…::Nany::… Ranní nevolnost se opět koná a já letím z postele přímo na záchod. Pomalu začínám věřit tomu, že jsem asi fakt těhotná!! Timo spí jako andílek, což je dobře. Nerada bych, aby mě slyšel. Opláchnu si obličej a vydám zpět za nim. Lehnu si vedle něj a pomalu opět usnu. Probudí mě až vycházející slunce, které mi svítí přímo do očí. Pootočím hlavu směrem k Timovi, ten neustále spí. O bože, jak on to dělá? Přemístím se do sedu a obléknu si na sebe jeho triko. Pořád se mi vrací do hlavy myšlenka, že je něco špatně…, ale proč?? "Kam jdeš?" probudí se Timo zrovna ve chvíli, kdy otevírám dveře. "V jednu mám být v ateliéru," pokrčím rameny, "A proto si chtěla odejít opět bez toho aniž by si mi něco řekla?" vyčte mi. Na tohle nemám co odpovědět. "Pojď sem," natáhne ke mně ruku. "Je jedenáct, máš času dost." Zavřu dveře a sednu si k němu na postel. "Přemýšlel jsem," přemístí se do sedu. "Jo?" nazvednu obočí a usměju se. "No fakt," hájí se. "A nad čím," zajímá mě. "Nad náma a nad tím jak to bude dál," zvážní. Sklopím hlavu a čekám co řekne. Nic.. "Nad tímhle přemýšlím pořád," prolomím ticho. "A k čemu si došla?" chytne mě za bradu a přinutí mě se na něj podívat. "Pravdu?" uhnu pohledem. "Jasně," trhne rameny. "Nemá to cenu," šeptnu. "Co nemá cenu?" přiblíží se ke mně. "My dva! Říká se mi to špatně, ale je to tak," steče mi slza po tváří. "Hm," broukne. "Seš slavnej a já sem teď konečně podepsala smlouvu na focení. Ještě pořád to vypadá, že máme nějakou naději?" kouknu na něj. Má sklopenou hlavu a mlčí. Zase je to na mě. Proč je sakra v těchhle situacích tak mlčenlivej??! "Máš kolem sebe fanynky. S klukama vymetáte den co den nějaký párty. Všude je plno holek, který tě chtějí. Já nesnesu představu, že se někde miluješ s jinou!" opřu si čelo o hřbet ruky. "Počkej, tím chceš říct, že jsem děvkař, kterej by tě den co den podváděl?" řekne až přespříliš hádavým tónem. "A není to tak? Hm?" zadívám se mu do očí. "Vydržel by si TY měsíc bez sexu? Tobě nejde o mě! Tobě jde o to co spolu děláme! Tak si to sakra přiznej Timo!" křiknu. "A víš co? Jo! Jo, je to tak!" rozmáchne rukama. "No, vidíš a co tady vlastně celou dobu řešíme?" stoupnu si a vydám se ke dveřím. "Kam jako jdeš?" zastoupí mi dveře. "Kam? Do práce," pokusím se kolem něj projít, ale on mě nepustí. "Tak se přece nebudeme hádat," zapíchne svůj pohled do země. "Spěchám," připomenu mu. "Najednou!" odfrkne a dveře mi před nosem zavře. "Já tě stejně v životě nepochopím. O co ti teď jako jde? Nejsi spokojená?" sedne si opět na postel, hned naproti mně. Opřu se o zavřené dveře a zadívám se na něj. "Ne nejsem! Já totiž ke vztahu potřebuju něco víc než sex!" zavrčím. "Jo? A co?" zní tak sobecky. "Lásku," hlesnu. Chvíli je ticho." Včera si mi řekla : miluji tě!" už se mi do očí nedivá. Opět hypnotizuje podlahu. "To ty si mi nikdy neřekl," špitnu a odejdu z pokoje. Proč je jeden den s ním nejhezčí na světě a druhý se to hned pokazí? Proč? Je chyba ve mně nebo v něm? Tak sakra kde?! "Nany neblázni kam jdeš?" utíká za mnou. "Fotit," otočím se k němu čelem. "Takhle to nemá skončit!" chytí mě za ruku. "Ne! Takhle to musí skončit!!" řeknu mu přímo do obličeje. "Já už se nechci trápit! Ty to nevidíš? Jeden den jsme spolu a druhej se hádáme," ztlumím hlas. Nemusí to tady na chodbě slyšet všichni. "Nany, neblázní. Tohle nemůžeš. Nemůžeš jen tak odejít," zní vyděšeně. Má snad strach z toho, že už se neuvidíme? "Já musím Timo! Ty to nechápeš, já nemám už sebemenší důvod být s tebou!" přistoupím k němu blíž. Jen se na mě vyděšeně dívá s otevřenou pusou. Asi chce něco říct, ale já ho nenechám. "Řekl si mi, že jo, že by si mě podvedl! Ty nejsi kluk pro mě," opřu si hlavu o jeho rameno. "Nechoď," šeptne mi do vlasů. "Nemám proč zůstávat," ušklíbnu se. "Sbohem," políbím ho. "Nezapomeň, miluji tě," zamávám mu a vydám se ke dveřím. "Nevydržíš to! Vrátíš se!" křikne za mnou. Tentokrát už ne! Už ne! …:: O 2 týden později::… "Ahoj mami!" křiknu a kufry si odložím hned v předsíni. "Ahoj," přijde ke mně a obejme mě. "Chyběla si mi," políbí mě na čelo. "Ale…" usměju se. "Opravdu," stojí si za svým a já jí to snad poprvé v životě i věřím. "Si nějaká bledá.." zadívá se na mě. "No už od rána mi není dobře," přiznám se. "Přibrala si?" prohlíží si mě. "Myslíš?" kouknu na sebe do zrcadla. "Ne, vidím," pokrčí rameny a zajde zpět do kuchyně. "Ztloustla?" šeptnu si pro sebe a znovu se na sebe zadívám do zrcadla. Je pravda, že bříško se mi nějak zakulatilo. "Fuj, co, co to tady smrdí??" dám si před ústa dlaň. "Trošku se mi tu připálili játra," usměje se omluvně. "O bože," dostanu ze sebe jen tohle a okamžitě letím na záchod. "Co s ní je?" slyším tátu. Opláchnu si obličej a posadím se na okraj vany. Děsně se mi klepou kolena. Už dlouho sem tak nezvracela. "Broučku? Si v pořádku?" ťuká máma na dveře. "Už je hotový oběd," oznámí mi. "Hned sem tam!" odpovím ji. "Natálie dělej!" křičí táta. "No vždyť už jsem tady," usměju se na něj. "Se tam z tebe stala bulimička nebo co?" reaguje na můj úprk na záchod. "Ne.e," pokrčím rameny a naberu si trochu jídla. "Tak co to mělo znamenat?" zašklebí se. "Není ji dobře, tak ji nech být!" zastane se mě máma. Děkovně se na ni usměji a zakrojím do jídla. "Co Marek?" zajímá se. "Co, co? Já nevím. Nebyla jsem s ním v kontaktu," nevěnuju mu ani pohled. "No, měla by si. Zdrhne ti a co pak?" reje. "Co že nejíš?" všimne si máma, jak se v tom piplám. "Nemám chuť," hlesnu. V podstatě mi ji i trochu zkazil táta! "Bylo to výborné maminko," ušklíbne se a odejde od stolu. "Co je ti?" zajímá mámu. "Nic," kouknu na ni a ihned zase pohled upíchnu do talíře. "Nejsi těhotná?" změří si mě máma pohled. "V tom mi úplně zaskočí, když ani nevím co! Nejspíš sliny. "Jak si na to přišla?" vykulím na ni oči. "Jak? Jak? Sem snad ženská!" usměje se. "Jste to s Markem nějak uspěchali," uklidí ze stolu. Ty seš úplně vedle mámo. Žádnej Marek, Timo! "Nejsem těhotná!" snažím se jí to vnutit. "Prosim tě! Ze mě blbce neuděláš," zakroutí hlavou. "Jak si to poznala?" kouknu na ni. Sedne si naproti mně a usměje se. "To bříško, ty játra, ta nálada," vyjmenuje v bodech. "Byla jsem na tom stejně," pohladí mě po tváří. "Žádný kázaní nebude?" podivím se. "Seš snad dost velká ne?"líbne mě na čelo. "Tatovi ani muk," upozorním ji. "Jasně, by to nepřežil," mrkne. Vypadá to, že máma zase nebude taková jakou jsem ji celý ty roky viděla. Je všímavá. "Máš to potvrzený?" podá mi oloupaný pomeranč. "U doktora sem ještě nebyla," přiznám se. "Ale dnes tam mám namířeno," dodám. "A necháš si to?"zeptá se opatrně. "Čí to je? Hm?" vtrhne do kuchyně táta. A do prdele!"S kým to máš Natálie?" vyštěkne na mě. "No s kým, s kým s Markem ne?" vkročí do toho máma. "Promiň, tak ale snad má pusu ne?" podívá se zpět na mě. Buď teď a nebo nikdy. "Ne, Markovo není!" křiknu. "Není? Tak čí je?" vyděsí se máma. "Jak jeho není? Tak s kým ses zase kurvila?" Kurvila? O bože, kam jsem se to narodila? "Já se nekurvím! Mám ho s člověkem, kterého miluju!" nechtěla jsem brečet, ale tohle je moc! Navíc jsem nějaká přecitlivělá. "Tak kdo je ten co ti tohle udělal?" zajímá ho. "Je to jenom moje věc!" hlesnu. "Jak tvoje věc? Seš snad moje dítě?! Mám právo na to abych věděl s kým to čekáš!" zuří. "Neřeknu! Tohle ne!" kouknu mu do očí a vstanu ze židle. "Nikdy jsem tě nebil, ale koukám, že to bude potřeba," stoupne si proti mně. "Tak začni!" ušklíbnu se a obejdu ho. "Kam jako jdeš?" křičí na mě. "Domů!" odpovím. "Ale doma jsi tady," ozve se máma. "Promiň, ale už ne!" kouknu na tátu. "Ano, přesně! Tady už doma nejsi! Dokud mi neřekneš čí to dítě je! Nevracej se!" Myslí si jak moc mi to vadí! "Bude mi radostí!" zavrčím, poberu si tašky, který sem si v chodbě nechala a zabouchnu za sebou dveře. Pokračování příště =) No comment! xD xD xD Negi <333


