…::Nany::…
"Holka na sex! A to sem to ještě řekl slušně!" zní mi pořád dokola v uších. Jak si vůbec tohle mohl dovolit říct? Vždyť to tak vůbec není!! Já mám Tima ráda! Představa, že ho neuvidím týden je pro mě krutá, natož nevidět ho 2 měsíce. Mám takovej pocit, že bez něho nemůžu být.
Posadím se v parku na lavičku a zadívám se na poskakující veverky. Co když je všechno to co říkal pravda? Třeba mi dneska Timo oznámí že je konec a že to byl tak trochu úlet?! Úlet, na kerým jsem závislá?! Kdybych já kráva přijela do toho Berlína druhý den, nemusela bych spát v hotelu, kde jsem na něj narazila a teď by bylo vše ok! Pěkně bych se teď válela někde v Karibiku, opalovala se a sváděla pěkný turisty. Měl pravdu! Oba žijeme v jiným světě. On se musí věnovat kapele a hudbě, bez niž by asi nepřežil. A já? Já modelingu, kterej mi teda moc nepřeje! Slazám, které jsem se snažila celou dobu držet , nechám volny průchod. Kutálí se mi po tvářích a já je nestihám stírat. V hlavě mi stále běží ta slova, která mi dnes do hlavy tloukl ten idiot! Prý co chci, zaplatí mi!!!Čím víc na to myslím a přemýšlím nad tím co bylo a co bude, pláču ještě víc!
Park mezitím zalila tma. Lehnu si na lavičku a zadívám se na hvězdy. To mi upět připomene Heidelberg, kde jsme strávili polovinu noci na dece a sledovali hvězdy, Teď v nich zbytečně hledám radu co dál. Vždyť já vlastně ani nevím na čem u něj jsem! Třeba mě má opravdu je na sex! "Přesně jak řekl Juri: "Vtípný tohlecto!" Jo je to směšný! Akorát sem to tu celou dobu neviděla. Náhle se mi v kapse rozehraje písnička od skupiny Tokio Hotel - Geh, čímž mi dá najevo, že mě někdo asi potřebuje a někomu možná chybím! Utřu si slzy a kouknu na displej. "Timo" Pohled na tohle jméno mě opět rozpláče. Zvednou, nezvednout? NEZVEDNOUT!! Co bych mu asi řekla? 'Ahoj Timo, brečím tady v parku, protože jsem totální citlivka a kráva že se do tebe zakoukala! A víš co neskončíme to? Dostanu za to slušnej balík peněz, tak proč ne?' No, tak tohle mu fakt říct nemůžu! Co nemůžu, ani nechci! Mobil si položím na břicho a nechám ho vyzvánět. Timo má výdrž to se musí nechat, neustále vyzvání a vyzvání. Slova té písničky se mi vrývají do paměti. Když už ji slyším snad po páté, přistihnu se, že si ty slova i šeptám.
Dny plynou
Aniž bychom tu byli
Všechno bylo tak dobré
Všechno já a ty
Běž
Nic jsme neudělali špatně
Celou dobu jsme mysleli
Že by to tak mohlo pokračovat
Uvidíme ale něco jiného
Běž ……..
Udělej to pro tebe a mě
Já bych nemohl
Neměl bych na to odvahu
Všechno… já a ty
Běž
Dny plynou
Aniž bychom tu byli
Tvoje stopy vedou ke mně
Tak daleko od tebe
…..
Proč už to nejde
Běž, zkus nás oba ztratit
Bude to pro nás teprve pokračovat
Když už se neuvidíme
Běž
Běž
Dny plynou
Aniž bychom tu byli
Zůstaň!
Jestli jsem si myslela, že jsem předtím brečela jak nikdy v životě, mýlila jsem se! Timo to už asi vzdal, asi má opravdu strach jinak by pořád nevolal. Zvednu se a vydám se směrem k restauraci, řekla jsem přeci, že jim koupím večeři. I tak jim to bude přece divný, kde jsem byla takovou dobu, už je deset. Měla bych si něco vymyslet! Byla jsem třeba….achjoo! Třeba na nehtech! To by nemusela být zas taková lež!
Cestou klukům nakoupím, to co mají rádi, fast food, asijskou kuchyni a Colu. Když dorazím zpět ke klubu, všimnu si že je zrovna autogramiáda. Zapluju do šatny ani se neohlédnu. Posadím se na sedačku a chvíli se snažím být klidná. Asi za půl hodiny vletí dovnitř kluci. Jakmile mě spatří, ztrnou v pohybu. "Nany," vydechne Timo. "Kde jsi byla, měl jsem o tebe strach!" obejme mě. Neodpovím, já nevím co mu mám říct! "Volal, jsem ti proč si to nezvedala?" přitiskne mě k sobě ještě víc. "Asi sem to neslyšela," pípnu. "Volal jsem ti snad desetkrát!" odlepí se ode mě a snaží se vyhledat oční kontakt. Uhnu pohledem, nechci aby na mě poznal, že jsem brečela. "Nany? Ty si plakala?" No takže to poznal. "Ne," zalžu. Nechce se mi vysvětlovat, proč to tak bylo, proč jsem brečela. "Máš rozmazané oči a taky je máš úplně rudý, co se stalo?" líbne mě na čelo. "Donesla jsem vám něco k jídlu, jak jsem řekla," ukážu na tašky, ale….musím se usmát. Kluci už se do toho pustili. "Jseš hodna!" mluví na mě s plnou pusou. "V pohodě," sklopím hlavu. Timo si mě k sobě znovu přivine. "Co mi to děláš? Ani nevíš jakej jsem měl strach!" líbne mě do vlasů. Jenom u něj se cítím tak v bezpečí. "Co se stalo? Nany, řekni mi to, co ti tady řekl, že jsi kvůli tomu brečela?" On to na mě prostě pozná! Lžu mu a on to prostě pozná. "Timo, nic…. Nechci o tom mluvit," pousměju se na něj smutně. Nevypadá na to, že by mi chtěl dát dneska kopačky. Co když mě má fakt rád? "Pojďte už do auta, se tu cpete, jak kdybyste tejden nežrali!" lamentuje Maiky. "Jane a neuklízej to tady, jedem teď hned!" ukáže na něj prstem. "Přece tu nemůžu nechat takovej bordel!" usměje se nevině. "Nerozčiluj!" drapne ho za kapuci a táhne do auta. "To je šikanáá!" křičí Jan se smíchem. "Drž hubu!" strčí mu tam Maik hamburger a vleze do auta. Je s nimi sranda. "Timo, Nanyko vy račte taky!" usměje se. "Půjdeme pešky," chytne mě za ruku Timo. "Neblázni, bude nadávat!" zvážní Maik. "On? Je mi u prdele! Až tam dojdu, tak tam dojdu!" ušklíbne se. "Projednou ho to nezabije, pravda!" mávne nad tím rukou a zaleze do auta. "Timo, proč to děláš, zbytečně by si manažera neměl provokovat," oddychnu si. "Já? Co ti řekl? Nany, tak mi to řekni? Přece si nebrečela jen tak z hecu!" postaví se naproti mně a zadívá se mi do očí. "Ne to ne," uhnu pohledem. "Proč mi to nechceš říct?" chytí mě za bradu a přinutí se na něj podívat. "Protože je to třeba pravda a možná taky proto, že ta pravda bolí! A protože my dva…" nedořeknu, nechci ho teď zranit. "Protože my dva.. co?" vykulí na mě oči. "Rozdělí nás.." šeptnu. "Kdo?" naléhá. "Kdo asi?!" křiknu a dám se na odchod. "Nany, no tak, lásko!" Lásko? Řekl mi lásko? "Jak?" otočím se k němu. "Mám tě rád, ty to nevidíš?" řekne skoro neslyšně. "Máš mě rád, aniž by si věděl jak líbám?" skousnu si spodní ret. "Jo," usměje se. Přistoupím až k němu a obejmu ho. "Já taky," šeptnu mu do ouška. "A nebuď smutná!" pohladí mě po tváři. Copak to jde? Nebýt smutná? Jestli bude Timovi tlouct do hlavy to co mě, žádný mám tě rád už existovat nebude.
"Říkal jsem všechny! Tím myslím i tebe, teda pokud se stále počítáš do kapely!" seřve Tima hned na úvod. "Nevím proč bych neměl!" ušklíbne se na něj. Mě sjede pohledem, říkajícím - co tu děláš ty?-. Odvrátím hlavu a dál nejsem schopná vnímat situaci. Timo mě stále drží za ruku a něco řeší s klukama. Já se přece Tima nevzdám. Je můj! Má mě rád a já jeho! "Potřebuju si promluvit s Natalii, teda pokud mi ji půjčíš Timo," koukne na něj. "No nevím," zavrčí a mou ruku stiskne ještě víc. "Samozřejmě nemyslím do postele!" ušklíbne se. "Tak to si neměl!" chytí ho Timo pod krkem. "Nany není žádná moje děvka! Je to moje holka a ty se k ní budeš chovat tak jak se sluší!" křikne mu do obličeje. "Ne moc dlouho!" To je tak odpornej člověk! Kouknu na Tima a popojdu k manažerovi. "Neříkal jsem dost jasně co po tobě chci?" upraví si límec od košile. Jen trhnu rameny. "Tady máš ty peníze a už se neukazuj, řekni že to byl omyl. On se z toho dostane to mi věř!" Poplácá mě po rameni. "Ber dokud dávám," strčí mi ty peníze do rukou. Když vidí, že mu je nevracím, zahraje mu na rtech vítězný úsměv. "Takže sme domluvení?" podrbe se na bradě. Pohrdavě na něj pohlednu a s balíčkem penězi si pohodím. "Dávejte na ně pozor, není to malá částka!" stačí mě upozornit. Odměním ho úšklebkem a vydám se za Timem. "Půjdeme nahoru? Jsem unavená," pohladím Tima po rameni. "Jo jasně," chytí mě za ruku a vydá se se mnou ke schodům. Balíček peněz stále držím v ruce. Vím že se na mě manažer stále dívá a toho využiji. Balíček s penězi hodím do odpadkového koše, který se zrovna chystá jeden s personálu vynést. Šup a už se válí na dně. Jak jednoduché mu ukázat kde ho mám! Nezaručuju, že s Timem zůstanu, ale peníze od něj opravdu nechci!! Nikdy!!
Pokračování příště =)
Komentíky prosíím, prosíím! =) A vidíte jak se lepším? Už sem rychlejší! xD


