close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-2.řada-11.díl

11. listopadu 2008 v 8:00 | Hann |  -Tak trochu úlet?!-2.řada
…::Timo::…
Štěstí příjde, otočí se a zase odejde. Tak je to i s tím mým. Do dveří vtrhne Josh, ustrne v pohybu a hodí na mě vražedný pohled. Nany těká očima ze mě na Joshe, asi má strach co bude. Nejsem debil, abych se tady s ním hádal, když je tu malé ditě a Nany je unavená. Mlčky vstanu z postele, políbím malou a vydám se ke dveřím. "Uhni," drbnu do Joshe, který mi překáží v ceste. Vím, že tím riskuju další natrženém ret, ale nebudu před ním schovávat hlavu do písku. Na to mám až moc velkou hrdost. "Máme krásnou holčičku," pronesu mezi dveřmi a poté je za sebou zabouchnu. Jenže on je vzápětí zase u mě. Nejspíš se chce hádat a u toho kluci, čekajíc až budou moct za Nany, vidět nemusí. Hodím na ně pohled, že mohou dovnitř a zadívám se na Joshe. "Chtěl si říct snad máte krásnou holčičku, ne?" osopí se na mě. "Hmm, ne! Vzhledem k tomu, že sem ji s Nany započal já, tak ne! Ne nechtěl jsem říct máte!" zkřížím si ruce na prsou. "Seš fakt takovej idiot, nebo si na něj jenom hraješ?" položí mi otázku, kterou přejdu. "Proč ji chceš kazit život?" zeptám se ho na to, co mě opravdu zajimá. "Co prosím?" málem se nám urazí. "Já, že ji chci ničit život? Nevím kdo ji ho ničil doposud, ale já jsem to teda nebyl ani omylem!" křikne. "Podívej se na ni, copak nevidíš jak je nešťastná?" sklopím zrak. "No ano to vidím, ale kvůli komu asi, hm?" rozmáchne rukama. "Kvůli mě?" pozvednu tázavě obočí. "Hm, že by?" dělá zamyšleného. "Hele Joshi, přestaňme se hádat a pojďme si promluvit jako dospělí lidé," nabídnu mu. "Jo, sem pro," promne si oči a posadí se na lavičku v čekárně. Já si sednu hned vedle něj. "Já nevím co víš o mě a o Nany, nevím co všechno ti řekla, ale nemůžeš za to odsuzovat jenom mě," chci se bránit, přece nemůžu byt vinen jenom já. "Neřekla mi absolutně nic," zadívá se před sebe. "Ne? Tak jak mě můžeš takhle osočovat?" podivím se. "Řekl jsem, že ona mi nic neřekla, ale při mé práci není problém si o lidech cokoli zjistit," pousměje se povýšeně. Nevím jestli mám tohle přejít, nebo se ho zeptat na detail, ale rozhodnu se pro to první. "Neviděli sme se dva měsíce, potom se objevila na jednom předávání cen a tam mi v tom zmatku řekla, že je se mnou těhotná. Já vím, že sem měl čas si to rozmyslet, ale já jsem byl naštvanej. Nejspíš víc na sebe než na ni, byla to i moje chyba, že sem to neuhlídal. Došel jsem na hotel, byla tam. Prostě jsem se ji jenom zeptal, kdy jde na potrat. Začala jančit, že už je ve čtvrtým měsíci a kdesi cosi. Nepochopím do teď proč si ho nechala, ale teď jsem za to rád. Jenže já debil byl na ni hnusnej, choval jsem se k ni jako k prodejný děvce! Já nevím co to se mnou bylo, možná strach z toho dítěte. Urazila se a odešla, od té doby jsem ji neviděl! Až nedávno," řeknu mu ve zkratce jak to bylo. "Řekni mi do prdele co by si dělal ty? Holka za tebou po dvou měsících příjde a řekne ti, že je těhotná. Už si na ni skoro zapomněl, smazal ji ze života a najednou se objeví a řekne ti tohle. Já jsem na to nemohl jinak reagovat, než tak jak jsem reagoval. Seš chlap, tak snad mi uznáš za pravdu, že to jak jsem se zachoval, bylo v afektu. Ale já už nedostal šanci ji to vysvětlit a omluvit se. Prostě zmizela a najednou je zase tady a všechno je jinak než bylo!" položím si hlavu do dlaní a snažím se zahnat myšlenky pryč a nemyslet už více na tu noc, kdy jsem to nejvíc posral! "Víš co? Zachoval bych se úplně stejně," postaví se na nohy a chytí za kliku od dveří. "Jenže teď mám Nany já a tím to pro tebe hasne, ale dík, že jsi mi to řekl," pousměje se a myslí si, jak jsem rád, že to pro mě hasne! "Do prdele!" odkopnu kelímek a ten se dokutálí až na druhou stranu chodby. "Posranej život!!" zakleju.



