close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-2.řada-4.díl

4. listopadu 2008 v 8:00 | Hann |  -Tak trochu úlet?!-2.řada
…::Timo::…
"Vstávat mládeži," vtrhne mi do pokoje David. Okamžitě hodím přes nahou Lindu deku, nemusí mi ji David očumovat! Posadím se na postel a promnu si oči. Zrak mi ustane na plakátě, je tak dokonalá, žádná jiná se jí nemůže rovnat. Na zádech ucítím letmý dotek, poté polibek. "Dobré ráno miláčku," usměje se na mě Linda. Nesnáším to její neustálý miláčku, broučku, ňufáčku. Nevadí mi to, ale když to říká v každé větě, hnusí se mi to. "Co to tu máš za plakát?" všimne si ho. "Krásnej, že?" ujede mi. Ups, sem asi neměl říkat. Chvíli mlčí. "No, má hezký oči. Kdo je to?" dělá, že ji to zajímá, moc dobře na ni vidím jak ji to vadí. Ovšem mám dost rozumu na to, abych ji neřekl, že je to moje bejvalka. "Neznám ji, ale moje umělecké druhé já mi říká, že se sem ten poster hodí," otočím se k ní a abych si to vyžehlil, políbím ji. Z malého políbení se vyvine líbačka na život a na smrt. Líbáme se jako by měl nastat konec světa, připomíná mi to tu noc v Paříži kdy.. A do prdele! Nesmím. "Lásko, řekni mi něco hezkého," požádám Lindu, třeba to zabere a já přestanu myslet na Nany. "Miluju tě, stačí?" šeptne mezi polibky. "No, prozatím jo,"pousměji se.
Ranní rychlovka mi prospěje a když David příjde za hodinu znovu s tím, že už máme vstávat na oběd, jsem samý vtip.
"Večer jdeme na jednu akcičku," mrkne na mě David u oběda. "Ovšem bez ženskejch," usměje se omluvně na Lindu, ta mu to oplatí všeříkajícím úšklebkem. "Kam?" zajímám se. "To nemůžu tady před slečnou," pohodí vlasy a sedne si na židli. "No, tak si to tady pěkně povězte, já mizím. Pá zlato," políbí mě na čelo a vstane od stolu. "Počkej…" chytím ji za ruku "nechceš doprovodit?" nabídnu se, ale abych pravdu řekl, nikam se mi nechce. "Ne, nemusíš," usměje se a odejde. "Teda, Timo! Měl si vstát a jít, i když protestovala," pokárá mě Dejv. "Vole! Nechce, nechce!" odfrknu. "Kam teda jdeme?" nepřestanu vyzvídat. "Linke našel jeden strip-bar. Prej je úžasnej. Tak tam na večer zaparkujeme," libuje si. "Volové!" rozesměju se. "Vždyť Chris má kóču, tak co mu jebe?" neustanu ve smíchu. "Neříkej, že tě to z jednou pořád dokola baví," kouká na mě jak na nemocného. Nevím proč, ale dotkne se mě to! S Nany bych klidně... celej život! A nepodvedl bych ji! Linda je, ale jiný kafčo. A kdo říká, že tam s nějakou skončím? Určitě ne, jenom se pokochám…
No tak jestli sem říkal, že se pokochám a konec. Kecal jsem! S klukama sme totálně najebaní. Vodka udělala svoje, Jim Beam to dovedl do správný fáze, ve kterých člověk myslí jenom na to jedno - sex - a udělá proto cokoli. Na klíně se mi vrtí kočka o které se mi ani v tom nejerotičtějším snu nezdálo a jestli s ní dneska nezasunu, tak příjdu o nejlepší zážitek ve svým životě. Šeptám ji do ucha dvojsmyslné věty a ona mi to oplácí ve stejné vlně. "Kde je Jan??" drkne do mě Juri, který si tam povídá s jednou holkou a hlídá nás. Pohledem se na ni zastavím. Vypadá to, že nepatří k těm co obšťastňují zákazníky. Na to je moc nevinná a moc zahalená v oblečení. Juri na tohle nikdy nebyl.. no! "Nevím, asi na hajzlu," trhnu rameny a dál se věnuje tý kočičce. Asi po 15 minutách do mě drkne znovu. "Tak dlouho?" vytřeští na mě oči. "Asi šel domů," zavrčím. "Nechceš se tam jít podívat?" sonduje. "No, tos neuhodl," ušklíbnu se. "Myslím, že na záchody by sme se mohli zajít podívat," olízne si rty ta kočka. "No… vlastně proč ne,"zkousnu ji spodní ret.
"Jane?" zvolám jeho jméno, jakmile ze zavřeme na pánských záchodech. "Není tu," obejme mě … Vanessa? Asi tak nějak mi říkala, že se jmenuje. "Nezajdeme do tý kabinky?" sjede mi rukou na vnitřní stranu stehna. Tajuplně se na ni zadívám, chytím ji za ruku a zavřu se s ní v jedný kabince, kde si to docela tvrdě rozdáme.
"Kam půjdeme teď kočičko?" políbím ji do vlasů. "Tobě to ještě nestačilo?" pousměje se a v očích ji přeskočí jiskra. "Hmm, ne!" přiznám se. Nadechne se a chce něco říct… "Prachy mám," skočím ji do toho, než stačí ze sebe něco vydat. "Ok," chytne mě kolem pasu a zavede mě někam na hotel, kde do mě nalije další chlast a já si tu noc pamatuju sem tam mlhavě, nevím co jsem říkal, kde jsem byl, ale samotné akty si pamatuju a to moc dobře.
Ráno se probudím z šílenou kocovinou. Vedle mě leží dopis. Kouknu na něj a zjistím, že je od Vanessy. Do prdele, ta děvka mě určitě vykradla do posledního eura! Zašmátrám v kapsách po penězích, ale jsou tam. Dobře, to hnusný nařčení beru zpátky. Vezmu do ruky dopis a začtu se. No nic zajímaveho. Prý se jí to moc líbilo a i já jsem se jí líbil. Pche! Peníze prý žádný nechce, nespala se mnou pro kšeft, ale pro … hm pár teček. Super! Chvíli tam ještě ležím, pak se vzpamatuju a z hotelu vylítnu jak namydlenej blesk.
…::Nany::…
"Bude se mi stýskat," řekne Josh hned po tom co se přestaneme líbat. "Opravdu se mnou nechceš letět?" zajímá se. "Joshy, zapomínáš, že jsem těhotná, newím jestli bych cestu letadlem až do Las Vegas vydržela," chytím ho za ruku. "Promiň," pousměje se a rozhlídne se po pokoji. Zahlédne rámeček s fotkou, kde jsem s klukama. Sakra, měla jsem ji nejspíš vyhodit! "Kdo je to? Nejsou to Panik?" zachmuří se v obličeji. Jen slabě kývnu. "A jak se k tobě ten v té kšiltovce má," uchechtne se. "Byla si v backstage?" pokračuje ve vyslýchání. "No, tam někde," pousměju se a fotku mu vytrhnu z rukou. "Jo a tohohle týpka sem viděl, jak se tu pořád potuluje," ukáže na mou fotku s Janem. "Jana?" zpozorním. "Jo, nějakej slídil ne?" zasměje se. Hodím po něm nehezký pohled a fotku mu uzmu. "chováš se zvláštně," koukne na mě podezíravě. "Proč?" trhnu rameny a posadím se na pohovku. "Nataly měla by si vědět, že toho o tobě vím až moc!" koukne na mě povýšeně. "Jak moc?" začnu se tomuto tématu věnovat. "Víc, než si myslíš! Takže přede mnou nic nehraj!" zní to jako vyhrožování. "Pá zlato, příští týden se vrátím," rozloučí se chladně a zmizí ve dveřích. Sakra, jak to myslel? Co ví??! V tu chvíli se mi vybaví Markova věta, že si mám dávat pozor na jeho bratra. Ovšem já nemám na výběr, takže je mi tahle věta k ničemu! Představa, že zklamu moji mámu je neúnosná, měla bych se jí možná omluvit, počkat to NE! Ona by se mi měla omluvit!
Ačkoli jdu spát už v deset, nemůžu usnout, navíc mě děsí zvuky kolem domu. Mám pocit, jako by tam někdo byl, což je blbost. O moji přízeň se za chvíli přihlásí Max. Kňučí a čumákem ukazuje na dveře. No jistě, já ho zapomněla vyvenčit! Vstanu z postele a obleču se. I když bych měla pohodlnější ho pustit jen na zahradu, jdu se s ním projít do parku.
Přemýšlím, ani nevím nad čím. Všimnu si postavy, která se šine naproti mně. "Maxii!" zavolám nahlas, ale pes nikde. "Maxi ke mně!" zavolám podruhé. "Copak slečinko ztratil se vám pes?" projeví zájem oplzlý chlapík. Neodpovím a jdu dál. "Copak tak sama v noci. To se nebojíte uchylů?" vtírá se. No bojím a co mám jako dělat, nebála bych se, kdybys za mnou nelez dědku!!! "Dnes jsou toho plné noviny. To víte, někdo vás znásilní a …" "Přestaňte!" okřiknu ho. "Slečince se to nelíbí, hm?" přiblíží se ke mně docela dost blízko. "Maxi!" zakřičím. Sakra kde vězí ten zatracenej pes!! Mám pocit, že za chvíli asi začnu řvát o pomoc! To byl ale blbej nápad lízt ven! "Ucítím jeho dotek na mých zádech. Jestli z tohohle výjdu žívá, tak … Chytí mě za vlasy a přitáhne si mě k sobě! "Určitě máte strach, já vás ochráním," šeptá mi do ucha a mě se z něj dělá přímo špatně. Pomoc, pomoc, pomoc!! "Ne děkuji," snažím se vymanit z jeho sevření, leč marně. Panebože za co mě trestáš? Já chci ještě žít! Chci vychovat to dítě! Do prdele, že já kráva lezla ven. Pochybuju, že mě teď někdo zachrání! "Můžete mě pustit? Jde mi naproti můj přítel," snažím se ho nějak zbavit, prosím ať to zabere! "Kočičko, nejsem hlupák! Za mnou nikdo nešel a navíc, vím kdo jsi, nikoho nemáš. Jenom to děcko!" pohladí mě po břichu a já se začnu škubat. "Pomoooc!" vykřiknu. "Tak ty budeš řvát jo?" natlačí mě na strom a znemožní mi se pohybovat. Cítím jak mi tečou slzy. Panebože za co? Za co to mám? Začne mě ochmátlávat těma hnusnejma rukama. Snažím se kříčet, ale drží mi ústa. Kousnu ho, čímž mu způsobím bolest a on se začne věnovat pohmožděnému místu. "Pomoooc!" zakřičím znovu, ale jsem si jistá, že tohle je můj konec! "Ty děvko!" šup a jednu mi ubalí. Někde v dáli slyším funět psa. Max… skočí po tom chlapíkovi, ve snaze mě bránit, ale moc se mu to nedaří. Ještě mu ublíží! Využiji situace, kdy je zaujat psem a vydám se na úprk. Kdesi v dáli zahlédnu postavu. "Pomoooc!" zakřičím, ale to už mě má opět ve spárech ten chlap. Snažím se kolem sebe kopat, mlátit rukama. Jenže je silnější a mě po chvíli dojdou síly. Dítě se ve mně přespříliš mele, asi cití, že mu jde o život stejně jako mě. Přes slzy v očích skoro nevidím, jen slyším psí štěkot a něčí postavu, je čím dál blíž.
Pokračování příště :)
Negííís xD
Btw: nic nemám xD to je zvláštní, dycky mám nějaký kecy xD xD dnes teda neee! xD
Ale něco přece jenom mám… A to ..KOMENTUJTE. to vám to udělá takovou újmu když napíšete komentář?? x( prosím, prosím! Vaše komentáře mě podporují a jenom díky nim mám čím dál větší chuť psát.. x)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama