close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zautomatizovaný překladač - 5. [Sere, štve, irituje!]

16. října 2008 v 7:05 | Hann |  -Zautomatizovaný překladač
"Prosím, Vaše klíče. Pokoj šestnáct, osmnáct, dvacet a dvaadvacet." usmála se na nás recepční a Timo vypadal, že ji snad začne balit. Mluvila divně lámaně německy... Hold ten přízvuk, ten přízvuk...
"Dem kámo." sebral jsem ho za mikinu a táhnul ke schodům. Dem jenom do prvního patra, na co výtah? Sotva jsme ale tu dobrou padesátku schodů vylezli, tak manažer začal velmi inteligentně rozdávat klíče. Ve chvíli, kdy Izy zaslechla, že bude na pokoji s manažerem, úsměv ji z obličeje zmizel a vystřídala ho bílá barva.
"Hej, kluci, kdo si to se mnou vymění?" zašeptala směrem k nám a Franky se teda objetoval. "Dobře, budu spát s Jurim." usmála se potěšeně a Timo vyprsknul smíchy. "Na pokoji ty imbecile!" dala mu lehkej pohlavek a mířila si to k pokoji a hned za ní vysmátej Juri.
"Argh!" vrčel jsem a při tom prásknul dveřma od pokoje. Linke se na mě podíval a nadechoval se, že něco řekne, ale přerušil jsem ho "Jo, sere mě to! Sere, štve, irituje!" zařval jsem a začal si skládat oblečení do skříně.
"Oběd!" ozvalo se z chodby, tak jsem vstal a šel za, už pomalu se zvětšující, skupinou lidí. Seděli jsme u stolu a já zas musel čumět ke stolu, kde seděli všichni, co to tady domlouvají. Všichni se tam bavili, jenom Izy seděla a hypnotizovala talíř. Zas jsem to musel udělat. Musel jsem se zvednout a jít za ní a odtáhnout ji od toho stolu k nám, kde se jako zázrakem probudila.

"Héj, Juri! Vole, kde seš!" řvu po pokoji toho idiota, kterej nepřišel na zkoušku a tak mě pro něho poslali. Najednou jsem uslyšel něco z koupelny, tak jsem tam hold zamířil. Sotva jsem otevřel dveře, úplně jsem zkameněl. "Ehm, sorry, já... Nechtěl jsem ti tu vlízt." omluvil jsem se Izy a mínil vylézt z koupelny, ale její hlas mě zadržel.
"Když už, tak mi aspoň umej záda." řekla s úšklebkem a podala mi sprcháč.
"Jasně." řekl jsem si potichu. "Kolik máš těch tetování? Muselo to bolet..." promluvil jsem, když jsem si všimnul, jak má přes obratle vytetované čínské znaky.
"Trochu. V afektu to nevnímáš, je to spíš příjemý..."
"V afektu?"
"Vůči rodičům." řekla potichu. "Víš, přemejšlela jsem." protrhla po ani ne minutě ticho.
"Jo? A o čem?"
Neodpověděla, ale místo toho se ke mě otočila čelem. "Tomhle." řekla potichu a jemně mě políbila.
"Jo o tomhle, tak to je mi jasný." usmál jsem se a víc si ji k sobě přitáhnul, bohužel ten sprchovej kout je moc malej...
"Co Juri?" odtáhla se ode mě se zvednutým obočím.
"Jo, Juri... Tak toho jsem nenašel." zakroutil jsem hlavou a zas ji políbil.
"Měl bys jít. Bude jim to divný..." odtáhla se ode mě.
"To jim bude tak jako tak... Buď tam příjdu mokrej, nebo v jinačím oblečení." podíval jsem se na mokrou siluetu obtisknutou na mojem oblečení.
"No... Vlastně máš pravdu. Zkus fén." usmála se a zavřela sprcháč.
Zhluboka jsem se nadechnul a všimnul si fénu pověšeného na stěně u umyvadla. Fajn, zkusím to. pokrčil jsem rameny a popadnul ten fén...

"No kaj séš! Vole, aji ten Juri dorazil!" vyřvával tam nervní Timo a já si přes hlavu hodil kapuci a mířil si to k pultu. "Kdes byl?!" zařval hned vedle mě.
"Neřvi!" oplatil jsem mu úplně stejně. "Byl jsem hledat Juriho." řekl jsem už v klidu po hlubokém nádechu a výdechu.
"Jistě." odpověděl Timo ironicky a odešel.

Papucza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama