close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-2.řada-8.díl

8. listopadu 2008 v 8:00 | Hann |  -Tak trochu úlet?!-2.řada
…::O dva týdny později::…
…::Nany::…
"Pššt, neboj miláčku to bude v pořádku," hladí mě po tváři Josh. "Byl to jen škaredej sen," líbne mě na čelo. "Joshi?" rozlepím prudce oči. "Moc se mi stýskalo lásko," dožaduje se polibku, ale já ucuknu. "Jak bylo?" ušklíbnu se a vstanu z postele. "Nemluvme o mně, mluvme o tobě a o malém. Už jsi byla za tím týpkem?" zeptá se a myslí tím Tima. Už zase předhazuje jeho jméno. "Ne," brouknu a zalezu do koupelny. "Domluvili jsem se přece, že za ním zajdeš a zeptáš se ho, jestli to dítě chce považovat za své či ne. Jednodušší úkol už ti dát vážně nemůžu," dojde za mnou až do koupelny a hodí na mě jeden ze svých typicky povyšujících se pohledů. "Jestli si myslíš, že tenhle úkol je lehký, tak si na omylu," bez toho aniž bych se na něj podívala kolem něj projdu zpět do ložnice. "Nataly já to myslím dobře. Chci aby ten prcek byl můj, chci být jeho táta. Pochop, když budu vědět, že mě do rodného listu zapíšou jako otce, budu se těšit dvakrát víc jak teď," pohladí mě po bříšku. Buď mám dneska den debil a jsem podrážděná, nebo to od něj vůbec nezní upřímně! "Zajdu tam,"slíbím neurčitě, ale sama moc dobře vím, že tam nepůjdu! Vždyť já ani nevím kam mám jít, kde teď je a co dělá. Nic o Timovi nevím. "Nelži," zavrčí. "Co prosím? Řekla jsem, že tam zajdu," odlepím se od něj a udiveně na něj zírám. Není to totiž poprvé co má tenhle zkrat a z milého Joshe je nepříjemný Josh. "Promiň," ihned se omluví a posadí se na postel. "V pohodě," zadívám se ven z okna. Chvíli je ticho, pak promluví. "No, ale neměla by si tam chodit, ještě by ste zadělali na další," ušklíbne se. Bože! On je tak…argh! "Ty mi nevěříš, nebo co?" zírám na něj s pusou dokořán. "No…" odmlčí se. "To snad není možný!" šeptnu. "Promiň, ale po tom co vím ti prostě nemůžu věřit! Promiň, ale nejde to!" křikne. "A co víš? Co sakra víš?" zakřičím hystericky. "A hlavně jak a od koho," hlesnu. "To není podstatný. Podstatný je to, že s ním si se kurvila hned první noc a mě pomalu nedáš ani pusu!" zakřičí. Ani si neuvědomí jak moc mě tohle zraní. "To si neměl říkat," setřu si slzu a výjdu z ložnice. Ovšem on je vzápětí za mnou a vypadá to, že ještě neskončil. "Jak si myslíš, že mi asi je, hm? Mu ses nabízela po každým koncertě jak lehký zboží, udělal ti dítě a pak se na tebe vysral! A já jak kretén ti tu ještě podlízám, prosím o to abych mohl být otcem toho spratka a ty se mi za to odvděčuješ jak? Pitomou obyčejnou pusou. Jsem chlap já toho potřebuju víc!" chytí mě surově za zápěstí. "Co si sakra zač?" vhrknou mi slzy do očí. "Tvůj budoucí manžel," pustí mi ruku, ale dál na mě zírá. "Nevíš jak to bylo, nevíš nic!" špitnu. "Divila by ses co všechno vím," pohladí mě po rameni. Slzy mi stékají samovolně po tvářích. Josh mi jednu z nich setře. Mezi prsty proplete jeden z mnoha pramínků vlasů a pohladí mě po mokrých tvářích. "Chci vědět jak to bylo," šeptne a rty se přiblíží k těm mým. "Vždyť to víš," hlesnu. "Taky bych si přála o tobě všechno vědět," řeknu nepříliš hezkým tónem. Avšak na to on nic neodpoví, vrátí se k předešlému tématu. "Zajdeš k němu?" oddálí se ode mě. "Hm," brouknu. "Ano nebo ne?" chce to přesně. "Ano," zvýším hlas. "To jsem chtěl slyšet," opět se ke mně přiblíží a proti mé vůli mě začne líbat.
Odpoledne si dám sraz se Sandrou. Vylíčím ji moji hádku s Joshem. Ačkoli jsem nechtěla, vynutila si to. "No," vydechne. "On je rozdvojená osobnost, nebo nevím. V jednu chvíli je děsně milej a hned na to ho rozčílí úplná maličkost," povzdechnu si. "Já bych se ho bála," oklepe se při té představě, že místo mě před ním stojí ona. "Si myslíš, že já ne?" pousměju se. "Nany ukonči to s ním!" řekne zcela vážně. "Blázníš? Nemůžu!" zadívám se ven z kavárny. "Kašli na kecy tvojí praštěný mámy…" "Někdo nás fotí.." přeruším ji. "Už zase?" povzdechne si. "Ano," pousměju se a naházím si věci do kabelky. "Pojď, jdeme se optat na zadní vchod," vstanu z židle.
"Víš co nechápu?" položí mi Sandra otázku, když vycházíme zadním vchodem kavárny. "Ne," odpovím. "K čemu jim jsou fotky nás dvou, sedících na židlích v kavárně?" dokončí svoji otázku. "Nevím. Najde se ledacos," trhnu s úsměvem rameny. "Hej třeba z nás udělají lesbický pár," vyprskne smíchy. "Ty seš blbá!" přidám se k jejímu smíchu. "Kam valíš?" optá se mě na křižovatce. "Za tvým klukem," mrknu na ni. "Za Janem?" rozzáří se jí oči. "Chápej, nechci za Timem jít osobně," sklopím oči. "Chápu," pohladí mě po zádech. "Já půjdu domů a vyřiď mu, že se má večer stavit," mrkne na mě spiklenecky. "Jasně," vztyčím palec a s obyčejným ahoj se rozejdeme. "Jo a Naty! V týdnu musíme jít koupit nějaký šaty na Designramu," křikne. Sakra já na to úplně zapomněla! "Jasně, pak mi ještě brnkni!" mávnu na ni a narazím si čepici víc do čela, aby mě hned každej nepoznal!
"Ahoj Jane, Maxi?" líbnu Jana na čelo. "Kde si vzal mýho psa?" sednu si vedle něj na lavičku. "Byl jsem u tebe doma, ale bylo tam jenom Joshovo auto a ještě nějaký červený, máš nový auto? No a Max chtěl ven, tak jsem ho vzal," obejme mě kolem ramen. "Ne nemám auto," vypustím snad všechen vzduch co v sobě mám. Ten hajzl mě zase podvádí?!!! "Aha…" spočítá si Jan jedna plus jedna. "Andílku ser na něj!" obejme mě. Na tohle neodpovím. "Mám prosbu," načnu. "A to?" pozvedne Janík obočí. Řeknu mu tedy co mám na srdci a on mi slíbí, že mu to vyřídí. Počítám s tím, že se mu to nemusí povést. Ale já za ním nepůjdu, je mi to jedno. Moje dítě bude bez otce!
…::Timo::…
"Timon! Co si na sebe vezmeš v sobotu?" příjde za mnou do pokoje David. "Co je v sobotu?" asi jsem to zapomněl, že by byl koncert, nebo? "Designrama," hodí oči vsloup. "Jo aha, no to co na ECHO," mávnu nad tím rukou. "To máš špinavý a smradlavý v prádelním koši," připomene mi. "Tak to co jsem měl na Comet." "Dovol, abych ti připomenul, že to co si měl na Comet si měl i na ECHU," ušklíbne se. "Ty vole, tak já si skočím něco koupit, nebo to vyperu no…" odbudu ho a dál čumím do notebooku a čtu si e-maily od fans. "Bude tam i Nany s tím svým dementem," popichuje. " A co?" zavrčím a hodím po něm špinavou ponožku. "Ty prase!" zaječí. " Ta je tvoje vole!" rozesměju se. "Debile!" nasere se a ponožku mi hodí zpátky. "Příště si laskavě vyper svoje fusakle a neber moje! Tyhle chci vrátit a čístý," zabouchne dveře, ale vzápětí je zpět. "Dovol, abych podotknul, že byly bílý, takže je chci ve stejným stavu vrátit, děkuji," vyplázne na mě jazyk a odejde. "Nasrat!" mávnu nad tím rukou. Ovšem to, že zase řekl její jméno mě rozhodilo. Z pod postele vytáhnu kalendáře s jejíma fotkama a chvíli se kochám, pak do pokoje vtrhne Jan. "Můžu s tebou mluvit?" posadí se na postel. "Jo, co máš za problém?" kouknu na něj a kalendář schovám pod polštář. "Nejde o mě," zkousne si spodní ret. "O koho?" doluju to z něj. "Ty mě zabiješ," přikrčí se. "Ty seš degen, mluv," plácnu ho přes záda. "Jde o Nany, ty mě vážně zabiješ!" vstane z postele. "Ty seš vůl," směju se mu. "Co je s ní?" zvážním. "Chceš to dítě?" vyhrkne ze sebe. "Co?" protáhne se mi ksicht. "Mám se tě zeptat jestli to dítě chceš, jestli chceš být jeho otcem?" stoupne si blíž ke dveřím. "Bavil ses s Nany?" přejdu otázku jakoby nic. "No.." řekne opatrně. "Kdy, kde?" vstanu z postele a dojdu k němu. "Dnes v parku," kuňkne. "Ve kterým? Chodí tam často?" nevím co se to se mnou děje, ale chci ji vidět! Jenom vidět! "Timo to ti nemůžu říct," sklopí oči. "Proč do prdele?" zatřesu s ním. Mlčí… "Jane?" zadívám se mu do očí. "Mluv sakra!" křiknu. "Nic ti neřeknu a ty mi odpověz na otázku!!!" zakřičí pro změnu on na mě. "Neodpovím dokud mi neřekneš jak víš kde bydlí, jak víš kam chodí, jak víš že ještě je," hlesnu a posadím se zoufale na postel. Posadí se vedle mě a poplácá po rameni. "Nemůžu nic říct, slíbil jsem jí to," špitne. "To si říkáš můj kámoš?" přeskočí mi hlas. "Timo, odpověz mi, jenom řekni ano nebo ne," podívá se na mě soucitně. "Ne, já ti neodpovím! Jsem zmatenej, nevím co po mě přesně chce, bože pomoc!" promnu si oči. "Jane proč mi to dělá, proč?" cítím jak mě pálí oči. "Nezapomeň na to, co si ji udělal ty," připomene mi. "Jane ty víš, kde bydlí, viď?" propíchnu ho pohledem. Mlčí… "Jane tak to řekni do prdele!!!" zatřesu s ním. "Jo vím to!" sklopí oči. "Jak dlouho ty hajzle?" "Od Vánoc," hlesne. "Ty seš takovej čurák!! Já myslel, že jsme dobří kámoši. To si chtěl Nany jenom pro sebe, nebo co sakra?!" jindy bych se vztekal, teď se snažím držet emoce na uzdě. Jde to těžko. "Ne Timo, nechápeš to! Nic nevíš!" brání se. "No to taky vím, že nic nevím!" odseknu. "Já nevím jak ty, ale já mám Nany rád! Prostě a jednoduše jsem ji začal hledat, nevzdal jsem to jako všichni ostatní, především TY!!!" skříží si ruce na prsou. "Já ji hledal," špitnu. "Marně…" dodám neslyšitelně. "Promiň Timo, promiň brácho!" obejme mě. "To je v pohodě," uklidním se. "A teď mi vysvětli, co po mě vlastně chce," strčím si ruce do kapes a začnu Jana pozorně poslouchat.
"Takže jestli to chápu dobře, chce po mě, abych se toho malého Timči vzdal jo?" kopnu nohou do balonku, co ležel na zemi, s takovou vervou, až se odrazí ode zdi a málem to schytám do kvichtu. "Jo," potvrdí Jan. "Zbláznila se?" vyskočím na nohy a dojdu k oknu. "A nechceš mi tím naznačit, že do rodného listu se mu jako otec napíše ten degen Josh?" zeptám se ho, aniž bych se na něj podíval, zírám z okna a sleduju ptáčky na krmítku. "Nevím, nejspíš asi určitě…. Jo," odpoví mi. Mlčím. V hlavě mi to šrotuje jak nikdy. Nemůžu se ho vzdát, já mu chci dělat tátu. Já je chci oba! Nanynku i malého juniora. Bože, vždyť je to moje dítě! Nesnesu představu, že nebudu ani v papírech jako jeho táta! Do hajzlu co mám dělat?!! "Timo?" dožaduje se odpovědi. "Nevím, co mám na to asi odpovědět?" stále tupě zírám na krmítko. "Nejspíš říct ano. I kdyby si byl v papírech jako táta, Josh ti ho nepujčí. Určitě si beztak Andílka odveze do Ameriky i s malým samozřejmě," hádá Jan dopředu. "Já se o toho malého klidně budu soudit!" štěknu. "Sakra vzpamatuj se hochu! Tohle by jsi nevyhrál, ani kdyby ses snažil sebevíc! Nezapomeň, že jsi oproti Nany a Joshovi v nevýhodě. Si sám a máš skupinu, nejsi věčně doma….. ježiš neřeš to! Prostě řekni NE nechci to dítě, stejně jako si to řekl před pár měsíci…." Mluví zcela klidně, kdežto já klidný nejsem vůbec! "Takovou chybu už v životě neudělám!" zatnu dlaň v pěst a mám chuť do něčeho praštit. Jan vstane z postele a odporoučí se ke dveřím. "Vyřiď Nany, že se toho prcka nevzdám" řeknu a dál už nevnímám co se děje, je mi to jedno! To dítě patří mě stejným právem jako jí! Kéž bych ji mohl říct, jak ji miluji, jak mě to všechno mrzí. Chci vrátit čas! Nikdy jsem si to nepřál tolik co teď….
Ještě jednou se omlouvám za takovýhle big zpoždění, stává se no. Škola je záhul..:)) Ale jinak v poho.. možná tenhle díl, žádná sláva, ale v příštím díle se už snad potkají na té Desgnramě … jako víte co… už mě znáte, že já naslibuju, a než se k tomu dostanu, tak mezitím napíšu ještě 4 díly :) hej já jsem hrozná, ale nechci Vás zase nudit, takže pokud se u toho nudíte, napište to! Pokud se Vám zdá, že to nemá děj, napište mi to!! Ať vím, jestli se mám takhle dementně rozepisovat, nebo na to srát.. :D Ale já snad asi ani jinak psát neumím :( :) Jo a děkuju za Vaši podporu, moc mi to pomáhá <3333 Milujinkám Vás <333
Neginka ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama