V Heidelbergu se na rozdíl od Hamburgu neschovávám. Stojím v první řadě a nemůžu se dočkat až Tima spatřím. Neviděla jsem ho den a půl a připadá mi jako bych ho neviděla věčnost, tak moc mi chybí.
Konečně ho spatřím jak jde proti mně a rapuje do mikrofonu. Je tak sexy! Mám chuť vylézt nahoru za ním a obejmout ho. "Přišla jsi jo?" dřepne si a zadívá se mi do očí. Asi je mu úplně jedno, že je to nápadný, před ostatními. Jen se na něj usměju a natáhnu ruku. Jemně uchytí mé konečky prstu, věnuje mi úsměv a začne mluvit k publiku.
Ke konci, kdy kluci rozhazuji svoje ručníky, flašky, trsátka a paličky… ,Mi Timo strčí do ruky malý papírek. Usměji se na něj a dál ho nevidím, zmizí mi z dohledu. Samozřejmě se mi všichni snaží ten lístek vytrhnout, jako by tam bylo nevím co! Naštěstí se mi podaří lístek uschovat do kapsy od jeansů a tvářit se jako nic. Až se to v klubu trochu vylidní okamžitě zahrábnu do kapsy a nedočkavě si přečtu vzkaz. Čekej u podia =) Tak krátký,ale i přesto nádherný vzkaz. Pohled na mě musí být opravdu vtipnej. Usmívám se jak měsíček na hnoji a stále dokola přečítám ten jeden jediný řádek. "Nany?" zaslechnu za sebou.
…::Timo::…
Únavou sebou plácnu na pohovku v backstage a zavřu oči. Stále se mi před očima zobrazuje její úsměv. Ta holka je jako droga! "Vstávej jdeme to sklidit, skoro všechny holky už sou venku," probudí mě z přemýšlení David. "Zase budu hrabat zesilovač ze zásuvky?" ušklíbnu se a dělám, že se mi nechce. Popravdě, nejraději bych se tam rozběhl, jak moc chci Nany vidět. Tváříc se znuděně, vstanu z pohovky a snažím se, aby to nevypadalo, že spěchám. Taky tam třeba nemusí být, ale to je blbost!! Proč by tam jako nebyla? "Kde to vázne kluci?" začnu z vesela a pomůžu Jurimu s bicím. V tu chvíli zahlednu černovlasou dívku, opřenou o podio. "Nech to a běž tam," mrkne na mě. "Je to ona?" zeptám se nejistě. Minule to byl docela trapas. "Ty by si to měl vědět nejlépe ne?" ušklíbne se a zmizí. Začnu se pomalu přibližovat blíže k ní. Co když to fakt není ona? Probíhá mi hlavou snad ta největší pitomina. "Nany?" zkusím to. "Ano?" otočí se na mě s širokým úsměvem. Její oči, ty si v tuhle chvíli snažím vrýt do paměti, sou tak nádherný. Seskočím za ní a hluboce se ji do nich zadívám. Skousne si spodní ret a těká panenkami ze strany na stranu. "Chyběla si mi, víš to?" usměji se na ni. "Opravdu? Kecko?" bouchne mě jemně pěstí do hrudníku. "Ne fakt neklám," bráním se. Roztomile se na mě usměje a nesměle se ke mně přitiskne. Nějak se neostýchám a přitisknu ji k sobě natolik, že mám strach abych ji neudusil. Přivřu oči a přivoním k jejím vlasům, voní po jablku a skořici. Nejraději bych ji nepustil, ale do klubu se vřítí pár fans, čímž je po nádherné chvíli. "Timoo!" zapiští a utíkají ke mně. "Zdrháme," hodím okem po Nany a pomůžu ji nahoru na podio.
"Koho si to sem vedeš Timo?" kouká na mě z vytřeštěnýma očima Maik. "Natálii, moji….!" "Kamarádku," dořekne za mě. Sám vlastně nevím jak na tom jsme. Kamarádi? Takhle náš vztah nevidím. Je to něco víc, ale říkat že spolu chodíme je zase možná až moc odvážný. Sice by to bylo moc krásný kdybych ji mohl představovat jako moji holku, ale copak vím jestli o to stojí? Co když je se mnou jen proto, protože jsem Timo z Nevada Tan? A ničím jiným pro ni nejsem? "Těší mě," podá ji ruku. "Mě taky," přijme ji a usměje se. "Nechápu, že zrovna ty máš štěstí na tak pěkný holky," zdělí mi svoji myšlenku. "Jak, jako zrovna TY?" zatvářím se na oko dotčeně. "Ále,nic," ušklíbne se. "Autogramiáda volá Timo!" plázne mě po zádech David. "Ahoj," pozdraví ji. "Andíílek!" zapíští Jan a hned mi ji obímá! Grrr! "Kluci, ale dělejte!" naštve se Maik. "No Timo ty taky, dělej!" drbne do mě. "Počkej tady jo?" přiblížím k ni tvář a čekám že uhne. Neuhne, dovolí mi ji políbit na tvář, sice to není úplně tam jak jsem chtěl, ale aspoň něco. "Ráda," obejme mě.
…::Nany::...
"Kam vyrazíme?" chytím ho za ruku. "Půjdeme kluky doprovodit k Frankymu domů a pak se zdejchneme," zašeptá mi do ouška až to zalechtá. "Ale kam?" zajímám se. "Prostě někam na tom nesejde, hlavně jak budeme spolu," obejme mě a mě je v tu chvíli tak nádherně. "Jdeme vy dvě hrdličky," usměje se na nás Franky.
"Stuj," poručí mi Timo a já se tedy zastavím. "Proč?" zajímám se. "Teď o nás nemají tušení, otočíme se a jdeme," usměje se. Pomalu se tedy otočíme a uděláme krok v před. "Přeju pěknou noc!" křikne Franky. "Děkujeme," mávne na něj Timo a já se musím smát nahlas. "Co je tu k smíchu?" kýve nade mnou hlavou. "Vše," chytím ho za ruku. "Půjdeme do parku souhlasíš?" koukne na mě. "Dnes ne hotel?" zatvářím se udiveně. "Ne, dnes si budeme povídat," mrkne šibalsky. "Ach tak! No to potom jo," snažím se tvářit vážně. Stejně je mi jasný, že to Timo nevydrží.
"Prosím, sedejte slečno," rozprostře na trávu deku. "Hm, ses vybavil. Nemáš ještě jednu? Je celkem zima," posadím se. "Hm, nemám. Postačím já ne?" sedne si těsně vedle mě a obejme kolem ramen. "Bohatě," skousnu si spodní ret a zadívám se mu do očí. "A kdyby ti byla ještě zima, vzal jsem víno," vytáhne z batohu lahev a dva kelímky. "Wow! Ty seš zlato!" obejmu ho. "Červený, trefil jsem se?" otevře ho a nalije do kelímků. "Úplně." "Oh, sem to ale borec!" pochválí se. "Chtěl jsi si povídat, o čem?" lehnu si na záda a zadívám se na hvězdičky. Zůstane sedět a upřeně mě sleduje. "No povídej," pobídnu ho. "Už ani nevím co sem chtěl," pohodí hlavou. "Jaká byla cesta sem?" začne. Je mi jasný, že o tomhle se bavit opravdu nechtěl. "No, tak na tohle ses opravdu chtěl zeptat jo?" pozvednu obočí. "Ne," hodí po mě pohledem, ze kterého nedokážu vyčíst nic. Sakra co mi chce říct? Že je konec? "Mluv," skoro to zní jako rozkaz. Lehne si vedle mě, chytí mě za ruku a já už jenom čekám kdy řekne tu větu promiň bylo to pěkný, ale je konec! "Krásný nebe, viď?" otočí svou tvář ke mně a pohladí mě po tváři. "Pozítří jsme v Essenu," šeptne. Uf, spadne