případě ta dívka bude moc zklamaná," koukne mi do očí. "Jaká?" vyhrknu ze sebe. Pootočí hlavu kousek do leva a usměje se. Oči mi přistanou na černovlasé dívce v dlouhém roláku. Na očích má brýle, ale byl bych slepej, kdybych nevěděl kdo to je! "Přijdeš?" zeptá se. Jen si povzdychnu a papírek si od ní vezmu. "Dík," usměji se na ni a nasednu do auta. …..
Pokračování příště =)
Sorry, že je to tak dlouhé a možná o ničem, ale hodně jsem tam z toho promazala ;) Rozhodně sem tenhle díl nechtěla rozpatlávat na víc, takže se těšte na příští! ;) Ale jako jestli sem tady šla až moc do detajlů a psala tam hovadiny, tak sorry. Nějak mě zmáhá horečka a já už na to pomalu ani nevidím.. xD Děkuju za komentáře.. =*
Negi <3


