close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-6.díl

5. října 2008 v 19:02 | Hann |  -Tak trochu úlet?!
"Podepíšeš se mi na tenisku?" usměje se na mě roztomile. Sedí na betonovém sloupu od plotu a divá se mi přímo do očí. Mám pocit, že se se mnou točí snad celej svět! Je tak nádherná. "Nany," skousnu si spodní ret a nastavím ji ruce, abych ji mohl ze sloupku sundat. "Tak rád tě vidím," obejmu ji. "Já tebe taky," šeptne mi do ucha a víc se ke přitiskne. Až po chvíli si uvědomím, že jsme pořád na očích fanynkám. Chytnu ji za ruku a zatáhnu dovnitř do klubu. "Hledal jsem tě vevnitř, byla jsi tam?" zeptám se ji a nemůžu si odpustit, postě ji musím znovu obejmout. "Byla," odpoví mi stroze. "Neviděl jsem tě," usměju se a nasaji vůni jejich vlasů. "To byl účel, opravdu sem nechtěla jít znovu nahoru," oddálí se ode mě a já mám nutkání ochutnat její rty. Nakloním se k ní, ale ona uhne. "Timo ne," vyhýbá se mému pohledu. Chytnu ji za bradu a donutím ji se na mě podívat. Než stačím něco říct, promluví sama. "Slib mi, že se o tohle nebudeš pokoušet," zadívá se mi zhluboka do očí. "Slibuju," pootočím se od ni. Nechápu proč nemůžu! Štve mě to, ale co jinýho sem ji měl asi říct než "slibuju" ? "Timo," chytí mě za ruku. "No," povzdechnu si. Nervosně se poškrábe ve vlasech. "Půjdu," sklopí hlavu a udělá krok v před. "Ne tak sem to nemyslel!" zastavím ji. Ježiš! Jsi to ale debil Timo. "Kam půjdeme?" položím ji otázku. Ona jen pokrčí rameny. "Dneska na hotelu bohužel nejsme, spíme v tourbuse. Holky tam nemůžou." "Sem odsud," usměje se na mě. "Opravdu? Myslel jsem, že si z Berlína,"opřu se o zeď a sleduju ji. "Ne, jsem z Hamburku, bydlím až na druhé straně," ušklíbne se. V tu chvíli mi svitne nápad v hlavě. Říct ji bejbe dnes zasunu u tebe by bylo pěkně blbý, ale kdo říká, že sem šťastnej jenom kvůli tomuhle? Sem celkově rád, že prostě přišla jenom za mnou. Rád bych s ní strávil víc času a líp ji poznal. "Davide?" zavolám na něj. Asi ho zrovna vyruším při nabalování jedné z fanynek. "No?" otočí se na mě. "Dneska odjíždíme do Heidelbergu?" položím mu otázku. "Ne, až zítra ráno," pokrčí rameny. Přesně tohle jsem potřeboval vědět. "Ok, ráno mě čekejte!" musím štěstím zářit snad na 10 metrů. "Počkej, kde budeš?" vyzvídá. Jen se tajuplně usměju a utíkám zpátky k Nany.
"Pojď," chytím ji za ruku. "Kam?" vykulí na mě ty svoje čokoládový kukadla. "Projít se," přivinu si ji k sobě. "No jen aby!" nevěří mi. "Přísahám, nemám žádný nekalý myšlenky," pohlednu na ni andílkovsky. "Hm, a já se tak těšila," tváří se na oko smutně. "Na co?" ptám se, ale sám moc dobře vím co myslela. "Na tebe," olízne si rty a mě v tu chvíli píchne ve slabinách.
Sedneme si v parku na lavičku, držíme se za ruce a povídáme si. Baví mě sledovat její rty.Hltám každé její slovo a připadám si jako vyměněný. Nikdy v životě sem takhle dívku nesledoval. "Co tak koukáš?" všimne si, jak ji upřeně sleduju. "Neměl jsem to slibovat," přiznám se. Mám opravdu obrovskou chuť ji líbat! "Ale slíbil," zadívá se do země. Slíbil jsem, že ji nebudu líbat na rty, nic víc! Přiblížím se k jejímu obličeji a políbím na čelo. "Sem můžu?" zeptám se s úsměvem. Úsměv mi rázem oplatí. Na nic nečekám, odhalím její krk a rty se do něj zapiju. "Né pucflek neee!" zapiští! "Psst!" krotím ji s úsměvem. Chytím ji za ruku a posadím si ji na klín. Hlavu si opře o mé rameno a zadívá se na nebe plné hvězd. "V kolik se máš vrátit zpátky do tourbusu?" položí mi otázku. Zabořím nos do jejich vlasů a schválně neodpovím. "Spíš? Na něco sem se tě ptala," štípne mě do stehna. Instinktivně sebou cuknu, čímž ji málem ze svého klína shodím. "Stačí až ráno," zajedu ji rukou pod slabou mikinu a opět se přisaji k jejímu krku. Přivře oči a mé laskání si vychutnává. "Jak moc daleko od tud bydlíš?" zeptám se. "Ne tak daleko aby jsme to do rána nestihli," usměje se. Vzhledem k tomu že už jsou dvě hodiny ráno se musím smát. "Pojď, nebo to nestihneme vůbec," pobídne mě. "Má to cenu?" pochybuji. "Věř mi, že má," přiblíží rty k těm mým. Už, už ji chci políbit, ale ona mi na ústa položí ukazováček. "Slib je slib," pokrčí rameny. "Tak neprovokuj!" vypláznu na ni jazyk.
"Mám hlad!" řeknu asi v polovině cesty! Už snad polovinu dne sem nejedl. "Už jenom kousek," uchichtne se. "To říkáš pořád," zaúpím. "Sme tady." Tohle slovo mě uklidní. "Nevěděl jsem že bydlíš v té nejdražší čtvrti," rozhlédnu se kolem sebe. "Měla jsem to tu kousek do školy, hned naproti mám asijskou restauraci, bankomat a pekárnu. "Jé a mají tam otevřeno?" usměju se šibalsky. "Nonstop!" opře se o dveře a rozepne si mikinu. Naskytne se mi pohled na část jejího hrudníku. V tu chvíli mě hlad přejde. "Odemikej," vybídnu ji. "Co tak najednou?" vyzvídá. "No ještě se ptej," dotknu se rukou jejího podbříšku.
…::Nany::…
Ráno se probudím v Timově objetí. Rozespale zamžourám na hodiny. "Osm?" šeptnu. Co nejšetrněji se vymaním s Timova objetí a dopotácím se do koupelny. Tahle noc mi dala zabrat, milovali jsme se dohromady třikrát. To je snad můj rekord! Na to, že jsme se ke mně do bytu dostali něco kolem třetí hodiny ranní, to prostě rekord je! Zalezu si do sprchy a nechám kapičky vody, aby mi laskaly tělo. "Tady jsi," otevře Timo dveře a při pohledu na mé nahé tělo má opět v jistých partiích problémy. "Vidíš to co děláš?" usměje se šibalsky. "Já?" pohlednu na něho nevinně. Můžu já snad za to že si ho neumí zkrotit? Vleze si za mnou a přidá na teplotě vody. "Blázníš? Vždyť je to vařící!" snažím se vodu ztlumit na chladnější. "Ne, teď je to akorát," přitiskne mě ke zdi. "Je tu všude pára, se udusím," směju se. "To byl účel," přitiskne se ke mně ještě víc. "Co? Jako to abych se udusila?" hádám. "Ne," sjede dlaní od mého krku, přes záda až na boky. Obejmu ho kolem krku a hlavu si položím na jeho rameno. Rukou si mě nazvedne a pronikne do mě. Tohle milování je spíše uspěchané a drsné, ale i přesto patří mezi ty nejlepší!
"Budu muset," koukne na mě smutně a oblékne si triko. "Né," udělám psí pohled. "Musím," povzdechne si. "Já tě nepustím," pevně ho obejmu. "Bude devět, měl bych už opravdu jít," oddálí se ode mě. "Tak si vem aspoň snídani," sklopím pohled. Bude mi chybět. My dva to nebylo na jednu noc, nýbrž na dvě a já mám pocit, že mě k němu táhne něco, něco nepopsatelného a nádherného. Stále stojím na jednom místě a hlavou se mi honí různé myšlenky. "Co seš tak zaražená?" promluví na mě. "V pohodě. Půjdu tě doprovodit dolů," vynutím usměv a dojdu k hlavním dveřím. Moje nálada celkově upadne. Nevím proč, ale asi je to tím ,že odejde a já ho už neuvidím! Eventuelně bych mohla, ale co já vím jestli bude chtít on?
"Měj se, a pozdravuj kluky," chytím ho letmo za konečky prstů. "Dál už mám jít sám?" zasekne se. Nervosně hypnotizuju kachličky na chodbě. "Jo, dál už bych to nezvládla!" Proč sakra proč se mi chce brečet? Celou dobu sem věděla o co jde! Tak proč? Zasraný slzy! "Nany?" setře mi slzu, která mi chtě, nechtě unikne. "Jdi," šeptnu. Opře se rukou o zeď hned nad mým ramenem a zadívá se na mě. "Heidelberg zítra Heidelberg, klub Ziegler. Spíme u Franka doma, ale to se nějak zařídí. Prosím buď tam. Přivoní k mým vlasům a zmizí ve dveřích. "Timo!" vyběhnu za ním na ulici. Otočí se a nechá se mnou uprostřed davu obejmout. "Příjdu," šeptnu mu do ucha a vydám se nazpět ke dveřím. Naposledy mu ještě zamávám a zajdu do chodby. "Heidelberg," šeptnu jako smyslů zbavená. Stoupnu na první schod,když v tom mi něco vypadne z kapsy. "Co to je?" sehnu se k papírku. Kdepak papírek! To je vstupenka! Mám sto chutí štěstím zakřičet, ale ovládnu se.
Noční vyčerpání se na mě podepíše a já hned po návratu do bytu usnu.
Pokračování příště =)
Hehe, možná nic moc, ale snažím se co nejrychleji psát, abych neměla takováhle zpoždění.. =( Ale potom mám zase pocit, že to není uplně ono! =) xD No neřešte mě=) Vám se to snad líbí?! ;);)
Tak prosím komentíky =* A děkuju za všechny předešlé, ste moje láásky =* xD
Negi <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama