…::Nany::… "Marku!" vydechnu užasle, když před budovou nemocnice zahlédnu jeho osobu. "Naty, ahoj," přijde ke mně a políbí na rty. Což mě docela překvapí, nikdy jsem se nějak důvěrně nelíbali. "Jak si mě tu našel?" položím mu otázku. "Tvoje máma," vysvětlí stroze. "Aha," kývnu a ušklíbnu se. "Potřebuju ti něco říct," tváří se docela vážně. "Jasně, já vlastně taky," pokrčím rameny a nasednu k němu do auta. "Co máš s mobilem?" kouká na mě po očku při řízení. "Nějak jsem ho to, opět rozbila," uculím se. "Ty seš hrozný dítě," zasměje se. To, že jsem ho roztřískala naschvál mu vysvětlovat nebudu. Na něčem jsem se musela vyzuřit. Ten rozchod s Timem sem pár dní nesla děsně, ale už to trochu přebolelo. Aspoň už na mě smutek a zklamání není poznat. Beztak jsem dostala pracovní, ten mi zatím postačí. "Zajdeme na dřívější večeři co ty na to? A pak ti pomůžu odvést ty tašky k tobě do bytu," usměje se. Bože, má fakt krásnej úsměv. Kdybych měla strávit zbytek života s tímhle klukem, asi bych nebyla proti! Jenže po mém "překvapení" mě už asi v životě chtít nebude. Pohlédnu na papírek s datem mého potratu. Tohle bude to nejlepší řešení! Co s dítětem, kterého by jeho otec nechtěl vychovávat? Timo by z toho asi nebyl vůbec nadšenej! Každopádně bych to Markovi nemusela ani říct, ale … máma by se určitě prokecla. Řeknu mu to sama a uvidím jeho reakci! "Marku, jsou tři hodiny. Pokud máš hlad, dej si něco k jídlu. Já si postačím s pohárem," začtu se do nabídek. "Já vlastně hlad taky nemám, takže se odbudeme jenom tímhle," odsouhlasí a zavolá číšníka. "Není to tu moc drahý?" siknu na Marka. "Jsme v drahým podniku, neboj já peníze mám," usměje se a objedná. "Co si mi to chtěl říct?" zajímám se. "První ty!" Asi se mu do toho moc nechce. "Děkuju," odbydu číšníka co nám přinesl poháry a zadívám se zpět na Marka. "No tak," řeknu přemlouvavým tónem. Opravdu se mi nechce začínat. "Dámy mají přednost," vyrukuje. Okej, tak já! "Víš jak jsem ti říkala o tom klukovi,Timo," načnu nějak opatrně. "Jasně," usměje se a čeká co ze mě vyleze. Nervosně se poohlídnu po restauraci. Je to tady opravdu pěkný. Sedačky potažené kůží, televize. Televize? Zakoukám se na ni jako bych ji v životě neviděla. Zrovna běží reportáž s Nevada Tan! "Naty co se děje?" znejistí Marek, když upřeně hledím na televizi a snažím se jim aspoň něco odezřít ze rtů. "Zesilte to," šeptnu a dál zírám na televizi. "Prosím vás, mohl by jste to krapet zesílit?" požádá Marek číšníka a já jsem mu za to vděčná. Moderátorka: "Timo mohl by jsi nám objasnit jak pokračuje tvůj vztah s touto dívkou?" na obrazovce za nimi začnou běžet snímky, které nafotili papparatzi. "Jaká?" broukne Timo. "Takhle," ukáže na moji fotografii. Timo mlčí. "Timo?" domáhá se odpovědi. "Nechápu jak jste k tomu přišli," trhne rameny. "Byli jste spolu hodněkrát viděni. I ve Francii. Máme zjištěné, že je to začínají modelka. Vystupovala na NRJ," rozřeční se. "No, ale to není pořád důvod proč se mi hrabat do soukromí," zahučí. Kluci kolem něj mlčí a upichují své pohledy do země. "Hned se nedurdi Timo, chceme jen vědět jestli váš vztah nadále pokračuje? Myslím, že vaše fanynky to také zajímá!" Opět hrobové ticho. "Kluci?" otočí se po zbytku skupiny. "Neradi o tomhle tématu mluvíme. Ta dívka nám moc chybí, takže jiné otázky?" zeptá se Franky a mě se v tu chvíli šíleně rozbuší srdce. "Mluvili o tobě," usměje se na mě Marek. Otočím se nazpět k němu a zhluboka se nadechnu a opět vydechnu. "Chtěla si mi něco říct," pohladí mě po hřbetu ruky. Nervosně obtahuju kytičky na ubruse. Já teď najednou nevím jak zformulovat větu…. Ta reakce kluků na mou osobu mě rozhodila! A to že dost! Timo vypadá, že se taky trápí. Ale sakra proč by se měl trápit? Kvůli mně? Pch! Určitě měl jen zase blbou náladu. Známe!"Tak to vyklop ať je to cokoli," pobídne mě. "Marku.. já.. já.." koktám. "jsem těhotná," vyklopím ze sebe. Nějak ho to nezaráží taky proč když s ním jsem nespala. "S kým?" zeptá se napůl zaraženě, napůl překvapeně. "S ním," ukážu rádoby nenápadně k televizi. "Je jich tam šest.." ušklíbne se. "S Timem," hlesnu. Zaraženě kouká do stolu. "Necháš si to?" promluví po dávce dusného ticha. Jen trhnu rameny. Řekni mu to! Řekni že ne!! Křičím v sobě, ale nejsem schopná promluvit. "Naty, ať jste si vy dva udělali cokoli, nech si to. Ber to jako dobrou radu. Dítě je Boží dar," mluví tak vážně, že mě to chtě nechtě donutí k úsměvu. "Ty seš hrozná," zhodnotí mě. "Promiň," přestanu se usmívat. "Asi tě teď zajímá jak to mezi náma bude co?" hádá dobře. Zajímá. "No," přitakám. "Já.. musím ti to říct…. Dřív něž bude pozdě," chytí mě za ruku. Snad mi nechce říct, že mě miluje nebo něco podobného!! A nebo taky opačně?? Chce mě poslat do oných míst?? "Nechci abys trpěla, nevidím do tebe, ale čím dřív ti to řeknu, tím to bude lepší. Já tak trošku nejsem normální kluk," podívá se na mě. "No, žádnej není normální," uculím se. "Ne, takhle jsem to nemyslel," přidá se k mému úsměvu. "A jak teda?" zajímá mě. "Mám přítele.. jsem gey," vysype ze sebe. Tohle jsem opravdu nečekala. On je fakt teplej!!! Chvíli na něj jen zírám, pak promluvím. "To je sranda?" vykulím na něj oči. "Ne," zakroutí záporně hlavou. "Marku, ale.. ale …" najednou mi úplně vypadne co jsem chtěla říct! "Fakt máš přítele?" zeptám se po chvíli vzpamatování se. "No," usměje se. "A jak dlouho?" vysím mu přímo na rtech, jak moc mě tohle zajímá. V životě jsem neměla tu čest s homosexuálem. Možná jo, ale nevěděla jsem o tom. "Už dva měsíce," pochlubí se. "Takže když jsme se my dva poznali už si s ním byl?" dovtípím se. "Ano! Jsem rád, že si to vzala tak v pohodě." V pohodě… už sem se málem začínala zafoukávat. "No počkej, počkej a kdy mi ho přijdeš ukázat?" zamrkám na něj. "Třeba hned zítra,"pokrčí ledabyle rameny. "A nebude žárlit?" olíznu si rty. "Prosím tě!" ožene se po mě. "Marku?" nakloním se k němu. "Ano?" přiblíží hlavu k té mé. "Spíte spolu?" prostě sem si tuhle otázku nemohla odpustit! "Jo," odpoví se smíchem. "A už se dál nevyptávej!" nakáže mi. "Ne, počkej!" přitáhnu ho k sobě. Tenhle rozhovor nemusí slyšet všichni kolem. Přiblížím ústa k jeho uchu a zašeptám: "A jak si to …!" "Ne! No comment!" nenechá mě to ani doříct. Jeho tvář zalije nepatrná červeň. "Ale mě to fakt zajímá!" přiznám se. "Hele jednou mi to ukážete," zasměju se. "Natálie!" řekne přísně a přidá se k mému smíchu. "No co," pokrčím rameny jako by můj nápad byl úplně normální. "Pojď sem! Pomůžu ti s tím kufrem!" usmívá se na mě a do schodu vyšlápne jako první. Má opravdu pěknej zadek! Přistihnu se jak na něj zírám. "Ještě si mi neodpověděla… Kam se to díváš?" nachytá mě na švestkách. Kouknu mu do tváře a jako by se nic nestalo a řeknu: "Po tobě musej kluci šílet!" "Já asi kvůli tobě začnu chodit v pytli!" rozesměje se. "A nedívej se mi na zadek, mě to znervosňuje!!" nakáže mi. "Okey!" zasměji se a předběhnu ho. "Neodpověděla si!" Zastaví mě těsně před dveřmi mého bytu. "Na co?" opřu se o dveře a kouknu na něj. "Necháš si to?" Tuhle otázku jsem vlastně čekala. Ono je to teď jedno! S Markem už nic nebude. Upíchnu svůj pohled do země a neodpovím. "Co?" chytne mě za bradu a donutí se na něj podívat. "Ne," opět uhnu s pohledem. Do očí se mi nahrnou slzy a já mám dost práce je nepustit ven. "Ne?" pozvedne obočí. "Ne.." potvrdím a odemknu dveře. Chytne za kliku a znovu je zavře. "Nedělej to!" zadívá se mi upřímně do očí. "To toho prcka mám vychovávat sama? Navíc, Timo by to dítě nechtěl!" pokrčím rameny. "Je to typickém chlap! Nechce, ale pak si to dítě zamiluje." "Jo to jo, ale Timo není chlap! Timo je ještě kluk, kterej si chce užívat! Nevydrží s jednou holkou dýl jak jednu noc!" šeptnu. "S tebou to vydržel dva měsíce. Asi zas takovej nebude, jako ho vidíš ty sama!" opře se o zeď. "Marku ale…. Ty to vidíš moc jednoduše. Zkazím si tím celej život!" hlesnu. "Dítětem?" pozvedne udiveně obočí. "Nikdy!" pohladí mě po tváří. "Nechoď tam! Už kvůli mně!" roztomile se usměje. "Kamarádí?" podá mi ruku. "Navždy," dodám a obejmu ho. Jeho objetí mě uklidní. "Marku?" pdlepím se od něj. "Ano?" "Rozmyslím si to," pousměji se a zalezu do bytu. …::Timo::… "Co to s tebou je?"přisedne si ke mně David. "Já nevím," přivřu oči. "Chybí nám všem," snaží se mě utěšit. "Ale mě nejvíc!"kouknu na něj. "Nikdy si kvůli holce takhle netrpěl, proč teď jo?" zajímá Davida. "Nevím," zahučím. "Takových jako Nany po světe chodí," sklopí zrak. "Zkus na ni nemyslet a běž si užívat…" poplácá mě na rameni. Užívat? A jak když na ni myslím nonstop pořád?? Rád bych ji už navždy vymazal, ale není to tak lehký jak se zdá! "A jak na ni mám přestat myslet? Máš radu??" pohlédnu na něj. "Najít si jinou a když ani ta nepomůže, tak zase jinou… Já fakt nevím!" vzdychne. "Rozhodně ji z té hlavy musíš vyhnat!" pokrčí rameny. Musím…Musím… Pokračování příště =) Mám jednu otázku….. To jsem se v tom psaní tak zhoršila, že už to nikdo nečte?? =( No nikdo.. xD Dřív vás tuhle FF četlo kolem 20 a teď je tu polovina komentářů. Opravdu mě to mrzí, hodně mrzí. Čím dřív jsem začala přidávat díly, tím komentářů ubývalo a ubývalo.. =( Jestli jste teď zlenivěli psát komentáře?! Nevím.. =( Každopádně už je to jedno… příštím dílem to končí ;) xD Děkuju těm co stále komentují, ale i těm co ne, ale čtou to! =)) Negi <3



pěkná povídka