…::Nany::…
"No jééj, je celá maminka," kouká na ni Frank, jak na boží stvoření. "Už se těším až budu mít se Sandrou taky malou holčičku," uculí se Janík a já ho sjedu zajímavým pohledem "Něco se chystá?" pozvednu obočí. "Pššt," mrkne na mě.
Zajímalo by mě co tam Timo s Joshem řeší. Doufám, že se neperou jako minule, nebo něco podobného. Mám o něho strach! Jenže nevím o koho víc a to je na tom to nejhorší!!! "No vás tu ale je!" spráskne ruce sestřička. "Budu vás muset vyhnat. Maminka s malou Susan musí spinkat a především musíme kojit," otočí se na mě. "Jééé tak to mi tady zůstaneme," zašvitoří Chris. "No to ani náhodou, mazejte," tlačí kluky ven za dveře. "Zítra zase přijdu, pá Andílku," pošle mi Janík vzduchem pusu a už hrabe do kapsy pro mobil. Jo, jo Sandra mu zase odjela fotit. "Jste moc unavená?" pohlédne na mě soucitně. "Zatím to jde," oplatím ji úsměv. "Tak si svlečte ramínko, jdeme na to," uchopí malou do náručí a podá mi ji. Jenže v tom vejde do dveří Josh. "Ááá, mazejte za dveře, tady už nemáte co dělat," chce mu sestřička zavřít dveře, ale on se nedá. "Ale já jsem otec," žadoní. "Ale otec už tu byl," argumentuje mu na to. "No ale já jsem ten druhej otec, chápete ne?" zkouší to dál. "Ne," přízná se. "Sestři pusťte ho. To je můj přítel," pousměju se. "Snoubenec," postaví se před ni se vztyčeným ukazováčkem a poté mě dojde políbit. "Ukaž mi ji," posadí se na okraj postele, jako před tím Timo a pozoruje ji. Když tu seděl Timo cítila jsem víc lásky, víc zájmu, víc všeho!! Chci tohle cítit i u Joshe, prosím!!! "No tak … snoubenče?!" svraští sestřička obočí. "Běžte, maminky si užijete až až, ale my musíme kojit," mrkne na mě a Joshe vyžene za dveře.



…::O týden později::…
"Konečně domů," vykouknu ven z okna a co tam nevidím? Novináři!! "Joshi?" otočím se na něj. "Ano?" odtrhne pohled od malé. "Díval ses ven? Jak mám odsud asi odejít?" posadím se na postel a přemýšlím jak odsud, abych se jim vyhla. "Já vím, že tam jsou, tak jim prostě podáš pár rozhovorů no," trhne rameny. "Chápeš, že budou zase rejt a mě to bude psychicky deptat?" otočím se na něj, protože doposud jsem k němu seděla zády. "To ti mám jako nahoru na střechu přistavit vrtulník nebo co?" zvýší hlas. "Přestaň!" syknu. "Tak se nechovej jako rozmazlenej fracek! V životě tě potkají horší věci, než pár novinářů!" Přes rameno přehodím tašku s oblečením, malou vezmu do náruče a vyjdu z pokoje celkem nakrknutá. Se ke mně chová jako k malé, to tak nesnáším!!! "Slečno, nechcete vyjít zadním vchodem?" nabídne mi jedna ze sestřiček. "Byla bych vám za to moc vděčná," pousměju se na ni. Joshe v tuhle chvíli neřeším. Je mi jasné, že on předním vchodem půjde a podá rozhovor každému. Zajímalo by mě kdo jim řekl, že jsem rodila tady! Myslím, že kdybych řekla Joshe, nebyla bych od pravdy daleko. "Děkuju," usměju se na sestřičku a výjdu z porodnice.



"Jane?" ozvu se do telefonu. "Ahoj Andílku, děje se něco?" on to na mě prostě pozná. "Potřebuju odvést domů z porodnice, teda teď už né z porodnice, ale …" "Co se stalo?" naléhá. "Nějak jsem se nepohodla z Joshem. Před porodnicí je tuna novinářů já … Prostě teď sedím v parku a potřebuju odvést domů, prosím," zaprosím a ono to zabere. "Za 10 minut jsem tam a Anděli?" pousměje se . "No?" oplatím pousmání. "Neser mě!" pohrozí mi a s letmým "Zatím" hovor utne.



"Můžeš mi říct kam si zmizela?" vyjede na mě Josh, hned jak otevře dveře od mého domu. "Přestaň na mě křičet, vzbudíš malou!" připomenu mu. Jenže on to jen tak nevzdá. Chytne mě za ruku a z obýváku mě dotáhne do kuchyně, aby mě tam seřval jak malou. "Si nedokážeš představit jakej jsem měl strach!" začne. "No to teda nedokážu! Asi moc velkej nebyl, když ses mi ani nepokoušel dovolat na mobil!" No teď mu sklapne chlapečkovi. "Dal jsem pár rozhovorů, zase tak strašní ti novináři nebyli," odbočí na jiné téma. "No tak jistě, když místo Nataly Fischer, vylezl ze dveří Josh Jones," rozmáchnu rukama. "Ježiš Nataly promiň!" začne to žehlit. "Víš co? Přestaň s tím! Jestli si potřebuješ vylít zlost, tak ne na mě. Děkuju!" Tímhle považuju náš rozpor za uzavřený a vrátím se do obýváku. "Vrátím se večer," řekne jen tak mezi dveřmi a zase zmizí. Nevím proč, ale je mi strašně do pláče. Přemýšlím o tom, jestli bych byla šťastnější, kdybych ho nikdy nepotkala. Z přemýšlení mě vytrhne vibrující mobil na stole. Setřu slzu, která mi nechtěně utekla a mámin hovor příjmu. "Ano mami?" ozvu se. "No ahoj, prý už jsi z porodnice doma? Jak se cítíš?" začne starostlivým tónem. "Jsem v pořádku," řeknu stroze a čekám co do mě bude hustit tentokrát. "Naty, chtěla bych se ti omluvit. Chovala jsem se povýšeně, promiň," kuňkne. A jé, už se v ní probudili babičkovský pudy. "Hm," brouknu, přece jí to hned neprominu! "No, chtěla jsem tě s Joshem pozvat v neděli na oběd," zkusí to ještě jinak. "Ok, přijdeme. Ahoj," prostě ji to vypnu, nemám na ni vůbec náladu! Do toho začne malá brečet, takže mám zase chvíli co dělat.



Od rozečtené knížky mě vytrhnou dva mužské hlasy. Jeden patří Joshovi tím jsem si víc než jistá. Ale ten druhý mi nažene husí kůži po celém těle. Rychle zavři knížku a zaposlouchám se trochu víc. "Určitě spí," slyším Joshe, ale já ho vzápětí vyženu z omylu. "Ahoj, co tak pozdě?" vyjdu na schodiště, ale toho druhého muže už na chodbě nezastihnu. Moc dobře si na ten hlas vzpomínám. Vrátí se mi veškeré vzpomínky na tu noc, kdy mi šlo o život, Jo možná přeháním, ale já ten pocit měla. "Kdo je tady?" začnu scházet schod po schodu a čím víc se blížím k Joshovi, tím menší je moje dušička. "Jeden týpek z práce," zastaví mě před dveřmi, abych se tam nepodívala. "No tak, jen ho pozdravím ne?" vysmeknu se mu. Jo teď si hraju na hrdinku, ale jediný pohled na toho muže mě totálně odzbrojí. "Joshi, ale vždyť to je …" cítím jak se mi klepou kolena. "Běž spát," pohladí mě po vlasech. "Možná by si měl vědět, že ten tvůj.." Ovšem on mě to nenechá doříct: "Ty seš ale paranoidní, není to on!" tímhle tím mě zaskočí. Pokud si dobře vzpomínám, tak té události v parku jsem mu nic neřekla… "Jak, jak to víš?" vykulím na něj oči. "Neptej se mě jak to vím a běž spát!" snaží se tlumit hlas, ale v jeho případě to moc nejde. "Joshi, ale …" snažím se argumentovat. "Běž spát! Potřebuju tu něco vyřešit," hodí na mě hnusný pohled. Odporoučím se tedy nahoru, ale jen tak na oko. Jakmile vyjdu pár schodů, obrátím se a zaposlouchám. "Dobrý, šla nahoru," oznámí mu Josh. Já nejsem paranoidní, já moc dobře vím, že je to on! Na ten hlas nikdy nezapomenu! Sejdu tiše těch pár schodů, které mě děli ode dveří do obýváku a zatajím dech. "Takže 500€ víc ti nedám! Navíc ten kdo šel za tebou jsem nebyl já ty troubo, ale někdo úplně jinej! Si to zvoral na první čáře!! Ale i to se dá omluvit," já snad špatně slyším! "Sorry, šéfe. Jsem netušil, byli jsme tak přece domluvení." "Bála se aspoň?" Vůbec Joshe nepoznávám, to přece nemůže být on?! Celým mým tělem prostupuje neuvěřitelný strach. "Ovšem nezapomeň na mě, ještě se ti ozvu. Prostě musí jí něco ublížit tak, aby mě díky tomu potom milovala," praští pěstí do stolu. Dýl už to nevydržím poslouchat, vyběhnu schody nahoru do ložnice a první co udělám, tak sáhnu po mobilu. Vytočím Janovo číslo. Nervně se koušu do hřbetu ruky. Prosím zvedni to!!!



Pokračování příště :)
Jo jo uznávám… děsně všechno natahuju. Ale to ste si už zvykli ne? Jenže koukám, že vás to čte čím dál míň x( Buuu x(



Negi ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ThereSSka-deine SB-nQoo co tě táááákhle mocinky milunkuje..Ptž si ta nejlepčejší holčina na calým světě a moje upa největší kámojda...Miluju tě:-**** ThereSSka-deine SB-nQoo co tě táááákhle mocinky milunkuje..Ptž si ta nejlepčejší holčina na calým světě a moje upa největší kámojda...Miluju tě:-**** | Web | 14. listopadu 2008 v 20:34 | Reagovat

Jáá to čtu..moooc krásný

2 ThereSSka-deine SB-nQoo co tě táááákhle mocinky milunkuje..Ptž si ta nejlepčejší holčina na calým světě a moje upa největší kámojda...Miluju tě:-**** ThereSSka-deine SB-nQoo co tě táááákhle mocinky milunkuje..Ptž si ta nejlepčejší holčina na calým světě a moje upa největší kámojda...Miluju tě:-**** | Web | 16. listopadu 2008 v 19:57 | Reagovat

Zapoj se plsky do bleskajdy zlatíí...papiQ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama