Domů jsem přišla celá nesvá a muselo to jít asi hodně vidět,protože se mě hned mamka zeptala jestli mi nic není a protože se mi o tom nechtělo bavit,jen sem řekla že ne,že jsem unavená a tak mě poslala abych si šla lehnout.A taky jsem tak udělala,ale ještě předtím než jsem si lehla jsem došla k oknu a podívala se na protější dům.Nevím co sem od toho čekala,ale bylo mi ještě hůř jak předtím.Lehla jsem si,dala si sluchátka do uší,přikryla se až po krk a zavřela oči.V hlavně mi probíhalo setkání s Timem,takovou reakci jsem opravdu nečekala a to byl "jenom" Timo,jak bude na mě reagovat takový Linke a co teprve Jan ... ?
Celou noc jsem je jenom převalovala z jedné strany na druhou a nešlo mi usnout.Pořád,ale pořád mám v hlavě co se stane až se sním setkám.Je 3/4 na čtyři.Muselo mi přeskočit,ale vzala jsem mobil a vytočila jsme Linkeho číslo.V duchu jsem si přála aby měl pořád stejné.Docela dlouho to zvonilo,už jsem to chtěla vzdát "Který vypatlaný debil?" ozvalo se "No vypatlaný debil určitě ne,když jsem holka ... "odpověděla jsem pohotově po které následovalo pro mě zdlouhávé ticho,i když vím,že to bylo jen pár vteřin"Jsme asi hodně mimo,když si myslím,že jsi Sarah?" musela jsem se pousmát"Ne nejsi mimo" "Takže opravdu mluvím z osobou,která jen tak odletěla a rok sa neozvala?" "Hmmm" nevěděla jsem co odpovědět,nastalo zase to trapné ticho "Nemohli by jsme se sejít?" zeptala jsem se potichu,jakobych ani nechtěla aby to slyšel "jako kdy?" "No co nejdříve" "Jako třeba teď?"zeptal se "Je večer a určitě chceš spát,takže počkám klidně do ráno" "Dojdi k nám domů.Teda jestli víš kde to je" Nevím,jestli to myslel doopravdy a nebo si chtěl rýpnout.Radši jsem to neřešila a souhlasila jsem.Na jednu stranu jsem byla ráda,že tak reagoval,ale nadruhou stranu,jsem z teho měla divný pocit.
No dobře,asi pět minut se tady přemlouvám abych konečně zazvonila,ale jsem hrozně vyklepaná a bojím se.Po dalších pro mě zdlouhavých minutách jsem se rozhoupala a zazvonila.Venku je docela chladno.Je něco málo k páté hodině ranní.Pro jistotu jsem zazvonila ještě jednou,teda spíš se mi zídálo jakoby to dlouho trvalo.Všimla jsem si světla na chodně přes malinké okynko co mají vedle dveří a pak se mi snád i srdce zastavilo od nervozity.Najednou,když se otevřeli dveře,naproti mě stál Linke,v celé své kráse a já se nezmohla ani na jedno jediné slovíčko,ani náznak,prostě nic.Byla jsem jako opařená a jen se dívala na něho.Myslím si,že i on byl trochu v šoku,teda spíš víc jak dost.Nevím sice co se mu honilo hlavou a boužel podle jeho neutrálního výrazu to ani poznat nešlo.Asi mi trochu v hlavě přeskočilo,ale neudržela jsem se a pevně jsem ho objala.Byl v šoku.Poznala jsem to podle toho jak ztuhnul,ale i přesto mi po nějaké chvíli obmotal svoje ruky kolem mě.Drželi jsme se pevně a dlouho.Toto jsem potřebovala.Potřebovala jsem obejmou někoho,koho jsem svým způsobem ztratila.Po líci mi začali tect slzy a já ho už nechtěla pustit.Bylo mi dobře v náručí kluka,který pro mě byl důležitým a který mi tak moc pomohl,když jsem ho potřebovala."sarah?Nepůjdeme dovnitř?Je docela chladno" Chtě nechtě jsem ho musela pustit,protože měl pravdu"Tak pojď.chytl mě za ruku a zavedl do obýváku.Sedla jsem si na tak známou pohovku.Chris mezitím podal skleničky s pitím."Nic se tu nezměnilo jak se dívám" nevěděla jsem jak začít.Cítila jsem jeho pohled na mě,ale nedokázala jsem se na něho ještě podívat"Docela se divím,že si se takto pěkně ke mě zachoval.Bála jsem se,že se zachováš jako Timo,vlastně mě tímto donutil,abych došla za tebou,protože za ... Prostě ses zachoval moc pěkně" "Timo?" udiveně zopakoval "No,Timo ten Timo z vaší skupiny" "No já vím,ale ... Vy ste se už potkali?" "No ano,v obchodě a nebylo to zrovna příjemné schledání.Asi se hodně zlobí.Já se vlastně ani nedivím,zachovala jsem se uboze,jako nějaký debil.Odejít jen tak,aniž bych vám řekla,nebo se ozvala.Je asi příliš brzy tě žádat aby si mě odpustil?"Až teď jsem se na něho podívala.Jeho oči měli divný pohled a tak jsem radši zase sklopila hlavu."Mě o nic žádat nemusíš,i když to co si udělala mě připadalo dětinské." "A jak to -" odmlčím sa "Myslíš co na to Jan?" doplní a já jen souhlasně pokývu hlavou."Nesl to opravdu hrozně,zezačátku,když pochopil,že se něco děje sním bylo k nevydržení.Začala docela pít,neštěstí se s toho postupem času docela dostal,boužel na tebe dodnes nezapoměl.Říkali sme mu ať si už někoho najde,že to bude pro něho nejlepší,ale znám Jana.Neříkám,že by snád někoho neměl celý ten rok,ale byli to spíš ulety.Doopravdy miloval jenom tebe a tím,že jsi odešla a ještě ke všemu nic neřekla,si ho hodně ranila" Plakala jsem jako malá,ale nešlo to jinak "A teď?" "Naražíš na to jestli někoho teď má?Myslím,že ne" Byla jsem docela ráda,že jsem toto slyšela."Myslím,že bych to za ním měla zajít,aby to třeba Timo neřekl?Nebo tomu mám dát volný průběh?" "Jak znám Tima,ten to nejdřív řekne Davidovi a pak nám,ale Janovi to bez toho aby se snáma poradil neřekne,ale i tka si myslím,že čím dřív za ním půjdeš tím to bude lepší.Přece jenom ... mohl by tě tu potkat ... " ... Ještě nějakou chvíli jsme se bavili,ale to už spíš o tom co se za ten rok stalo a co jsme prožili.Domů jsem došla něco kolem půl sedmé a než jsem si šla lehnout ...
"Jak to můžeš jíst?" zeptám se ze smíchem mámy,která láduje všechno co jí příjde pod ruku "No co,nemůžu za to" "A kdo za to může?Podle mě ste si to dítě udělali s tátou,takže za to můžete oba" i když na mě máma vrhla takový divný pohled,hned se začala smát"A stejně to vypadá jako kdyby si čekala dvojčátka" "A brala by si dva malé sourozence?" zeptala se z vážnou tváří "Počkat,nechceš mě tím říct,že ... dva?Fakt?" Jenom to odkýve a já už jí objímám a dávám pusiny "Já sem tak dlouho jedináček a teď budu mít hned dva sourozence?To je báječný" ...
-- Linke --
"Hej Timo můžu stebou mluvit?" "Jo chvilinku jenom tu něco dodělám" Je to divný,ani zmínka o tom že ju potkal,prostě nic,ani nijak divný není "Tak?Co si potřeboval?" "Chci se tě na něco zeptat,ale vedle o samotě" vejdeme do místnosti vedle a pro jistotu ještě zavřu dveře,i když je ve zkušebně docela dost ruchu.Sedne si na gauč a já vedle něho "Tak se tak dokážeš předvařovat?A to hlavně před Janem?" vpálím mu do obličeje "o čem to kecáš?" "Nedělej Timo,dobře vím,že si ju potkal" "Koho jako?" dělá nechápajícího "Vole tak asi Sarah né" skoro zakřičím a tak radši ztlumím "Nebo proč si to aspoň nám ostatním neřekl,ale ty prostě děláš,jako kdyby si ju nepotkal" "Jo tak o tohle ti jde.A co?Mám dojít za Janem a zese mu ju připomenout?Jsem rád,že si včera dovedl nějakou holku,která na ní není ani trochu podobná a vypadá to,že by to nemuselo být jenom na jednu noc,i když ju asi potkal,jenom včera,to by sní asi dneska nešel na večeřu.Hele,já to neposral,to ona odešla,mohlo by to být všechno jinak,ale ona zbaběle utekla,jenom tak a nechala ho tady v době kdy ju nejvíc potřeboval.Já mu rozhodně neřeknu že sem zase dojela,nebudu ten kdo mu tu holku připomene.Zřejmě si se sní taky potkal,tak mu to řekni sám,když to tka chceš,ale máš ho na svědomí.Ale uvažuj.Nechala ho v tom nejhorším a odjela si,bez rozloučení a jak ote´d si myslí,že když dojde,tak to bude jako dřív?Ona mu ublížila a to hodně.Bylo by nejlepší kdyby zase odjela do té své Ameriky a zůstala tam.Dobřže víš,jaké to bylo po jejím odchodu.Dělej si co chceš,ale já mu to říkat nebudu" chtěl odejít,ale já ho zadržel "A co když toho lituje?" "Nemyslíš,že je na to trochu pozdě? ... Já na tebe teď nechtěl vyjet,ale prostě pochop to,já to dělám kvůli Janovi,protože dobře vím,jak by to dopadlo,kdyby se potkali a pak by třeba zase zmizela.A víš to i ty,dyť by to byl jeho konec.Dejme mu šanci,aby začal znova,z někým jiným" Na jednu stranu má asi pravdu,je to její vina,ona zbaběle utekla a my ho tady dávali dohromady a teď?Co kdyby zase odjela pryč.Možná má Timo pravdu a bylo by nejlepší kdyby začal znova,uplně a hlavně z někým jiným ...
Omlouvám se strašně moc,že další díl je až teď,ale prostě nestíhám.Vím,že je to takový divný díl,ale já ho psala narychlo,ale snád se to už nějak rozjene od dalšího dílu,který se pokusím co nejdřív napsat
Děkuju strašně moc za komentíky,i když jich je docela máááálo
... Snád to ještě někdo čte ... Tak jo mějte sa :-* Kiss
Celou noc jsem je jenom převalovala z jedné strany na druhou a nešlo mi usnout.Pořád,ale pořád mám v hlavě co se stane až se sním setkám.Je 3/4 na čtyři.Muselo mi přeskočit,ale vzala jsem mobil a vytočila jsme Linkeho číslo.V duchu jsem si přála aby měl pořád stejné.Docela dlouho to zvonilo,už jsem to chtěla vzdát "Který vypatlaný debil?" ozvalo se "No vypatlaný debil určitě ne,když jsem holka ... "odpověděla jsem pohotově po které následovalo pro mě zdlouhávé ticho,i když vím,že to bylo jen pár vteřin"Jsme asi hodně mimo,když si myslím,že jsi Sarah?" musela jsem se pousmát"Ne nejsi mimo" "Takže opravdu mluvím z osobou,která jen tak odletěla a rok sa neozvala?" "Hmmm" nevěděla jsem co odpovědět,nastalo zase to trapné ticho "Nemohli by jsme se sejít?" zeptala jsem se potichu,jakobych ani nechtěla aby to slyšel "jako kdy?" "No co nejdříve" "Jako třeba teď?"zeptal se "Je večer a určitě chceš spát,takže počkám klidně do ráno" "Dojdi k nám domů.Teda jestli víš kde to je" Nevím,jestli to myslel doopravdy a nebo si chtěl rýpnout.Radši jsem to neřešila a souhlasila jsem.Na jednu stranu jsem byla ráda,že tak reagoval,ale nadruhou stranu,jsem z teho měla divný pocit.
No dobře,asi pět minut se tady přemlouvám abych konečně zazvonila,ale jsem hrozně vyklepaná a bojím se.Po dalších pro mě zdlouhavých minutách jsem se rozhoupala a zazvonila.Venku je docela chladno.Je něco málo k páté hodině ranní.Pro jistotu jsem zazvonila ještě jednou,teda spíš se mi zídálo jakoby to dlouho trvalo.Všimla jsem si světla na chodně přes malinké okynko co mají vedle dveří a pak se mi snád i srdce zastavilo od nervozity.Najednou,když se otevřeli dveře,naproti mě stál Linke,v celé své kráse a já se nezmohla ani na jedno jediné slovíčko,ani náznak,prostě nic.Byla jsem jako opařená a jen se dívala na něho.Myslím si,že i on byl trochu v šoku,teda spíš víc jak dost.Nevím sice co se mu honilo hlavou a boužel podle jeho neutrálního výrazu to ani poznat nešlo.Asi mi trochu v hlavě přeskočilo,ale neudržela jsem se a pevně jsem ho objala.Byl v šoku.Poznala jsem to podle toho jak ztuhnul,ale i přesto mi po nějaké chvíli obmotal svoje ruky kolem mě.Drželi jsme se pevně a dlouho.Toto jsem potřebovala.Potřebovala jsem obejmou někoho,koho jsem svým způsobem ztratila.Po líci mi začali tect slzy a já ho už nechtěla pustit.Bylo mi dobře v náručí kluka,který pro mě byl důležitým a který mi tak moc pomohl,když jsem ho potřebovala."sarah?Nepůjdeme dovnitř?Je docela chladno" Chtě nechtě jsem ho musela pustit,protože měl pravdu"Tak pojď.chytl mě za ruku a zavedl do obýváku.Sedla jsem si na tak známou pohovku.Chris mezitím podal skleničky s pitím."Nic se tu nezměnilo jak se dívám" nevěděla jsem jak začít.Cítila jsem jeho pohled na mě,ale nedokázala jsem se na něho ještě podívat"Docela se divím,že si se takto pěkně ke mě zachoval.Bála jsem se,že se zachováš jako Timo,vlastně mě tímto donutil,abych došla za tebou,protože za ... Prostě ses zachoval moc pěkně" "Timo?" udiveně zopakoval "No,Timo ten Timo z vaší skupiny" "No já vím,ale ... Vy ste se už potkali?" "No ano,v obchodě a nebylo to zrovna příjemné schledání.Asi se hodně zlobí.Já se vlastně ani nedivím,zachovala jsem se uboze,jako nějaký debil.Odejít jen tak,aniž bych vám řekla,nebo se ozvala.Je asi příliš brzy tě žádat aby si mě odpustil?"Až teď jsem se na něho podívala.Jeho oči měli divný pohled a tak jsem radši zase sklopila hlavu."Mě o nic žádat nemusíš,i když to co si udělala mě připadalo dětinské." "A jak to -" odmlčím sa "Myslíš co na to Jan?" doplní a já jen souhlasně pokývu hlavou."Nesl to opravdu hrozně,zezačátku,když pochopil,že se něco děje sním bylo k nevydržení.Začala docela pít,neštěstí se s toho postupem času docela dostal,boužel na tebe dodnes nezapoměl.Říkali sme mu ať si už někoho najde,že to bude pro něho nejlepší,ale znám Jana.Neříkám,že by snád někoho neměl celý ten rok,ale byli to spíš ulety.Doopravdy miloval jenom tebe a tím,že jsi odešla a ještě ke všemu nic neřekla,si ho hodně ranila" Plakala jsem jako malá,ale nešlo to jinak "A teď?" "Naražíš na to jestli někoho teď má?Myslím,že ne" Byla jsem docela ráda,že jsem toto slyšela."Myslím,že bych to za ním měla zajít,aby to třeba Timo neřekl?Nebo tomu mám dát volný průběh?" "Jak znám Tima,ten to nejdřív řekne Davidovi a pak nám,ale Janovi to bez toho aby se snáma poradil neřekne,ale i tka si myslím,že čím dřív za ním půjdeš tím to bude lepší.Přece jenom ... mohl by tě tu potkat ... " ... Ještě nějakou chvíli jsme se bavili,ale to už spíš o tom co se za ten rok stalo a co jsme prožili.Domů jsem došla něco kolem půl sedmé a než jsem si šla lehnout ...
"Jak to můžeš jíst?" zeptám se ze smíchem mámy,která láduje všechno co jí příjde pod ruku "No co,nemůžu za to" "A kdo za to může?Podle mě ste si to dítě udělali s tátou,takže za to můžete oba" i když na mě máma vrhla takový divný pohled,hned se začala smát"A stejně to vypadá jako kdyby si čekala dvojčátka" "A brala by si dva malé sourozence?" zeptala se z vážnou tváří "Počkat,nechceš mě tím říct,že ... dva?Fakt?" Jenom to odkýve a já už jí objímám a dávám pusiny "Já sem tak dlouho jedináček a teď budu mít hned dva sourozence?To je báječný" ...
-- Linke --
"Hej Timo můžu stebou mluvit?" "Jo chvilinku jenom tu něco dodělám" Je to divný,ani zmínka o tom že ju potkal,prostě nic,ani nijak divný není "Tak?Co si potřeboval?" "Chci se tě na něco zeptat,ale vedle o samotě" vejdeme do místnosti vedle a pro jistotu ještě zavřu dveře,i když je ve zkušebně docela dost ruchu.Sedne si na gauč a já vedle něho "Tak se tak dokážeš předvařovat?A to hlavně před Janem?" vpálím mu do obličeje "o čem to kecáš?" "Nedělej Timo,dobře vím,že si ju potkal" "Koho jako?" dělá nechápajícího "Vole tak asi Sarah né" skoro zakřičím a tak radši ztlumím "Nebo proč si to aspoň nám ostatním neřekl,ale ty prostě děláš,jako kdyby si ju nepotkal" "Jo tak o tohle ti jde.A co?Mám dojít za Janem a zese mu ju připomenout?Jsem rád,že si včera dovedl nějakou holku,která na ní není ani trochu podobná a vypadá to,že by to nemuselo být jenom na jednu noc,i když ju asi potkal,jenom včera,to by sní asi dneska nešel na večeřu.Hele,já to neposral,to ona odešla,mohlo by to být všechno jinak,ale ona zbaběle utekla,jenom tak a nechala ho tady v době kdy ju nejvíc potřeboval.Já mu rozhodně neřeknu že sem zase dojela,nebudu ten kdo mu tu holku připomene.Zřejmě si se sní taky potkal,tak mu to řekni sám,když to tka chceš,ale máš ho na svědomí.Ale uvažuj.Nechala ho v tom nejhorším a odjela si,bez rozloučení a jak ote´d si myslí,že když dojde,tak to bude jako dřív?Ona mu ublížila a to hodně.Bylo by nejlepší kdyby zase odjela do té své Ameriky a zůstala tam.Dobřže víš,jaké to bylo po jejím odchodu.Dělej si co chceš,ale já mu to říkat nebudu" chtěl odejít,ale já ho zadržel "A co když toho lituje?" "Nemyslíš,že je na to trochu pozdě? ... Já na tebe teď nechtěl vyjet,ale prostě pochop to,já to dělám kvůli Janovi,protože dobře vím,jak by to dopadlo,kdyby se potkali a pak by třeba zase zmizela.A víš to i ty,dyť by to byl jeho konec.Dejme mu šanci,aby začal znova,z někým jiným" Na jednu stranu má asi pravdu,je to její vina,ona zbaběle utekla a my ho tady dávali dohromady a teď?Co kdyby zase odjela pryč.Možná má Timo pravdu a bylo by nejlepší kdyby začal znova,uplně a hlavně z někým jiným ...
Omlouvám se strašně moc,že další díl je až teď,ale prostě nestíhám.Vím,že je to takový divný díl,ale já ho psala narychlo,ale snád se to už nějak rozjene od dalšího dílu,který se pokusím co nejdřív napsat
Děkuju strašně moc za komentíky,i když jich je docela máááálo


