Timo chvíli zarytě mlčí a nic neříká...nebo spíš dlouho nic neříká..Já se dívám do země, nemám
odvahu se na něj podívat..
"Promiň mi všechno" zamumlám a odhodlaně mu pohlídnu do jeho (kráásnejch) očí..
"Já bych se ti měl asi taky omluvit..ale" začně Timo
"Je to pro mě hrozně těžký.." nedokončí Timo větu..je mi jasný, že..že už mě nechce..
"A co myslíš pro mě? Jsem těhotná, s tebou a..a k tomu ještě sama?" neudržim se..a zase cejtím ty
hnusný (pitomý a zrovna teď ,,nevhodné") slzy..
Timo chce ještě něco říct, ale já ani nechci vědět co..Přehoupnu se přes okenní rám na zem, kde se
dost špatně rozplácnu, na betonovej chodník.Přímo na obličej.Nemotorně se zvednu, utřu si kapesníkem
krev, protože jsem si odřela tvář a co nejrychlejc kulhám pryč.
"Pa...vli...počkej....dyť jsem ještě....nic...neřek..." slyším Timův hlas-řev zdálky.Teď už vlastně neslyším, už jsem
moc daleko.Ten hlas zní, tak smutně a roztomile..Řekla sem roztomile? Ne to fakt nee...No možná trochu..
V hotelu jsem si lehla na postel, ale nebrečela jsem.Proč už? Čekala jsem to a mám, to co jsem si zasloužila.
"Co to jee?" zablekotám uprostřed spánku a dokulhám ke dveřím.Pomalu otevřu (myslím že všichni tušíte :D:D)
vidím Tima.Téměř se mi podlamujou kolena, je krásnej a v ruce má (coo??) pugét růži.To bych do něho
neřekla.
"Ahoj" usměje se a podá mi ten pugét.
Já se taky ohromeně usměju s "Ahoj" a vezmu si ten pugét do rukou.
"Díky..moc.." usměju se zase..
"Nečekala si mě? Ani ten pugét?" zasměje se Timoušek.
"Abych řekla pravdu tak ne" mrknu na něj.
A co třeba vysvětlení Timíčku, když už ten pugét a ten smích - říkám si v duchu.
Timo se posadí na gauč a já pochopím,že bych si měla sednou vedle něj.
"Pavlínko, proč si mě tam nechala a utekla si?Nic jsem neřekl, jenom jsem nevěděl co říct..Nečekal jsem to,
po tom všem"
"Nevím, nechtěla jsem přijít o všechnu svojí hrdost a bylo to asi dost hloupý" řeknu tu největší blbost, co mě
napadne.
"A asi bych ti taky měl něco říct..Miluju tě!" řekne Timo..a chce mě políbit..já ho ale zadržím..
"Copak?"
"No nic, jenom mi slib, že už nikdy nebudem hrát, tuhle trapnou hru, jo, Timíčku?" zašeptám těsně před jeho
ústy.
"No jasně" Timo se svůdně usměje a políbí mě.Položí mě na gauč a začneme se dlouze, vášnivě líbat.Tolik mi
to chybělo.Timo mi vysvlíkne tričko a já jemu taky.Za chvilku už ležíme jenom ve spodním prádle.
"Pavlínko, teď už ne na jednu noc" zašeptá ještě Timo a svlíkne mi poslední zbytek spodního prádla a já jemu.
Chvíli se zabýváme předehrou a pak do mě Timík nežně vnikne.Je mi krásně, jako nikdy v životě...
Jak se mohlo všechno tak rychle obrátit k lepšímu?! To netuším, ale nebudu to zakřikovat.
DODATEK (jak to bylo dál..)
Co myslíte, žili jsme spolu šťastně až do smrti? To opravdu netuším, zatím jsme spolu rok a jsme
šťastný.Timo pořád ještě hraje se skupinou, sou slavný nejenom v Evropě, minulý měsíc vydali
album i v Americe.
Tenkrát po té noci "návratu" jsme všem náše sladké shledání všem oznámili a začali se těšit na mrňouse.
Bylo mi sice teprve 18 (teď 19) a Timouškovi 19 (teď 20), ale co? Před třema měsícema se nám
narodili, opravdu to chcete vědět? Dvojčata! Holka a kluk a pojmenovali jsme je samozřejmě Janík a
Monika...a já jsem prošla díky Timovi a tomu všemu velikou životní zkušeností (myslim že i Timo)..Byla jsem
povrchní, namyšlenej, naivní člověk..teď mě to přešlo..No "Co tě ten život naučí?"...
Maggie...no tak konec :D..já sama nevím, jak sem přišla na takovej prazvláštní "scénář", ale budiž..moc děkuju
za všechny vaše komentáře, já se v tý povídce celkem jako vyžívala ;)
..Doufam, že se teda líbila..
Vaše maggiee <33..(určitě něco zas napíšu..)
odvahu se na něj podívat..
"Promiň mi všechno" zamumlám a odhodlaně mu pohlídnu do jeho (kráásnejch) očí..
"Já bych se ti měl asi taky omluvit..ale" začně Timo
"Je to pro mě hrozně těžký.." nedokončí Timo větu..je mi jasný, že..že už mě nechce..
"A co myslíš pro mě? Jsem těhotná, s tebou a..a k tomu ještě sama?" neudržim se..a zase cejtím ty
hnusný (pitomý a zrovna teď ,,nevhodné") slzy..
Timo chce ještě něco říct, ale já ani nechci vědět co..Přehoupnu se přes okenní rám na zem, kde se
dost špatně rozplácnu, na betonovej chodník.Přímo na obličej.Nemotorně se zvednu, utřu si kapesníkem
krev, protože jsem si odřela tvář a co nejrychlejc kulhám pryč.
"Pa...vli...počkej....dyť jsem ještě....nic...neřek..." slyším Timův hlas-řev zdálky.Teď už vlastně neslyším, už jsem
moc daleko.Ten hlas zní, tak smutně a roztomile..Řekla sem roztomile? Ne to fakt nee...No možná trochu..
V hotelu jsem si lehla na postel, ale nebrečela jsem.Proč už? Čekala jsem to a mám, to co jsem si zasloužila.
"Co to jee?" zablekotám uprostřed spánku a dokulhám ke dveřím.Pomalu otevřu (myslím že všichni tušíte :D:D)
vidím Tima.Téměř se mi podlamujou kolena, je krásnej a v ruce má (coo??) pugét růži.To bych do něho
neřekla.
"Ahoj" usměje se a podá mi ten pugét.
Já se taky ohromeně usměju s "Ahoj" a vezmu si ten pugét do rukou.
"Díky..moc.." usměju se zase..
"Nečekala si mě? Ani ten pugét?" zasměje se Timoušek.
"Abych řekla pravdu tak ne" mrknu na něj.
A co třeba vysvětlení Timíčku, když už ten pugét a ten smích - říkám si v duchu.
Timo se posadí na gauč a já pochopím,že bych si měla sednou vedle něj.
"Pavlínko, proč si mě tam nechala a utekla si?Nic jsem neřekl, jenom jsem nevěděl co říct..Nečekal jsem to,
po tom všem"
"Nevím, nechtěla jsem přijít o všechnu svojí hrdost a bylo to asi dost hloupý" řeknu tu největší blbost, co mě
napadne.
"A asi bych ti taky měl něco říct..Miluju tě!" řekne Timo..a chce mě políbit..já ho ale zadržím..
"Copak?"
"No nic, jenom mi slib, že už nikdy nebudem hrát, tuhle trapnou hru, jo, Timíčku?" zašeptám těsně před jeho
ústy.
"No jasně" Timo se svůdně usměje a políbí mě.Položí mě na gauč a začneme se dlouze, vášnivě líbat.Tolik mi
to chybělo.Timo mi vysvlíkne tričko a já jemu taky.Za chvilku už ležíme jenom ve spodním prádle.
"Pavlínko, teď už ne na jednu noc" zašeptá ještě Timo a svlíkne mi poslední zbytek spodního prádla a já jemu.
Chvíli se zabýváme předehrou a pak do mě Timík nežně vnikne.Je mi krásně, jako nikdy v životě...
Jak se mohlo všechno tak rychle obrátit k lepšímu?! To netuším, ale nebudu to zakřikovat.
DODATEK (jak to bylo dál..)
Co myslíte, žili jsme spolu šťastně až do smrti? To opravdu netuším, zatím jsme spolu rok a jsme
šťastný.Timo pořád ještě hraje se skupinou, sou slavný nejenom v Evropě, minulý měsíc vydali
album i v Americe.
Tenkrát po té noci "návratu" jsme všem náše sladké shledání všem oznámili a začali se těšit na mrňouse.
Bylo mi sice teprve 18 (teď 19) a Timouškovi 19 (teď 20), ale co? Před třema měsícema se nám
narodili, opravdu to chcete vědět? Dvojčata! Holka a kluk a pojmenovali jsme je samozřejmě Janík a
Monika...a já jsem prošla díky Timovi a tomu všemu velikou životní zkušeností (myslim že i Timo)..Byla jsem
povrchní, namyšlenej, naivní člověk..teď mě to přešlo..No "Co tě ten život naučí?"...
Maggie...no tak konec :D..já sama nevím, jak sem přišla na takovej prazvláštní "scénář", ale budiž..moc děkuju
za všechny vaše komentáře, já se v tý povídce celkem jako vyžívala ;)
Vaše maggiee <33..(určitě něco zas napíšu..)


