close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-2.řada-9.díl

9. listopadu 2008 v 8:00 | Hann |  -Tak trochu úlet?!-2.řada
…::Nany::…
"Co říkáš na tyhle?" mluví ke mně Sandra, ale já jsem myslí úplně jinde. "Neměla jsem to dělat," položím si hlavu do dlaní. "Co zase?" sedne si ke mně a šaty nechá šatama. "Neměla jsem se s Joshem vyspat," odpovím na její otázku. "Ale no tak beruško," líbne mě do vlasů a obejme. "To to bylo tak strašný?" pousměje se. "Ne, ale…" "Ale co?" skočí mi do toho. "Já nevím," rozpláču se ji na rameno. "Přestaň plakat, rozmažeš si linky. A nebuď smutná, budeš mít smutný dítě," poplácá mě jemně po zádech. "To se ti řekne, neplač!" setřu si slzy. "Co tě pořád trápí Nataly? Chlapa máš, dítě se nenarodí zdraví…" povzdechne si. "Jenže já ho pořád miluju.." vzlyknu. "Ne! Nemiluješ ho! Slyšíš Naty? Ne, nemiluješ!" snaží se mě přesvědčit o opaku. "Udělej za tím tlustou čáru už ho v životě neuvidíš. Timo je minulost," pohladí mě po vlasech. "Ne, není. Toho dítěte se vzdát nechce Sandro, nechce slyšíš?" rozbrečím se nanovo. "Já ho zabiju!" šeptne. "Pojďme vybírat ty šaty," dojdu k zrcadlu, abych se trochu poupravila a začnu hledat nějaký co by mi byli. "Slečno jste v pořádku?" optá se mě starostlivě prodavačka. "V největším," ujistím ji, ale zdá se, že mi to nežere.
…::O dva dny později::...
"Ahoj lásko," líbne mě Josh na čelo a svalí se na gauč těsně vedle mě. "Copak? Těžký den?" kouknu na něj a políbím ho na rty. Zdá se mi to a nebo ho mám nejspíš den ode dne raději? "Jo," broukne a přivře oči. Je tak roztomilej! To jak spokojeně oddychuje mi připomene opět Tima ani nevím proč! Sakra ať už mě nechá být, pořád se mi vkrádá do myšlenek, já ho tak nenávidím!!! "Koupila sis nějaký ty šaty?" pootevře očička a chytí mě za ruku. "Ani nevíš, jak těžký bylo je vybrat. Jsem … moc objemná," pohladím se s úsměvem po vypouleném bříšku. "Bude malinkatej," líbne mě na bříško a položí si na něj hlavu. Jakmile se mu prohrábnu ve vlasech, připomene se mi opět Timo. Sakra proč?! "Bude to malinkatém Joshíček, ale to nevadí on vyroste," mluví se zavřenýma očima. Nejspíš je hodně utahanej. "Joshi, nebude to Joshíček junior," povzdechnu si. "Proč? Něco mi uniklo?" zpozorní. Jan mi to volal ještě v ten den, kdy jsem ho požádala o to, aby se Tima zeptal. Joshovi jsem to neměla odvahu říct, navíc on se ani neptal. "Timo to zamítl," šeptnu. "Cože? Ten hajzl!" přemístí se do sedu. "Má na to právo," bráním ho ani nevím proč! Jsem fakt blbá! "Právo, neprávo!!! Je mi ukradenej. V papírech prostě budu jako otec já a hotovo!" vzteká se. "Ne Joshi, nebudeš," vydechnu. "A to jako proč?" propíchne mě pohledem. Raději vstanu z pohovky a dojdu do kuchyně. Nechci mu říct, že jako otce nechci uvést nikoho. Jenže nejspíš budu muset. "Proč ne?" dojde za mnou a opře se o kuchyňskou linku. "Nechci tam uvádět otce," hlesnu. "Nezačínej s tím zase. Už jsem řekl, že…!" Nestihne to doříct, protože ho začnu líbat. Tím ho alespoň utiším. Navíc skončíme v posteli, takže už potom nemá ani chuť a hlavně sílu, se k začínající hádce vracet.
Odpoledne si zajdu ke kadeřnici a koupit ještě něco k jídlu v ledničce je pusto a prázdno. Ovšem jakmile dojdu k domu spatřím tam opět to červené auto. "To snad ne," vydechnu. Proč mi to dělá? Proč mě podvádí? Všimnu si otvírajících se dveří. Zapluji za keř odkud mám dobrý výhled ke dveřím. Výjde z nich mladá blonďatá holka v modrém kostýmku. Já to věděla! Podvádí mě!! Ovšem hned za ní se vynoří další, o hodně starší! C-cože? Co má tohle znamenat? Dělají to ve třech, nebo co to jako je? Jenže ta starší se odebere k dalšímu domu, kdežto ta mladá slečinka nasedne do auta. Jamile červený peugeot odjede, vylezu se svého úkrytu a doběhnu ke dveřím. Rychle je odemknu a vejdu dovnitř. Bleskurychle sezuju zimní boty a už si to dupu nahoru do ložnice. "Ahoj lásko," slyším Joshe. Neodpovídám mu. Vletím do dveří jak namydlený blesk. No jistě! Ráno jsem ustýlala!!! "Trochu jsem si tu schrupnul," poškrábe se rozpačitě ve vlasech. "Ach tak," zaironizuji a dojdu pro tanga co se válí pod oknem a dozajista nejsou moje. "Na, můžeš jí to vrátit! Stejně jako tyhle!" začnu vyhazovat z šuflíku spodní prádlo, které mi nepatří. "Nataly no tak uklidni se, nebuď hysterická!" snaží se mě uklidnit. "Já tě nenávidím!" buším do něj pěstmi, ale on mě brzy zastaví. "No tak, Naty," přivine mě k sobě. "Proč mi to děláš?" šeptnu. "Ukončil jsem to, Nany pochop mě. Já měl taky svůj vztah a kvůli tobě jsem ho musel zrušit. Nejsi tady jediná chudinka," odstrčí mě od sebe a já spadnu na postel. Neměla jsem skočit na ty jeho sladký řečičky, na ty jeho plný rty a čokoládový oči! Marek mě varoval a já udělala přesnej opak! "Běž pryč," zavrčím. "Nataly, promiň! Přísahám, že už se to víckrát nestane, strašně mě to mrzí! Lásko.." obejme mě. "Nesahej na mě Joshi, před chvíli si sahal na ni! Ale já tě chápu," odseknu a odejdu dolů do obýváku. Po chvíli ho slyším otevírat hlavní vchodové dveře. Jo jen si za ní jeď ty parchante!
Něco kolem šesté večer se mi rozdrnčí mobil v kabelce. Dojdu pro něj, abych zjistila, kdo mi vola. JAN. "Ahoj," přijmu hovor a pozdravím ho. "Ahoj Andílku, chtěl jsem se zeptat. Jdeš dnes na tu Designramu?" položí mi otázku a podle zvuku hádám, že se prohrabuje ve skříni. "Nevím…" trhnu ramenem. "Jak nevíš? Není ti dobře? Děje se něco?" zní starostlivě. "O tom jindy, jenom mě tam nemá kdo dovést a moc se mi tam nechce," přiznám se. "Vy ste se zase pohádali?" odtuší a správně. "Jane, nechci o tom mluvit," skousnu si spodní ret. "Odvezu tě tam," nabídne se, ale v tom se otevřou hlavní dveře. Stojí v nich Josh. "Jane musím končit, pá," odbudu ho rychle a hovor utnu. To, že se vrátil, je mi poměrně ukradený. Přejdu to a nevnímám ho. Zajdu si do kuchyně pro něco k jídlu, přece jenom jsem od oběda nic nejedla a to není dobrý! "Nataly?" uslyším své jméno. Neodpovím. Příjde až ke mně a strčí mi před obličej obrovskou kytici růži. Ustrnu v pohybu a upíchnu pohled do růži. Přišel se omluvit? To mi k němu vůbec nesedí. "Promiň, promiň mi všechno. Nechtěl jsem ti ubližovat," líbne mě do vlasů. Uchopím kytici a položím ji opatrně na linku. Otočím se k němu tváří a zadívám se mu do očí. "Odpusť mi to, prosím," dívá