close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-2.řada-5.díl

5. listopadu 2008 v 8:00 | Hann |  -Tak trochu úlet?!-2.řada
…::Nany::…
"Necháš ji ty parchante!!" zakřičí ta osoba jejiž hlas znám a moc dobře. Konečně mě pustí a chce se dát na útěk v tom mu můj zachránce jednu vrazí. "Ty hajzle!!!" zakřičí za ním. "Nany, jsi v pohodě. Nanynko!" skloní se ke mně Jan. "Jane," obejmu ho a rozpláču se jak malá. Celá se třesu. "Jsi v pořádku?" hladí mě po vlasech. Uslzenýma očima se na něj podívám. "Zdáš se mi?" políbím ho na rty. "Ne," ujistí mě a znovu mě pevně sevře ve své náruči. "Můžeš vstát?" zeptá se po pěti minutách, kdy mu pláču na rameni. "Jo," postavím se, ale hned se mi podlomí kolena. Jan mě teda vezme do náruče a odne se domů. Nemusím se ho ani ptát jestli zná cestu, je mi jasné, že ano.
"Klíče?" koukne na mě. "V kapse," hrábnu do ní a vylovím je. Jan mě postaví na zem a odemkne dveře. Dovede mě až do obýváku a položí na pohovku.
"Max?" starám se o psa. "V chodbě," oznámí mi a přinese mi vodu. "Napij se," přiloží mi skleničku k ústům a já si usrknu vlažné neperlivé vody. "Neudělal ti nic?" nakloní se ke mně a sundá mi zimní kabát. "Asi ne," i když nechci, rozpláču se nanovo. "Obejmi mě, prosím," kuňknu. Jan si ke mně přisedne a pevně mě obejme. "Nebýt tebe, byla bych asi mrtvá," vzlykám mu na rameno. "Byl jsem včas na správném místě, neplakej," líbne mě do vlasů. "Já mám strach," propuknu v hlasitý pláč. "No tak Nany, už je to v pořádku. Jsi tu se mnou. Teď už se ti nemůže nic stát," utěšuje mě. "Jakože si tam byl? Vždyť bydlíš v centru," vlyknu. "Vracel jsem se ze strip-baru, byli jsme tam s klukama. Nabral jsem odvahu a rozhodl se, že dnes konečně zazvoním a budu doufat, že mi otevřeš ty," hladí mě po vlasech. Na tohle mu neodpovím. Nemám na to sílu, cítím jak se mi klepou kolena. "Nany, je ti zima?" ustane v hlazení mých vlasů. "Ne," špitnu. I přes to mě vezme do náruče a optá se stroze: "Ložnice?" "Nahoře v podkroví," přivřu těžká víčka. Položí mě na postel a zakryje dekou. Chvíli u mě sedí a drží mě za ruku. Nemůžu usnout, tak moc chci, ale nejde to. Otevřu oči a zadívám se ven. Položím si ruku na břicho, abych se přesvědčila o tom, že malému tluče srdíčko. Vezmu Janovu ruku a přiložím ji na místo, kde je cítit slabé buch-buch. "Cítíš?" pousměju se a z oči se mi roztečou slzy. Vlastně mi samovolně tekly celou tu dobu, jen jsem je nevnímala. Jan slabě přikývne a ruku tam nechá mnohem delší dobu než já. Mám na něj tolik otázek, jen nemám sílu mu je pokládat. Opět přivřu oči a chytím Janovu druhou ruku. Chci cítit, že mě někdo drží. Usnout mi nejde stále. Jakmile zavřu oči, přemítá se mi oškliví zážitek stále dokola. Ucitím Janovy rty na mé tváři a ruku, která pomalu vyklouzává z té mé. Slabě mu ji stisknu. "Nechoď, zůstaň," šeptnu aniž bych otevřela oči. Jan si mlčky svleče mikunu a přilehne si ke mně. Přehodí přeze mne ruku, teď se cítím mnohem bezpečněji. Po chvíli se k němu otočím, tak abych na své tváři cítila každý jeho výdech. Spí dřív než já, i když se snažil být zbuzený. Usnout se mi podaří až když vychází slunce, když se mi v hlavě stále přemítají škaredé vzpomínky, usnu nejspíš únavou.
Probudím se až v jednu odpoledne. Prudce otevřu oči, Jan už tu není, místo něj leží na posteli Max. "Dobré ráno," usměju se na Maxe a přemístím se do sedu. Promnu si oči a zadívám se na psa. Ten sklopí oči. "Nemůžeš za to," pohladím ho po hlavě. Přitulí se ke mně a já se snažím zahánět ty nechutné vzpomínky. "Vstáváme, nemáš hlad?" poplácám ho po pleci a sejdu dolů do kuchyně. Energie sice nemám na rozdávání, ale sejít zvládnu, pak se mi zamotá hlava a já málem spadnu na zem. Na chvíli se posadím na schod a pohladím se po bříšku. Kdyby tam včera Jan nešel …. Znásilnil by mě, zabil by mi dítě, mě! Ta představa je neúnosná. Po tvářích se mi rozkutálí slzy. Vážně jsem jako sebetrýznitelka výborná! Jenže já ty myšlenky nemůžu vyhnat z hlavy, nejde to!!!
V kuchyni si udělám něco lehkého k jídlu, vůbec nemám chuť, ale jíst musím, protože příživník se dožaduje jídla silnými kopanci. "Ty snad maminku ani nemáš rád," vyčítám mu s úsměvem. Posadím se ke stolu a naberu si lžíci müsli. Až teď si všimnu velkého papíru na němž je něco napsané.
Nany, musel jsem jít, večer příjdu. Zamkni se a nikam nechoď. Neměj starch! Mám tě rád
Jan .
Vždyť je dnes Silvestr! Přece kvůli mně neobětuje takovou věc jako je oslava Nového roku. Divím se, ale třeba mě příjde jen zkontrolovat a někam půjde. Z druhé strany papíru najdu jeho telefonní číslo, s tím, že se mu mám každou hodinu hlásit prozvoněním v lepším případě smskami. Chvíli váhám jestli mu mám psát, nebo… co když se to číslo dostane do rukou Timovi? Proč si sakra myslím, že by o to stál? Jan včera sám říkal, že byli ve strip-baru, nebyla bych daleko od pravdy, kdybych řekla, že to byl právě Timův nápad. Uložím si Janovo číslo do seznamu a napíšu mu krátkou SMS, aby věděl, že je to mé číslo a že ho neprozvání nějaká fanynka. Má asi mobil v kapse, protože mi rázem příjde odpověď. VEČER JSEM U TEBE :-* Zaklapnu Véčko a dojdu si zapnout televizi i se snídaní, teda v tuhle dobu spíš s obědem.
V sedm zazvoní domovní zvonek. Chvíli váhám jestli otevřít, ale v ruce mi zavrní mobil. Kouknun a displej a je mi jasné, že za dveřmi opravdu stojí Jan, prozvonil mě. "Ahoj," otevřu dveře a věnuju mu letmý úsměv. "Nazdárek! Dosnl jsem nějaký filmy, víno," pak se zasekne. "Já vůl, ty nemůžeš pít viď?" poškrábe se nerovózně ve lasech. "V pohodě," postrčím ho dál. "Ale mám tu ještě rybízový džus…" "už nemluv," směju se mu. "Nač si toho bral tolik, ty nepůjdeš slavit s kamarády?" položím mu otázku. "Máš snad něco jiného na program, nebo ten týpek co sem leze se vrátil?" konec se snaží šeptat. "Ne, vůbec, ale přece kvůli mně neoželíš něco jako je oslava Nového roku," divím se. "Klidně," trhne rameny. "Jen aby bylo jasno Andílku, já tu vyloženě chci být s tebou," mrkne na mě a vejde do obýváku. "Koukni na ty filmy, něco si pustíme ne? V televizi je beztak hovno," uculí se a kecne sebou na pohovku.
