…::Nany::…
"Kamoška Sandra!" křikne Jan z chodby a pustí Sandru jako první do dveří. "Děkuju." Hodí po něm očkem. Už zase nabaluje, znám ji dokonale. "Necháš toho?" syknu na ni. Ona jen nevině pokrčí rameny a posadí se hned vedle mě a obejme. Jan se posadí hned vedle ní a sám se hned představí: "Tak já jsem nějakej Jan Werner," podá ji ruku. "Já nějaká Sandra Meier," uculí se a na seznámení ho políbí. Myslím, že tohle víc jak nečekal. "No, co tě sem přivedlo?" přeruším to ticho a snažím se dusit smích. "Přišla sem tě zkontrolovat.. jsi v pohodě?" pohladí mě po tváří. Moc dobře vím co tím myslí, telefonovala jsem ji. "V pohodě," ujistím ji, ale už se u toho neusmívám. "Přišla jsem ti dělat společnost, ale koukám, že tady Jan se tu o tebe stará, takže můžu vypadnout, že?" usmívá se. "Rande?" typuju. "No jestli jsem lesba tak jo!" vtipkuje se smíchem. "Jdeme s kámoškama kalit. Škoda, že máš malýho ťunťu,"pohladí mě po bříšku. "No, tak příště," slíbím neurčitě.
Povídáme si ještě asi hodinu. Pak se Sandra sbalí a vypadne. Samozřejmě ji jde Jan doprovodit ke dveřím. "Stalo se něco?" musím se smát šíleně nahlas, neboť Jan vejde do obýváku víc než omámený. "Ona je …zvláštní," gecne sebou na pohovku a hlavu si opře o mé rameno. "Sandra?" vytřeštím oči a znovu se začnu smát. "Co ste v té chodbě dělali?" chrochtám smíchy. "Nic právě," vzpamatuje se a konečně vypadá normálně. "Ježíš ty jsi hrozně roztomilej," políbím ho na spánek. "Ještě," pohlédne na mě tak vážně. Tak ho políbím znovu, teď už na rty. "Děkuju,že si tu se mnou," opřu si hlavu o jeho rameno. "Musím ti to říct.." povzdechne si. "Co?" kouknu na něj a mám celkem strach z toho co mi řekne. "Nebo.." rozmyslí se. "Vyklop to," řeknu zcela vážně. "Proč sis vybrala Tima?" sklopí oči. Zhluboka se nadechnu, ale nevydám ze sebe ani hlásku. Nevím co odpovědět. Nakonec ze mě vypadne pouhé: "Nevím." "Ten čudla mohl být můj, třeba.." položí si hlavu na mé bříško. "Jane co to…?" nechápu. "Víš, Timo měl dneska výbuch vzteku," povzdechne si. "Z čeho?" nechápu. "Z těch klipů z toho Bildu. Myslí si, že to dítě není jeho a shodil to na mě. Nevím proč ti to vlastně říkám. Možná proto, že chci slyšet, že za to nemůžu," povzdechne si. "Ty seš pako, vážně," pohladím ho po tváři. "Ani ten kretén neví o co přichází. Udělal chybu a hází to na nás na všechny!" přemístí se zpět do sedu. Abych pravdu řekla, nemám moc dobrý pocit z toho co mi tu říká. "Jane to není to co si mi chtěl říct, že ne?" hádám. "Hm," broukne. "No tak?" snažím se to z něj dostat. "Asi tě miluju.. Ne! Já nevím, bože!" zpanikaří. Zírám na něj z pusou dokořán, nevím co říct, sakra! Tohle ne! "Už asi od té doby co jsem tě viděl na tý chodbě," pokrčí rameny. "Ale, ale…" koktám. "Ale už mě to přešlo, teď jak jsem viděl Sandru. Víš ona .. je volná… žádnej můj kámoš ji přede mnou neměl. Pěkná je a modelka taky, stejně jako ty. Já myslím, že by to šlo.. ona je .." mele pátý přes devátý. On je cvok a já nejspíš taky, protože ho políbím! "Za co?" je v šoku. Neodpovím. Mlčím. On taky. "Pustíme si další film, co říkáš?" uchopí do rukou DVDčko. "Třeba," lehnu si a chytím se za břicho, protože malej nějak moc kope. "Au," syknu, kope vážně hodně. "Co je!" vzápětí je u mě. "Ko-pe," zkousnu si spodní ret, abych to vydržela. "Vždyť má teď spát!" vykulí oči a já se, i přes tu bolest, musím smát. "Ty seš zlatej," pousměju se a dál se snažím přetrpět tu bolest. "Nepojedeme k doktorovi?" postaví se na nohy, ale já ho za ruku stáhnu zpět. "To přejde, neboj. Nic to není," steče mi slza. "Pláčeš? Tak to je špatný. Bože!! Co když rodíš?" chytí se za hlavu. "Jane! Uklidni se," poradím mu. "Jsem v šestým měsíci, těžko budu rodit," připomenu mu. "A už to přešlo," posadím se. "Uf! Sem se úplně orosil," setře si pot z čela. "Citlivko," drbnu do něj. "Nedělej," zakňourá. Nějak se nám nejspíš podařilo vymazat to "miluju tě", teda aspoň na oko. Já na to musím myslet pořád, myslím, že Jan beztak taky!
Pustíme si Scary Movie 3 a strašně se u toho řehníme. Některý pasáže nemají vážně chybu! Jenže v jednu chvíli přistihnu Jana na švestkách. "Copak?" pousměju se. Neodpoví. Olízne si rty a nakloní se ke mně. "Jane..?" hlesnu, ale to už je svými rty těsně u mých. Jemně mě políbí, jenže já ucuknu. "Promiň," odvrátí se ode mě. Nevím co říct, co dělat, kam s očima. Proč se tohle děje?!! Nejhorší je, že já chci! "Timo je kámoš.." povzdechne si a otočí se na mě. Já se snažím koukat všude jenom ne na Jana!!! Já sem se asi zcvokla. No co já?? My OBA! Pootočím k němu hlavu. "Nekoukej se na mě," usměje se. Úsměv mu oplatím a zapíchnu pohled do filmu. "Jdu si asi zapálit," stoupne si. "Ok," uchopím do rukou ovladač a zesílím si trochu zvuk. Jan mezitím odkráčí ven.
"Už je tam půl hodiny, to jako odešel, nebo??" obleču si kabát a vyjdu ven. Sedí na schodech a v ruce si pohrává s cigaretou. "Jane?" přisednu si k němu. Hned jak mě zaregistruje cigaretu tipne. "Promiň, jsem zmatenej," chytí mě za ruku. "To nejsi zdaleka sám," pohlédnu na něj z blízka. "Nany?" propíchne mě pohledem. "Ano?" špitnu kousek od jeho rtů. "Timo.." "Mě odkopl.." dořeknu za něj a v tu chvíli se naše rty spojí. Nikdy jsem si tuhle situaci nepředstavovala, neměla jsem sebemenší důvod. Jan byl kámoš, jenže to je i teď! Nevím co se to děje.To co právě dělám snad můžu pokládat za vinu mým hormonům co se ve mně bouří šíleným způsobem! "Nepůjdeme dovnitř?" řekne mezi polibky. "Hm," brouknu a vstaneme zaráz, stále rty u sebe. Při cestě ze sebe stihneme shodit bundy i trika. Pak už to vnímám jako v jiné dimenzi. Tlukot našich srdcí přehlušuje veškeré okolní zvuky. Jediné co jsem schopná vnímat je Janův hlas. "Neublížím mu?" stará se o miminko. Nepatrně zavrtím hlavou že ne a …..
"Crrr!" probudí mě ostrý zvonek u dveří. Pohlédnu na hodiny. "Jedenáct" šeptnu. Přehodím přes sebe župan a dojdu ke dveřím. Pohlédnu kukátkem kdo tu straší. "Máma," vyjeknu. "Nataly otevři," zaťuká na dveře. Honem stihnu zakopnout moje a Janovy svršku do obýváku a otevřu ji. "No snad nespíš?" diví se. "Jo, ještě jo," brouknu. "Odlož si," ukážu na věšák. Využiju situace, kdy se nedivá a syknu na Jana do obýváku: "Máma!!" A rukama mu naznačím ať to pouklízí. "Pojďme do kuchyně," řeknu a sama tam vejdu. "Nechceš kávu?" nabídnu ji. "Ne, děkuji. Jen jsem ti vlastně přišla říct, že tě dnes odpoledne čekáme doma." V tom se z obýváku ozve rána. Bože, já toho Jana zastřelím. "Koho tam máš?" "Kámoše," řeknu s naprostým klidem. Čekám, že bude něco namítat, ale ona to asi vzala v množným čísle, než v mužským rodě! "Čekáme?" vrátím se k předešlému tématu. Jen kývne na souhlas a přijme hovor. Konečně.. ten mobil ji tu vyzváněl jak zběsilej. "Musím na kosmetiku?" dojde rychle k hlavním dveřím. Než stačím něco říct už je na odchodu. "Ale mami?" snažím se ještě něco říct, ale to už je dávno pryč. Ona se snad uplně.. pomátla. "Děje se něco?" vejde do chodby Jan. Přistiženě sebou cuknu. "Někdo mi vyměnil mámu," pousměju se. Jan na sucho polkne. "Andílku," nadechne se. "Smažeme to, byl to úlet," zadívám se na něj. "No, tak trochu!" usměje se šibalsky. "Musím už jít, volal mi David, že nemůže najít Tima," pokrčí rameny. "Copak je to pes?" zasměju se. "Jo, občas tak i působí, třeba když se mu jeho majetek olizuje s jiným," začne si obouvat boty. Už zase působí tak…. Brání Tima… zase!! "Nepatřím mu, už dávno ne!" špitnu. "Pá," políbí mě na rty a vypadne stejně rychle jako před chvíli máma. "Co třeba snídani, nechceš?" brouknu spíš sama pro sebe.
Včerejší noc se mi rozleží v hlavě a spíš si to vyčítám. Vyspala jsem se s Janem! Jak jsem to vůbec mohla nechat dojít tak daleko? Je to Timův kámoš. Ne! Můj kámoš! A podvedla jsem Joshe! Nejraděj bych se šla zahrabat 6 metrů hluboko! Grr! Já jsem tak pitomá!!
Pokračování příště..
Se mě to nepovedlo.. x( Vůbec se mě to nepovedlo … x( Seru na to! :) Nevím kdy bude další díl.. příští týden odjíždím! =)
Beztak toto je nejhorší díl snad ztehle FF twl.. :/ Zabite mě, opustil mě můj psací duch :/ xD
Jinak děkuju za Vaše komenty.. <333
(omlouvám se za chyby :( )
Negi