mi kámen ze srdce. Žádnej konec?! "Essen?" zopakuji a neubráním se zklamanému tónu. Essen je daleko. "Přijdeš?" usměje se a z kapsy vytáhne opět lístek na koncert. Říct mu ne? To snad ani nejde. Navíc, nevydržela bych to bez něj déle jak týden. "Budu se snažit," převezmu si lístek z jeho rukou. Nadzvedne se na lokti, tak aby mi viděl do očí a přiblíží se k mým rtům. "Něco si slíbil," usměju se. "Jenom maličkou," oddálí palec asi centimetr od ukazováčku. "Ani takovou," provokuju ho. "Ne jo?" koukne šibalsky a přiblíží ruku k mým žebrům. "Timo neee!" pištím předem. Sem děsně lechtivá. "Buď pusu, nebo tě ulechtám!" "Ani jedno!" vypláznu na něj jazyk. "Dobře, vybrala sis to sama!" usměje se a začne mě lechtat. "Áááááá! Nééééé! Timooo!!" pištím jak o život. "To lechtá nech měěěě!!" Jít kolem nějaký pejskař, tak se zhrozí a volá policajty za udajné znásilňování. "Přestaň.. nebo..!" vyhrožuju. "Nebo co?" lechtá mě dál. "Nebo ti to chrstnu do obličeje!" vlastně vůbec nečekám, jestli přestane a víno z kelímku mu přistane přímo na obličeji. Chvíli se tváří vyděšeně, potom naštvaně až z něj jde strach. "To jsi neměla!" začne se smát a lechtat mě znovu. "Néééé!" ječím znovu. "Ticho, ještě nás prozradíš!" přiloží mi ukazováček na rty. "Tak mě nelechtej!" dám mu tedy pusu na rty a ihned se zase oddálím. Položí si hlavu na mě bříško a nadechne se.
"Jdeš někam na vejšku?"
"Ne, mám volno!" Momentálně čekám jenom na to až mi zavolají z agentury, abych mohla jít fotit! Opravdu se mi nechce na vysokou.
"Takže máš volno, celý prázdniny, září.. celej rok?" zni šťastně.
"Ano to mám," prohrábnu se mu vlasech. "Proč?"
"Turné končí v Mnichově na konci července a já bych byl moc rád, kdybych tě na těch všech koncertech mohl vidět," chytí mě za ruku.
"Timo?" nadzdvihnu se oba lokty. "To opravdu?"
"Nejopravdovějc jak to jenom jde!" otočí se ke mně.
"Ráda tě budu doprovázet, ale…" odmlčím se. Co bude po Mnichově? Co? Mám strach se ho na to zeptat!
"Ale co?" sedne si a zadívá se mi do očí.
"Co potom?" položím mu otázku. "Potom? Potom je srpen, týden volna a jede se na dva týdny do Francie. No a pokud se tam uchytíme, tak na říjen a listopad by jsme se tam odebrali," usmívá se jako by Francie byla to největší štěstí. "Aha," vyhýbám se jeho pohledu. "Já myslela co já a ty po poslední koncertě v Německu?" vypadá to, že jsem narazila na kámen úrazu. Mlčí a nic neříká.
"Víš, jak jsem tě dnes představoval Maikovi?!"
"No, vím!"
"Vlastně sem nevěděl, jak tě mám nazvat jestli, přítelkyní, holkou, nebo čím vlastně. Ty si doplnila kamarádka. Možná, bych byl raději kdybych tě mohl nazývat svoji…." Nedořekne, protože nás vyruší nějaký pejskař. "Mládeži! Pakujte se odsud, to je moje místo!" křikne. No tak ne pejskař, ale bezdomovec, kterému v přítmí stromů zřejmě zavazíme. Než se hádat s opilým bezdomovcem, se s Timem raději spakujeme a odebereme směrem k nějakému hotelu. K původnímu tématu už se nevrátíme. Ačkoli by mě to zajímalo, nevím jak na to znovu navést řeč a on sám už se k tomu nevrátí…! =(
Pokračování příště =)


