Mrkala jsem očima a snažila se zahnat slzy, musela jsem být silná.Měla jsem strach a byla jsem nervózní.
Tyhle stavy jsem dřív nemívala.Ale teď? Teď je mám každej den, každou hodinu..
Přede mnou se rozplývala do vzduchu pára, která se z mých úst vynořila, pokaždé když jsem se nadechla.
Byla taková zima a taková tma a já jsem se snažila najít Timův (a ostatních) barák.Divte se, ale byla
jsem tak mimo, že jsem úplně zapomněla kde je.
Dál jsem prostě nemohla jít, měla jsem hrozný strach, sama nevím z čeho.Klekla jsem si na obrubník v
tiché a špinavé uličce a...Snažila jsem se ještě rychle promítnout ty všechny události v posledních dnech,
co se staly.Dítě, Timo a ta holka, Luky...A já jak jsem se změnila.Pár dní v německu se proměnilo v největší
životní (mega) zkušenost.Můj život se obrátil na ruby, ale našel pravý smysl života.Lásku, přátelství, cit.
Všechno to na mě padlo a tak jsem se krčila v tý uličce, celá promrzlá jsem se klepala, když jsem ucítila
na svým rameni něčí ruku.Zvedla jsem hlavu a uviděla přívětivou tvář Janíka.
Usmála jsem se co nejvíc, jak mi to moje zmrzlé rty dovolili..
"Ahoj"
"Není ti zima?" podal mi Janík jednu z jeho mikin.
"Ani ne" pokusila jsem se zavtipokovat a vděčně usmát a v rychlosti jsem si mikinu přetáhla přes hlavu.
Janík se posadil vedle mě..a nic neříkal.
"Jak si mě našel?" zeptala jsem se.
"Nevím, věděl jsem že budeš chtít jít za Timem a že se neodhodláš...-" začal Janík.
Vybrečela jsem se mu na rameni a všechno mu vyprávěla.Bylo mi líp, mnohem líp a po takové hodince jsem
řekla:"Co myslíš že mám dělat?"
"Nevím, abych řekl upřímně.Nevím, co Timo řekne, co..ale.."nedořekl Jan.
"...ale zkus to " ozval se po chvíli.
Tiše jsem kývla a zvedla se.
Za pár minut jsem stála před pokojem Tima a potichu jsem ťukala na okno (nemohla jsem přece zazvonit).
Timo vyhrnul roletu, co byla na okně a zaskočeně se na mě podíval.Potom otevřel okno.
"Ahoj" zamumlala jsem.
"Čau" odpověděl Timo.."Timo..." začala jsem a třásla se.
"Pojď radši dovnitř" řekl a já jsem hbitně přeskočila okenní rám a sedla si na Timův gauč.
"Víš, to všechno, co se stalo....bylo hloupý a všechno jeden velkej omyl a je to úplně jinak, než si z
toho nejspíš usoudil..Ta odplata byla tvrdá a ta moje taky.Jako dětská hra..Ale já už si nechci hrát.."
řekla jsem, ale tam nesmyslně, že...
"Miluju tě Timo" zašeptala jsem a čekala co se stane dál..
napsala:Maggie
Tyhle stavy jsem dřív nemívala.Ale teď? Teď je mám každej den, každou hodinu..
Přede mnou se rozplývala do vzduchu pára, která se z mých úst vynořila, pokaždé když jsem se nadechla.
Byla taková zima a taková tma a já jsem se snažila najít Timův (a ostatních) barák.Divte se, ale byla
jsem tak mimo, že jsem úplně zapomněla kde je.
Dál jsem prostě nemohla jít, měla jsem hrozný strach, sama nevím z čeho.Klekla jsem si na obrubník v
tiché a špinavé uličce a...Snažila jsem se ještě rychle promítnout ty všechny události v posledních dnech,
co se staly.Dítě, Timo a ta holka, Luky...A já jak jsem se změnila.Pár dní v německu se proměnilo v největší
životní (mega) zkušenost.Můj život se obrátil na ruby, ale našel pravý smysl života.Lásku, přátelství, cit.
Všechno to na mě padlo a tak jsem se krčila v tý uličce, celá promrzlá jsem se klepala, když jsem ucítila
na svým rameni něčí ruku.Zvedla jsem hlavu a uviděla přívětivou tvář Janíka.
Usmála jsem se co nejvíc, jak mi to moje zmrzlé rty dovolili..
"Ahoj"
"Není ti zima?" podal mi Janík jednu z jeho mikin.
"Ani ne" pokusila jsem se zavtipokovat a vděčně usmát a v rychlosti jsem si mikinu přetáhla přes hlavu.
Janík se posadil vedle mě..a nic neříkal.
"Jak si mě našel?" zeptala jsem se.
"Nevím, věděl jsem že budeš chtít jít za Timem a že se neodhodláš...-" začal Janík.
Vybrečela jsem se mu na rameni a všechno mu vyprávěla.Bylo mi líp, mnohem líp a po takové hodince jsem
řekla:"Co myslíš že mám dělat?"
"Nevím, abych řekl upřímně.Nevím, co Timo řekne, co..ale.."nedořekl Jan.
"...ale zkus to " ozval se po chvíli.
Tiše jsem kývla a zvedla se.
Za pár minut jsem stála před pokojem Tima a potichu jsem ťukala na okno (nemohla jsem přece zazvonit).
Timo vyhrnul roletu, co byla na okně a zaskočeně se na mě podíval.Potom otevřel okno.
"Ahoj" zamumlala jsem.
"Čau" odpověděl Timo.."Timo..." začala jsem a třásla se.
"Pojď radši dovnitř" řekl a já jsem hbitně přeskočila okenní rám a sedla si na Timův gauč.
"Víš, to všechno, co se stalo....bylo hloupý a všechno jeden velkej omyl a je to úplně jinak, než si z
toho nejspíš usoudil..Ta odplata byla tvrdá a ta moje taky.Jako dětská hra..Ale já už si nechci hrát.."
řekla jsem, ale tam nesmyslně, že...
"Miluju tě Timo" zašeptala jsem a čekala co se stane dál..
napsala:Maggie