Nakonec si pustíme Step Up a koukáme na to ani ne 10 minut, načež nás to prostě přestane bavit a začneme si povídat. Nepadne jediné slovo o Timovi, možná má Jan strach vyslovit jeho jméno. Ve svých historkách z turné jeho jméno nejspíš záměrně vynechává a já si toho až přespříliš všímám. Nejspíš chci o něm něco slyšet. "Nemusíš jeho jméno vynechávat," skočím mu do toho vyprávění. "Nany odpusť mu," chytí mě za ruku. No tak tohle jsem vážně nečekala. Asi jsem ho neměla připomínat. "Přišel si ho omlouvat?" zeptám se narovinu. "Ne, jen ho vidím jak se trápí," sklopí smutně oči. "Jo v tom strip-baru a s tou jeho blonďatou kočičkou, říká ji taky miluji tě?!" křiknu. Sakra znělo to trochu žárlivě. "Jak víš o Lindě?" vyklouzne mu. "Bild," trhnu rameny a strčím mu před nos staré noviny. "Hm," broukne a podá mi včerejší vydání. "Je mu stejně jako tobě, když ses dívala na tu fotku," zapíchne prst na fotku Tima té jeho barbínky. Ovšem na tom novém vydání jsem já a Josh, zrovna se líbáme, teda spíš chystáme líbat, ale to oni neví samozřejmě. Prásknu s novinami na zem a zhluboka se nadechnu a opět vydechnu. "Kdo je to?" koukne na mě přísně. "Můj…" zaseknu se. "No?" pozvedne obočí jak moc chce slyšet moji odpověď. "Můj přítel,"vydechnu. "No tak to je super. Tak aspoň příště nenasazuj žárliví tón, když se jedná o Tima," pousměje se. Nervózně se poškrábu na čele. Nechtěla sem, aby sme se tu pohádali! "Jane moc dobře víš jak to celé bylo, tak to nedělej ještě těžší!" špitnu a chce se mi plakat. "Jenže na jednu stranu jeho reakci chápu, ale zase na druhou stranu byla přehnaná. Měla by jsi ale vědět, že toho lituje a hned jak si odešla šel za tebou! Nestihl tě…" chytne mě za ruku. "Potom se zhroutil a hodnou chvíli se z toho dostával," sklopí oči. Věř mi, že já se z toho na rozdíl od Tima ještě nedostala a nedostanu nikdy! Navíc, moc dobře vím jak tehdy před hotelem trpěl, stála jsem za rohem a nešla k němu, Taky proč? Odkopl mě i s dítětem udělal to jednou udělal by to víckrát. "Crrr!" vyruší nás zvonek. "Jdu tam," pustí mou ruku a dojde otevřít….
Pokračování příště? Jestli vůbec nějaký bude :P
Záleží na Vás… jestli vás to nebaví nebudu to psát.. navíc komentářů je čím dál míň na to kolik lidí psalo na konci první řady, že chce pokráčko a na to kolik lidí hlasovalo v anketě.. píše sem jen půlka, občas ani to ne.. x) Ale tak … pište ty komentáře, jinak budu moc smutná x( xD
Btw: hej furt to nežije… musím to uživit… x) Čkejte v příštím díle (teda pokud ho vůbec napíšu xD ) Se stane CooL věc… teda pro mě to je cool věc.. xD muhíí xD
(sorry za moc velký hrubky *jokingly* )
Negi =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tear.I.M Tear.I.M | Web | 5. listopadu 2008 v 20:44 | Reagovat

pěkný záhlaví jenom se nezobrazujou všecí....to je škoda...ale Dejvík tam je to máš štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama