…::Nany::.. "Ano?" zvednu ve spěchu telefon. "No kde jsi zlato?" vybafne na mě mamka. "Doma," oznámím ji s klidem. "Snad si nezměnila své rozhodnutí," vyplaší se. "Ne, neboj. Já.. já dojdu. Jenom.. dej mi čas, není mi dobře," odhrnu si vlasy z čela a položím se na pohovku. "To víš v těhotenství je dívkám vždycky špatně, to já když…" "Mamy to není těhotenstvím!" křiknu a hovor utnu. "Sakra!" zakleju a hodím mobil na stůl. "Maxi, víš, že na pohovku nesmíš," vyčtu psovi, kterého přilákal můj křik. Tiše zakňučí a přitulí se ke mně. Není milejšího stvoření, než je on. Nesnáším máminy kecy, že moje rozrušení, slzy, smutek, trápení, je kvůli tomu, že jsem těhotná a proto jsem tak přecitlivělá. Je tak naivní! Copak můžu být šťastná? Jsem sama, mám obrovskej rodinek dům, psa, velkou zahradu a ložnici, krásnej dětskej pokoj, kuchyň co by mi záviděla leckterá žena v domácnosti, ale jsem sama. Bez kluka, kterého miluju! "Kariéra je pro něj přednější," kouknu psovi do očí. Nevím proč, ale připomínají mi ty Timovi, sou tak hnědé. "Maxi, fuj! Ty čuně, neolizuj mě," okřiknu ho s úsměvem. "Zůstaneš doma. Zítra se půjdeme projít," pohladím ho po hřbetě a do misky mu nasypu granule. "Já vím, že tu nechceš být o Vánocích sám," dám mu pusu na čumák. "Ale víš, že tě máma nemá ráda," udělám na něj smutnej obličej. Uraženě zaleze do svého pelíšku a ani koutkem oka se na mě nepodívá. "Ale snad se nám pán neurazil?" zasměju se. Je zvláštní jak moc je inteligentní. Najednou uslyším kroky na schodech k domu. Kdo sem může jít, teď v šest. V tuhle dobu všechny rodiny sedí u štědrovečerní večeře. "Psst!" syknu na psa a zhasnu světlo v chodbě. Ovšem ten mě uraženě ignoruje. "Crrrr!" zazvoní zvonek až poskočím, na to se Max okamžitě rozštěká. Co když jsou to zloději? Vyděsím se. Dotyčný zazvoní ještě jednou a pak to nejspíš vzdá. "Nany?" Ne, nevzdal. Ale kdo mě může znát jménem? "Otevři, vím, že tam jsi, svítilo se tu," klepe na dveře. Ten hlas je mi víc jak povědomí. Rychle se přihrnu ke dveřím a podívám se do kukátka. Díky automatickému rožínání ven vidím. Zastihnu jen záda toho dotyčného. Tu bílo-červenou DC mikinu znám. Má ji JAN!!! Ale tak jak jí má Jan ji může mít dalších padesát! Co by tu dělal? Netuší kde bydlím. Navíc sou Vánoce… pravý Jan je určitě doma s rodinou. Dívám se do té doby dokud nevýjde brankou pryč a ztratí se za rohem. Obrátím se zády ke dveřím a opřu se o ně. Párkrát zamrkám abych se vzpamatovala. Max ke mně příjde a podá mi packu. "Ne, maxi, teď mě nech," odstrčím ho. Odpoví mi něco jako "Haf, haf!" A čumákem strčí do vodítka. "Přestaň, už jsem řekla, že ne. Musel by si ležet venku na sněhu," kouknu na něj a on sklopí oči. "No nemysli si, mě se tam taky vůbec nechce! Táta se mnou nemluví a máma si pozvala několik příbuzných a Markovu matku, která si bude neskonale stěžovat, jaká je chudinka, že je její syn buzík a jak nám to spolu slušelo a blá blá. Úžasný Vánoce," vzdychnu. Na hlavu si narazím kulicha, kolem krku omotám šálu a vydám se do mrazivého večera. "No kde jsi byla takovou dobu?" vyčte mi máma. "No dovol? Buď ráda, že jsem vůbec došla!" posadím se na botník a zuju si zimní boty. "Pořádně tam sněží viď?" pomůže mi sundat bundu. "A jak! Málem jsem nedošla. Mimčo se začalo nadměrně hýbat," pousměju se. "Ukaž jak už povyrostl?" zadívá se na mé vypouklé bříško. "Je moc maličkej, na šestý měsíc moc," posmutní. "No ještě že, nechci být jak koule," řeknu. "Markova matka s sebou vzala svého druhého syna, Joshe. Je moc pěkný, tak se uprav a jdi do obýváku." Moje matka je asi úplně vypatlaná, nebo já už vážně nevím! "Mami?" hodím na ni xicht. "No, co nechci, abys byla svobodnou matkou, pochop. Víš jaká je to pro nás ostuda?" "Jo tak pro Vás? Myslíš taky někdy na mě, mami? Nebuď naivka! Žádnej chlap mě s tímhle břichem nebude chtít!" řeknu ji pravdu. "Ale no tak," zatváří se ublíženě a odejde do kuchyně. Ona mě tím svým občasným sobectvím tak sere!!! Jejich ostida, jejich! Táta se mě nejspíš zřekl, moje máma naprosto ucvikla, mám chuť se znovu obléct a odejít. Myslím, že pes je mnohem lepší společník, než tahle kupka snobů! Nechápu, co je to za blbý tradice.. jsou Vánoce. Ty se mají slavit v rodinném kruhu, ne s tlupou snobáckých idiotů, kteří si potrpí na vidličky ze stříbra a …grrr! Občas mám pocit, že mě adoptovali, jak můžu být naprosto jiná jako oni? Možná za to může ten čas strávený s klukama… asi jsem změnila názor na svůj život v bavlnce už od dětství a tohle je i nejspíš příčinou proč mě Elis jako kamarádku odkopla. Docela nejistě vejdu do obýváku a snažím se být neviditelná. Mezi tou kupou lidí se mi to i daří. Měla jsem raději vážně zůstat doma. Chvíli se nudím, pak se začnu ohlížet kolem sebe. Vidím tu Markovu matku, paní Jonesovou s jejím manželem, ale toho jejich syna teda nevidím ani náhodou. Možná ho to tady taky nudilo a tak se vypařil, mám ten pocit, že kdybych to udělala nikdo by si toho nevšiml. Ale vypadá to, že se nevypařil, je tu. Teda myslím, že je to on, je tu jediný tak mladý. Máma se zapomněla zmínit, že je to vážně kus. Snědý, černé vlast, tmavé hnědé oči. Děsně sexy! Má na sobě košili, ovšem není nějaký usedlý, právě naopak. Košile mu trčí všude možně, navíc má knoflíky od vrchu nějak moc porozpínané. Je to přesně typ kluka, kterého jsem si jako dívka v pubertě vysnila. Je tak…. Tak sexy!!!!! Mám pocit, že už jsem ho někde viděla. Stojí opřený o zeď, jednu ruku v kapse, druhou drží skleničku s pitím a upíjí, Všimne si, že ho pozoruji. Usměje se a rukou, ve které drží sklenici, mi pokyne na pozdrav. Kývnu hlavou a věnuju mu úsměv. "Tak co je nové miláčku," přisedne si ke mně máma. Ona si umí vybrat chvíle! "Nic," brouknu. "Je v pořádku?" pohlédne na mé bříško. "V nejlepším," ujistím ji. "A vážně není moc malý?" strachuje se. "Vážně ne mami. Chodím na cvičení pro těhotné, plavat… proto není moje břicho tak veliké," snažím se ji to někam vysvětlit. "Ale proč to děláš, máš odpočívat…" "Mami, já jsem modelka, já si nemůžu dovolit nabrat moc kilo na víc, můj gynekolog říkal, že je všechno v pořádku, plod roste tak jak má a já mu tím cvičením nijak neubližuju. Mami.." hodím na ni pohled ostrý jako nůž. "Ten tvůj zatracenej modeling," prskne. "Nechme to být," pohladím ji po rameni. Nepotřebuju se rozhádat ještě s mámou. "Je pěknej viď?" všimne si máma, že zahlížím směrem k Joshovi. "Jo," usměju se na ni. "Hodně vlivná osoba. Má prosperující firmu v USA. Co jsem slyšela od jeho matky, hodně investuje do modelingu, myslím tím, že to sponzoruje, teď jsi nejsem jistá," nakloní se pro svůj šálek s kávou. Až teď mi docvakne odkud ho znám! Vybaví se mi i to jak se mi představoval, byl tam frmol, ale jeho tvář jsem si zapamatovala, jen to chtělo osvěžit. Jasně, představil se mi jako Josh Jones. Tehdy se mi nezdál tak sexy, možná proto, že měl na sobě nobl oblek a ulízané vlasy a možná taky, proto, že jsem měla plnou hlavu Tima. "Seznámím vás," nabídne se máma a úsměvem hodí po zmiňovaném. Josh dojde až k nám a opět se na mě usměje. "Ne, není třeba, my už se známe," stoupnu si. Zřejmě si na mě také vzpomíná. "Drž se ho, je to velice dobrá partie," šeptne mi máma do ucha. To by nebyla ona, aby mi tohle neřekla. Moc dobře vím, že to byl její a paní Jonesové nápad. "Natalie," podám mu ruku. "Josh," přijme ji. "Pamatuju si tě z Francie," vykouzlí na rtech sladký úsměv. "Vážně? Bylo tam tolik krásných dívek," na oko nevěřím. "Ne, tolik jako ty, věř mi." Zřejmě si ještě chlapeček nevšiml, že jsem těhotná, jinak by takhle neflirtoval. Bavíme se spolu nejspíš hodinu, vtipkujeme, smějeme se. Po dlouhé době opět konverzuji s mužem a koukám, že jsem až tolik ze cviku nevyšla. "Je tu nuda, nezdá se ti?" zeptá se. "Příšerná," zaúpím. "Co se takhle zdechnout někam do baru?" navrhne. "Ne, na to už je pozdě, navíc nemůžu pít," sklopím oči. "Jo, promiň. Neuvědomil jsem si to," omluví se a pohladí mě po ruce. Uhnu, jo jsem blbá, ale já prostě nemůžu, nejde to. Mám strach si někoho připustit k tělu. Ale ví, že jsem těhotná a zřejmě mu to nevadí. "A co se jít projít?" nabídne mi další návrh. "Ok, ale sem už se nevrátíme," vztyčím výhružně ukazovák. "Tak nasedej," přistoupí ke svému autu, vcelku vážně luxusní. "Neříkal jsi projít?" zasměju se. "Tomuhle se v Americe říká jít se projít v noci s dívkou?" směju se dál. "Ne, to ne. Jenom bydlím kousek odsud, zavezu tam auto a potom tě půjdu doprovodit k tobě domů," usměje se. Má to hošánek naplánovaný. Ale mám strach si sednout k němu do auta, vůbec ho neznám! "Neboj, nejsem násilník, býdlím dva bloky odsud," všimne si mé nejistoty. "Ne, nic takového jsem si nemyslela," pousměju se a zalezu k němu do auta. Samozřejmě jsem mu lhala, myslela sem přesně na tohle! Ale kdo by znásilňoval těhotnou ženskou? Snad jenom psychopat! Musím se zasmát nad svým uvažováním. Cestou ke mně domů se převážně bavíme o modelingu. Najednou, ale nemá ani jeden z nás co říct. Nastane ta trapná chvíle ticha. "Už tu budeme," prolomím to dusivé a těžké ticho. "Můžu se na něco zeptat?" zastavíme se před dveřmi do mého domu. "Ano," stoupnu si tak abych mu dobře viděla do tváře. "Máš přítele?" pohlédne na mé břicho. Tuhle otázku jsem teď nečekala, zaskočí mě. "Jo, blbá otázka," zadívá se někam k silnici. "Ne," chytím ho za rameno. "Vůbec ne. Přítele nemám," sklopím oči. "Ale s kým potom čekáš to dítě?" vykulí na mě oči. "Je to na dlouho, nechce se mi o tom mluvit. Prostě nás opustil," pohladím se po bříšku. "Nejsem první ani poslední," dodám. "Je mi to líto. Musel to být pěknej debil, když dokázal opustit tak krásnou, vtipnou, prostě dokonalou dívku jako jsi ty. Já bych tohle nikdy neudělal," obejme mě. Ani neví, jak mi tímhle ubližuje, tím co teď řekl mi vrátil Tima do hlavy a to jsem nechtěla. Timo je debil, ale já ho miluju!!! "V pohodě," oddálím se od něj. "Teď bych tě nejspíš měla pozvat domů na kávu…" pousměju se. "A jako v typickém Americkém fílmu by jsme potom.." "skončili v posteli a hádali se kdo v tom byl lepší," dodám za něj a rozesměju se. "No, tak nějak. Ale takhle to dnes neskončí," hájí se. "No to ne, promiň. Jsem unavená a navíc za dveřmi na mě čeká můj velkej zlej pes," malinko ho se smíchem postraším. "V pohodě, zítra ráno vezu mámu k babičce, takže bych se měl jít taky spát." A zase jsme oba ticho. "Můžu tě zase vidět?" "Jasně," trhnu rameny a udělám krok k mým dveřím. Nohou narazím na nějakou krabici. Sehnu se a zvednu ji. "Že by tajný ctitel?" hádá Josh. "Nevím," pokrčím jedním ramenem. "Tak dobrou noc," rozloučím se s ním. "Dobrou," chce mě políbit na rty, ale já mu v poslední chvíli uhnu a jeho polibek ustane na tváři. Mlčky odejde. Sakra, jestli nechci být sama až do konce života, musím přestat myslet na Tima! Nechci Joshe ztratit, je to fajn kluk, nebo spíš chlap?! Pokračování příště :) Uh, tak máme za sebou 1. dlouhý díl, pokračování FF Tak trochu úlet. Jak už jsem psala, vážně netuším jestli Vás to bude bavit, ale Nany se s Timem do narození jejich dítěte vůbec nepotkají, takže to pár dílů bude trvat ;) Nany bude mít Joshe (prozatím) a Timo nějakou mařku, ještě mu nějakou vymyslím xD Ovšem, aby Vás to tolik nenudilo, tak do děje zapletu ještě jednoho člena Panik (Vám už možná je známo kterého xD ), aby Vás to aspoň trochu bavilo a nepřipadali ste si jako když čtete knížku (nebo tak něco, neumím nalézt to správné přirovnání) ale jako když čtete Fan Fiction. Prostě tak…!!! xD Kdyžtak mi do komentářů napište jestli to má cenu psát dál, ale vážně jako! Děkuju :) Negísek <3



Ahoj Dopředu se omloouvám za REKLAMU.Ale máme new blog a nikdo tam není a založili sme sonb tak se přihlas díky a etě 1 se omlouvám za REKLAMU.