Další hotel - Ostrava. Tohle město je fakt divný! Co tu má člověk celý dny dělat? Čumět z okna na stromy, cesty, nebo baráky, a tak jak tak v pozadí nějaký komíny... Fakt děsný... Myslel jsem, že mi z toho asi brzo hrábne... Izy nás vytáhla do centra... Aspoň něco trochu jinýho, ale i tak... Procházeli jsme se a najednou někdo zařval na Izy. Prudce se otočila a vřískla, až jsme sebou s klukama trhli. S pískotem se řítila do náruče nějaký holce a pak klukovi. "Zduř." ozvala se čeština a s klukama jsme byli v hajzlu... "Přepni něminu, někoho ti představím." ozvalo se už německy a my si oddychli. "Wow! Panik!" zařvala ta holka a Izy ji dala malou facku. "Klid." Kluk ji propichoval hnusným pohledem a my s klukama už z kapes tahali fixy při pohledu na tu natěšenou holku. "Todlensto..." ukázala na tu holku "To je Kett. Vás zná, takže to nebude problém... Jinak tohlens je Petr." řekla a zas nasadila češtinu, při čemž bylo slyšet naše jména a plus k tomu určitě i nějaký komentář na naše osoby, protože se u toho všichni tři děsně řehtali.
"Aspoň nás pomlouvejte německy!" vykřiknul naštvaně Franky.
"Jo, jasně... Jenom jsem jim vykládala o... afterparty." usmála se zářivě a nám, všem zmrzly úsměvy při pomyšlení na to, co jsme tam vyváděli.
"Ehm, můžu na momentík?" odtáhnul jsem Izy někam mimo. Kluci se celkem blbě dívali, ale pak se začli bavit s tím párem kámošů od Izy. "Cos jim vykládala?"
"Vážně o afterparty."
"Jasně, ale já myslel... Nás dva." Mluvili jsme potichu, aby nás neslyšeli.
"Nic, jenom..."
"Jenom?" podíval jsem se na ni.
"Nic důležitýho."
"Vážně?"
"Jo."
"Fajn." řekl jsem už normálně, rozhlídnul se a políbil Izy.
"I kdybych jim o nás něco řekla, myslím, že by to bylo celkem fuk. Už to ví." řekla a dívala se při tom s úsměvem na Kett, která na nás čuměla jak vyoraná myš. Vrátili jsme se k bavící se skupině, kde ten kluk skládal horko těžko nějakou německou větu.
"Přání se ti splnilo?" ozvala se Kett německy.
"Di do háje." odpověděla ji Izy a vyplázla na ni jazyk.
"Jaké přání?" nahnul jsem se k ní.
"Potom, jo?" usmála se a odvedla nás kdo ví kam. "LASO." rozhodila po chvíli rukama před nějakou budovou.
"A to je nám k čemu?" podíval se na ni Linke.
"Obchody." konstatoval Franky a letěl dovnitř.
"Toho aby to nezajímalo." poznamenal Timo.
"Na rohu je KFC."
"Super." usmál se Timo.
"Neberou eura."
"Tak proč jsi to říkala!" řekl naštvaně.
"Léčím si komplexy."řekla s až, dalo by se říct, blaženým úsměvem. "Už je mi líp..." vyplázla na něho jazyk a mířila do tý obchodní budovy. "Hele, je tu toho dost... Dole jsou jenom obyčejné obchody s oblečením, jídlem a botama a úplně nahoře nic není..." usmála se. "Teda jestli to po tom roce už nějak nezměnili." pokrčila rameny. Všichni se rozešli na všechny možný strany po tom, co jsme si dohodli sraz za hodinu u eskalátorů.
Není to nic moc, dělané narychlo. Je to takovej ten díl o ničem... No, toe jedno...
"Aspoň nás pomlouvejte německy!" vykřiknul naštvaně Franky.
"Jo, jasně... Jenom jsem jim vykládala o... afterparty." usmála se zářivě a nám, všem zmrzly úsměvy při pomyšlení na to, co jsme tam vyváděli.
"Ehm, můžu na momentík?" odtáhnul jsem Izy někam mimo. Kluci se celkem blbě dívali, ale pak se začli bavit s tím párem kámošů od Izy. "Cos jim vykládala?"
"Vážně o afterparty."
"Jasně, ale já myslel... Nás dva." Mluvili jsme potichu, aby nás neslyšeli.
"Nic, jenom..."
"Jenom?" podíval jsem se na ni.
"Nic důležitýho."
"Vážně?"
"Jo."
"Fajn." řekl jsem už normálně, rozhlídnul se a políbil Izy.
"I kdybych jim o nás něco řekla, myslím, že by to bylo celkem fuk. Už to ví." řekla a dívala se při tom s úsměvem na Kett, která na nás čuměla jak vyoraná myš. Vrátili jsme se k bavící se skupině, kde ten kluk skládal horko těžko nějakou německou větu.
"Přání se ti splnilo?" ozvala se Kett německy.
"Di do háje." odpověděla ji Izy a vyplázla na ni jazyk.
"Jaké přání?" nahnul jsem se k ní.
"Potom, jo?" usmála se a odvedla nás kdo ví kam. "LASO." rozhodila po chvíli rukama před nějakou budovou.
"A to je nám k čemu?" podíval se na ni Linke.
"Obchody." konstatoval Franky a letěl dovnitř.
"Toho aby to nezajímalo." poznamenal Timo.
"Na rohu je KFC."
"Super." usmál se Timo.
"Neberou eura."
"Tak proč jsi to říkala!" řekl naštvaně.
"Léčím si komplexy."řekla s až, dalo by se říct, blaženým úsměvem. "Už je mi líp..." vyplázla na něho jazyk a mířila do tý obchodní budovy. "Hele, je tu toho dost... Dole jsou jenom obyčejné obchody s oblečením, jídlem a botama a úplně nahoře nic není..." usmála se. "Teda jestli to po tom roce už nějak nezměnili." pokrčila rameny. Všichni se rozešli na všechny možný strany po tom, co jsme si dohodli sraz za hodinu u eskalátorů.
Není to nic moc, dělané narychlo. Je to takovej ten díl o ničem... No, toe jedno...
Papucza


