…:: O měsíc později ::…
"Mnichov, děckáááá, dneska naposled!" Sedne si smutně do křesla Linke. "Ale, ale! Budou i další koncerty," poplácám ho po rameni. "Pravda," usměje se.
Od Heidelbergu, kdy jsem se s klukama, cestou k Frankymu domů, lépe poznala. Mě mezi sebe vzali jako Timovu …. holku? Vlastně pořád ještě nevím jestli holka, nebo pořád kamarádka? Nebo jenom ta se kterou spí? To doufám že ne! Ani mediím náš stále se dohromady objevující pár neunikl a párkrát jsme se v nějakém tom časopise ukázali. Fanynky se neustále vyptávají kdo jsem a co mám s klukama společného. Snažím se nevnímat to! Navíc, končí turné a já nevím co bude přes týden, kdy budou mít volno a potom následuje Francie! Co bude po ní je ve hvězdách..
"Nanýýý?" protáhne Franky. "Copak?" odhaduji že něco potřebuje. "Mohla by si mi ty vlasy nějak zpravit?" ukáže na svoje číro. "To víš že jo, pojď sem," usměju se a ukážu na židli vedle sebe. "Dík?" podá mi do rukou gel a usadí se. Plpnu si tedy na ruku gel a začnu se vyžívat. Timo mě a Frankyho celou dobu pozoruje. Ou, snad nežárlí! "Hotovo!" oznámím Frankymu a vrátím mu tubu s gelem. "Děkuju, seš zlato," usměje se na mě a hned si to štráduje k zrcadlu. "WoW! Super! Odedneška seš moje vlasová stylistka," mrkne na mě. "No jistě," přidám do zabarvení hlasu i trochu ironie. Ne že by mi to nějak vadilo… "Pojď sem," stáhne si mě Timo k sobě na klín. "Copak, taky chceš natužit vlasy?" prohrábnu se mu v nich. "Proč ne že? Ale na koncert budu mít kšilt , tak to nemá cenu." "Nevadí, ti tam něco vyrobím," pohladím ho po tváří a skočím si pro gel.
Nakonec mu z toho vyčaruju minikohouta, protože nic víc sem tam fakt utvořit nemohla. "Vypadám jak……" "…pěkně," dořeknu za něj. "No…" ušklíbne se a stáhne mě k sobě na klín. "Pojďte zkoušet! Už sou tři, tak ať to máme hotový do šesti," vyběhne ze dveří Jan. "Hele Timo s tím Andělem, mě neserte," udělá na nás xicht. "Co děláme?" nadzvedne Timo údivem obočí. "Právě že.. nic no..!" usměje se a zase zmizí ve dveřích. "No nic, valím, jdeš taky?" koukne na mě. "Ne," zakývu záporně hlavou. "Dobře," usměje se a zmizí mi z dohledu. "Natalie?" dotkne se jemně mého kolena Juri. "Ano?" kouknu směrem nahoru. "Jak to mezi tebou a Timem vlastně je?" položí mi otázku. Hm, to kdybych věděla. "Zeptej se jeho, já sama to nevím," smutně se na něj pousměji. "Vtipný tohlecto," zakroutí hlavou a odejde. "Vtipný? Mě to teda vtipný nepřijde!" odfrknu si a zakoukám se do časopisu. "Dobrý den," pozdraví mě jejich manažer, který právě přišel. S ním jsem se potkala jen jednou a stačilo mi to! "Kde jsou kluci?" zajímá se. "Dobrej. Zkouší!" zdržuju se veškerého kontaktu s ním. "Běžte za nimi," snažím se ho zbavit. "Ne, počkám tady." To sem přesně nechtěla, teď se mě bude na něco vyptávat a já…prostě nebudu odpovídat. "Jak vám to s Timem klape?" Jako bych to neříkala! "Hm," brouknu. "Aha! A na jak dlouho to ještě vidíte?" Dělá si srandu, nebo blbě slyším? "Co prosím?" svraštím obočí. "No na jak dlouho to vidíte? Protože, dnes je konec, čímž si teda i já myslím, že je konec s vaší aférou. Kluci mají volno a pak jedou do Francie. Pochybuji, že by vám rodiče platili i cesty po Francii." Tak to přehnal! "Za prvé jsem plnoletá, na rodičích nejsem nijak závislá!" Uhm, teda až na ty peníze, ale to našim nedělá problémy! "A jestli to mezi mnou a Timem je či není dobrý je takřka jenom naše věc, takže se do toho nepleťte!" Nekřičím, ne teď ještě opravdu nekřičím, ale moc daleko do toho nechybí. "Jsem rád, že jste nám Tima po celé tohle turné udržovala klidným, ale teď už vás ani on ani nikdo jiný nepotřebuje!Takže bych byl rád kdyby jste Tima nadále neobtěžovala a nechala ho jít. Žijete každý v jiném světě a neklapalo by vám to, to mi věřte!" Ten chlap se mi snad jenom zdá! Já.. já nemám slov. "Ve Francii si beztak najde jinou," ušklíbne se. "Sou to dva týdny!" zavrčím. "A potom dva měsíce!" připomene mi. "Ty nejsou jistý!" stojím si za svým. "Ale ano," pohlédne na mě. Raději se ho ani neptám, jak si může být tak jistý. I mě je to jasné, že tam se kluci uchytí. "Prosím vás o to, Natalie nechte Tima být! Když je s vámi je sice šťastnej, ale taky se nesoustředí a neustále chce být s vámi a ne s kapelou! Mělo by se začít natáčet nové CD a to s tímhle zamilovaným Timem prostě nejde! Prosím vás o to skončete to!" přemlouvá mě. "Chápete o co mě tady prosíte?" vykulím na něj oči. "Nic co by vás do budoucna mělo mrzet," pohladí mě po ruce. "Nechte mě," ucuknu rukou. "O co vám jde Natalie? O peníze?" velice vedle chlapečku. Jde mi o něho. "O peníze? Nikdy!!" sjedu ho ne zrovna příjemným pohledem. "Já vám zaplatím, jenom ho prosím nechte být!!" už skoro křičí. "Myslíte si snad že se cit k někomu dá vykoupit penězi?" vstanu z pohovky. "A copak vy k němu něco cítíte, jste jen prachobyčejná……" nedořekne. "Hm? Co?" snažím se tvářit tvrdě a nepřístupně a vypadá to, že se mi to daří. "Holka na sex! A to sem to řekl slušně!" Tohle teda fakt nehodlám poslouchat! "Strčte si ty svoje peníze do prdele!" řeknu znechuceně, popadnu mikinu a vydám se směrem ke dveřím. V tu chvíli vejde Timo. "Nany.. podáš mi pití? Nany? Kam jdeš?" zadívá se mi do očí. "Nazdar vole!" přivítá ještě v rychlosti manažera a otočí se směrem ke mně. "Ven, není mi dobře," sklopím očí. "Ty brečíš?" chytne můj obličej do dlaně a přinutí mě se na něj podívat. "Ne," usměju se. "Co se tady stalo?" těká očima ze mě na manažera. "Nic," pokrčí rameny ten debil. "Půjdu se projít, cestou vám koupím jídlo jo?" šeptnu a vymaním se mu ze sevření. "Těšilo mě slečno!" ozve se za mnou povýšeně. Neodpovím!
…::Timo::…
"Co se tady stalo?" zajímá mě. Nany byla najednou smutná, nesvá. Co ji mohl říct? Vždyť skoro plakala. "Nic! Jenom jsme si povídali," usměje se tajnůstkářky. "O čem?" naléhám. "O tobě!" vstane a vydá se ke dveřím. "Dneska vás čekám v hotelu… všechny!" zdůrazní. "Co o mě? Co si ji řekl? Vždyť, ona brečela!" stoupnu si před něj aby nemohl odejít. "Nezveličuj," ušklíbne se. "Jestli si ji řekl něco ohledně nás dvou a jí to zranilo, bude tě to bolet!" ušklíbnu se zase pro změnu já a vrátím se zpět na podio. "Co jste tam řešili?" zajímá se David. "Manažer.. mluvil s Nany a ona odešla, měla v očích slzy a byla divná," vysvětlím ne zrovna srozumitelnou větou. "To bude v pořádku," poplácá mě po rameni a opět se začne věnovat kytaře.
Do začátku koncertu se neobjeví a po něm taky ne.. Mám o ni strach. Mobil mi nezvedá! Sakra co se tam mohlo stát? Co ji řekl? "Pojďte sbalit aparaturu a pak na mega autogramiádu!" jásá Linke.
"Nany! Potřebuju upravit ten rozhoz na hlavě, co si mi tam utvořila," vejde do šatny Franky. "Nany? Kde je?" otočí se na mě. "Sám nevím," zavrčím nervozně. Já se snad strachem zblázním, vždyť řikala, že se vrátí i s jídlem! Když tohle řekla, tak se prostě musí vrátit! Ale co když ji někde přepadli, nebo zabili! Sakra Timo, nepřemýšlej nad blbostma!!! "Počkej, jak nevíš?" zastaví se v půli pohybu. "Prostě nevím!" "Jste se pohádali?" hádá, ale je vedle. "Ne, to ona se asi pohadala s manažerem a ten ji něco řekl. Každopádně se to týkalo našeho vztahu! Viděl jsem ji to na očích! Měla je plné slz! Nechápu co se tu mohlo mezi ním a ji stát!" položím si hlavu do dlaní. "Ani mobil mi nezvedá, vyzvání, ale nezvedá ho! Mám o ni strach," pohlednu na Franka. Soucitně mě obejme kolem ramen. "Neboj ona přijde," snaží se mě uklidnit, ale vůbec to nepomáhá. "Hele vy dva, že ste frontmeni neznamená, že nepůjdete sklízet s námi!" mrkne na nás Jan.
Pokračování příště =)
Píšte komentíky, prosííím =* Já vím že mi to trvá, než napíšu další díl L Ale já už sem taková…. pomalá! :-/ xD