se na mě psíma očima a tomu já prostě nemůžu odolat! Začínám se v nich utápět. Nechci, ale nejde to ovládnout, prostě ho políbím. Vypadá, že se mu ulevilo. Obejme mě a dlouho dobu nepustí. "Odpusť, nežádám nic jiného, než aby si mi odpustila. Já… neuvědomoval jsem si co dělám, promiň mi to," hladí mě po vlasech. I když mu z toho nevěřím ani píď, odpustím mu. Musím, protože jinak to nejde! "Budiž odpuštěno," pousměji se. "Děkuju," dlouze mě políbí a pak vytáhne něco z kapsy. "Myslím, že nemá cenu to oddalovat. Nataly, vezmeš si mě?" klekne si na koleno a podá mi krabičku s překrásným prstýnkem. Najednou nevím co mám říct, jak mu odpovědět. Zaskočil mě, jsem totálně mimo. Skousnu si spodní ret a zadívám se mu do těch jeho hlubokých očí. Postaví se na nohy a prstýnek vydělá z krabičky. "Vezmeš?" zopakuje. "A-ano," vydechnu. Dělám největší chybu svého života, ale není nic horší, než zklamat svoje rodiče. Josh mi navleče prstýnek a jemně políbí, tak jinak než kdykoli jindy. Tak něžně, nádherně, až se mi podlamují kolena.
"O bože, vypadám hrozně," zkonstatuji svůj odraz v zrcadle. "Ne, si překrásná a jenom moje," obejme mě kolem pasu a dovede k autu. "Moc se mi tam nechce, bude tam moc lidí," špitnu. "Ale no tak to vydržíš," pohladí mě po koleni a vyjede směrem k centru.
No jako bych to neříkala! Fanynky piští, fotografové nestíhají mačkat spouště. Naprostý blázinec a to hned jak vystoupíme z auta. Okamžitě se k nám nahrnou reportéři s kamerami a blesky fotoaparátů jsou tak silné až se mi z toho točí hlava. Josh mě obejme kolem pasu a společně všem pózujeme. "Dej mi pusu," šeptne mi do ucha. "Blázníš?" zasměju se tomu. "No tak," uchopí mě za bradu a doslova mě k tomu přinutí. Fotografové mají co dělat, aby zdokumentovali každou vteřinu.
…::Timo::…
"Timooooo!" ječí jedna pošahaná fanynka a to teda dost brutálně nahlas. "Ta zítra nepromluví," pronesu směrem ke klukům a společně začneme pózovat fotografům. Že mě to fakt baví!!! Konečně nás z toho vysvobodí auto, které právě přijede. "Hurá," oddechnu si a obrátím se směrem…. O nééé… budeme dávat rozhovor? Do prdele, to se mi fakt chce!! Já bych tady raděj nebyl… že sem nepředstíral střevní potíže, nebo co já vím! No příště…. Zrak mi sklouzne k osobě, která právě vystoupí z auta. Bože, vždyť to je… "Nany!" vyjeknu. "Pojď," chytí mě Jan za triko a táhne mě směrem ke kameře.
Z místa kde stojím mám dokonalý výhled na červený koberec. Je nádherná, je překrásná, je dokonalá. I když má to bříško, je prostě dokonale překrásná. Chci ji obejmout, chci ji všechno vysvětlit, řeknu jí to, musím! Určitě toho týpka nemiluje, usmívá se na něj tak uměle, tak předstíraně, vůbec ne tak nádherně jako se usmívala na mě. Nikdy nezapomenu na ty noci s ní, byla tak roztomilá … já ji ještě pořád miluju, jsem si jistej, prostě ji miluju! A musím ji to říct, musím….. Mé nadšení opadne hned jak se začne s tím šamponem líbat. Ne!!! Raději odvrátím pohled, nemůžu to vidět, dělá to naschvál, určitě mi to dělá naschvál!!! "Timo, jdeme, pojď," zatahá mě za rukáv Dejv. Bez protestu se vydám hned za ním. Totálně zklamanej, zničenej a smutnej jak nikdy víc.
"Jane, řekni mi, proč mi to dělá?" zatahám Jana za rukáv. "Kdo?" odpíchne pohled od holek co chodí po molu a zadívá se na mě. "Nany, líbala se s ním!" fňuknu. "Timo, spí s ním. Je to normální pár jako každý jiný. Přestaň na to myslet," poplácá mě po rameni. "Jane ty to nechápeš ty debile! Já ji miluju!!!" mám chuť křičet, aby to každej slyšel, ale nemůžu! "Timo pochop, skončilo to a ANO můžeš za to ty! Nech ji žít! Nedokážeš si představit jak bych byl šťastnej, kdyby ste vy dva byli spolu, ale ty si ji nezasloužíš!" "A on snad jo?" vyletím jak čertík na pérku. "Ten tuplem ne," šeptne. "No.. vidíš!" usadím se zpět do křesla a sleduju holky chodící po molu. Snažím se představovat si co s něma dělám v posteli, ale pořád tam vidím jenom Nany! Já ji prostě ven z té kefy nedostanu!!!
"Kluci, dovolte mi, abych vám představil moji přítelkyni," dovede si Jan jednu z těch modelek. "Já tě znám," pronesu k její osobě. Sakra, ale nemůžu si zaboha vzpomenout, kde jsem ji viděl! "Já jsem Sandra, ta z Francie, dávala jsem ti ten papírek, který měl zachránit váš vztah," sklouzne pohledem ke stolu kde sedí Nany s tím jejím buzíčkem Joshíčkem! Grrr! "Jo už vím. Jo jo snaha byla, ale dopadlo to jak to dopadlo," ušklíbnu se smutně a podám ji ruku na seznámení. "Bacha, modelky sou děsný mrchy," pronesu šeptem směrem k Janovi, ale tak aby mě Sandra neslyšela. "Běž do háje!" ožene se po mě. Sednu si k našemu stolu, který je jak na potvoru hnedka vedle toho kde sedí Nany! Vždycky mě After Party bavili, ale dneska? Jsem totálně zničenej. Sedí tady a já nemůžu nic dělat, nic ji říct, nesmím ji obejmou, pohladit, políbit. Josh se od ni nehne! Nespustím z ní oči, líbí se mi ji pozorovat. Brzo už bude maminka, nedokážu si představit jak nádherná bude, až bude naše dítě chovat v náručí, když překrásná je už teď, co bude potom? Někdo by měl speciálně jen pro ni vymyslet to nejkrásnější slovo slov. Nikdy jsem si neuvědomoval, že vlastním to nejkrásnější stvoření na světě, proč mi všechno dochází tak pozdě? Čím déle na ni koukám, tím víc si uvědomuju jak ji miluju. Nikdy v životě jsem nenasekal tolik chyb, jako když jsem byl s ní. To, že ji miluji jsem zjistil až tu noc ve Francii, kdy jsem ji poprvé políbil, kdy jsem směl ochutnat její rty. Bylo to to nejkrásnější líbání v mým životě, líbal jsem Anděla, Anděla s velkým A. Nikdy sám sebe nepochopím, proč jsem jí to neřekl. Teď tu sedí s člověkem, kterého nemiluje. A ten idiot bude vychovávat moje dítě? To nemůžu dopustit! "Timo, můžu si s tebou promluvit?" sedne si ke mně Sandra. "Ne, nechci se o ní bavit," vstanu z pohovky a protáhnu se mezi tančícíma lidma k baru. Je mi jasný, že mě jako její kamarádka chtěla přemlouvat, ať se toho dítěte vzdám! "Whisky," houknu na barmanku a posadím se na barovou židli. V tom ale zahlídnu Nany míříc si to na WC.
…::Nany::...
Hahaha! Strašná sranda. Doufám, že není vidět, jak ten smích předstírám! Cítím se vedle Joshových přátel divně, nehledě na to, že za mými zády sedí Timo. Neustále cítím jeho upřený pohled. "Omluv mě zlato, musím si odskočit," šeptnu Joshovi do ucha. "Půjdu s tebou," chytí mě za ruku. "Není třeba, děkuju. Omluvte mě," pousměji se na ostatní a vydám se směr WC.
Zavřu se na záchodech a chvíli zhluboka dýchám. Zadívám se na svůj snubní prstýnek a mám co dělat abych se nerozbrečela. Proč to vlastně dělám, proč si ničím život s člověkem jako je Josh? "Je tu volno?" zaklepe někdo na dveře kabinky. Možná proto, že nechci zklamat mámu? Vždycky víc milovala svoji práci než mě! Třeba budu s Joshem šťastná! Odemknu dveře od kabinky a přemístím se k zrcadlu. Trochu se poupravím a výjdu ven, když v tom mě někdo stáhne za paži na stranu. Strašně se leknu. "Timo?" vydechnu. "Nany," šeptne. Vyškubnu se mu ze sevření. Chvíli, ale opravdu malou chvíli na něj zírám, potom se vzpamatuji a obrátím se k němu zády. "Nechoď, chci si promluvit," ozve se. "O čem?" obrátím se k němu zády. "Co sis myslela? Že budu souhlasit s tím, aby to dítě připadlo tomu idiotovi?" oplatí mi hnusný tón. "Timo já ti nechtěla ničit kariéru, nechápu proč to dítě chceš! Vždyť nemáš ani jeden důvod!" opřu se zády o zeď a čekám co mi odpoví. "Cože? Že nemám důvod? Je to i moje dítě!" zírá na mě jako bych byla z jiného světa. "Slyším dobře? Najednou to dítě chceš?" užasnu. "Já ho chtěl i před tím," šeptne. Dělám, že jsem to přeslechla. "Měl sis to rozmyslet dřív!" oči se mi zalijí slzami. "Mrzí mě to Nany," sesadí hádavý tón. "Přestaň," špitnu. "Vůbec si se nezměnil, pořád ses nenaučil lhát! Proč mi nepřiznáš, že to dítě chceš jenom proto, aby si mi pořád ničil život?!" "To není pravda!" hodí po mě zlým okem. "Prosím tě!!" nevěřím mu. "Mysli si co chceš, já se toho dítěte nevzdám!" zavrčí. "Přestaň sakra! Já tam jako tě tam jako otce neuvedu!!" zasyčím, ale do očí se mu nepodívám. Nemůžu. "Je to i moje dítě!" křikne. "Najednou!" oplatím mu ve stejném tónu. "Co se tady děje?" přiběhne Josh. "Nic," zavrčím. "Co se k ni přibližuješ? To ji chceš pořád ničit život?" začne se do toho všeho hádat i Josh. "Drž hubu ty kreténe, víš hovno!!!" začne si na něj Timo dovolovat. "Přestaň, nebo ti rozbiju hubu!" vyhrožuje mu Josh. "Chceš říct, že tvoji bodyguardi mi rozbijí hubu co? Ty by ses nezmohl na nic, ty chudinko!" "Přestaňte!" okřiknu je. "To si přehnal!" tak tak stihnu Joshe chytit za ruku. "Nevím, kdo tady ničí Nany život, ale já to rozhodně nejsem! Copak to nevidíš? Podívej se na ni jak je nešťastná! Vůbec ji neznáš!" rejpe Timo dál. "By ses divil," brání se můj drahý snoubenec. "Jo? Víš jaký miluje květiny? Jakou má ráda barvu a jaké je její oblíbené místo?" vyjmenuje mu málo z toho co ví. "Víš jak to má ráda v posteli?" nasadí tomu Timo korunu. Ovšem Joshovi sklapne. "Nevíš! Musíš bejt asi pěkná nula!" směje se mu, ale to už Josh nevydrží a jednu mu vrazí. "Přestaň!" křiknu a ani nevím na koho to v tuto chvíli bylo. "Kdybych byl totální nula, tak by sme se dneska nezasnoubili!" křikne na ležícího Tima na zemi. Ne, tohle mu neměl říkat ….
Pokračování příště x)
Uííí =) Dlouhé viďte ;) Asi už bych to měla posunout tak o dva měsíce ;) pže nuda už toto.. x) :D Děkuju za komentáře.. <3 ňufiky ňuf vás x)
Neginka =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama